,,Sakra," zaklela Hermiona, když se marně pokoušela otevřít zaseklý zámek u dveří. ,,To se musí stát zrovna dnes," měla na krajíčku Nebelvírka.

Zámek u dveří jim v ložnici dělal problémy už dlouho, ovšem ony dveře skoro nikdy úplně nezavřely, ale  nechaly je pootevřené.

Normálně by počkala v pokoji, až někdo přijde a otevře jí, ale dnes měla mít za chvíli schůzku s její tajnou láskou a ona nechtěla přijít na první rande pozdě.

Dnes jí ale přáno nebylo a její spolubydlící se objevily až za půl hodiny, zatímco ona se už utápěla v slzách, jelikož nevěděla, jak jinak zámek otevřít.

Po otevření nečekala ani minutu a ihned vyběhla ze dveří i ze společenské místnosti, na místo, kde si dívky domluvily setkání.

Když přiběhla, Pansy tam už nenašla, ale u místa byl položen papírek, kvůli kterému Hermioně opět začaly stékat horké slzy po tvářích.

To, že si s mými city jen hraješ, jsi mohla říct rovnou a ne mě tu nechat čekat jako naivního blázna.

P.P.

Hermioně bylo jasné, že teď to bude mít se získáním srdce Zmijozelky velmi těžké, ale hodlala se bít jako lev, aby si její přízeň získala.