Apartmánu neměla co vytknout. Jako obvykle bylo všechno připravené do posledního detailu. Obrovská společenská místnost s televizí, u které se okamžitě usadila Candy se svým časopisem. Pět pokojů s překrásným výhledem a samozřejmě koupelnou. V apartmánu nesměla chybět ani vířivka a jen to nejluxusnější vybavení. "Nuda nebude," uculila se spokojeně Lynda. Neomylně zamířila do pokoje, jež byl přidělen jí. Myrlene přesně věděla, kam potom povedou její kroky. Vířivka. Záviděla jí. "Kdyby něco, budu v bazénu," oznámila Bella, jež už stála ve vstupní místnosti v županu a ručníkem v ruce. "Dobře. Bav se," odvětila brunetka, načež popadla zrzku za ruku. Bylo jí jasné, že by tam Thea jinak dál stála jako solný sloup. Stále byla ještě jen stydlivé dítě.

Zavedla jí do světlého, prostorného pokoje. "Tak jo. Je to jako vždycky. Oblečení ve skříni, boty tam," mávla rukou k menšímu botníku. "Když ti něco bude chybět, stačí říct. Já se musím na chvilku vypařit, ale pak si klidně můžeme něco zahrát," pohlédla na hodiny a zamračila. "Už mám zpoždění," povzdychla si. V pokoji popadla svou kabelku. Hodila do ní nejnutnější věci a už spěchala vem z pokoje. "Za hodinu budu zpátky!" křikla od dveří, načež vyšla na chodbu. "Trvalo vám to." Malém vyletěla z kůže. Ochranka. Jak na to mohla zapomenout? Člověk by řekl, že už na takové věci bude zvyklá. "Slečna Roblesová mi nařídila nechat přistavit auto." "To udělala Jessica dobře," přikývla dívka. Nechala se mužem odvést do podzemních garáží, kde nastoupila do připraveného auta. Muž usedl vedle ní a mohli vyrazit.

Když auto zastavilo, počkala, až jí muž z ochranky otevře dveře. Poté vystoupila. Nebyla snob. Jen si moc dobře pamatovala řeči, které jejich manažerka vedla, když si nedávno Thea dovolila sama otevřít dveře. Už nějakou dobu její kolegyně uvažovaly, že by měly Jessicu nahradit. Za ta léta jim hodně pomohla, ale v poslední době podle nich svou práci přestávala zvládat. Spousta sponzorů s ní odmítala vyjednávat. Zrovna nyní Myrlene měla schůzku s manažerem populárního boybandu. Normálně by ona schůzka spadala do povinností slečny Roblesové. Po předchozích zkušenostech se to však Myrlene rozhodla vzít do vlastních rukou. Co se týkalo jí, měla Jessicu ráda a dokázala pochopit, že toho na ní občas bylo moc. Ráda jí proto čas od času vypomohla.

Zdvořile pozdravila slečnu, jež k ní zamířila hned při vstupu do restaurace. "Nepochybně jdete za panem Ellisem," usmála se příjemná číšníce. Dívka přikývla. Ani jí nepřekvapilo, že věděla, proč Myrlene přišla. Číšníce zavedla mladinkou zpěvačku ke stolu v menším salonku. Dva stoly byly prázdné, zatímco u třetího seděl přísně vyhlížející muž v obleku. Možná jsem to taky měla pojmout víc oficiálně. Pomyslela si při pomyšlení na kousek odhalené kůže mezi tílkem a sukní. Nepůsobila dvakrát formálně, ale nyní už bylo pozdě se tím zabývat. "Slečno Wiseová," vstal a podal dívce ruku. "Je mi ctí." "To mně je ctí, pane Elissi," usmála se a na jeho pokyn se posadila. Jakmile muž usedl naproti ní, nalila jim číšníce víno.

Mlčky čekali, než obsluha odejde. Teprve tehdy dívka promluvila. "Mluvil jste se svými klienty o mém návrhu?" Manažer přikývl. "Jsou proti, slečno Wiseová. To se ale dalo čekat. Samostatný koncert si vždy užili víc, než ten který s někým sdíleli." "Chápu, ale tady jde o víc než jen o zábavu," namítla. "Samozřejmě. Větší zisk," pronesl opovržlivým tónem. "Šlo by o charitu. Vaši klienti se do ní často zapojují. Nechápu potom, proč by to měl být tak velký problém." Muž upil vína. Dívka se své sklenky ani nedotkla. Potřebovala si udržet dokonale čistou mysl. Už když sem šla, tušila, že to nebude snadné. Pokud jeho klienti řekli ne, manažer s tím nic nezmohl. Rozhovor ji brzy začal unavovat. Diskuze nikam nevedela. Všechny její argumenty smetl ze stolu. Důkladně se na tuto schůzku připravila. Jenže to on taky. "Děkuji vám tedy za váš čas, pane Elissi. Ale za půl hodiny musím být zase jinde," elegantně se vyhoupla na nohy. "Kdybyste měla zájem, moji klienti dorazí do města příští týden ve středu." Brunetka přikývla. "Děkuji za nabídku, ale tou dobou už budu na cestě do Skotska." "To se v Londýně nezdržíte dlouho." Zamračil se manažer. Brunetka pokrčila rameny. "Koncert nepočká," z kabelky vytáhla telefon, který se dožadoval pozornosti. "Hezký den," s tím se od může odvrátila a hovor přijala. "Wiseová, prosím?" ohlásila se do telefonu. "Slečno Wiseová, dobrý den. U telefonu Mary Yorková. Mohla byste..."