Kousek od stanice našel Daryl stopy po pneumatikách a několik známek po tom, že se tu pohybovalo více lidí. Díky tomu snadno určil směr, kterým se měli vydat. Cestu znali, teď se jen museli pohybovat tak, aby si jich nevšimli. Každý krok tu mohl být poslední jak pro ně, tak pro obě unesené. 

"Pojedu napřed, zjistím, kam jeli," řekl stopař a posadil se na svou objevenou motorku. 

Celou dobu měl takový nepříjemný pocit. Kde byl ten chlap, jenž ho o motorku připravil? Proč na něj nikde nenarazil? Patřil snad k únoscům? Tohle zavánělo daleko větším problémem.

"Zkusíme z našeho novýho kámoše dostat, kde maj další schovávačku," kývla Walla a sledovala, jak Dixon nastartoval. 

"Najdem je. Bude to v pohodě," přesvědčoval se nahlas a lovkyně kývla.

Jo, najdem... Rozhodně. 

Rozloučili se krátkým polibkem na rty a lukostřelkyně se vrátila k ostatním.

"Kde máte základnu? Kam je odvezli?" ptal se Rick zajatého muže, avšak ten se arogantně ušklíbl a plivnul mu pod nohy.

"Naser si."

"Jak chceš," kmitl rameny a vrazil mu pěstí, až málem spadl na zem. "Naložte ho."

Napojili se na cestu, po které už jel Daryl. Všichni byli jako na jehlách, zvláště pak Glenn. Nepomáhalo mu ani přesvědčování, že jeho ženu rychle najdou. Signál z vysílačky byl po každé vyměněné větě silnější, čistější, takže museli být sakra blízko. Možná blíž, než sami čekali. 

"Debile? Seš tam?" ozval se z vysílačky, načež se Rick musel hodně ovládat, aby po ní nevyletěl.

"No? Jsem tu," vydechl relativně klidným hlasem a Walla se na něj ušklíbla.

"Uvážili jsme to a... provedeme výměnu," zaznělo váhavým tonem, přičemž v lovkyni svitla naděje.

"Skvěle."

"Necelý tři míle po šestašedesátce je takový pole a na něm cedule s nápisem Bůh je mrtev. Je tam dobře vidět do stran."

"Takže to provedeme? Za deset minut?"

"Za deset minut," potvrdila a signál se odmlčel.

"Takže za deset minut," zamumlala rudovláska a zamyšleně pohladila bříšky prstů střed luku. "Zdá se mi jako past. Nevíme, kolik jich je."

"Mně taky," přiznal neochotně Rick a vyhlížel na krajnici číslo silnice, načež mávl na Daryla, aby zastavil a společně se domluvili na plánu.

"Nemáme v plánu nechat je žít, že ne?" přidala se Rosita, když na pár minut zastavili.

"Nejdřív odtamtud dostaneme Carol s Maggie. Pak je zabijeme."

Walla by si nikdy nepomyslela, že něco takového někdy zažije. Bylo to jako z nějaké kriminálky, nebo dokumentu o únoscích. Zrakem sjela po krajině za okny a přimhouřila víčka. Les ustupoval a už už spatřila první příznaky pole, o kterém žena z vysílačky mluvila.

Zhluboka se nadechla. Rick zastavil auto, zkontroloval počet nábojů v zásobníku a otočil se, aby dobře viděl na jejich zajatce.

"Doufám, že jsou tví lidi rozumní."

Zachránce se zamračil a probodl modrookého vůdce pohledem. "Nemáte ani ponětí s čím si zahráváte."

"Fajn," přidala se Walla, "ale to ani vy ne."

°•°•°

Auto nechali zaparkované mezi hrstkou stromů a pěšky mířili k jediné budově široko daleko. Kolem nebylo nic. Žádné hradby, příkopy, obrana proti nemrtvým, nic, co by nasvědčovalo o lidské přítomnosti. Rosita prohlédla okolí, nenápadně pročesala prostor, ale vrátila se s nepořízenou a pár dalšími mrtvými mrtváky na kontě.

