Vega byla překvapená, že našla Aidena sedět na lavičce před kavárnou se dvěma kelímky v rukou. Aiden využil toho, že mu dala svou vizitku s telefonním číslem a ještě včera večer jí napsal, jak jí je. Nakonec si spolu psali skoro hodinu a dohodli se, že se dnes opět sejdou v kavárně. Vega o tom hodně přemýšlela a usoudila, že Aiden byl celkem záhada, i přes to jak sdílný byl. A ona se rozhodla, že této záhadě přijde na kloub. 

  „Tvůj oblíbený flat white," řekl s úsměvem místo pozdravu, když k němu došla. 

  „Myslela jsem, že se sejdeme u našeho stolu," řekla zmateně a převzala si od něj kelímek. Byla trochu skeptická, hlavně potom, co se včera stalo. Do určité míry dávalo Deovo vysvětlení smysl, ale na druhou stranu jí nikdy po vytvoření iluze špatně nebylo. Celé to bylo opravdu velmi zvláštní. Dee jí nikdy nelhal, takže neměla důvod mu to nevěřit. Ale i tak se v ní usadil malý trn pochybnosti.

  „V kavárně jsme vždycky. Napadlo mě, že bychom se mohli jít projít, když je venku tak hezké počasí," vysvětlil svůj záměr Aiden a Vee se slabě usmála. 

  „Procházka zní vlastně dost fajn. Máš na mysli nějaké konkrétní místo?" zeptala se a usrkla si z kelímku. Nikdy ji neomrzí ten skvělý pocit, který se jí rozlije po celém těle, když si dá lok výborné kávy.

  „Vlastně ani ne. Prostě bych se jen tak toulal a uvidíme, kam nás nohy zanesou," odpověděl a postavil se. 

  „Je to jen na tobě," řekla  a o krok ustoupila, aby mu dala prostor a on se mohl rozhodnout, jakým směrem se vydají.

  „Tak tedy tudy," rozhodl a ukázal doprava. Vega se usmála s vědomím, že tím směrem se o tři ulice dál nacházel park. Malý kousek přírody ve velkoměstě. Život ve městě milovala a za nic by ho nevyměnila, ale zároveň byla velkým příznivcem zeleně a vždy si našla čas na návštěvu parku. Přinášelo jí to její vnitřní klid, který při své práci opravdu potřebovala. 

  „Promiň, že jsem včera tak rychle odešla," promluvila po chvíli, aby mezi nimi nevládlo ticho. Sice to nebyl ten druh nepříjemného ticha, ale ona měla chuť konverzovat. 

  „To je v pořádku. Už víš, co ti bylo?" 

  „Bohužel ne. Nemám nejmenší tušení, ale rozhodně to nechci nikdy opakovat. Abych k tobě byla upřímná, na chvíli jsem si myslela, že umírám," odpověděla a otřásla se nad tou vzpomínkou. 

  „Je to zvláštní, ne že není, ale já už si na tu záhadnost kolem tebe zvykl," řekl s úsměvem. 

  „Jak jde vlastně pražení?" zeptala se, aby změnila téma. Rozhodně se s ním nechtěla pouštět do dalšího rozhovoru o její záhadnosti. 

  „Momentálně čekám na várku zrn z Kostariky. Počítám s tím, že to dorazí koncem týdne, takže příští týden budu mít plné ruce práce." 

  „Hm, možná bych se mohla stavit, když bys neměl námitky. Víš, že mě káva zajímá ve všech směrech a takové pražení zní zajímavě. Mohl bys mi ukázat, jak celý proces probíhá," navrhla a doufala, že bude souhlasit. Káva prostě byla její život a chtěla o ní vědět úplně všechno. S Deem dokonce plánovali výlet na plantáže do Kolumbie, ale zatím zůstali jen ve fázi plánování. Musí mu to připomenout. 

  „Nezní to jako špatný nápad. Uvidím, jak to bude, ale rozhodně ti dám vědět. Společnost bych uvítal."

  „Skvěle! Ani nevíš, jakou radost jsi mi tímhle udělal," řekla nadšeně a obří úsměv zdobil její tvář, zatím co v očích jí tancovaly jiskřičky štěstí. Aiden ji nikdy takovou neviděl, ale musel přiznat, že by si na tuhle její verzi dokázal zvyknout. Najednou vypadala na svůj věk. Vypadala uvolněně, svobodněji. A ne, že na ní stojí celá tíha světa. 

  „Možná tě to nechám i zkusit."

  „Vážně? To by bylo boží!" vyjekla a on se zasmál. Tahle stránka Vegy se mu líbila. A to velmi. 

  „Uvidíme," řekl a na chvíli se odmlčel. Nevěděl, jestli byla vhodná doba na to, aby se podělil o to, co mu leželo na srdci. „Mohli bychom to třeba brát jako rande," zamumlal nakonec nejistě. Vega sice momentálně vypadala uvolněně, ale on už moc dobře věděl, jak rychle umí měnit nálady a jak děsivá umí být, když chce.  

  „Nech mě tě zastavit hned na začátku. Já nerandím," řekla rázně, ale Aiden v tom necítil nepřátelství. To bral jako dobré znamení. 

  „Proč ne?" 

