Od krbu, do kterého se Hermiona přemístila, vedla z plátků růží cestička. Nebelvírka byla velmi překvapená, ale neváhala ani chvíli. Odložila si brašnu a bundu a vydala se po již zmiňované cestě.

Rudé růže ji zavedly ven z domu, k altánku. Přičemž cestu jí společně s lístky značily i svíčky, které ovšem ke konci už ani nebyly potřeba, jelikož na altánku svítila světýlka.

Uprostřed prostoru stál prostřený stůl a kytice růží. Hermiona na to hleděla s úžasem a nemohla se dočkat přítomnosti své přítelkyně, která ji vyděsila tím, že jí zakryla oči.

Nebelvírka dala ruce jemně dolů a pohledem utkvěla na Pansy. ,,Líbí?" zeptala se měkce Zmijozelka. ,,Je to úžasné," opáčila jí Nebelvírka a věnovala své partnerce dlouhý a láskyplný polibek.