Nechápala, jak k tomu vůbec došlo, ale zničehonic stala přede dveřmi svého bývalého profesora matematiky, a vyčkávala, až zareaguje na zvonění a otevře jí dveře.

Minuty stále ubíhaly a nic se nedělo. Náhle se za jejími zády ozvalo jemné, avšak důrazné zakašlání.

„To byste tu čekala ještě dlouho, slečno Rusellová," utrousil muž.

"Do-dobrý den, pane profesore," špitla dívka nesměle a vzápětí zrudla.

„Co tu vůbec děláte? Před měsícem jste úspěšně dokončila studium, tak..."

„Dělám něco, co jsem doposud nemohla, ale teď už mohu," vyhrkla, a dřív, než ztratila i poslední kousek odvahy, se k muži naklonila a políbila jej.