Za to Daryl našel auto, jehož stopy seděly těm v lese. Byli na místě. A napětí se zvyšovalo. Deset minut uběhlo dávno, avšak po únoscích nebylo ani vidu, ani slechu. 

"Je ticho," ozvala se lukostřelkyně a podezřívavě si prohlédla další základnu Zachránců.

"Jdeme dovnitř," rozhodl Glenn a k překvapení všech se jako první vydal k zavřeným dveřím.

Ostatní ho následovali, zatímco si mladý Korejec nachystal pušku. Připravil se, natáhl se po klice ode dveří, jenomže ty se samy od sebe otevřely a on s cuknutím zvedl hlaveň nahoru.

Jakmile se otevřely, stála v nich právě Maggie se zbraní namířenou vzhůru, ale jakmile si všimla Glenna, sklonila ji a v tváři se jí rozlila mnohonásobná úleva. 

"Maggie!" Glenn neváhal, natáhl se po své ženě a sevřel ji v naléhavém objetí. Z očí se mu vytratil všechen strach a stres.

"Jsi v pořádku," vydechla úlevou Walla a jakmile se oba manželé pustili, vtáhla kamarádku do objetí ona.

"Jo. Jo jsem," zamumlala v jejím objetí a lovkyně nasadila velký úsměv.

Jen co se pustily, Walla obrátila radostný výraz na Daryla, jenomže ten si momentálně všímal Carol. Úsměv ji trochu povadl, když viděla, jak ji starostlivě pohladil po tváři a ona uvnitř pocítila žárlivému píchnutí u srdce. Zůstala klidně stát, ruka se jí klepala a namáhavě polkla. Měl o ní velký strach, rozuměla tomu, vždyť ona se o Maggie taky bála... Odvrátila pohled na zem. 

"Všichni jsou mrtví. Ti, co nás unesli. Jsou mrtví," řekla slabým hlasem Maggie a vrátila se do manželova objetí pro uklidnění. 

Rick strčil do Záchrance a ten narazil zády o stěnu. Se znechuceným pohledem projel očima vnitřek a pak ho upřel na skupinu, jež ho připravila o přátele.

"Kámoši jsou mrtví, nikdo pro tebe už nepřijde, takže začni mluvit."

"Ať shoří!" prskl rozčileně stopař.

"Ptám se tě naposledy," promluvil bývalý šerif zhrublým tonem, "odkud máš tu motorku?"

Zachránce se kousl zevnitř do tváře a odpověděl: "Našli jsme ji."

"Hovno jste našli!" udělal k němu Daryl krok, ale Rick ho zadržel, protože odjistil kohoutek na coltu.

"Našli jsme ji!" zvýšil hlas.

"Byl Negan v noci v tom baráku, nebo byl tady?" podal mu modrooký muž další otázky netrpělivě a zvedl odjištěnou zbraň vzhůru.

Muž se křivě usmál, hrdě zvednul hruď a vykřikl: "Obojí! Já jsem Negan, ty debile! Napadá mě spousta zábavnej témat, takže si klidně pokecáme, vy zkurvysyni!"

Rick naklonil hlavu na stranu, opřel mu hlaveň o čelo a polohlasem zamumlal: "Škoda, že to muselo zajít, až sem."

Vnitřkem budovy se prohnal hlasitý výstřel a muž jménem Negan padl mrtvý k zemi. Walla pozorovala, jak mu z díry na čele stékala rudá krev. 

Už je po všem? Máme klid? Skončilo to?

Všichni sledovali mrtvého nepřítele, jak poslední nervy cukaly se svaly po těle jako divé. Lovkyně na něj upřela pár zlatých duhovek, a zatímco ostatní odcházeli k autům, ona tam stála a sledovala stále zvětšující se kaluž krve. 

