„Bránila jsem se, nechtěla ho tam pustit, ale nebylo mi to nic platné," stěžovala si Adriana ublíženě. „Má strašnou sílu. Byl opilý a nedal si jinak říct... Nejprve mi tam strčil jeden prst. Pak dva, a... Najednou tam měl celou ruku!"

„To zvíře!" vyhrkla Margaret.

„A tím to nekončilo. Pak tam strčil i další ruku."

„No to snad není pravda! Co si to ten parchant dovoluje?"

„Ne, počkej. To ještě není vše. Nakonec tam ten bastard nacpal i nohy."

„Bože! Jak s tím můžeš dál žít?"

„Jak asi? Táhne na mě. Budu si ty dveře od bytu muset nechat opravit."