Pach jí zavedl do kuchyně, kde ve dřezu leželo rozdělané mleté maso, takže tady měla důvod tak zkaženého vzduchu. Oddechla si a otočila se. Žádná krev, ani očekávaná mrtvola. Pocítila úlevu a částečné zklamání, že nebylo o blbečka v Alexandrii míň, protože sakra... škoda masa!

"Hej Spencere," promluvila do ticha a odezva skutečně přišla.

"Kdo je...?" zamumlal ospale právě příchozí muž, jenž se vynořil z chodby, po boku mu byla flaška tequily, zatímco si druhou dlaní mnul červené oči.

"Ty vypadáš," zabručela Walla. "Přišla jsem se přesvědčit, jestli už z tebe není mrtvák."

"Nemusela ses obtěžovat."

"Ne to fakt nemusela, ale ráda bych věděla, co tu číhá ještě dřív, než by nás to napadlo a krom tvojí opilý maličkosti předpokládám, že nic jiného nehrozí," promluvila chladným hlasem a zamířila k závěsům, které ihned roztáhla, načež pustila do místnosti světlo.

Spencer na ni zpod oteklých víček zamžoural a docela spořádanými pohyby přešel ke křeslu své matky. Posadil se do něj a flašku položil do klína, přičemž si ji otevřel.

"Jsem ale rád, že se pořád někdo zajímá. Od máminy smrti jsem s nikým nemluvil."

Walla si odfrkla: "Za to si ale můžeš sám, padavko."

Jasně, brala to. Potřeboval nějaký ten čas na truchlení. Sama by si tuhle cestu zvolila, kdyby o někoho přišla, byla sama a tequila se tak stala skvělou kamarádkou.

"Je mi to líto Spencere. To s tvojí mámou," polevila trochu a dlaní se opřela o druhé křeslo naproti tomu, ve kterém seděl. "Zůstat tady sám... To není nic příjemnýho."

Spencer se zhluboka napil a při nalévání tekutiny do krku nedal najevo žádné znechucení, jak by to normální člověk, při takovém množství, udělal. Jen na ni bez mrknutí zíral a kromě smutku měl v očích měl i zájem.

"Nečekal jsem, že přijdeš zrovna ty," odvětil a nabídl flašku jejím směrem, jenže ona k jeho smůle zavrtěla hlavou.

"Maggie má teď trochu jiný starosti a ostatní tě nemají moc v lásce," řekla napřímo.

Spencer se ironicky uchechtl a opět si přilnul. "Proč seš tady?"

Walla se zamračila. Neříkala to už snad? Byl hluchý? Trpělivě, což na její poměry byl dost výkon, vydechla a sedla si na opěradlo křesla, o nějž byla celou dobu opřená. Snažila se okolní vzduch moc nedýchat, aby se náhodou nepozvracela rovnou na místě.

"Neděláš mi to jednoduchý," ozval se opět Spencer.

"Co jako?"

"Že si sem jen tak přijdeš a já musím odolávat tomu nutkání."

Lukostřelkyně ho propíchla ostrým pohledem světlých očí. "Ujišťuju tě, že jen tak tu nejsem. Chtěla jen najít tvoji mrtvolu, ale k mojí smůle... ah, žiješ. Prohrála jsem sázku."

Jakýmu nutkání, kurva? Přestává se mi líbit, kam tím míří.

Spencer se nečekaně usmál. "Kolik ti asi tak je? Dvacet čtyři? Dvacet pět?"

Walla nepříjemně zkřivila tvář. "Co se kurva staráš?"

Proč vytahuje můj věk?

Téměř opilý muž naklonil hlavu na stranu a řekl: "Proč se taháš s tím čtyřicátníkem? Vždyť je to jako chodit s otcem. Je to dost uhozený."

"Do toho s kým jsem ti může být leda hovno."

"Měla bys být s někým, kdo ti je věkem blíž."

Walla ze sebe vyrazila nevěřícný, napůl hysterický smích: "A ten někdo máš být jako ty?"

Spencer pokrčil rameny. "Vždycky ses mi líbila a pokaždý, co jsem tě viděl jsem opravdu doufal, že by to mohlo vyjít. I přes tvoji výbušnou a nezvladatelnou povahu jsi dost... přitažlivá."

Lukostřelkyně se okamžitě postavila a musela se několikrát za sebou pořádně nadechnout na uklidnění. Ne, to nepomohlo, chtělo to čerstvý vzduch. Jeho huba, která nehodlala sklapnout, se nějak rozmohla.

"Jdu pryč, než se přestanu ovládat a rozbiju ti tlamu, ze který nepadaj nic než sračky," zavrčela nepřátelsky.

"Wallo!"

"Nech mě na pokoji!"

"Jinak co?"

"Zabiju tě," odpověděla temně a zastavila se napůl cestě ke dveřím, protože Spencer byl rychlejší a zastavil se před ní.

"Ani tak by ses mě nezbavila."

"Co si o sobě, kurva, myslíš? Plíst se mezi mě a Daryla. A zvlášť, když ho... když ho..."

Když ho... co...?

Z nervozity zaryla nehty do dlaní a srdce jí rychle pumpovalo krev do oběhu. V puse měla najednou sucho a upřímně nevěděla, jak tu poslední větu chtěla vlastně dokončit.

Spencer to však udělal za ni. Chřípí se mu prudce roztahovalo, jak rychleji nabíral kyslík do plic, svět se zdál rozmazanější a zmatenější, než předtím, ale ona, ta žena před ním, byla pořád stejná. Stejně krásná, i když mu vyhrožovala a mračila se na něj jako smrt.

"Ty ho miluješ," řekl místo ní.

Walla sebou prudce trhla a než se Deannin syn nadál, její pěst vylítla a setkala se s jeho tváří. Už toho měla akorát tak dost. Nervy měla na pochodu a cloumal s ní vztek nahromaděný za posledních pár dní. A teď ta podělaná věta o tom, jestli ho miluje... Sama k tomu neznala odpověď a ještě víc jí zvedlo mandle, když to věděl i tenhle opilý, nadržený idiot.

Spencer ztratil rovnováhu, sesunul se na zem a s hlasitým úpěním se chytil za zlomený nos. Stoprocentně ho měl zlomený. Šel na úplně jinou stranu a ven se vylila hromada krve. Lukostřelkyně neodolala a ještě do něj několikrát silně kopla do žeber a břicha, až se jí zdálo, že vyzvrací požitý alkohol.

"A ty si myslíš, že seš lepší, než on? Jeho jsem aspoň napoprvé neskolila pěstí," promluvila jízlivým tónem, překročila ho a promnula si ruku, jež se rozhořela bolestí. Chce to zchladit.

°•°•°

"To je ale syčák," okomentoval Aaron její setkání se Spencerem a ona si rozčileně odfrkla.

Pravačku si nechala chladit hadrem nasáklým studenou vodou a dělala u toho nespokojené grimasy. Kam jinam taky měla jít, než sem? Ještě svůj vztek nepřekonala a ona se bála, co by spustila za drama, kdyby se vrátila a viděla Daryla s Carol, jak spolu o něčem vášnivě diskutují.

Já asi fakt žárlím. Sakra Dixone, cos mi to provedl.

Zkusila si protáhnout prsty a s potěšením zjistila, že bolest skoro odezněla. Vypadalo to, že Aarona její příchod rozveselil. Eric byl zrovna pryč, něco řešil s ostatními Alexandrijci a ona se tu na něj rozhodla počkat. Daryl měl koneckonců jinou společnost.

"Taky si myslíš, že je mezi mnou a Darylem moc velkej věkovej rozdíl?" zeptala se náhle a zatvářila se trochu pochmurně.

"Nikdo vás nemá co soudit. Na Spencera se vykašli. Hlavní je, jestli jste spolu šťastní. Na tom jediným záleží," odpověděl Aaron konejšivě a pozitivně se na ni usmál. "Chceš slyšet jak jsem přišel o panictví?"

"Bože neee, tohle si asi fakt nechám ujít," zakroutila Walla očima, což Aarona přinutilo ke smíchu.

Ani tak se nenechal umlčet a začal vyprávět, i když to vypadalo, že by si nejraději prostřelila hlavu. Bylo mu lhostejno, zda jí to vadilo, takhle jí alespoň přivodil dobrou náladu a sám sobě vlastně taky.

°•°•°

To je fakt debil ten Aaron. Absolutně mě nezajímá s kým dřív šukal. Proč mi to jen musel vyprávět? Aaaa!

Přesto jí to donutilo k velkému úsměvu. Sakra, ten ničema způsobil to, že nyní myslela na něco jiného. Asi byl fakt dobrý nápad, že po střetu s Deanniným synem šla rovnou za ním.

Usmívající se a v relativně dobré náladě přiložila ke rtům zapálenou cigaretu a potáhla. A tohle jako náplast taky nebylo špatný. Seděla na zápraží, kouřila a snažila se z hlavy vyhnat představu Aarona s ještě jedním chlapem. Nemohla za to, že měla takovou představivost a bez obalu si dovedla představit plno věcí.

Ericu, asi budeš dědit, protože tvýho manžela brzo zabiju, uchechtla nad vlastními myšlenkami a zavrtěla hlavou.

Netrvalo to dlouho a brzy jí lovec začal hledat. Zahlédla ho, jak kráčel po ulici poměrně rychlým krokem a pohledem svižně klouzal po domech. Walla zvedla ruku a zamávala na něj, aby zaujala jeho pozornost, což se zadařilo.

Ale ale, už ho to přestalo s Carol bavit? pomyslela si jízlivě, avšak hned na to se plácla do čela a hlasitě zaúpěla. Já mám dneska fakt mizernou náladu...

"Je ti dobře? Glenn řekl, že ti bylo špatně. Ale asi ne tak špatně na tohle," kývl rukou k její cigaretě Daryl.

"Jop, líp," vydechla a už už chtěla říct o Spencerovi a jeho blbých kecech, jenže rychle si to rozmyslela a usmála se na něj. Jistě by to chtěl řešit, jenže já nepotřebuju rytíře v brnění.

"O čem ses bavil s Carol?" zajímala se, vložila mezi rty cigaretu a pohled odvrátila za zvukem ječícího děcka.

"Nic moc," odvětil jednoduše a zadíval se na ni.

Barva jejích duhovek měla neobvyklou barvu. Samozřejmě na to byl zvyklý a všiml si, že jen málokdo se na ně zvládl dívat, jenže dnes mu na slunci přišly i mírně červené. Nešlo o bělmo, ale jasně viděl, jak červená barva splývala s tekutým zlatem. Taky ramena měla napnutá a přes bledou, pihovatou tvář padaly zachmuřené stíny.

"Jsi naštvaná," řekl zničehonic a v tichosti, jež je pohltila, se posadil těsně vedle ní. "Co se děje?"

Ten už ve mně čte jak v otevřené knize. Je to děsivý, pomyslela si a sklopila pohled na své dlaně. Pravou měla lehce oteklou a celou červenou. Pořád bolela. Tentokrát zvolila špatný postup. Mlčky vypustila z nosu škodlivý kouř a prsty vzala poslední zbyteček, který z cigarety zbyl. Hodila ho do trávy a nosem ostře potáhla vzduch.

"Mám docela mizernou náladu. A nepomohl mi moc ani Spencer."

Tak jo, uvidíme, co rytíř udělá.

"Zkoušel to na tebe?" zeptal se překvapivě Dixon a ona nechápavě zamrkala.

"Jak jsi to..."

"Myslíš, že jsem si nevšim, jak na tebe kouká? Stejně koukal na ženský i brácha," zabručel ne moc příjemně.

"Chtěla jsem mu jen říct, že mi je líto, jak to dopadlo s jeho mámou, jenže on pak začal valit, jak se mu líbím, a že si myslel kdovíjakou má šanci..." zavrčela a zkřížila si paže na hrudi. "Nasral mě tak, že jsem mu zlomila nos a ještě si do něj kopla."

Daryl se zhluboka nadechl a pevně zatnul pěsti. Ne, neměl by to dál řešit. Spencer už dostal a kdyby na něj naběhl on, asi by ho zabil. Po celou dobu ho zvládl ignorovat a nějak se smířil s tím, že na někoho takového výhružky nezaberou, ale sakra... stejně ho to štvalo. Byla jeho. Muži jako Spencer by si to měli uvědomit.

Zadíval se na profil její tváře, rudou záplavu měla rozpuštěnou a hozenou na druhém rameni. Uvolnil dlaň a posunul ji směrem k ní. Ihned toho využila a chytila se za ní, což mu přivodilo dobrou náladu. Zlost najednou byla ta tam. Zvláště poté, co vykouzlila na rtech úsměv radosti. Radosti, kterou způsobil on. A nikdo jiný.

"Jak můžeš mít tak velký pracky?" zasmála se krátce a s povzdechem mu položila hlavu na rameno.

Pevně ji uchopil a místo odpovědi jen mlčky pokrčil rameny. Copak on věděl?

"Hele," strčila do něj náhle, tudíž k ní obrátil tvář a ona významně zakývala obočím, "je prázdnej barák a já rozhodně nemám nic v plánu."

Daryl sice na povrchu zůstal klidný, ale v duchu zpanikařil. Páteří mu projel příjemný mráz, a jakmile se postavila a vzala jej za obě ruce, nervozita se prohloubila. Myslela jít nahoru jako teď? Za bílého dne? Kdy byli všichni vzhůru?

"Asi bychom teď neměli..." chtěl namítnout a zároveň připomenout, že byli v dost nebezpečné době, jenže lukostřelkyně ho umlčela polibkem.

"Právě teď je to ideální," zapřela jemným hlasem, usmála se na něj a jemně mu odhrnula z očí ofinu hnědých vlasů.