17. Kamarádky
„Nechápu, že mě nikdo nechce," posteskla si Amber své kamarádce Judith. „Mám přece tak boží postavu. I když skrytou za tou horou tuku."
Judith se pobaveně zasmála a naoko vážně přikývla. „To mi povídej. Já mám zas naprosto luxusní dlouhý blond vlasy. Jen za těch patnáct let celkem ztmavly a délka se zmenšila."
„U vlasů délka není zas tak podstatná," mávla Amber rukou. „U jiných věcí by to byl naopak značný nedostatek."
„Souhlasím. Třeba taková délka pracovní doby. Představ si, jak by to bylo hrozný, pracovat třeba dvacet hodin!"
„To je pravda. Dvacet čísel bych uvítala možná tak v posteli."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro