Hermiona Grangerová sebrala veškerou svou nebelvírskému odvahu a přiložila k bráně hůlku.
Chvíli se nic nedělo.

Pak se brána se strašlivý skřípáním otevřela.
Bývalá žákyně lví koleje potlačila slzy a vstoupila na zahradu.

Před ní bylo sídlo její milenky Pansy Parkinsonové.

Hermiona šla v tichosti zahradou a obdivovala krásné sochy, nejspíše slavných čistokrevných kouzelníků.
Květiny a keře, jenž zahalila ranní mlha.
Přísahala by, že slyší jak v dálce za sídlem šumí potok.

Náhle se ocitla u domovních dveří.
S nostalgickými pocity vzala za kliku a vešla dovnitř.

Chlad obejmul její útlá ramena a temnota donutila nešťastnou dívku vzpomínat.

,,Utíkej, Hermiono!" Pansy odrazila kletbu a chytla svou dívku za ruku.

Lucius Malfoy se ušklíbl a vyslal proti dívkám jednu z nejhorších kleteb.

Obě se však rychle skrčily a kletba zasáhla portért Cressidy Parkinsonové, matky Pansy a roztříštil se na malé kousky.

Dívky doběhly do jednoho z pokojů a Hermiona zamkla dveře.

,,Nezdrží ho to víc jak pár minut, " zamumlala unaveně Pansy.

Zrak jim padl na okno.

Pansy přelétla pohledem z okna na Hermionu a ta pochopila.

,,Ne..." zašeptala a po tváři jí stekla slza.

,,Jsem čistokrevná, mě neublíží. Bude za mě chtít výkupné, ale nezabije mne, " Pansy však věděla, že svému už dávno není pod ochranou svého příjmení. Zhruba od doby, kdy vyšel najevo její vztah s Hermionou Grangerovou.

Mudlorozená čarodějka ji políbila a objala.

,,Najdu si tě, zlato, věř mi, " zašeptala a Hermiona otevřela okno, pomocí hůlky se opatrně snesla dolů a rozběhla se k lesu.

Schovala se za strom a opatrně pohlédla do okna, ze kterého utekla.

Zelené světlo a srdcervoucí výkřik byly její poslední vzpomínky na Pansy Parkinsonovou

Hermiona jako ve snech vystoupala po schodišti do pokoje, kde zemřela její milovaná.

,,Říkala si, že mě najdeš a že ti mám věřit, zlato, " řekla Hermiona a na rtech se jí vlnil šílený úsměv.

,,Avada Kedavra!" Vykřikla a konec hůlky namířil na svou hruď.