Držela se za hlavu a dávala průchod hlasitému pláči. Brečela tak nahlas a usilovně jako nikdy v životě. Konečně byla sama a mohla dát svým negativním emocím průchod. Od hněvu, přes frustraci, až k zoufalosti. Téměř nemohla dýchat, jak neustále štkala a vzlykala. Bezmocně seděla nahá ve vaně, s trochou studené, zašpiněné vody u kotníků. Kdyby ji někdo, nedej bože, slyšel nebo viděl, nevěřil by, že je to ta samá odvážná a silná žena, která se nebála téměř ničeho. Nyní to byla jen kupka neštěstí uprostřed chladných a hladkých, bělostných stěn vany.

Před očima měla mrtvého Abrahama a Glenna. Nemohla se toho výjevu zbavit. Pořád viděla, jak do jejich hlav mlátí baseballová pálka omotaná ostnatým drátem a jejich krev i kousky mozku stříkají kolem. Do toho křik Maggie a její žalostný pláč, když v několika krátkých sekundách přišla o manžela. A ona brečela při vzpomínce na Daryla.

Myslela jen to, jak Negan donutil Ricka, aby ho zmrzačil...

°•°•°

"Tady," hodil Rickovi k nohám jeho vlastní sekyrku od černé, hnijící krve mrtváků, když konečně přijeli zpátky a otočil se na své dva muže, k nimž kývl.

Walla roztřeseně dýchala, ranní chlad se zakusoval do její kůže přes vrstvy oblečení i pootevřené rány, jež se v noci stihla při prudkém pohybu otevřít. Ani nedoufala, že Ricka ještě uvidí, že se vrátí. Maggie se o ní opírala a plakala jí do ramene. Před hodinou toho nechala a už jen potichu fňukala, tiše šeptajíc Glennovo jméno. Srdce se jí svíralo lítostí i žalem, avšak někde v pozadí hrála na struny stará dobrá nenávist, ruku v ruce s ještě známější zlostí, kterou musela držet na uzdě co to šlo.

Lukostřelkyně se cítila mizerně, protože netušila, jak by měla vlastní kamarádku uklidit, takže ji jen hladila po zpocených vlasech nebo po mokrých zádech a nechala její vysílené tělo opírat o to své. Veškerá slova útěchy byla málo. Uvědomovala si to moc dobře. Oči jí vyschly, konečně se uklidnila a přestala tolik brečet. Pocítila dehydrataci, silnou bolest v oblasti spánku, avšak ta nekončila jen tam. Rozpínala se do celého těla. Připomínala jí, že stále žila, že šlo o realitu, a že se pořád nacházela na tomto hrozném místě, kde nad nimi visela smrt.

Nemyslela si, že tahle noc nikdy skončí, a když už to vypadalo, že jim dá Negan konečně pokoj...

Musela se posrat ještě jedna věc...

"Tady ten..." 

Viděla, jak dva Zachránci hodili potlučeného a špinavého Daryla přímo k jejich nohám. Slyšela, jak Negan opět zapojil svůj veselý, chraplavý hlas, neboť se i na něm ta zima musela podepisovat a její ostrý zrak zachytil, jak cpal Rickovi sekyrku do ruky. Vyhrožoval mu, ukazoval na jeho syna, smál se a cenil u toho dokonale bílé zuby 

Atmosféra navzdory chladu kolem houstla a ona musela polknout slova vzdoru. Prudce zarývala polámané nehty do dlaní, až ucítila lepkavou krev, ale to nebylo to nejhorší.

"Buď mu usekneš ruku ty, nebo to udělám já, ale s tím rozdílem, že mu useknu obě a ještě jako třešničku na dortu nechám tvýmu klukovi vyloupnout i to druhý voko. A jestli jsi ani tomuhle nerozuměl, tak s Lucille umlátím úplně všechny do jednoho, zatímco ty se budeš koukat. Je ti to jasný?"

Věděla, že se pohla dopředu a z jejích úst vyšla první vzdorná slova. Nestihla však udělat ani krok a byla okamžitě sražena na zem, a pevný stisk neznámého ji držel u země, kde musela namáhavě dýchat přes prach. V očích se jí blýskalo, dokonce viděla blikat hvězdičky, celá se třásla nevýslovným znechucením a odhodláním, ale nebyla dost silná. Dnes ne. Dnes nemohla věci zastavit. Místo toho dostala velmi ostré varování, které ji přinutilo pouze napůl s křikem nadávat na účet těch grázlů. Plivala ze sebe francouzštinu jako jed. Bylo jí fuk, jestli jí někdo rozuměl, ale nemohla připustit, aby se to stalo.

Maggie vedle ní plakala a prosila je, aby ji nechali na pokoji. Rick se marně pokoušel vyjednávat a prosil Negana, aby to nedělal, avšak vůdce Zachránců se mohl udusit smíchy, když to slyšel. Chvílemi koukal na Walliny reakce a upřímně se z nich těšil. Sledoval, jak sebou marně cloumala, snažíc se dostat z ocelové stisku, ač ji za zády jeden z jeho mužů zkroutil paži do ošklivého úhlu. Nevydala ani známku po bolesti. Sledovala svého lovce, prskala nadávky v jiném jazyce jako vzteklá kobra, zlaté oči se jí leskly divokostí, kterou jaktěživ neviděl a byl zvědav, jak moc se ještě projeví, až Rick udělá to, co po něm žádal.

Daryl se smířeně podíval jejím směrem a jejich pohledy se na chvíli setkaly. Přestala nadávat jen zuřivě funěla a zarývala nehty do půdy, zatímco sledovala, jak hýbal rty a ona odpozorovala, co řekl. Pak s ní oční kontakt přerušil, ač mu to lámalo srdce a odhodlaně se podíval na Ricka, který vypadal chvíli před zhroucením, přičemž on jediný v klidu k němu natáhl paži. 

"Udělej to," slyšela z jeho úst vyjít zhrublým hlasem, pokoušel se tak neprojevit slabost a Rick na něj zůstal nehnutě zírat, zarudlé oči a navíc skelné od slz...

Chvíli si nepamatovala nic. Věděla, že na pár minut měla černo a pak, když opět procitla, byl Daryl bez pravé ruky. V uších jí hučela krev, plíce se sevřely a odmítaly přijímat kyslík, zatímco jí levá paže hořela bolestí, ale nedokázala se pohnout. Vzdor byl marný. Ona slabá...

Jeden ze Zachránců ji s násilím dotáhl zpět na místo vedle Maggie a přiložil hlaveň k temeni hlavy, zatímco ona zmoženě opírala dlaně o zem. Zavřela oči, zrak zostřený a upřímně doufala, že se jí to jen zdá, že to nebylo skutečné... Pocítila známý tlak a zanedlouho se jí z očí spustil vodopád slz. Zakryla si pusu, aby udusila všechny štkavé zuby a se strachem se podívala vzhůru. 

Jediné, co ji drželo při smyslech bylo jedno: žil. A taky to vypadalo, že Zachránci měli s podobnými situacemi zkušenosti, protože se jeden z nich dal ihned do práce, aby Daryl ze ztráty krve neomdlel. Nevěděla, co zamýšlejí dál, avšak ona se nezmohla na nic. Jen tam zůstat na kolenou a sledovat, že muž, kterého milovala, byl odvezen pryč.

"Za dva týdny, nebo až se dá Daryl trochu dokupy," řekl Negan posměšně směrem ke zpocenému Rickovi a přitom s úsměvem zalétl k Walle, "přijdeme. Tak nechte dveře otevřené... nebo je... vyrazíme..." A s tím poplácal Ricka důvěrně po rameni, jakoby byli dlouholetí přátelé, načež zavolal na své lidi, že byl čas k odjezdu. 

Jejich odjezd netrval dlouho. Uklidili všechno náčiní a naskákali do aut. Nechali tam skupinku samotnou, se svým žalem, strachem i trápením, zatímco na východě vysvitlo slunce. Dnes onen den nebyl plný naděje, ale ztrát, bezmoci a strachu prosakující, až do nitra duše každého přeživšího. 

"Na světě jsou jen dva typy lidí; lovec a kořist. A ty... budeš buď poslouchat a naučíš se lovit, nebo z tebe bude jen pitomá zvěř."

Vyplavila se na povrch otcova slova a tím jen utvrdila to, co si o sobě myslela. Byla zvěř. Tuto noc prokázala, že byla bezmocné a pitomé zvíře. Přesně jako ten jelen, kterého ten den zabili. Kdyby žil, asi by jí pohrdal ještě víc, než doteď, ale šlo to vůbec?

Seděla, se sklopenou hlavou, rudé prameny se jí lepily na tvář k zaschlé krvi a slzám, načež se její silné paže třásly, jak o ně opírala veškerou svou váhu. Spustila víčka. Ignorovala svět kolem sebe. Dokonce se nezmohla zvednout se kvůli Maggie, která s brekem vyšla za svým manželem. Na její ramena dopadla těžká tíha viny, když zaslechla Rositin hlas a po ní, někde vzdáleně, i ten Sashin. Víčka byla tak těžká. Jako z olova, které nemohla uzvednout. Svěsila hlavu ještě níž a nereagovala na volání vlastního jména. Neměla sílu zvednout zrak a setkat se s pohledem kohokoliv, kdo přežil.

"Wallo Wallo, no tak no tak, prosím, zvedni se... Musíme jít. No tak," promluvil k ní naléhavým hlasem nasáklý zoufalostí Rick a jemně stiskl její rameno. "Nemůžu přijít o dalšího, no tak..." slyšela, jak se do jeho tonu vkrádal pláč.

Nemohla si pomoct a oči se jí zalily novými slzami. Nesnášela to. Jak moc tohle nesnášela. Za tuto noc probrečela víc, než za celý svůj život. Nakonec se za jeho pomoci zvedla na nohy a až teprve si uvědomila, jak moc slabá kvůli té ráně byla. Přes tvář se přehnala vlna bolesti a ze rtů vyšlo bolestné zasténání. Sotva vnímala, co se kolem dělo. Rick se snažil všechny seskupit a dostat se z tohoto místa, a zároveň ji musel jednou paží obejmout kolem pasu, protože cítil, že se sama na nohou neudrží.

