Kapitola 68
"Ano," usmála se. "Jasně, počítám s tím," přitakala. "Takže příští týden?" ujišťovala se. Tíha, jíž poslední měsíce tlačila na její záda, byla pryč. Lyndě už nehrozila žádná žaloba. S rodinou dívky se zpěvačka za pomoci právníků a manažerky dohodla na finančním vyrovnání. Trojici dívek tedy nic nebránilo v návratu do Británie. Myrlene tak čekalo spoustu plánování, kupa starostí a zařizování, ale i tak byla šťastná. Kamarádky jí scházely a ona už se nemohla dočkat, až budou všechny zase pohromadě. Kdo už tad nadšený nebyl, byl blonďatý zpěvák, jež se zády opíral o stěnu hotelového pokoje, který měli za několik málo minut opustit. Čekala je cesta zpět do Londýna a přestože to ani jeden z nich nepřiznal, oba se báli. Nemělo tušení, jak to mezi nimi bude dál a ta nejistota je oba ničila.
Brunetka zavrtěla hlavou. "Ne, Jess. Nemusíš se bát. Hm. Jo, mám to pod kontrolou," přitakala. "Ne, ještě ne." Modrým očím neunikla vráska na čele, jež se objevila hned poté, co se dívka zamračila. "Nemluvila jsem... Vlastně mluvila, ale..." rozhodila zoufale rukama. Manažerka jí podle všeho skočila do řeči. "Jo, mluvila jsem s ním o tom, ale ještě jsme se na ničem nedohodli," odfrkla si. "Ty se ptáš proč?" uchechtla se. "Jde o naše životy. Předtím jsme to možná neřešili, ale teď už si uvědomujeme... Jeho do toho netahej." Z jejího hlasu jej až zamrazilo. Poslední větu pronesla autoritativně. Jako kdyby nepřipouštěla jakékoli námitky. "O tomhle nebudu..." Chtěla trvat na svém, ale byla znovu přerušena. Chvíli jen mlčky stála na místě, než zoufale přikývla. "Dobře. Ještě dneska to s Henrym znovu proberu. Slibuji," se zavrčením si telefon strčila zpět do kapsy.
Byla si vědoma toho, že ji Nathan po celou dobu pozoroval. Ona se však musela soustředit na Jess, jež ji pořádně vyvedla z míry. Zvláště pak, když si dovolila zeptat se, jestli s jejím váháním ohledně zveřejnění vztahu s Henrym, nemá něco společného Nathan. Věděla, že by ke své manažerce měla být otevřená. Také jí bylo jasné, že jí to dřív nebo později bude muset říct. V tu chvíli měla však chuť jí něčím přetáhnout po hlavě. Vyznělo to, jako kdyby ha všechno mohl on. Jenže to Lynda byla ten zločinec. A Myrlene po ní jako vždycky musela uklízet a zakrývat její stopy. Začínalo jí to iritovat. "Musím s tebou o něčem mluvit," vydechla do ticha. Nathan ji kývnutím pobídl, aby mu řekla, co má na srdci. "Podle Jess je na čase abychom..."
