„Občas mi, Kate, přijde, že to s tou žárlivostí vážně přeháníš," postěžoval se Dean.

„Vážně? Kdy například?"

„Třeba včera..."

„Ta ženská ti předávala psaní! Nebudu se koukat na to, jak ti nějaká děvka osobně do domu donáší milostné dopisy!"

„Kolikrát ti mám říkat, že to byla pošťačka?"

„To přece není žádná omluva," odfrkla si Kate. „A i kdyby, tak co ta číšnice ze soboty?"

„Co s ní bylo?" nechápal Dean.

„Dýško! Dal jsi jí nesmyslně velké dýško!"

„A to je snad problém? Jídlo bylo dobré."

„To sice ano, ale... Jak mám vědět, že jí těmi neustálými dýšky tajně neplatíš alimenty?"