Ježíš nelhal. Vážně to nebyla past, což bylo velmi těžko k uvěření. Rick s ostatními našel jen pár vyděšených a otřesených lidí, kteří se se silami na dně schovávali před mrtváky. Všechny nemrtvé pobili a vyvedli Ježíšovi lidi ven, kde je ihned naložili do karavanu. Podle jejich nezvaného hosta už nebyl jeho domov tak daleko. 

Jeden ze zachráněných se ukázal být jako vynikající doktor. Ošetřil rány všech přátel a v jeho tváři byl vděk za záchranu. Walla se sice trochu uvolnila, ale pořád ty cizí tváře skenovala nedůvěřivým pohledem. Všechno se to seběhlo moc rychle, neměla ani čas tu celou situaci pořádně zpracovat.

"Dobrý Freddie?" Walla se podívala na Ježíše, který přesedl ke zraněnému kamarádovi.

Muž svůj nepřítomný obličej obrátil na něj a slabým tónem hlasu řekl: "Na okamžik jsem tam... Když už jsem si myslel... myslel, že... mě... Zahlídl jsem svou ženu. Umřela před tímhle vším. Když už jsem myslel, že je konec... objevila se tam. Jasně a zřetelně. Krásnější, než kdy dřív."

Na konci věty se mu z očí spustily slzy. Celý se roztřásl a potichu popotahoval nosem. Přesto se zvládl na Ježíše usmát a ten mu na podporu stiskl rameno. Ani to muže nezastavilo v dalších hlasitějších vzlycích. Lukostřelkyně přemýšlela, zda pro něj nebylo horší, že to přežil. Někdo by řekl, že je skvělé žít, jenže ona sama kolikrát záviděla mrtvým. Ti už nemuseli nic řešit, zbaveni trápení a bolesti na ně seshora shlíželi.

Myslela na Marylin, na svou nejlepší kamarádku a na Patricka, a v hrudi se jí rozlil bolestivý pocit. Bylo to tak dlouho, co o ně přišla a bolest zněla pořád stejně. Pořád to bolelo. Rychle zamrkala, protočila oči v sloup a založila si paže na hrudi. Daryl ji paží objal kolem pasu a přitáhl si její tělo k sobě. Vděčně se o něj opřela a sledovala ubíhající krajinu za okny karavanu. 

Aspoň mám jeho, když mě ostatní opustili.

Náhle se karavan zastavil. Motor hučel, kola se protáčela, ale vůz zůstal trčet v hlubokém, mokrém bahně. 

"Asi tu byla bouřka, uvízli jsme v blátě," promluvil Rick, avšak to už se k němu přemístil Ježíš a nadšeně ho poplácal po rameni.

"To nevadí. Jsme tady," řekl a jako první vylezl z karavanu.

Všichni vyskočili z karavanu na světlo dne. Lukostřelkyně zalitovala svých botasek a s nakrčeným nosem si připravila Winchestera do obou rukou. Daryl ji následoval a společně pomalu následovali Ježíše. Prohlédla si vysoké zdi postavené z dřevěných kůlů a brzy zpoza nich vyskočili muži. 

"Už ani krok!" vykřikl první muž u hradeb a nachystal si kopí.

Jako jeden namířila celá skupina zbraně vzhůru. Ani jeden se nenechal zastrašit a s hrozivými pohledy si prohlíželi nově příchozí jako nepřátele.

"Jen klid lidi!" vykřikl Ježíš a s rukama nahoře se přiblížil k bráně.

"Chcete nám snad hrozit?" zavrčel k němu Daryl.

"Ježíši, co to má sakra bejt?! Co to je za lidi?!"

Walla si hlasitě odfrkla a položila prst na spoušť. O přátelské uvítání moc nešlo, ale co si je tak delší dobu prohlížela... Neměli u sebe žádné střelné zbraně, což pro toho, kdo stráží bránu, nebylo zrovna výhodné.

"Otevři Calle!" zavolal dlouhovlasý muž. "Freddie je zraněnej. Vážně."

"Krásnej uvítací výbor," rýpla si rudovláska a Ježíš se k nim s povzdechem otočil.

"Heleďte, za ně se fakt omlouvám. Celej den tu stojej, tak maj docela nervy."

Kdo by neměl, pomyslel si lovkyně, avšak hlaveň pomalu zamířila dolů. Tady nemělo cenu se bát. Tím kopím by se netrefili, i kdyby chtěli. Odhadovala, že jejich muška nebude stát za nic. Soudila tak už podle jejich postoje. Podívala se na Daryla a zvedla ruku.

"Řekla bych, že to bude v pohodě," prohodila k němu.

Stopař se skutečně chystal zbraň složit. Evidentně měl stejný postřeh jako ona.

"Ať odevzdaj zbraně! Pak tu bránu otevřeme!"