Pevně stiskla víčka k sobě. Takhle naštvaného ho ještě neviděla. Pomalu otevřela oči a trochu se přikrčila. Nebála se jej. To skutečně ne. Jen z toho neměla dobrý pocit. Věděla, že je naštvaný kvůli ní a to jí mrzelo. "Vážně jim furt budeš dělat nárazník?!" křikl po ní. Zamračila se a bojovně vypnula hruď. Pocit viny byl rázem pryč. Co se týkalo zbytku Padlých hvězd, nikdy na ně nedala dopustit. To se ani po všech jejich kotrmelcích nezměnilo. "Nathane, jsou to moje kamarádky," upozornila jej. Snažila se mluvit klidně, ale od výbuchu neměla daleko. "Já se to snažil pochopit, ale... Vždyť tě jen využívají!" Tohle už slyšela tolikrát. Přesto tomu nevěřila. Nejspíš tomu prostě věřit nechtěla. "Tak to není! Dělám to ráda! Copak ty by ses ke klukům dokázal otočit zády?!" zeptala se nabroušeně. "Ne! Samozřejmě, že ne! Jenže tohle je jiné! Nechápeš to?!" znovu zvýšil hlas. "Dělají si z tebe služku! Přestaň ze sebe dělat naivní holčičku a otevři už konečně oči," to přehnal. "Vypadni. Už tě nechci vidět," zašeptala. Nesedělo jí to k němu. No ani ona se nechovala tak, jako obvykle. Oba byli naštvaní, napnutí, a tak prostě vybouchli. Nemohlo to přijít v méně vhodnou dobu, ale už se to nedalo vzít zpět. "Myrlene, vím, že to tak nemyslíš." "Jdi," dostala ze sebe stejně naštvaně, ignorujíc smutek v jeho očích. "Ok," šeptl, míříc ke dveřím. "Jen mi na tobě záleží..." zašeptal, než odešel. Akorát chtěla něčím praštit o zem. Při jeho slovech se však zasekla v pohybu.
Nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Chtěl pro ní jen to nejlepší. Vůbec to nemyslel zle a ona se chovala jako bezcitná nána. Vyběhla na chodbu. Nathana nikde neviděla. Přešla proto k protějším dveřím. Se zatajeným dechem na ně zaklepala a jakmile jí blonďák otevřel, natiskla se k němu. Světlovlásek ji vtáhl do pokoje a zabouchl dveře. "Promiň," špitla mu brunetka do hrudi, když kolem ní omotal ruce, tisknouc si ji blíže k sobě. "Já..." Než stačila začít s vysvětlováním, polibíl ji něžně na rty, načež se svým čelem opřel o její. "Nesnáším hádky," ulevil si. "A už vůbec se nechci hádat s tebou," jednu ruku z jejích zad přesunul na její tvář. "Nechci se hádat, protože je to ztráta času," polibíl ji na špičku nosu. Palcem přejížděl po jejím líčku a stále se mračil. "Byla to jen malá hádka," zašeptala ve snaze jej uklidnit. Samu sebe však utišit nesvedla. I ji to rozhodilo.
Hluboko uvnitř cítila, že měl pravdu. Že pro Padlé hvězdy dělala příliš. Dávala jim vše a ony jí nic. Braly všechno, ale nenabízely nic na oplátku. Nedokázala si to však připustit. A jak by mohla? Znala je pět let. Pět let strávila po jejich boku. S těmi čtyřmi dívkami byla téměř každý den, každou hodinu. Téměř se od nich nehnula. Všechno dělaly společně a navzájem na sobě byly závislé. Navzájem si pomáhaly a nedokázaly se jedna od druhé vzdálit na déle, než pár dní. Poslední měsíce byly pro všechny náročné. Byla to těžká zkouška. Myrlene si byla vědoma toho, že se něco bude muset změnit. Že vše už nebylo tak růžové, jako na začátku. Už se nemohla jen starat. Potřebovala také nějakou tu péči a pomoc, jíž se jí od jejich kamarádek příliš nedostávalo. Pomalu se hroutila a ačkoli se to snažila skrýt i sama před sebou, než poznala Nespoutané, neměla k úplnému fyzickému i psychickému vyčerpaní moc daleko. Díky oněm mladíkům se dala dohromady. Pomohli jí postavit se na nohy, ačkoli o tom neměli ani nejmenší tušení. Nyní bylo jen na ní, jak s tím naloží. Byly jen dvě možnosti, jak setkání s Padlými hvězdami mohlo dopadnout. Buď by ji udělaly silnější nebo ji opět zanechaly zlomenou, na tisíce kousků stejně jako když ji opustily bez sebemenšího pocitu viny.
_______________________________________
Krásný víkend! 😍
Venku je nádherně a já jsem v práci 🙁
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro