Kate:

Hned jakmile mě vzbudil, tak chtěl, abych šla za ním. Tak jsem tedy líně vstala z postele, vzala si na sebe župan a vydala se za Jamesem. Dovedl mě do kuchyně, kde stál Thomas! Oba dva jsme na sebe nechápavě zírali, panovalo mezi námi hrobové ticho, kdyby spadl malínkatý špendlík, tak by to každý slyšel kvůli tomu tichu. James se na nás nechápavě díval a pak se zeptal. ,,Vy dva se znáte?" Než jsem stačila odpovědět, tak Thomas odpověděl za mně, že ne. Nechápala jsem o co mu sakra jde. Dívali jsme si navzájem do očí. On se na mě díval udiveně a já ho pohledem propalovala. James si našich pohledů nevšimal a dál se věnoval nějakému papíru. Podepsal ho a pak podal propisku Thomasovi, aby to podepsal taky. Když to měli podepsané, tak se oba koukli na mně. Já tam jen stála a nechápavě jsem na oba dva čuměla.

Thomas je mně přistoupil a hrubým hlasem řekl: ,,Jdi se obléct! Pojedeš se mnou..." Vyvalila jsem na něj oči a pak jsem pohlédla na Jamese. Ten jen kýval hlavou ať udělám to, co mi poručil. Šla jsem tedy do svého pokoje a oblékla se. Ještě jsem si učesala vlasy do drdolu a nenápadně se nalíčila.

Pak jsem se vydala opět k nim. Oba, už stáli u dveří a čekali jen na mě. Šli jsme s Thomasem k autu a on mi, jako gentleman otevřel dveře. Nastoupila jsem do auta a zapla si pás. Thomas si sedl na místo řidiče, zapnul si pás a nastartoval auto. Chvilku před tím než jsme vyjeli, jsem se podívala z okýnka a uviděla Jamese, jak mává na rozloučenou. Pak už jsme vyjeli z jeho dvorku a vyrazili neznámo kam. Cestou panovalo příšerné ticho. Thomas se věnoval řízení a já v hlavě měla tolik otázek, ale ani na jednu jsem si sama nedokázala odpovědět. Přemýšlela jsem jestli se ho mám začít vyptávat a jak už mě určitě znáte, tak jsem se opravdu zeptala. ,,Kam mě vezeš?" Zeptala jsem se tiše. On se na mě ani koutkem oka nepodíval a bez jakékoliv emoce řekl: ,,Ke mně domů." Já se nedala odbít tím jeho nepříjemným hlasem a ptala jsem se dál. ,,A proč mě tam vezeš?" ,,Protože jsem si tě koupil." Tato odpověď mě opravdu zarazila. Nejdřív James tvrdí, jak mě chce a pak mě někomu prodá, jako nějakou věc. Těm mafiánům, už vážně nerozumím. Stejně, jako jsem nechápala Dana, ale to jsem si myslela, že to je výjimka, ale očividně jsou divní všichni mafiáni...

,,Proč sis mě koupil?" Na jeho výrazu jsem, už opravdu viděla, že ho moje otázky unavují, ale já nepředávala. Dožadovala jsem se odpovědí na moje otázky. ,,Protože se mi líbíš." ,,Já myslela, že takový nejsi... Tvrdil si mi, že do ničeho ženy nenutíš..." Odpověděla jsem smutně a pak jsem s ním, už nepromluvila. Měl to, že s ním nebudu mluvit, být sice jeho trest, ale on za to byl spíš rád. Asi po hodině cesty jsme dojeli k nějakému domu.

Vystoupili jsme z auta a vešli do toho domu. Thomas mi tu všechny místnosti ukázal. ,,Tady je kuchyň."

,,Obývák se psem Štrůdlem." Hned, jakmile jsem uviděla toho pejska, tak jsem si ho šla pomazlit. ,,Vážně se jmenuje Štrůdl?" Řekla jsem posměšně. ,,Jo, podle jablečného štrůdlu." Odpověděl arogantním hlasem.

Pak jsme šli dál. ,,Pracovna."

A potom jsme šli nahoru do schodů a ukázal mi dva dětské pokoje.

Hned vedle je krásná koupelna.

Pak šel k posledním dveřím a řekl: ,,Tohle je ložnice s koupelnou." A otevřel dveře.

Vešla jsem dovnitř a obdivovala tu krásu, pak jsem si všimla dalších dveří v ložnici. Ukázala jsem na ty dveře a zvědavě jsem se zeptala. ,,A co je tady?" ,,To je překvapení, podívej se." Otevřela jsem tedy ty dveře a tam jsem uviděla obrovskou dámskou šatnu. Byla jsem v sedmém nebi, protože já miluju oblečení.

Pak Thomas odešel a mě nechal v té ložnici. Posadila jsem se na postel a zamyslela jsem se nad tím, co je teď asi s Danem. Při mém přemýšlení mi neposedná slza stekla po tváři. Hřbetem ruky jsem jí otřela a rozhodla jsem se, že půjdu do kuchyně, protože mám příšerný hlad. Sešla jsem tedy schody a vešla jsem do kuchyně. Ke mně otočený zády tam Thomas něco kuchtil, když si všiml, že za ním někdo jde, tak se otočil a já zjistila pravdu. Otočil se ke mně Dan!!! Vyjekla jsem radostí, rozeběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče. Pevně mě obejmula a já jsem zase cítila tu jeho úžasnou kolínskou. Začla jsem brečet radostí a tiskla jsem se k němu čím dál víc. Pevně jsem se ho držela a on zase mně. Asi až po pěti minutách jsem ho teprv pustila. Pohladila jsem ho po tváři, abych se ujistila, že to zase není jen hloupý sen. Byla to, ale skutečnost a já byla neskutečně šťastná. Pak jsme se spolu posadili ke stolu a začli jíst jeho bramboráky, co udělal. Pořád jsme se na sebe usmívali, a když jsme měli dojedeno, tak jsem se zeptala, jak mě tu vlastně našel. Začal mi vyprávět o tom, jak se probral u Thomase doma, protože on ho zachránil a ošetřil. Pak se prý nabídl, že by si mě od Jamese mohl koupit a vrátit mě jemu. Jen prý chtěl, aby tohle všechno bylo tajemství než se s Danem potkám. Byla jsem moc ráda, že je Thomas, tak hodný....