Pomalu otevřeš oči a vidíš stále ještě trochu rozmazaně. Hlava ti neskutečně třeští.

Až zaostříš, spatříš vedle svého lůžka dívku s tmavými, krátce střiženými vlasy, držíc tě za ruku.

,,Paní Grangerová měla tedy štěstí. Mnoho kouzelníků se po tomto zaklínadle neprobere," řekne žena a položí na stolek vedle tebe dvě lavičky s lektvarem. ,,To vám pomůže od té bolesti hlavy, kterou určitě máte."

Vy se na ni jen slabě usmějete a pohled stočíte na studentku Zmijozele. Té se lesknou oči, ale vřele se usmívá. ,,Hermiono," osloví vás a pohladí jemně po líčku, ,,jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

Ta slova ve vás evokují pocit radosti a klidu, přímo vás hladí po duši.