"Měly by sednout do letadla a vrátit se zpět." "Myrlene..." Brunetka sáhla po ramínku s černými šaty, které měly bílý límeček, jež jí připomínal motýlí křídla. Nezaujatě je vrátila zpět. "Žádný Myrlene. Ani to nezkoušej, Jessico. Chci je tady," trvala na svém. Měla pocit, že jí z toho praskne hlava. Když jí ve tři hodiny ráno vzbudil telefonát od Candy, která byla ve velice společenské náladě, měla co dělat, aby nesedla do prvního letadla a neodletěla za dívkami na Havajské ostrovy. Jako další jí pod ruku přišly bílé šaty s širokou sukní a potiskem ananasů. "Mám plné zuby tvých výmluv, rozumíš mi?" vztekala se. Kdy jsem si koupila šaty s dýněma? Pozastavila se nad jedním kouskem ve svém šatníku. Možná bylo na čase, aby se jím probrala a minimálně polovinu někomu darovala.

"Holky nechtějí." Tahle věta ji přiměla přestat s výběrem outfitu na rande s Henrym. "Jak jako nechtějí?" zeptala se téměř bez dechu. "Chtěla jsem Candy poslat domů s Theou hned, jak se to stalo, ale Bella si stála za tím, že Thea zůstane s ní a Candy je dospělá, takže té nic nařizovat..." "Bella nemá právo rozhodovat za Theu. Není plnoletá, takže jí koukej zabalit věci a..." "Chceš ji samotnou poslat letadlem?" ozval se nedůvěřivý hlas manažerky. "Chci ji doma, Jess," odfrkla si dívka. Candy nebyla jediná, o koho měla starost. Se zrzkou si volala každý den. Znala ji pět let. Byla si jistá, že dívka není v pořádku a ani trochu jí to nepřekvapovalo. Thea potřebovala, aby se jí někdo věnoval, staral se o ni a podporoval ji. To vždycky obstarávala Myrlene. Jenže ta na příkaz manažerky zůstávala v Londýně.

Už chtěla hledání šatů vzdát a přejít na halenky, když jí do oka padnul jeden starší model. "Nemůžu za ní rozhodnout. Jsem si ale jistá, že její rodiče už vyšilují." Odfrknutí manažerky pro ni bylo dostatečnou odpovědí. "Zeptej se jí, proberte to, jinak to udělám já a jsem si jistá, že i kdyby nechtěla, tak mě poslechne," upozornila Jessicu, načež zavěsila. Přehnala to. Neměla být tak protivná. Ztratila však nervy a už to nemohla vzít zpět.

Žluté šaty s volánkem nakonec zvítězily. Brunetka je doplnila zlatými lodičkami a doplňky. Když jí před hovorem s Jessicou přišla zpráva od Henryho, že místo do kina půjdou na večeři, měla už vybrané tílko s potiskem okvětních lístků růží a obyčejné černé kraťasy. Ani ji nenapadlo, že by je čekal nějaký fastfood nebo rychlé občerstvení a právě proto musela výběr svého outfitu přehodnotit. Přestože byl Henry mladík s koženou bundou, černým tričkem a potrhanýma džínama, přišel jí jako ten typ, který na své dívce v ničem nešetří. Jistě. Ona nebyla tak úplně jeho, ale pokud měli přesvědčit lidi okolo, museli se tak chovat. Oba dva.

Nespletla se. Přesto Henry překonal její očekávání. Nešlo ani tak o výběr restaurace, ale spíš oblečení. Černé kalhoty, bílá košile a sako. Absence kravaty jí tak nějak seděla k jeho nagelovaným, rozčepířeným vlasům. "Líbí se ti tu?" Přišlo jí, že mu na její odpovědi skutečně záleželo. Byl nervózní. Bál se, aby něco neudělal špatně. "Vybral si snad nejdražší restauraci v centru Londýna. Nemůžu si stěžovat." "Nejsi holka, která se nechá koupit," zamračil se. Myrlene se usmála. "Jsem ráda, že sis všiml. Rozhodně bych se spokojila s něčím... Míň... Snobským?" rozhlédla se po perfektně upraveném interiéru restaurace, jež už na pohled působil hodně draze. "Na tohle by moje mamka vydělávala celý měsíc," ušklíbla se při pohledu na cenu jednoho z hlavních chodů. Její společník si povzdychl. "Jsi strašně komplikovaná, víš to?" Dívka pokrčila rameny. "Promiň. Špatně jsem tě odhadl. Louis říkal, že je to moc," přiznal. "O nic nejde, Henry. Je to tu hezký a jídlo bude určitě skvělý. Jen to není místo, kam bych sama od sebe šla," vysvětlila. "Bethany, moje bývalá přítelkyně, si na to potrpěla." Myrlene zpozorněla. "Proč jste se rozešli? Nemusíš odpovídat, ale..." "To je v pohodě," ujistil ji. "Ze začátku to bylo pohádkový. Ráda teda rozhazovala, ale tak peněz mám víc než dost... Jenže časem se to všechno zvrtlo. Došlo mi, že nemiluje mě, ale ty prachy. Je to ale víc jak půl roku. Tohle už je za mnou." Lhal. Viděla mu to na očích. "No, se mnou se o své konto bát nemusíš," ujistila jej, když sdělila servírce svou objednávku. "Zaprvé za sebe ráda platím a zadruhé, mi obvykle stačí míchaná vajíčka, jogurt nebo palačinky," uculila se. Henry nad ní pokroutil hlavou. "Možná jsem sem měl vzít Nathana," zasmál se. "Ten si na dobré jídlo potrpí." "Řekla bych, že na jakýkoli jídlo, když před šestou ráno budí Louise, aby mu udělal snídani," zasmála se. "To je jeden z důvodů, proč mám vždycky zamčeno," poznamenal věcně černovlásek, očima zkoumajíc dívčinu tvář. Už od první chvíle měl dojem, že Nathan i Louis v ní dokáží dokonale číst. On se v ní však ztrácel. "Víš ty co? Tohle by byla dobrá tradice," přerušila zamyšleně ticho dívka. "Klidně tě sem budu brát každý měsíc," navrhl se smíchem. Z jejích slov pochopil, že o to by skutečně nestála. "A nebo spíš na výročí našeho úchvatného vztahu, co říkáš?" Myrlene propukla ve zvonivý sníh. Mladíkovi při pohledu na ní zaukaly koutky a ledová krusta kolem jeho srdce začala povolovat.