  „Hlavně kvůli práci. Hele, jsi fajn kluk a ráda s tebou trávím čas, ale mezi námi nikdy nebude nic víc. Čím dřív to přijmeš, tím lepší to bude pro nás oba," vysvětlila a on si povzdechl. Tušil, že to s ní nebude úplně tak jednoduché. Aby pravdu řekl, tak to odmítnutí i z její strany čekal. 

  „Jsi si jistá, že tě nedokážu přesvědčit o opaku?" zeptal se a tentokrát si povzdechla Vega. Dost ji jeho návrhem překvapil, ale to neznamenalo, že neměla připravenou odpověď. Tohle s Deem probírali tisíckrát. Ona a on budou žít navždy. Aiden ne. Věděla, že jej musí odmítnou, ale to neznamenalo, že jí to nelámalo srdce. Až když potkala jeho, poznala, že Dee měl pravdu. Láska byla privilegium, které oni neměli. Dřív ji to netrápilo. Proč by taky mělo? Nikdy se neplánovala  zamilovat. Jenže tomu se jen těžko ubráníte. Smrtelník, či ne. Láska je kouzlo, které se může zmocnit každého živého tvora.

  „Je mi líto, Aidene. Tak to prostě je," odpověděla a posadila se na trávu pod blízký strom. Konečně došli do parku a ona tak opět mohla cítit malý kousek přírody. Nemohla se dočkat léta, až bude moci chodit bosa a nechat stébla trávy hladit její chodidla. 

  „Víš, když jsme se poznali byla jsi nedostupná. Kolem tebe se motal závoj záhadnosti a to bylo to, co mě na tobě tolik zaujalo. Jenže časem tvá skořápka začala pomalu praskat a já mohl nahlédnout na to, kdo je opravdová Vega Carterová. Proč mi nedovolíš vymotat tě i z toho závoje?" zeptal se a posadil se vedle ní. 

  „Měl bys pravdu, kdybys se nepletl. Opravdová já jsem já. Jsem ta holka, které jsi se postavil do cesty a znemožnil ji dělat její práci. A jsem i ta holka, která tu teď s tebou sedí a klábosí. Co se týče mého závoje záhadnosti... Věř mi, nechceš vědět, co se pod ním nachází."

  „Zkus mě," pobídl ji. 

  „Nejde to," zamumlala a zahleděla se na zelená stébla trávy. Překvapil ji pocit, který náhle cítila. Překvapilo jí to, že mu to chce říct. Chtěla mu říct, kdo je a co dělá. Nebyla si jistá city, které k tomuto černovlasému mladíkovi chovala, ale působily na ni jako droga. Otupovaly její smysly a Vega tím nebyla nadšená. Vyloženě nesnášela tu slabost, která s těmito city přišla. Slabost neměla v povaze. A ano, zpočátku se s ním začala bavit hlavně proto, aby věděla, čeho se vzdá až bude nesmrtelná, ale kdyby měla jen sebemenší tušení, že ji tyhle city k němu oslabí, nikdy by do toho nešla.

  „Bojíš se. To je srozumitelné. Chápu to a nechci na tebe tlačit, jen si myslím, že kdybys to dostala ven, uleví se ti. A my možná dostaneme šanci."

  „Pokud jde jen o to, už jsem ti řekla, jak to je. Nečekej, že se to změní, protože to se nestane. Potřebuju, abys mi řekl, že to chápeš."

  „Nikdy jsem nic nevzdal bez boje, Vee. A teď s tím rozhodně nehodlám začínat."

  „Aidene, poslouchej mě, ano? Ty a já si nejsme souzeni. Vždyť se ani pomalu neznáme! Neztrácej se mnou čas. Tam venku na tebe čeká holka, která tě bude tvou druhou půlkou. Já to nejsem. Prosím, řekni, že to chápeš," řekla a chytla jej za ruku. Část jí si přála, aby bojoval. Aby řekl, že to nepřijímá. 

  „Dobře. Chápu to," zašeptal. Vegu píchlo u srdce, ale věděla, že tak to musí být. Oni dva nedostanou pohádkový konec, takže bylo pro všechny nejlepší, když ten zárodek zahubí hned v počátku. Pak už by si jen zbytečně více ubližovali. 

  „Vím, že jsi zklamaný. Jenže mi v tomhle budeš muset věřit. Dělám to hlavně pro tebe."

  „Nejsem zase tak naivní, Vego. Čekal jsem odmítnutí, i když ne doživotní. Ale bylo pro mě lepší se zeptat, než pak každý den přemýšlet o tom, co bys řekla."

  „Mrzí mě to, Aidene. Opravdu ano. Nejde jen o práci, víš? Jsem to prostě já. Nikdy jsem na lásku nevěřila a nebudu s tím začínat."

  „Je to škoda, ale chápu to. Nicméně, na to pražení rozhodně přijď. Nechci, aby se mezi námi teď něco změnilo," řekl a ona mu věnovala menší úsměv. 

  „Přijdu ráda."

  Mrzelo ji to. Dělala to do určité míry pro něj, ale pravda byla taková, že se snažila ochránit hlavně sama sebe. Kvůli jejímu otci na lásku nikdy nevěřila a dobře, možná si myslela, že s Aidenem by se to mohlo změnit, ale nakonec by se jejich cesty stejně musely rozdělit. A ona se tím nechtěla trápit po několik staletí jako její drahý Dee. Poznala, že to, co se stalo s Lilith jej trápí dodnes. Bolelo jej o ní mluvit. 

  Ona už další bolest snášet nechtěla, a proto se musela chránit.