Hermiona otevřela domovní dveře a hned ji do nosu uhodila vůně pečení a čokolády. Svlékla si svůj zimní kabát a vydala se po té linoucí se vůni, která ji zavedla do kuchyně.

Tam teď stála zády k Nebelvírce její přítelkyně a krájela ovoce. Nevypadalo, že by ji ani zaznamenala, jelikož si začala broukat a lehce se pohupovat v bocích.

Hermiona se nad tím musela pousmát. Využila situace a pomalu se k ní zezadu přiblížila a objala ji kolem pasu.

,,Ah! Vyděsila si mě," lekla se Pansy a přesunula nakrájené ovoce do misky. ,,Vypadala si roztomile," odvětila Hermiona a dala své přítelkyni trochu prostoru na otočení se.

,,Copak to pečeš?" ,,Rozhodně nic pro tebe," vyplázla na ni jazyk Zmijozelka. ,,Ale notak, vždyť víš, jak zbožňuju čokoládové dorty," škemrala Hermiona, která byla stále trochu překvapená z toho, že se Zmijozelka dala do pečení.

,,Tak fajn, ale musíš si to zasloužit," opáčila jí laškovně Pansy a Hermiona ji na znamení vášnivě políbila.