,,Mami, tati, ráda bych vám někoho představila, " řekla Hermiona, chytla Pansy za ruku a obě vešly do kuchyně.

Manželé Grangerová si vyměnili pohledy a s nejistým úsměvem nabídli Pansy místo k sezení.

,,Ahoj, rádi tě poznáváme. Jsem Jean Grangerová a tohle je můj manžel Paul, " paní Grangerová k dívce postrčila talířek s domácími sušenkami.

,,Jen jez, teď jsem je vytáhla z trouby, " pobídla ji.

,,Jsem Pansy Parkinsonová, chodím do stejného ročníku s vaší dcerou. "

,,Jsi mi povědomá." zamyslel se pan Granger a Hermiona trochu zčervenala.

,,No..." Pansy zrudla a snažila se o improvizaci, ,,před pár měsíci jsem byla s Hermionou na školním večírku."

,,To bude ono, říkal jsem si odkud tě znám."

Večeře se ubírala v poklidném duchu a později šla Hermiona Pansy vyprovodit.

,,To, že jsme byly zašité během večírku v koutku, byl jen takový nedůležitý fakt, že? "

,,Chtěla jsem nějak vypadat, nebyla by to asi nejlepší reprezentace. " pokrčila rameny Pansy a věnovala své dívce polibek.