Rána se jí pěkně hojila. Napomohl k tomu spánek a teplá strava, po které se mohla utlouct. Dostala celu ve stejném bloku jako Rickova skupina, jelikož v ostatních se nacházeli jiní a Daryl ji chtěl mít pěkně pod dohledem. Ten se utábořil na schodech, odkud měl skvělý výhled.

Walla si pomalu lehla na záda, očima sledovala vrch dvoupatrové postele a pokrčila nohu v koleni. Přebírala si všechny informace, které ji prozradili, avšak hodně toho zůstávalo skryté. Uhýbali před ní pohledy a báli se jejích očí. Promnula si dlaněmi celou ustaranou tvář, zatímco na sobě cítila cizí pohled a ticho místních cel narušovalo skoro nezřetelné broušení nože. Potom její sluch zaujalo něco jiného a tolik známého - pláč dítěte.

Vystřelila na nohy, avšak po chvíli si uvědomila v jakém stavu měla zašitou ránu a zprudka zalapala po dechu.

"Dobrý?" ptal se Daryl sedící na schodech a na chvíli se přestal věnovat nožům.

Walla nad tím jen mávla rukou a zamířila ven. Dlaní se opřela o šedou zeď a vydýchávala se z náhlé bolesti.

"Měla by sis lehnout," poznamenal stopař a sešel schody dolů.

"Jasný tati," zamumlala s drzým úsměvem.

Než stačil něco říct, křik dítěte doléhal až k nim a za chvíli u něj byla Beth s pozvraceným tričkem, včetně vřískající Judith.

"Daryle, musím se převléct a všichni odešli ven shánět věci, můžeš ji prosím pohlídat?" zaprosila naléhavě Beth, avšak malá stále nespokojeně ječela.

"Bez problému," odpověděl, schoval nůž, převzal si malou Judith do náruče a dívka rychle odběhla s příslibem, že bude hned zpátky.

Walla dost zaujatě sledovala sotva měsíční miminko, které ječelo jako o život. Přistoupila blíž o pár kroků. Jakoby se bála, že vyplaší plachou laňku. Malá v Darylově náručí tiše fňukala i navzdory jeho snažení ji uchlácholit. Kolébal s ní sem a tam a dával si pozor na to kdyby začala náhodou zvracet.

"Nenapadlo by mě, že ještě někdy uvidím mimino," řekla tiše lukostřelkyně a její oči doslova zářily. "Nebylo to od jejích rodičů trošku sobecký? Nechat ji vyrůstat v takovém světě? I předtím stál za hovno, ale teď..."

Daryl po ní vrhl takový zvláštní pohled. Možná s ní napůl souhlasil, avšak malou si zamiloval hned, co přišla na svět. Lori by byla moc ráda, kdyby věděla, jak je všechny stmelila.

"Rozhodnutí bylo jen na nich," odvětil nakonec a vrátil rozněžnělý pohled k Judith.

Tohle nebyl ten samý muž v lese. Nebyl to ten samý muž, který chladnokrevně zabil další muže a nezůstal tím nepříjemným chlapem v chatě. Povolil před ní drsňáckou masku, aby se mohl naplno věnovat malému dítěti. Wallu to upřímně ohromilo a tiše záviděla tváři, jež byla mířená k Judith. Ona od vlastního otce podobný pohled nikdy nezískala a pravděpodobně ani nezíská.

"Můžu?" zeptala se váhavě a natáhla dlaně k dítěti.

Daryl se netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Byla tu teprve čtvrtý den a Rick by to neviděl rád. Stejně ho cosi v jejích zlatých očích přimělo souhlasit. Pokusil se jí věřit a opatrně ji vložil malou do připravené náruče.

"Chyť ji tak... Jo, tak. Bacha na hlavičku hlavně," instruoval ji, chytil její hebké ruce a správně je natočil.

Ještě chvíli zůstal stát těsně u ní, aby se ujistil, že Judith nic neohrozí. Držel se jejích jemných rukou, prsty měla mírně mozolovité od střelby a nyní jimi svírala cenný poklad. Ani za nic na světě ji nechtěl pustit. Nejenže tu hrál strach o mimčo, také se mu zalíbila teplota a hebkost ženské pokožky. Daryl rozhozeně sledoval malou kulící očka na novou tvář a sám se na chviličku podíval. Nechtěl si připustit, že se mu takhle blízký kontakt s neznámou líbil.

Tohle je divný...

"Je tak maličká, aww. A roztomilá," rozplývala se nad ní Walla, zcela vytěsnila Daryla ze své blízkosti a s milým úsměvem shlížela dolů.

Doslova ho ignorovala. Jakoby tu žádný Daryl ani nebyl a ona necítila ty drsné, velké dlaně.

Lukostřelkyně zapomněla na příšerné bolesti, jež měla, avšak když se konečně vzpamatovala z prvotního štěstí, že držela ve svých rukou takto bezbranný a malý život, tak teprve zaznamenala Darylovu přítomnost. Držel se jí pevně, za to tím stiskem dával najevo, že kdyby si cokoliv zkusila, jistě by to nedopadlo dobře.

"Kdysi jsem chtěla taky děti," řekla najednou Walla a upřela na Daryla zrak, "ale to bylo dřív. V patnácti jsem měla prvního chlapa, do kterýho jsem se příšerně zabouchla a byl o nějakých těch dvacet let starší, než já. Byl moje první láska, plánovala jsem naši budoucnost, jenomže on..." odmlčela se a hryzla se do spodního rtu.

Daryl ji sice pozorně sledoval, ale nevěřila, že by doopravdy poslouchal. Přesto ji pohledem vyzval k pokračování. Zaujala ho tak debilní historka?

"On byl ženatej. Měl dvě malé děti a těhotnou manželku, která ho nudila a tak vyhledával tělesný kontakt jinde. Po roce ho to přestalo bavit i se mnou. Vrátil se k ženě a dělal ukázkového manžela," ušklíbla se kysele, zatímco chovala malou.

Bylo uvolňující vnořit se na chvilku do starých časů a předstírat, že všechno kolem bylo v pořádku. Trvalo to ovšem do doby, než se rozhodla Jude vrátit a velmi opatrně toho malého andílka předala do mužovi náruče.

"A jaký srdcervoucí love story s holkou máte vy pane D?" rozšířil se jí úsměv na rtech a daleko více se roztáhl, když zachytila jeho nahněvaný obličej.

"Žádný se nekonalo," odsekl a otočil se k ní bokem, jelikož nechtěl sledoval ten pobavený výraz.

A možná aby se od ní držel co nejdál. Po svém zjištění, kdy si v hlavě urovnal fakt, že se mu zalíbila její blízkost se krapet vyděsil.

"Oh," hvízdla překvapeně, "takže seš..."

"Ne."

"Ani nevíš, co jsem chtěl říct," namítla.

Chtěla jsem se ho zeptat jestli není náhodou gay.

"Vám ženským se v hlavě honí jen jedna věc, takže mi to je jasný," řekl jí na to a začal pomalu pochodovat po chodbě, jelikož se Judith nanovo rozplakala.

Walla si odfrkla: "Říká chlap."

"Hele, drž hubu," utrhl se na ni se zlověstným zábleskem v modrošedých očích.

Ona jen rozhodila rukama. Asi ho nebylo moc dobrý popichovat. Takhle náladový člověk byl zatraceně nepředvídatelný. S milým úsměvem mířenému k miminku se vrátila do svojí cely a lehla si na postel. To už se Beth pro malou vrátila čistá a převlečená v novém oblečení.

Rudovláska zavřela oči, lépe se opřela o zdravý bok, načež si připomenula Darylův zněžnělý výraz. Tvářil se přesně jako ten starostlivý typ otce, který byl na světě skutečně vzácným. Možná měl děti a možná o ně přišel. Proto se choval jako kakabus a měnil nálady jak se mu to zrovna hodilo.

Nemyslela na to moc dlouho, protože vzápětí tvrdě usnula.

°•°•°

Poté, co Beth s Judith odešla, se vrátil ke své práci dozorce. V klidu a tichu, které tolik upřednostňoval, se věnoval výrobě nových šípů do kuše a zároveň naslouchal okolním zvukům. 

Po nějaké době, kdy si stihl do zásoby vyrobit šípy, se vrátil Rick. Už už otevíral ústa, když v tom se chodbou rozeznělo chrápání. Oba muži sebou trhli a podívali se za zdrojem. Samozřejmě jím byla jejich nová lukostřelkyně. Spokojeně ležela na zádech, jednu paži měla nad hlavou, druhou přehozenou přes břicho a zařezávala jako dřevorubec.

"Už předtím chrněla, ale ne takhle. Je horší než my dva dohromady," promluvil polohlasem Daryl.

Bývalý zástupce šerifa cítil, jak mu trhal jeden koutek úst v úsměv. Jak mohla tam venku přežít, jestliže takto chrápala? A spala ona vůbec? Nebo si po dlouhé době dopřávala bezstarostný spánek?

"Hershel říkal, že se uzdravuje rychle. Má dost výdrž a silou vůli k životu," pověděl tiše Rick. "Jenom mi neleze na rozum, jak tam přežila sama."

"Sám jsi před chvílí řekl, že má vůli, možná proto. Co jsi chtěl?"

"Vlastně nic. Jenom jsem se na ni přišel podívat."

"Mám ji pod kontrolou," hlesl stopař a zadíval se na chrápající ženu. "Akorát mě znepokojuje, že byla takovou dobu blízko nás a my na to nepřišli."

Po všem tom pátrání by čekal, že na někoho takového narazí, nebo že by si ji snad našel sám Guvernér, ale nakonec bylo štěstí, že se tak nestalo. Nechtěl by skončit se šípem v koulích kdyby došlo na střet.

"Měla štěstí," zamumlal Rick podezřívavě, což stopař částečně přešel a dál ji se zaujetím pozoroval.

Předchozí fakt o tom, že se mu trochu líbila, ho poněkud vyhodil z kola. Vždycky si ode všech držel odstup, dokonce to zkoušel i u Carol, jenomže ta mu přirostla k srdci stejně jako zbytek skupiny. A pak přišla ta cizí drzá ženská a její blízkost mu byla více než příjemná.

"Můžeme jí věřit?" zeptal se Rick.

Daryl neměnil pohled, jen suše přikývl. Viděl, jak se zachovala s Judith a neměl sebemenší pochybnosti o tom, že by byla zlá. Určitě byla dobrá.

Oba muži chvíli v tichosti rozmlouvali a pak se Rick odebral pryč. Měl v plánu ještě něco udělat a hodlal to stihnout do západu slunce. Nechal tam Daryla samotného dohlížet na nový přírůstek. On by ale nejraději vyrazil někam do lesa. Někam, kde by v sobě zadusil ten divně rostoucí pocit v břiše.

°•°•°

Walla stála stranou opřená o zeď věznice a pozorně sledovala její obyvatele. Paže měla zkřížené na hrudi a i přes Hershelovo doporučení šla brzy ráno cvičit, aby si udržela kondici a svaly jí nepovadly. Žádný steh se jí sice neutrhl, avšak ona toho po jediné hodině stejně nechala. Kdyby ji neustále nesledoval jeden jistý chlápek, tak by to bylo lepší. Ten způsob, kterým ji držel, když si od něj brala Judith ji utkvěl v hlavě. Drsné a nepoddajné paže lovce ji nesmírně přitahovaly.

