,,Co dnes člověk pro známky neudělá," odfrkla si jedna studentka Mrzimoru.  ,,Děvko!" volali na ni zase jiní.

Pansy přidala na kroku, aby byla z chodby co nejdříve pryč.

Když vtom se s někým srazila. ,,Promiň," zamumlala, zvedla se a utekla pryč, jelikož cítila, že se jí do očí derou slzy.

,,Počkej!" křikla za ní Hermiona, kterou srazila, ale dívka nezastavila. Nebelvírka tedy běžela za ní.

Našla ji schoulenou v klubíčku s očima plných slz, v odlehlé části hradu.

,,Co se vlastně stalo?" zeptala se Mia, aby věděla, na čem je, a vyhledala tak nejlepší způsob, jak dívce pomoci.

Ani nevěděla, kde se to v ní vzalo, ale když se dozvěděla, že Pansy zřejmě spí s jejich profesorem, mrzelo ji to.

,,Celá škola mě má za děvku, i když jsem nic neprovedla," dostala ze sebe přidušeně Pansy a Hermiona si sedla na chladnou kamennou podlahu vedle ní.

,,Ale všichni říkají, že..."
,,Já vím, co říkají," skočila Nebelvírce do řeči Pansy, ,,ale já to vážně nebyla."

,,Jestli jsi nevinná, tak ti ráda pomůžu najít toho, kdo to všechno způsobil," přislíbila jí Hermiona a objala Pansy kolem ramen, aby se uklidnila.

,,Moc děkuji," stočila na ni pohled Pansy a najednou ji vroucně objala.

Až skočila s objímáním, tak Nebelvírce seděla obkročmo na stehnech. Když si to uvědomila, chtěla ihned slézt, ale Mia ji stáhla zpět a lehounce ji políbila na rty.

Chtěl by někdo pokračování?