Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Kapitola desátá: Bratr mající oporu v bratru

  „Musím říct, že jsem ohromen," řekl překvapeně Dee, když se za Veronicou zavřely jejich pekelné dveře.

  „To se stane, když o mě začneš jen na sekundu pochybovat," ušklíbla se Vee.

  „Já a pochybovat o tobě? To bych si nedovolil."

  „Jistě, to ty nikdy. Teď přestaň žvanit a naval mi mou smlouvu," řekla natěšeně.

  „Rád bych, ale jelikož je to tvůj poslední krok k dosažení nesmrtelnosti a právoplatnému spoluřízení  Pekla, musíme počkat na úplněk."

  „BU! Nuda!" odfrkla si a věnovala mu otrávený pohled.

  „Nekoukej se na mě takhle. Stačí počkat jen tři dny. Já si to nevymyslel."

  „No tak fajn. Ale i tak to dnes půjdu oslavit," oznámila mu.

  „Půjdeš? To jako, že beze mě?"

  „Ano, bez tebe, můj drahý Dee. Strávím s tebou celou věčnost, tak mi dopřej trochu té zábavy bez tvého neustálého dozoru."

  „Snad už tě má společnost neomrzela?" zeptal se na oko ublíženě. 

  „Vím, že si myslíš, že jsi nenahraditelný, ale někdy jsi vážně na zabití," odpověděla mu sladce.

  „Au."

  „Jen se nedělej, a teď mě omluv. Čeká na mě luxusní apartmá v hotelu Plaza, a to si rozhodně nenechám ujít."

  „Tak apartmá?" 

  „Ano, apartmá."

  „A to ho máš celé pro sebe?" vyzvídal.

  „Ne a přestaň mě vyslýchat. Já se taky nestarám o to, co děláš ve volném čase."

  „Jsem otevřená kniha. Můžeš se mě zeptat na cokoliv. Rád ti na vše odpovím."

  „Skvěle, ale já chci mít něco jen pro sebe. Měj se, Dee," rozloučila se a než stihl něco namítnout, byla pryč. 

  Tak nějak cítil, že mu to, tímhle chováním, vracela za tu jejich hádku. Věděl, že jí dlužil omluvu, ale to bylo něco, co by měl v povaze. On to věděl, a Vee to věděla taky. Do úplňku zapadnout opět do starých kolejí a vše bude jako dřív. Není to jejich první a rozhodně ani jejich poslední hádka. 

  „Rozkošná," promluvil vedle něj najednou známý hlas a on leknutím nadskočil, načež si odkašlal a poupravil kravatu. Byl to Ďábel sakra. Nemá ho jen tak něco vyděsit. 

  „Gabriely," pozdravil jej a posadil se za svůj stůl. „Nikdy jsem tě neviděl se takhle tiše objevit. Co se stalo s tím obrovským rámusem, který tě vždy následoval?"

  „Nah, ten si nechávám jen pro starouška. A pokud chci být dramatický."

  „Opatrně, abys mu nepřivodil infarkt."

  „To by se ti líbilo, že?" zasmál se a Dee si ho zkoumavě prohlédl.

  „Proč jsi tady, Gabriely?"

  „Co? To nemůžu jen tak navštívit bráchu? To mě uráží, abys věděl."

  „Naposled jsi tu byl v minulém století."

  „Ano, to bylo před dvaceti lety. To není tak dlouhá doba. Měl jsem tě radši tam nahoře, byla s tebou větší sranda."

  „Já se měl taky radši tam nahoře," odsekl. 

  „Dobře, uznávám, že to není nejlepší téma k hovoru. Mám strach, Lucifere," řekl vážně a Dee sebou při jeho oslovení cukl, ale nechal to být. 

  „O čem to mluvíš, Gabriely? Ty jsi se nikdy ničeho nebál."

  „Vždy jsme tu byli pro vyšší dobro, ale jsme rodina. Lituji toho, že jsme spolu netrávili tam nahoře víc času, ale tehdy jste si s Cygnusem vystačili. Buďme upřímní. Staroušek tam nahoře pěkně vyšiluje. Mám strach, že Vega není připravená a mám strach, co se s tebou stane, pokud prohraje."

