"Čas vstávat." Hnědovlasá dívka se s povzdechem namáhavě posadila. "Ještě chvilku," zaprosila. To však mladík bez váhání odmítl. "Žádný takový. Musíš se připravit," vstal z pohovky a následně jí za ruce vytáhl na nohy. "Henry se tu pro tebe staví za půl hodiny, takže se jdi připravit," poručil jí. Myrlene protočila očima. Ukradla si krátké políbení a teprve potom zamířila do koupelny, kde na ní čekala nejen kosmetická taštička, ale i šaty, jež si měla na večeři vzít. Přestože jí Bell vyhrožovala, že o jejím vztahu s Nathanem řekne Jessice a holkám, nedokázala se dívka blonďáčka vzdát. Nemohla jej opustit. Večer po show sice jela do domu Padlých hvězd, ale brzy ráno se vytratila, aby mohla s Nathanem strávit alespoň nějaký ten čas.

Nanesla řasenku, zrcadlu věnovala sladký úsměv a z pytle vytáhla šaty. Černé upnuté šaty s rolákem vypadaly naprosto obyčejně. Když se však pohnula, ukázal se rozparek, jež se od kolene táhl do půlky stehna. Díky pružnému materiálu, jež dokonale zvýrazňoval její křivky, vypadala skutečně přitažlivě. Nestávalo se často, aby se sama sobě líbila. Nyní si však skutečně přišla krásná a nemohla se dočkat, až se ukáže Nathanovi. Vlasy si vyčesala do neupraveného drdolu, podél tváře nechala splývat několik pramínků a do uší so dala náušnice s perlami. Na závěr si rty přetřela rudou rtěnkou. Před odchodem z koupelny věnovala poslední pohled zrcadlu, načež za sebou zavřela dveře.

"Nathane?" houkla do domu. "Jo?" jeho hlas přicházel z terasy. Brunetka zůstala stát mezi dveřmi sledujíc, jak slunce barví jeho blond vlasy do zlata. "Jak vypadám?" Její otázka jej přiměla odtrhnout pohled od zahrady a obrátit se k ní čelem. V jeho modrých očích vzplanula okamžitě jiskřička, jíž Myrlene nemohla přehlédnout. Blonďáček svými kukadly přejížděl po jejím těle a ona si skousnula ret. "Eh," bylo to jediné, co z něj vypadlo. Odkašlal si a kousek couvnul. "Jsi překrásná. Henry z tebe nespustí oči," usmál se, rukou si zajel do blonďatých vlasů. "Pořád si myslíš, že bych měla jít?" zeptala se s pohledem upřeným do jeho očí. "Jo. Bav se," otočil se k ní zády. Dívka se tedy vrátila do domu. Z koupelny si vzala svou kosmetickou taštičku, uložila ji do kabelky a z opěradla křesla zvedla své sako.

Netušila, co jí to napadlo. Proč se jej na to vůbec ptala? Odpověď byla prostá. Doufala, že ji zastaví. Že jí požádá, aby nechodila a zůstala s ním. Udělala by to? Pravděpodobně ne. Jako vždy by nejspíš pomyslela na Padlé hvězdy a zase by si vybrala je. Došla ke dveřím, ale dříve než stačila vzít za kliku, omotaly se jí kolem zápěstí hebké prsty, jež ji donutily couvnout. Následně byla otočena čelem k blonďáčkovi a než se nadála, jeho rty si nárokovaly ty její. "Ne. Neměla," zašeptal, tisknouc si její tělo blíže k sobě. Zatímco ona se topila v záplavě modře, on se ztrácel v jejich hlubokých, oříškových očí. Jednou rukou ji svíral v pase, zatímco druhou jí hladil po tváři. "Nechoď," zašeptal, tentokrát o poznání naléhavěji. "Nikam nejdu," vydechla rozhodně. Ruce mu omotala kolem krku, svými lapajíc ty jeho. Tichý hlásek v její hlavě křičel, aby přestala dělat hlouposti a soustředila se na to, co je skutečně důležité. Padlé hvězdy. Myšlenku na dívky okamžitě zahnala.

Zvonek se ozval domem. Světlovlásek se vystrašeně podíval na Myrlene. Ta mu však věnovala sladký polibek, než zamířila ke schodům do prvního patra. Pamatovali si, jak tam byla poprvé. Čekala veselé barvy, spoustu plakátů fotbalových týmů a hlavně pořádný nepořádek. Sekla se. A to hodně. Ložnice byla prostorná, bílá v kombinaci s šedou. Všechno bylo čisté a perfektně naklizené. Jedny z dveří skrývaly koupelnu, druhé šatník, jež byl přibližně velký, jako ten dívčin. Za prosklenými dveřmi se ukrýval balkon, zatímco ty poslední vedly do místnosti, kde měl mladík uskladněné své boty. Musela uznat, že jeho sbírka bot byla pozoruhodná, stejně jako Lyndy kožíšková či rtěnková. Z poličky v jeho šatníku si vytáhla jednu delší mikinu, svlékla si šaty, protože i přes jejich pružnost v nich rozhodně nechtěla strávit večer u televize. S mikinou v ruce se vrátila do přízemí. "Půjčím si..." zarazila se, když si všimla dvou mladíků, jež seděli na sedačce. "Ahoj, Myrlene." Brunetka s poněkud nejistým výrazem vstoupila do obývacího pokoje, usazujíc se do křesla naproti nim. "Co si chtěla?" Nathan, jež se přiřítil s několika plechovkami limonády, se posadil na opěradlo křesla, v němž seděla. Plechovky podal svým kamarádům, načež dívku objal kolem ramen. "Jen že si půjčím mikinu. Nechce se mi tu válet v šatech nebo sukni," odpověděla mu. Jiné své oblečení tu neměla. "Jen..." obrátila se na černovláska, jež seděl na gauči, nohy položené na konferenčním stolku. "To neřeš," mávnul Henry klidně rukou. "Bez tak jsem chtěl jít původně na zápas s Louisem. Takže o to alespoň nepřijdu," promnul si natěšeně ruce. "Když jsme u Louise... Co ty tu děláš?" zajímalo brunetku. Hnědovlásek pokrčil rameny. "Jak řekl Henry. Objednal jsem nám dva lístky na fotbal. Když mi ale řekl, že jdete na večeři, napadlo mě, že s sebou vezmu Nathana." "Nevadí ti, že o to přijdeš?" obrátila se Myrlene okamžitě na blonďáčka. Ten zavrtěl hlavou. "Na fotbal se můžu podívat v televizi a s Louisem jsem skoro pořád. To ty mi za chvilku zmizíš," hleděl jí smutně do očí. Její nálada rychle poklesla. Už jen tři dny bez něj jí přišly nekonečné. Nyní začínalo září a ona až do začátku prosince měla být pryč. Když byly problém tři dny, jak měla vydržet tři měsíce?

_______________________________________

Těšíte se na konec? 😶🤔

💋🤗💖