Prohrábla si zpocené, husté vlasy a otočila obličej na muže po svém boku. Ještě teď se chvěla po celém těle a všude měla husí kůži z jeho horkých, netrpělivých doteků. Dovedla si jejich společnou noc vybavit do detailů a kdyby tak učinila, nepochybně by dostala chuť na další kolo. Únava ji nutila klížit víčka a přemístit se do polohy, v níž by usnula, jenže ona nechtěla. Chtěla si vrýt do paměti každý milimetr jeho klidné, spící tváře, zůstat vzhůru po jeho boku po zbytek noci a dávat na něj pozor, stejně jako to dělal vždy on. Nyní měl příležitost se pořádně prospat a Walla věděla, že měl se spaním mnohokrát problém.

Neměla mu za zlé, že tak rychle usnul. Vlastně nečekala, že vydrží tak dlouho, ač ji svou výdrží překvapil už napoprvé. Přetočila se na bok a položila svou dlaň na jeho záda. Teď, když poklidně spal a podle frekvencí pravidelného, zpomaleného dechu, se nacházel ve velmi hlubokém spánku, což pro ni znamenalo hodně, protože takhle vůči ní prokazoval opravdovou důvěru. Pomalu mu přejela po zádech a zatajila dech kvůli výrazným nesrovnalostem na kůži.

Nikdy jí nedovolil, aby se na jeho záda podívala, ani aby po nich přejížděla rukou. Jistě toho pořád hodně tajil, vždyť o něm věděla jen to málo, co jí řekl a s tím si musela vystačit. Už to, že takhle pokročili bylo dobré znamení, ačkoliv chvílemi byl vážně odtažitý a stále se choval jako nějaký divoký tvor. Musela na něj pomalu. Upřímně, když se na to tak dívala zpátky, tak si tuhle situaci, kdy se z nich stanou milenci, nedokázala ani v nejmenším představit. Ve věznici už vůbec.

S tichým výdechem složila hlavu blízko té jeho a chytila jeho paži. U něj bylo teplo. Zbytek místnosti se halil do čím dál větší zimy. Měla se mu vnutit do náruče dokud to šlo, avšak tak by se nemohla podívat na jeho záda. Mrzelo jí to a kdyby tak mohla dostat toho parchanta, co mu to provedl do rukou... Neměla by slitování. Ale teď bylo teď, oni byli spolu a bylo to dobře. Měli klid. Alexandrie se vzpamatovala ze sérií ztrát a útoků, vážně zranění se dávali do kupy a jejich životy nabraly nový směr.

Ráno přineslo příjemnou atmosféru, ačkoliv Walla by pár hodin spánku navíc dozajista ocenila. Daryl se však po probuzení cítil odpočatě a pro dnešek měl dobrou náladu. Lehl si na bok, odhrnul tu otravnou ofinu, jež mu překážela ve výhledu na její nahá záda, na nichž dominovalo tetování letícího draka s rozevřenou tlamou. Podepřel si bradu, natáhl druhou ruku a pohladil ho celou dlaní. Cítil, jak se jí svaly na zádech napnuly jako reakce na náhlý dotek, avšak hned se uvolnily a pravidelný dech prořízlo tiché zamručení.

"Ohmatávám ti já záda, když spíš?" zamumlala Walla do polštáře ospalým tónem.

"Vsadím se, že jo," odpověděl na to a přitáhl se k ní.

Ještě na pár minut chtěl takhle zůstat, udržet si ten příjemný pocit pohodlí, bezpečí a ještě něčeho, z čeho ho šimralo v žaludku. Ten pocit, když věděl, že někoho měl, že tomu člověku byl blíž, než ke komukoliv jinému, ho dělal šťastným. Tohle bylo něco úplně jiného, než vztahy a city, jež měl vůči ostatním. Opřel si obličej do rudých pramenů, které měla všude kolem hlavy a spustil víčka. Jednou paží ji objal kolem pasu a neodolal ani nad letmými doteky. Ještě pár minut klidu. Nikdo se na něj snad zlobit nebude, pokud se zdrží.

"Odpoledne teda jedeš s Rickem ven?" proťal ticho pokoje její ochraptělý hlas.

Daryl zabručel souhlasnou odpověď. Do odjezdu ještě zbývalo spousta času a ten měl tak trochu v plánu vyplnit s ní.

"Hmm, nechceš se mnou ještě předtím vyrazit na lov? Nedaleko odtud jsem zahlídla pár srnek a pomoc zkušenějšího by se mi hodila."

Chvíli se zezadu nic neozývalo, Walla už si myslela, že zase usnul, avšak stopař náhle souhlasil. Nenápadně se usmála a propletla si s ním prsty.

Fajn, to bych si asi měla promyslet, co mu řeknu. Jen lov v plánu nemám, ušklíbla se v duchu.

°•°•°

Rozlehlé pole plné zlatých lánů se zničehonic zastavilo a při jednosměrném větrném proudu zase naráz hnulo. Pro Wallu to působilo jako mořské vlny. Kam až její oko dohlédlo, tam se přezrálé klásky hýbaly jako rozčeřené vlny. Věděla, že léto za chvíli skončí. Dny se postupně zkracovaly, noci bývaly chladnější a delší. I pro dnes si byla donucena obléknout dlouhé, teplejší kalhoty, namísto lehkých letních džínů.

Seděla na střeše jakési zrezlého auta s korbou, kterému chyběla kola, přední sklo bylo vyražené a zbytky střepů pokrývala černá věc. Žádné mrtvoly se v okolí naneštěstí nenacházely, avšak ona svým bystrým zrakem pátrala po problémech, v rukou dřímajíc Winchestera s dlouhou potlučenou hlavní. Na zádech měla typicky luk pro tichou střelbu a po zorientování se v krajině usoudila, že dnes se tu zvěř nevyskytovala.

Stopař, který stál dole u spolujezdcových dveří kouřil již třetí cigaretu v pořadí a taky mhouřil oči přes široké, mrtvolně tiché pole. Místy zahlédl pár bažantů, jenže ti byli příliš malí a příliš daleko na to, aby se pokusil ulovit. Už pěknou dobu se tu nacházeli v tichosti a nebyli svědky ničeho jiného, než prázdna.

Walla si skousla spodní ret. Vsadila bych ledvinu, že tady to stádo bylo, zavrčel její podrážděný vnitřní hlásek. Chtěla lovit. Už to bylo dlouho, a ač byl lov v jejím dospívání ta nejméně oblíbená věc, dnes si ji užívala.  Nový svět, nové zvyky.

"Myslíš, že přijdou ještě dneska?" ozval se konečně Daryl, ne nijak výsměšně, jak by člověk čekal.

Lukostřelkyně za ním obrátila pohled a odfrkla si: "Přísahám, že jsem je tu viděla."

"Já ti věřím," objevil se mu na rtech mírný úsměv a dále zůstal potichu.

Uvnitř ní rostl strach. Tak nějak doufala, že až budou mít co lovit a ona bude přetékat adrenalinem, půjde to všechno snáz. Místo toho začala klepat nohou o střechu a pak ucedila nadávku ve francouzštině.

"Ty Daryle..."

"Hm?"

Lovec zvedl oči a podíval se přímo na ni. Nechápavě se zamračil nad její grimasou i tím, jak křečovitě držela dlouhou pušku. Jakoby byla z něčeho nervózní. A za chvíli se měl dozvědět proč...

Walla si povzdechla, hodila si popruh zbraně přes levé rameno a elegantně seskočila na zem, aby mu byla blíž. Sáhla do zadní kapsy pro dva ručně pletené náramky a svázala se stopařem pohled.

"Víš... když... když... ehm," vypravila ze sebe a musela si nenápadně odkašlat, nato se zhluboka nadechla a sledovala jeho tvář. "Můžeš na to klidně říct ne, tolik na tom zase nezáleží, nejsme spolu ani tak dlouho, ale... říkám, že když už je tahle doba a Glenn s Maggie do toho praštili, tak jsem si řekla..." odmlčela, tváře ji polilo horko a jedním pohybem vytáhla náramky z kapsy.

Stopař se stále tvářil dost nechápavě a na chvíli přestal kouřit. Klidně zpracovával její slova a poté se pozastavil u zmínky mladého manželského páru.

Nechce snad...

"Vezmeš si mě?"

Otázka z ní vyjela rychle, na jeden nádech a potom tiše sledovala jeho reakci. Zavládlo mezi nimi ticho, nedopalek cigarety vypadl Darylovi z ruky a on si promnul oči. Nezdálo se mu to? Vážně se ho zeptala na to, zda si ji vezme?

Walla se tak připitoměle usmála a když už bylo delší dobu ticho, znovu řekla: "J-jak jsem řekla: můžeš říct ne. Tolik se toho zase nestane, ani o majetek bych tě nemohla obrat."

A to jsem si myslela, že se k tomuhle nikdy nedopracuju, prolétlo ji hlavou. 

Čím déle čekala na jeho vyjádření, tím více byla nervózní. Daryl se pořád tvářil všelijak, ale ne tak, jak by si představovala. Tohle nebyla běžná otázka, ale v době apokalypsy to pořád něco znamenalo. Nic by se mezi nimi nezměnilo, jen by už neměla příjmení po matce. Od Enid si nechala uplést dva náramky z provázků, protože k prstenům se asi nedostane a navíc se nechtěla po divočině procházet se snubním prstenem.

Lukostřelkyně sklopila oči a zavrtěla hlavou se slovy: "Zapomeň na to. Je to pitomost. Ostatně jako všechno, co vypustím z huby."

Chystala se náramky schovat a vrátit se na svoji pozorovatelnu na střeše vozidla. Už tak jí bylo neskutečně trapně a litovala, že na to vůbec kdy zeptala. 

Než stihla učinit jakýkoliv krok, Daryl ji chytil za předloktí a zdržel ji. Lukostřelkyně se zhluboka nadechla, srdeční sval se jí rozběhl na plné obrátky a ona si dodala odvahu pohlédnout mu do modrých očí.

"Myslíš to vážně?" zeptal se.

Ona se k němu natočila a mírně se usmála. "Jo."

Stopař sjel prsty po její hebké kůži a zavadil o prsty svými. Uchopil ji za ruku a přiblížil se. Naklonil se k ní a opřel čelem o její, přičemž mírně přivřel víčka. 

"Tak říkám ano," vyslovil potichu.

Walla se uvolnila a široce se usmála. Jejím tělem projela taková nezvyklá vlna radosti, že se neovládla, objala ho kolem krku a hluboce jej políbila.

°•°•°

"Tady. Napsala jsem seznam toho, cos chtěl. Pořád si ale myslím, že bych měla jet s váma."

Rick si od Wally převzal zažloutlý papír a rychlým pohledem zjistil položky. Díky tipu na jednu farmu měli jasný cíl a lukostřelkyně věděla, kudy se tam dalo jet.

"Potřebuju tu někoho, kdo to tady bude hlídat. Nejpozději do večera budem zpátky."

Walla smířlivě přikývla a založila si paže na hrudi. Krátce se podívala za jeho rameno a zaměřila ostříží zrak na Daryla. Dobrá nálada na něm byla jasně vidět, avšak bez kuše to nebylo ono. 

"Dej mi na něj bacha, jo?" usmála se na bývalého zástupce šerifa a ten jen na souhlas přikývl.

"Neměj strach."

Rozloučili se a Walla ho nechala nastoupit do auta za Darylem. Lukostřelkyně jim zamávala na cestu a pak sledovala, jak odjížděli otevřenou bránou. Pousmála se, stála tam, dokud bránu úplně neuzavřeli a už už v hlavě vymýšlela, co bude po zbytek dne dělat. Hýbat se mohla, což k nočním aktivitám bylo moc dobře. Maggie a Rosita se pokusily udělat z místních pacifistů bojovníky, Abraham a Sasha je zase učili střílet a Aaron měl na starosti výpravy.

Zamířila za zvukem střelby a už při pohledu na zrzkovu vysokou postavu, jež stála příliš blízko její kamarádky, zkřivila rty ve veselý úšklebek. Přijde mi to, nebo se ti dva spolu scházejí čím dál tím častěji? prolétlo ji hlavou. V posledních dnech byla Sasha veselejší a přívětivější. Kdyby ji Walla neznala a nenacházeli se v době rozpadu, klidně by řekla, že brala drogy.

"Jak jim to jde?" zjevila se kousek za nimi a oba sebou ucukli, načež od sebe ihned odskočili.

"Moc dobře," vyhrkla Sasha.

"Pfrr, jsou marní," odfrkl si Abraham a raději odvrátil pohled na ty rádoby ostrostřelce.

Lukostřelkyně mezi nimi létala očima a pronesla: "Rick a Daryl zrovna odjeli. Poblíž by měla být nějaká farma, tak jsem se přišla podívat, jestli je tady všechno v pohodě."

"Všechno v pohodě," potvrdila Sasha s úsměvem a Walle přišlo, že její tmavé tváře nabraly červený odstín.

"Dobře, tak snad nebude vadit, když si s tebou budu chtít promluvit, hm?"

Abraham se na ni podíval a pokrčil velkými rameny. Raději zůstal potichu, nechal to na Sashe a ta s nejistotou kývla hlavou.

°•°•°

"Děje se něco?"

"Takže ty a Abe?" zaculila se na ni lišácky Walla.

Sasha se uprostřed kroku zastavila a nevěřícně vyvalila oči. "Vytáhlas mě od tréninku kvůli tomuhle?"

Walla se taky zastavila a pokrčila rameny. "A?"

"To není moc zodpovědný."

"Furt jsi mi neodpověděla," připomněla ženě s úculkem. "Takže?"

Sasha zůstala stát jako přikovaná a Walla doslova viděla, jak ji to v hlavě šrotovalo, div z uší neunikala pára. Asi se snažila přijít s hodně dobrou výmluvou, anebo minimálně s něčím, co by zvědavou lovkyni mělo odpálkovat, avšak její zasněný prozrazoval dost.

"Jsme spolu," odpověděla nakonec s drobným uculením.

"To je přece skvělý!"

Aspoň je zase sama sebou. Už si toho vytrpěla dost a teď může být konečně šťastná.

"Ještě to teda není tak úplně oficiální..." odmlčela se a tvář jí zahalily stíny, protože si vzpomněla na Rositu.

Těžko se s ní bude v budoucnu střetávat, když de facto přebrala jejího chlapa. Tahle maličkost vrtala v hlavě jako otravný červík a nemohla se zbavit pocitu, že ji Abrahamova bývalá musela od srdce nenávidět. Měla se ale cítit špatně? Abe si vybral sám.

Walla se chtěla zeptat, co to bylo za náhlou změnu, ale místo toho sjela zamračeným pohledem na svoje břicho. Z minuty na minutu se jí udělalo tak strašně špatně, že cítila žaludeční šťávy až v krku. Zhluboka se nadechla a pokusila se uklidnit. Tohle není dobrý, pomyslela si, rychle se omluvila a spěšným krokem vyrazila za nejbližší dům, kde by vyklopila celý dnešní náklad, jenž se ještě nestačil strávit.

Sasha ji samozřejmě po chvilce následovala a jakmile nalezla mladší ženu pronikavě zvracet kousek u zdi tak, aby na ni nikdo neviděl, strnula na místě. Ohlédla se za sebe a zkontrolovala, zda je někdo nesledoval, poté přešla k Walle a chytla ji za rameno. Nad nechutným zápachem zvratků se udělalo nevolno i jí a musela zadržet dech.

"Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Sasha.

"Jo.. jen... se mi udělal blbě. Je... mi špatně už delší dobu. Asi za to může ten stres," odpověděla ochraptělým hlasem, jelikož hlasivky měla poleptané od žaludečních šťáv.

"Je ti špatně delší dobu?" zopakovala po ní ostrostřelkyně a odstoupila od ní.

Walla si promnula oči a odstoupila od toho hnusného zápachu. Nebylo jí o nic lépe, spíš se cítila ještě hůř. Zamyslela se nad tím, co všechno dnes jedla, že se její žaludek rozhodla pro tak úžasné představení a ona musela trpět bolestí, nechutí a křečemi. Ani po chlastu nezvracela. Její tělo to pokaždé strávilo a pak vyžadovalo další a další. Občas si připadala jako nenasytná houba.

Sasha na ni celou dobu tiše zírala, až to lovkyni vyvedlo z míry. Myslela si snad, že utrpěla nějakou zlou chorobu? Nebude ji teď chtít zabít jako se o to kdysi pokoušela Carol? Ne, to ne. U Sashi se něčeho takového nemusela bát.

"Co je?" hodila po ní netrpělivý pohled.

"Vy..." polkla nervózně a k následující otázce musela sebrat hodně odvahy, "používáte s Darylem ochranu?"

"He?" vyrazila ze sebe Walla.

Ah kurva, asi vím, kam tím míří, uvědomila si, jenže místo panikaření, že byla dost možná v tom, zůstala v naprostém klidu. Pouze naklonila hlavu na stranu.

"Ne. Na co?"

Sasha nevěřícně vyvalila oči. "Zbláznila ses? Pak je jasný, co ti je! Ty seš-"

"Ne, nejsem."

"Jak to můžeš vědět? Jestli spolu spíte bez-"

"Říkám, že nejsem. Nemůžu být," přerušila Sashu už podruhé hlubším tónem a s podrážděným výrazem si založila paže na prsou. "Jsem totiž neplodná."

"To pořád není dostatečný důvod, aby jste spolu spali bez ochrany... Počkat- cože?"

Walla odvrátila pohled na stranu, aby unikla před Sashiným pohledem, který se, až příliš, podobal tomu lítostivému. Nestála o to. Ona s tím smířená byla, ale její okolí, zvláště Marylin to dřív chtěla hrozně řešit a pomoct ji s léčením, protože Walla toužila po vlastních dětech, jenže tady nebylo co napravovat.

"To mě... mrzí," vydechla Sasha.

"Nemusí. Jsem s tím pohodě. Je tu sice malá pravděpodobnost, ale moje tělo ten plod prostě nepřijme. Sama nevím proč, doktor mi to kdysi vysvětloval, jenže já z toho nepochytila ani půlku. Copak ty sis nikdy nevšimla, že nevyhledávám věci na menses? Že se nepídím po antikoncepci? Moje vlastní tělo má svůj druh antikoncepce," uchechtla se na konci věty, pokusila se to vidět s humorem, nebrat si to moc k srdci, jenomže když se nad tím zamyslela, bylo to a bude těžké.

"Daryl o tom ví?"

Walla se kousla do spodního rtu a zavrtěla hlavou. Zatím na to neměla odvahu. Co když s ní plánoval budoucnost se vším všudy a ona mu ji měla tímhle zničit? To nechtěla, ale říct to musela. Už tak mu musela lhát o tom, že bere prášky, jinak by na ni ani nesáhl.

Jsem to ale pěkná sketa, huh? pomyslela si a přes obličej se jí přehnal slabý úšklebek.

Sasha se k ní přiblížila a objala ji. Potřebovala to. Určitě pro ni nebylo snadné to říct a ona ocenila, že i po tom všem, se jí byla Walla ochotná svěřit. Zastyděla se nad svým dřívějším chováním a pevně kamarádku objala kolem ramen. Walla objetí opětovala. Uvolnila se a tiše jí do ramene zašeptala slova díků.

"Zatím mu to prosím neříkej," dodala potichu Walla. "Nechci ho zklamat."

"Spolehni se. Bude to naše společné tajemství."

°•°•°

Ahojky~

Tak co? Jak se vám líbí překvapení? :3

Původně jsem to vůbec nechtěla napsat a přišla bych s tím až později, ale rozhodnutí padlo na tuto kapitolu. Doufám, že jste si to užili. ^^ Ačkoliv možná bylo nemilé zjištění, že Walla nemůže mít děti. Bohužel tomu tak bude, tady není co napravovat. :<

Mám pro vás však menší upozornění... Trošku jsem se v příběhu zasekla. Jedná se o setkání s Ježíšem, kde jsem se už nějaký ten pátek nepohla a nevím, jak z toho ven. Jednu dvě kapitoly ještě vydám, ale jinak už v zásobě nic nemám. Bohužel nemám tolik času na psaní, jak jsem si myslela a dost mi toho ještě chybí. Příběh bude proto na krátkou dobu pozastavený. Může se stát, že si vyhradím jeden večer a budu psát, ale s jistotou to říci nemohu.

Omlouvám se vám, poctivým čtenářům a prosím za trpělivost. Doufám, že si aspoň pěkně užíváte léto. :3 Bohužel se nám rychle krátí..

Přeji pěkné počteníčko a mějte se pěkně~^^