  „Roztomilé. Teď se staráš?!"

  „Vždycky jsem se staral, a ty to víš. Nemusíš nás milovat, Lucifere, ale jsme rodina. Vega teď do tvé rodiny patří víc, než kdokoliv z nás, chápu to. Přeji si, aby to byl někdo jiný, už kvůli tobě ano."

  „Jenže to není nikdo jiný. Je to ona. Je jí dvacet, Gabriely. Samozřejmě, že není připravená! A kdo by taky byl?" řekl se zvýšeným hlasem a Gabriel mu věnoval soucitný pohled.

  „Uděláme vše proto, abychom ho zdrželi, ale já ani ty nejsme naivní, že? Oba moc dobře víme, že moc dlouho ho nezaměstnáme."

  „Naivní už dávno nejsme, to máš pravdu. Každá sekunda bude k dobru, to je vše, co vím," povzdechl si. „Přišlo to příliš brzy."

  „Měl bys jí to říct, Lucifere."

  „To se tobě lehko říká."

  „Znáš mě. Vždy rád poradím, ale skutek utekl," řekl s menším úsměvem a i Deovi se lehce pozvedly koutky úst.

  „Pravda, a když jsi to zmínil. Tvá rada by se mi teď opravdu hodila."

  „Jen mluv od srdce. Ona to zvládne."

  „Už i jako poradce stojíš za nic," poškádlil ho.

  „To říkáš ty, ale já vím, že jsem ten nejlepší rádce."

  „Dál si tohle sám sobě namlouvej."

  „Budu. Teď je ale čas, abych odešel. U brány je to v posledních dnech dost neklidné. Opravdu se to blíží."

  „Rád jsem tě viděl, Gabriely," řekl upřímně Dee.

  „I já tebe, bratře. Mám takový pocit, že až se uvidíme příště, bude svět úplně jiný a nebo budeme slavit."

  „Já měl vždy radši oslavy." 

  „To si pamatuji," přitakal s úšklebkem a zmizel, tentokrát s velkou ránou.

•••

  „Mám pro tebe špatné zprávy," oznámil jí vážně Cygnus, když ji konečně našel. Jeden by ani nevěřil, kolik je na tomhle místě úkrytů. A když se rozhodla, že chce být sama, mohl prohledat každá zpropadený kout v Edomu a stejně by ji nenašel.

  „A to je?" zeptala se bez zájmu. 

  „Za tři dny odejdu."

  „A v čem přesně je tohle špatná zpráva?" otázala se, nyní s více nadšením.

  „To už jsme přece probrali. Vím, že ti budu chybět. Upřímně nevím, jestli to tady tu chvíli beze mě vydržíš," škádlil ji.

  „O tom si nech zdát."

  „O tobě vždy, drahá."

  „Nemůžu se dočkat až vypadneš. Možná jsi tu byl první, ale mám pocit, že to ty mi zasahuješ do života, a ne já tobě."

  „Nikdy jsem neřekl, že mi zasahuješ do života. Dokážeš si představit tu nudu, kdybych tu byl sám?! Myslím, že bych tady umřel, i když to není možné."

  „Ale neříkej. Mám takový pocit, že až se odsud dostaneš, čeká tam na tebe někdo, kdo by tě zabít mohl," poukázala na fakta s úšklebkem na tváři.

  „Vážně? Nebudu se muset ani moc snažit, abych se té malé holky zbavil. Je to pod mojí úroveň. To mi to Nebe mohli rovnou předat na stříbrném podnose," odfrkl si.

  „Když to říkáš. Ale víš, co se povídá. Pýcha předchází pád."

  „To platí pro ty ubohé smrtelníky."

  „Neříkej. Není to náhodou to, co se ti stalo? Není to důvod, proč jsi skončil na tomhle příšerném místě?"

  „Víš, co? Rozmyslel jsem si to! To, že odcházím je dobrá zpráva. Už se nemohu dočkat," odsekl a začal kráčet pryč od ní, zatím co ona se dala do smíchu.

  „Nedokážeš slyšet pravdu. To je tvůj problém, Cygnusi!"

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro