Pansy se nervózně chvěla před dveřmi do hlavní jídelny - čekala, až jí bude dovoleno vstoupit.
,,Dále," zavelel mužský hlas, který nepochybně patřil panu Parkinsonovi.

Mladá Zmijozelka tedy opatrně otevřela dveře a vstoupila. ,,Pansy, zítra ti přijede tvůj budoucí manžel.... už jsem se se strýcem domluvil," začal mužský hlas.

,,Očekávám od tebe naprostou poslušnost," podíval se na ní lehce výhružně muž, ,,zítra dopoledne půjdete s tvoji matkou vybrat ti šaty na zásnubní hostinu," dodal a Pansyina maminka na ni vrhla soucitný pohled.

Bylo jasné, že je tu patriarchát a žena nesmí říct proti svému muži křivé slovo a nesmí odporovat.

,,Takže si vezmu svého bratrance?" zeptala se vyděšená Pansy. ,,Ano," potvrdil její domněnku otec. ,,V-vždyť.. Vždyť to je incest!" dostala ze sebe nervozné jindy sebejistá Zmijozelka.

,,To ti nevyvracím, ale manželství už je dohodnuto a navíc to u čistokrevných rodin není taková zvláštnost," vysvětlil jí pan Parkinson.

Pansy se jen otočila na podpatku a vyběhla z místnosti, jelikož se jí do očí draly slzy.

Ona měla svou lásku v Bradavicích a spolu po škole plánovaly i společně bydlení, i kdyby se kvůli ní měla vzdát své rodiny.

Věděla, že už s tím nic neudělá, ovšem ve vztahu s Hermionou Grangerovou nehodlala přestat.