"Tak tohle byl Negan, huh?" zamumlala pro sebe. Nebyl nic moc extra teda, dodala v duchu, nato se obrátila a odkráčela z tohoto místa nasáklého smrtí.

°•°•°

Lukostřelkyně sledovala pomalu se potácející tmavé objekty mířící k bráně Alexandrie. Poslouchala noční houkání sov, pištění netopýrů a občas se ozvalo mrtvolné chrčení, které některým stále způsobovalo mrazení v zádech. Pro ni klasická noční směna. 

Po tom náročném dni nemohla spát. Myslela na dnešek a ten divný pocit, co měla, když z místa smrti odjížděli. Něco jí na tom všem nesedělo. Opravdu šlo jen o skupinu, co si až moc vyskakovala? Nebo jich někde bylo ještě víc? Potřebovala se přesvědčit, že teď byli v bezpečí, a že na ně v nejbližších dnech nikdo nezaútočí.

Pokuřovala cigaretu, její konec se rozsvítil do oranžova, jak pořádně potáhla a chodila po dřevěné plošině tam a zpátky, s nabitou puškou v rukou. Netrpělivě se mračila a každou chvíli očekávala nebezpečí. 

Najednou zaslechla kroky po dřevěných schodech. Zastavila se a zadívala se na příchozí osobu. 

"Ah, čau Ros. Taky nemůžeš spát?" 

Tmavovlasá žena kývla a postavila se vedle lovkyně. Zkřížila si paže na hrudi a s nicneříkajícím výrazem se zadívala do tmy.

"Nemáš cigaretu?" zeptala se zničehonic a Walla se zarazila.

"Eh, jo, proč? Kouříš?" přechytila si pušku, pověsila ji na záda a vytáhla ze zadní kapsy krabičku. Jednu z těch jedovatých tyčinek ji spolu se zapalovačem nabídla.

"Teď jo," zamručela neurčitě, připálila si a nehezky zkřivila tvář při vydechnutí. "To je hnus. Jak to můžeš pořád kouřit?"

Walla se uchechtla. "Je to zlozvyk."

"Já si to asi nechám ujít," zamumlala, ale cigaretu z ruky nedala.

"Děje se něco?" zeptala se opatrně lukostřelkyně, protože ač s Rositou tolik času netrávila, viděla na ní, že měla hodně špatnou náladu.

Rosita trochu popotáhla, zadržela dráždivý kašel a vyfoukla kouř. "To Abe. Dal mi košem."

"Cože?"

Spíš se nabízela otázka: Vy jste spolu jako byli? Ale nahlas to neřekla. Přes to všechno s Darylem a tím, jak se kolem něj furt motala, úplně vypustila fakt, že i zbytek osazenstva mohl mít nějaký intimnější vztah. Skousla si spodní ret. Takže Sasha začala chodit se zadaným? A věděla vůbec o jejich vztahu?

"Prý už pro něj nejsem jediná ženská na světě. Má jinou. Delší dobu se choval divně a pak... to prostě skončil," řekla posmutnělým hlasem.

"To mě mrzí. Navíc říct něco takovýho..."

"Nemusí. Je mi to jedno."

"To asi těžko, když tu seš se mnou a kouříš cigára," ušklíbla se Walla.

Rosita nerada souhlasila. Povzdechla si, s výdechem jí vyšel kouř z plic. Přešlápla si na místě a podívala se po rudovlásce.

"Proč nespíš ty? Daryl snad chrápe?" pousmála se, aby zahnala protivné myšlenky, které momentálně měla.

Lukostřelkyně zavrtěla hlavou. Nechtělo se jí v noci odcházet z jeho teplé náruče, ale taky ho nehodlala zatěžoval svými myšlenkami. Sám jich měl dost. Navíc si potřebovala promyslet, jak mu šetrně řekne, že s ní ho žádná budoucnost nečeká. Problém se Zachránci byl vyřešen, Hilltop s nimi brzy uzavře dohodu, takže krize nebyla a oddalovat neodvratitelné nemělo cenu.

