Pokračování předchozí kapitoly....

,,Promiň," omluvila se jí Hermiona, i když sama cítila, že svého činu nelituje.

,,Já se taky moc omlouvám," slezla z ní Pansy, otočila se na podpatku a s rychlým rozloučením utekla.

Bohužel ani jedna z dívek nevěděla, že je při tom lehkém doteku rtů někdo viděl.

A druhý den už to věděla celá škola. Ovšem nikdo nenazýval Hermionu, že je lesba nebo tak, ale urážky padaly na adresu Pansy, která z toho byla ještě více rozhozená a smutná.

Nebelvírka se ale rozhodla dodržet slib a dala se do pátrání.

Ani nevěděla, jak se ocitla v koupelně s Ufňukanou Uršulou, ale právě tam našla kotlík s Mnoholičným lektvarem a několika černými vlasy.

Ihned jí to bylo jasné - Pansy, kterou ostatní žáci viděli, nebyla ta pravá, ale její věrná kopie. Teď už jen zbývalo najít viníka.

S radou se obrátila na Uršulu, která kolem ní poletovala. Ta jí popsala vzhled studentek i kolejní příslušnost, než se znovu rozbrečela.

Hermiona poznala, o které dívky se jedná, a tak bez rozmyslu zamířila do Mrzimoru. Pomocí pár prvňáčků se jí podařilo vniknout dovnitř.

Trojici dívek, které hledala, našla hned v prvních křeslech.

,,Proč jste to udělaly?!" spustila na ně. ,,Vůbec nevíme, o čem to mluvíš," snažily se hrát nevinné. Ovšem jedna z dívek zrudla studem a nakonec vše prozradila.

Celá událost se pak ještě řešila s kolejní ředitelkou Mrzimoru a hlavou Zmijozelu. A Pansyino jméno bylo nakonec očištěno - tedy částečně, jelikož o polibku s Hermionou stále všichni věděli, ale už se na to naštěstí zapomnělo a dívky mohly začít budovat svůj vztah od začátku.