"Tak si pro ně pojď, jestli na to máš koule!" vyzval ho drsným hlasem Daryl.

Strážci brány měli dost nervózní postoj. Dohady o otevření brány mohly ještě pokračovat, ale naštěstí vyšel vpřed doktor a za všechny se osobně zaručil. Přece je Rick s ostatními zachránil. Kdyby chtěli, mohli je pobít spolu s mrtváky, ale oni ne. Navíc už neměli střelivo, nebyl tedy důvod proti nim zvedat své zbraně.

Na druhé Ježíšovo vyzvání se brána pomalu, a s hlasitým úpěním otevřela. Dlouhovlasému muži ozdobil zarostlou tvář  úsměv.

"Líbíte se mi lidi. Věřím vám. Tak zkuste věřit i vy nám."

Jakmile se brána rozevřela dokořán, Rickova skupina se vydala dovnitř. A ten pohled stál za to. Lidé zde žijící tu zbudovali opravdu krásný domov podobný středověkému skanzenu. Zeleninu pěstovali v dlouhých záhoncích, od rajčat, přes cukety, až po salát, u zdi stála kovárna, z níž ve velkém valil kouř a zručný kovář zrovna koval nové zbraně nablízko, než zaměřil pozornost na příchozí hosty. Všemu dominovala velká, malebná vila, podél níž stály mobilní domy, z nichž vykukovali zmatení obyvatelé.

"Jeden výrobce elektřiny tu měl sklad materiálu," spustil Ježíš, když zachytil jejich uchvácené tváře, "a z toho jsou hradby. Dost lidí přišlo ze záchytnýho tábora. Přivezli s sebou i svoje přívěsy."

"Jak jste to tu našli?" zeptala se zvědavě Michonne, na níž místo zapůsobilo a ze všeho nejvíc ji zaujal onen velký dům.

"Jmenuje se to Barrington House. Vlastníci ho ve třicátých letech dali státu a ten z toho udělal historický skanzen. Každá škola v okruhu sta mil tu byla na exkurzi. Tady to fungovalo ještě dávno před moderním světem a lidi sem přišli s nadějí, že to tu bude fungovat, i když se ten svět zhroutil."

"Neuvěřitelný," vydechla Walla a přistihla se, že nasadila drobný úsměv. 

Stopař u jejího boku se usmál taky. Vypadala tak zasněně a nedivil se jí, kdyby tu chtěla zůstat a pořádně to místo prozkoumat. Působilo to tak klidně a mírumilovně. 

"Z tamtěch oken nahoře," ukázal Ježíš na nejvyšší patra vily a pokračoval: "Vidíme všemi směry. Je to dobrý pro bezpečí."

Muž se zastavil a každého z nich si prohlédl. Neubránil se nadšenému úsměvu. Vypadalo to, že se v těchto lidech vážně nezklamal.

"Pojďte! Ukážu vám vnitřek!"

Uvnitř to bylo ještě krásnější, než si Walla představovala. Na exkurze nikdy nechodila, ani nebyla v muzeu a vidět tak ohromný, ozdobný lustr v ní zanechalo velký dojem. Zbraň dávno odpočívala na zádech a ona se nemohla vynadívat na tu dokonalost. Bylo tu čisto, příjemně, původní nábytek zachovalý, lesknoucí se novotou a ona mohla polevit v ostražitosti. Teď si přišla dost blbě, když Ježíšovi předtím nevěřila ani slovo. Každý kousek haly přelétla zvídavýma očima.

"Většinu místností jsme přestavěli na ložnice, dokonce i ty, co ložnice nebyly."

"Lidé bydlí tady i v přívěsech?" zeptal se klidně Rick a ani on nemohl popřít fakt, že se mu tady líbilo.

"Hodláme stavět. Rodí se nám tu děti."

Při té zmínce se Walla zasekla. Hryzl ji pocit svědomí. Přivést na svět dítě v takovém prostředí... Tajně záviděla těm ženám, které budou mít takový luxus. V teple a bezpečí před mrtváky i lidmi.

Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel starší muž v padnoucím obleku, ale za to nepříjemným výrazem v zarostlé tváři. Všichni k němu strhli pozornost.

"Ježíši, jsi zpátky," řekl chraplavým tónem, vkročil do místnosti a zarazil se. "A s hosty."

"Vážení, tohle je Gregory. Dohlíží na to, aby to tu klapalo," představil Ježíš muže a ten se samolibě usmál.

"Ano. Já jsem tu šéf."

Rick se zatvářil jakoby kousl do citronu, ale k muži vyšel a natáhl dlaň k pozdravu. "Jsem Rick. Máme komunitu-"

"Nechtěli by jste se jít umýt, hm?" přerušil neomaleně bývalého šerifa a sjel všechny nepříjemným, povýšeným pohledem.

Walla se zamračila. Chtěl mu na to něco drze odseknout, ale ozval se Rick.