"Musím pořád myslet na dnešek. Bylo to... až moc snadný. Porazili jsme nebezpečný lidi, kteří delší dobu ždímali Hilltop jak nic."

"Myslíš, že jsou někde další?"

"Mám z toho takovej pocit," přiznala neochotně a potáhla ze zbytku cigarety, než ji zahodila mezi nemrtvé pochodující podél zdi.

"Všechno bude v pořádku. Vypořádali jsme se s nimi do jednoho," pokusila se ji Rosita uklidnit.

Doufám, že máš pravdu, prolétlo Walle hlavou a zadívala se do tmy, jako by v ní očekávala celé šiky ozbrojených nepřátel.

°•°•°

V celonoční sledovačky byla Walla utahaná. Chtěla se jít trochu vyspat a poohlédnout se po nějaké kořisti, aby si trochu zagrilovali, dokud jim přálo příjemné počasí. Nu, tak moc příjemné už ne. Podzim se kvapem blížil.

"Někam vyrážíte?" nadzvedla obočí při pohledu na Denise, která se chystala nastoupit do starého auta.

"Pro léky, už je potřebujeme."

"Aha," hlesla a všimla si stopaře, který s hlasitým prásknutím zavřel kufr.

Opustila Denise a přesunula se k němu, načež od něj schytala dost uražený pohled. Nato se zamračila.

"Co je?"

"Kam jsi v noci odešla?" zeptala se jí s ne moc dobrou náladou a lovkyně by nad tím nejraději protočila očima.

"Na hlídku. Měla jsem toho plnou hlavu," vysvětlila ochotně a sledovala, jak před ní uhnul očima.

"Tak jsi mohla aspoň říct."

"Co ti je?" vypálila na něj netrpělivě. "To se musím ptát na svolení nebo co?"

"Ne, ale měla jsi říct," řekl jí na to a chystal se nastoupit do auta na místo řidiče, jenže ona ho zarazila.

"Tak promiň. Nechtěla jsem tě budit."

"Dostal jsem strach, když jsem se vzbudil a ty nikde," přiznal, aniž by se jí podíval do očí.

Místo toho zrakem hypnotizoval volant a snažil se seč mohl, aby ovládal vlastní emoce. Prostě měl po těch sračkách obavy a probudit se brzy zrána vedle vychladlého místa mu na nervech moc nepřispívalo.

Walla si povzdechla, sjela prsty po jeho ruce a jemně ho za ní chytla. "Promiň mi, jo? Musela jsem se ujistit, že je všechno v pohodě."

"Hm," zabručel Daryl a očima sjel na jejich propojené ruce. "Brzy budeme zpátky."

Lukostřelkyně se uvolnila a nasadila pozitivní úsměv. "Já vím, že jo."

Ačkoliv nechtěla příliš zraňovat Rositu, která si docela nedávno prošla rozchodem, nemohla mu odolat, přitáhla se k němu a věnovala mu pusu na ústa. Snad tím zažehnala jeho špatnou náladu, no, přinejmenším ji mohla večer napravit ještě víc. 

°•°•°

Vzala jsem to hopem. Ne, netěším se na Negana, ne... Hmm, dobře, možná trochu~ Ale příběh by měl zbytečně moc kapitol, tak proč to nezkrátit. Navíc jsem neměla nápad, jak moc tam chci nechat Wallu figurovat. Už teď mi to přišlo takové nucené obsazování postavy do situace, do níž se vůbec nehodila a byla zbytečná. 

V příště kapitole se ukáže, že problém se zdá být větší, než je a Zachránci si na ně pěkně v lese počíhají. :> Hrát si na hrdiny tady moc nemůže.

Přeji vám moc pěkné počteníčko~