Sklopila pohled na půjčené propocené tričko a zamračila se. Už by to chtělo nový, ale pochybuju, že si můžu takový luxus dovolit, pomyslela si. Nadechla se čistého vzduchu a bylo sakra divný sledovat neporušenou, azurovou oblohu, na které už nekřižovala žádná letadla a vrtulníky. Planeta na tom bude bez lidí daleko lépe a ti, kteří doteď přežili dostali druhou šanci na život.

Oči stočila na dva sourozence s tmavou pletí, kteří se o něčem vášnivě bavili a smáli se u toho. Zvládla si vybavit i jejich jména - Tyreese a Sasha. Zatím neměla možnost se s nimi nějak bavit, neboť Tyreese viditelně jel po jedné ženě z Woodbury (možná s ní už dokonce chodil) a Sasha na ni hleděla jako na zločince, takže to pár dní nechá volně plynout a pak se uvidí.

Daryl se dostal ven o pár minut později, než ona a přesto v sobě nalézal vztek, že ho ráno neposlechla a odešla pryč. To cvičení ještě nějak skousl, ale tohle ne. Zvláště, když se musel tahat s jejími věcmi.

"Řek jsem ti: 'Počkej na mě'. Seš snad hluchá?" zavrčel a hodil ji její vypraný batoh k nohám.

"Sorry, ale jaksi se mi nechtělo," odvětila zcela upřímně, což Daryla vytočilo ještě víc.

"I čokl má víc rozumu," sykl a měl chuť do jejího batohu kopnout.

Walla se zamračila a odpíchla od stěny. Upřela na něj skutečně zlý pohled, ale ne, že by si toho vážený pán všiml. To ho tak strašně naštvalo, že neposlechla jeho prosbu?

"Prostě na mě nemluv jak na malýho parchanta a možná příště poslechnu," řekla a sklonila se.

Stále zamračená si dřepla a nechápala, jak se jí včera mohl ten chlap zalíbit. Vždyť sakra... Hele, jak se choval! Příšerná osina v zadku! Věčně naštvaný bručoun, který ji jenom buzeroval a ona takový typ lidí nenáviděla. Měl horší změny nálad, než žena v přechodu.

Zalovila do spodu spodku batohu a vytáhla vypraný šátek, jenž dříve sloužil jako tričko. Teprve při pohledu na něj její výraz ztratil na rozladěnosti a zatvářila se smutně. Zasekla se v pohybu a zůstala zírat na tmavě modrou látku.

"Co je?" zahučel Daryl.

"Tohle bylo triko mýho nejlepšího kámoše. Zemřel hned na začátku během toho rozruchu a já ani neměla možnost si vzít něco na památku, tak jsem urvala kus jeho trika a utekla dřív, než mě ty hnusný kulhající svině dostaly," odpověděla bez váhání, přičemž se jí v hlase odrazil smutek.

Stopař trochu zvolnil, musel se podívat na čisté modré nebe, aby získal potřebný klid. Jasně, každý někoho ztratil, pořád to bolelo a lidi o tom nemluvili. Nechtěli v sobě rozvířit staré rány a podle něj byla blbost, že si takovou dobu schovávala památku někoho, kdo pro ni měl dřív cenu.

"Jenže teď už není. Neměla by ses tím zatěžovat," zamumlal tiše.

K jeho překvapení souhlasila a hodila si batoh na záda. Nedala do toho moc ochoty, jenže měl pravdu. Navíc v sobě dusila tolik věcí, které stejně brzy vyplují na povrch. Chtělo to jen zažehnout jiskru.

"Tak pojď," řekl Daryl a opřel si o rameno svoji kuši. "Je čas na procházku."

Nečekal na její výbušnou reakci, protože ji de facto bral za čokla a rozešel se přes nádvoří na louku. Hodlal se taky trochu projít když už se dobrovolně přihlásil k práci dozorce.

Parchant, nesnáším ho, prolétlo Walle ihned hlavou a její obličejové rysy ztvrdly hněvem.