"To je dobrý," ucedil.

"Ježíš vám ukáže, kde se můžete opláchnout. Potom přijďte. Těžko se tu udržuje čistota."

Rick se nepěkně usmál. Ten chlap mu už třikrát skočil do řeči a to se mu zrovna dvakrát nelíbilo. 

"Jo, jasně," řekl ironicky, podíval se na Ježíše a ten napnutě vydechl.

"Pojďte, ukážu vám koupelnu."

Walla probodla Gregoryho očima. Ten si jejího výrazu všiml, prohlédl ji od hlavy, až k patě, jasně si všiml jejích zablácených bot i kalhot a povýšenecky si odfrkl, než se od nich odpojil a odešel.

"Proč jsi neřekl, že je to kretén? To je totiž dost podstatný," řekla nahlas lukostřelkyně a nejlepší by bylo, kdyby ji ten egoistický hňup v obleku pro důchodce slyšel.

"Za to se omlouvám lidi. Gregory je prostě... Gregory."

"Takže chovat se jako kretén má nový význam," odfrkla si a Rick s ní souhlasil.

A nebyl jediný, kdo s ní sdílel stejný názor.

°•°•°

Kdyby to šlo, utřela bych si do něj podpaží, prolétlo lovkyni hlavou a ušklíbla se. Ne, to by bylo nechutný a musela bych se umýt znova.

Takové chování, jaké měl Gregory přímo nenáviděla. Nevěděla, jak moc ho ještě snese, než se utrhne a dá mu pěstí. Možná by ho vymáchala v tom blátě před bránou. Bylo jedno, jestli to byl vůdce, choval se jako idiot a takovou šikanu by si zasloužil.

Umytá a zbavená bláta, vyšla na chodbu a zamířila za skupinou, když najednou zaslechla Abrahama, jak řešil něco s Darylem. Zůstala stát a naklonila hlavu na stranu, jelikož jim nechtěla skočit doprostřed rozhovoru.

"Nemáš to v plánu? Usadit se. Máš pěknou mladou babu, neříkej, žes o tom nepřemejšlel. Čím dýl čekáš, tím horší to pak bude. Biologický hodinky tikaj."

Daryl zůstal potichu. Slyšela, jak se nadechoval k odpovědi, ale nakonec zaslechla jen povzdechnutí. 

Mně biologický hodiny už odtikaly. Fakt dík, že to řešíš Abe, pomyslela si. Spojila dlaně vzadu na bedrech a opřela se zezadu o stěnu. Zase se vrátil ten nepříjemný pocit. Ona by toho šla. Ráda by jednou měla děti. Škoda, že její tělo bylo razantně proti. 

"Šel bys do toho? Měl s ní mladý?"

"Co to je za pitomou otázku?"

"Tak měl nebo ne?"

Chvíli bylo ticho. Rudovláska netrpělivě čekala na stopařovu odpověď a srdce jí přitom bušilo o sto šest. Předem věděla, že ho zklamala, aniž by o tom on věděl.

"Jo. Šel bych do toho. Spokojenej?" zavrčel k němu neurčitě a Abe se zasmál.

"To je správnej chlapák!"

Tak, mlaskl nespokojeně její vnitřní hlásek, kdy mu o tom řekneš? Slyšelas ho, no ne?

Teď fakt ne. Musíme vyřešit ještě tohle... Walla potichu vydechla, přesunula dlaň před svůj obličej a prohlédla svůj náramek. I když měla radost, že se s ní chtěl Daryl usadit, větší štěstí mít nemohla, jenomže... 

Co jsem to za ženskou, když mu nemůžu dát rodinu? Kurva práce... I když... možná je to dobře. Můj divnej gen musí zaniknout. Snad nikdo nechce, aby se tady procházela moje malá kopie. Horší by bylo, kdyby se to chovalo jako můj otec.

Jejich rozhovor, o kterém se muži domnívali, že je soukromý, jí na sebevědomí vůbec nepřidal. Vlastně se začala cítit ještě hůř. Možná by se s tím mohla pokusit něco udělat. Měli tady vynikajícího doktora, Maggie se za ním chystala jít, proč by to nemohla zkusit ona? Nemohla nic ztratit.

°•°•°

Hello~

Walla si vyslechla něco, co nechce slyšet žádná žena v její situaci. Rozhodně se bude kvůli Darylovi snažit, ale neplodnost je dost velký problém. Zvlášť v této době. Nu, možná se jí poštěstí, možná ne, to je ve hvězdách. :>

Gregory je velký debir (jak by řekla moje ségra) a já z něj udělám toho největšího debira pod sluncem. Máte se na co těšit, aheh~

Děkuji za podporu! ^^ Doufejme, že další kapitoly budou co nejdřív. Prozatím se s vámi loučím. Přeji pěkné počteníčko a příjemné dny~