"Zvládneš to?" 

Slabě kývla hlavou, udělala od Ricka krok a ten ji váhavě pustil. Byla tak bez opory, ale udržela se. Zrakem sjela dolů, kde očekávala Abrahama, ale viděla jen nechutnou břečku z jeho mozku. Polkla a vydala zoufalý povzdech. 

Nikdy jsme se jim neměli postavit do cesty, pomyslela si krátce a podívala se na místo, kde stále ležela Darylova useknutá ruka. Srdeční sval udělal několik bolestivých tepů, až ji z toho rozbolel celý hrudník. 

Přesně takhle... takhle jsem se nechtěla nikdy cítit...

°•°•°

Uběhl celý den. Walla se za celou dobu neobjevila. Nikdo nevěděl, zda odešla ven, aby se dostala z toho traumatického zážitku jako všichni ostatní, nebo zůstala skrytá někde v domě. Ať už to bylo jak chtělo, Rick to nemohl nechat jen tak. Stmívalo se a on o ní nic nevěděl. Strach spolehlivě hrál na jeho struny.

První zastávka byla v domě, který částečně sdíleli. Prohledal každou místnost, každý kout, kam by se mohla skrýt. Aaron se nabídl s pomocí, ač i na něm bylo vidět, že se potřeboval z té noci vzpamatovat. Všichni byli úplně mimo, vystresovaní, vyděšení a pocit, že sem Zachránci za dva týdny přijdou, přišel každému nemyslitelný. 

Nakonec mladou lovkyni přece jen našel, ale jeho srdce se sevřelo lítostí a něčím, co se dalo definovat jako vina.

Walla seděla nahá ve vaně, čelo opřené o okraj vany a měla přes ní přehozenou paži pokrytou dlouhými, zkrvavělými škrábanci jejích vlastních nehtů, zatímco v kanále mizel slabý, narůžovělý pramínek vody. Viděl, jak na ni pomalu zasychají kapičky vody a vlasy, ač držely ve vysokém drdolu, tak je stejně měla rozcuchané do všech stran. Nezdálo se, že by o jeho příchodu věděla a pokud ano, nedala o tom vědět. Krátce se otočil přes rameno a zavolal na Aarona, jenž byl o místnost vedle.

Ten ihned přiběhl a okamžitě popadl nedaleko visící osušku, načež k mladé ženě poklekl, přehodil přes ní suchou látku a opatrně ji pohladil po příšerně vyhlížející paži. Dával o sebe vědět, avšak kromě přerývaných a těžkých nádechů, se mu žádné odpovědi nedostalo. Navíc ho děsilo, jak studená byla. To určitě kvůli vychladlé vodě a pokud tu seděla celý den... Mohlo to mít hrozné následky.

Nakonec se s nicneříkajícím výrazem za Aaronovi pomoci postavila a opatrně, jak jen jí to její zesláblé a chladem omezené tělo dovolilo, vystoupila z vany, pevně k sobě tisknouc relativně teplou osušku. Následky chladu o sobě daly vědět teprve teď a ona se roztřásla příšernou zimou. Obličej jí rámovaly rudé vlasy a ona zamrkala, aby z řas dostala vodu.

Slyšela, jak se Rick namáhavě nadechl a svůj pohled odvrátil, když k němu zvedla načervenalé, zlaté duhovky. Všimla si velké viny, jež ho sužovala a vypadalo to, že se chystal něco říct, jenomže přes sevřené hrdlo nemohl. Nedokázal to.

Co si vyčítáš? Vždyť za nic nemůžeš, řekla si v duchu. Kdybys to neudělal... umřeli bychom všichni...

"Wallo... já..."

Jeho slova byla přerušena, když ho lukostřelkyně jednou paží objala kolem ramen a svůj obličej zabořila do jeho krku. Cítila, jak mu poskočil ohryzek a zatajil dech. Musela si jednou rukou přidržovat osušku u těla, ale jinak jí všechno ostatní bylo docela jedno.

"Není to tvoje vina," řekla jen slabým hlasem a spustila víčka. 

°•°•°

Ta-Dá-!

Nuže, koho jsem naštvala? Jak se vám tento zvrat líbí? Ne, neužívám si to, opravdu ne. Bylo pro mě opravdu těžké napsat, vlastně jsem se u toho sekla a nechtělo se mi psát dál, ale ugh... Chtělo to něco originálního a drastického.

Daryl dopadl stejně jako Merle, ale v tomto případě je to, řekla bych, daleko horší, protože mu ruku musel useknout jeho nejbližší přítel, jeho bratr. Walla je sama sebou zhnusená, jelikož mu nedokázala pomoci, ani tomu nijak zabránit. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že by ji Negan nechal odtáhnout taky, ale uděláme to zajímavější... Mám parádní nápad, jak to ještě víc vylepšit. :>

Moc vám děkuji za všechny pěkné komentáře i hvězdičky. Posouvá mě to dál a dodává motivaci dál psát. ^^ Moc děkuji a těším se na vás zase příště. <3