"Vím, že tohle zní šíleně, ale tohle je šílenej svět. Musíme jít my po nich, jinak oni půjdou po nás, až tak prostý to je... Tady to zítra celý začne. Tobin nasedne do náklaďáku, otevře východ a vyrazíme. Vyskočí a u červených se připojí k týmu. Budou se držet po západní straně silnice. Daryl nasedne na motorku a Walla půjde se mnou, Michonne a..."

"Podívejte se!"

Velký kus kamene se pohnul a s třeskotem se odlomil z okraje srázu, na němž stál těžký kamion a nyní padal spolu s ním, rovnou mezi mrtváky. Následný pád způsobil takovou ránu, že se otřásla země pod jejich nohama, zvířila ohavný puch hnijícího masa a přiváděla chodce za zdrojem hluku, zatímco se dav cpal do volné cesty a mířil z místa, které dříve sloužilo jako útočiště, pryč.

"Musíme začít hned! Tobine!"

Walla zůstala stát jako přimražená a tělo se jí automaticky roztřáslo strachem. Tolik mrtváků naráz... Takový dav... Stejně jako před tolika měsíci v Atlantě, kde málem zůstala vězet v pasti, obklopená smrtí... Křečovitě sevřela popruh Winchestera, vnímala, jak se všichni ostatní dali do práce, jenže ona jak v mdlobách sledovala dav proudící stezkou pod vyvýšenou skálou.

Tohle je peklo. Tenhle život je peklo. Tenhle celej zasranej svět je peklo. Už tu žijou jen oni. Jsme to my, kdo se jen tak plahočí a přežívají..

"Hej," dopadla na ni silná dlaň, jež ji dostala z transu a ona se trhnutím podívala do strany. Daryl k ní upíral starostlivé oči a chtěl se ujistit o tom, zda byla v pořádku.

"Hele, jestli to nedáš, pořád se můžeš vrátit a-"

"Zvládnu to," přerušila ho Walla smrtelně vážně, "zvládnu."

Lovec přikývl. Ještě než se vrátil k motorce a vyjel, chytil ji za ruku a sklonil se k její tváři pro polibek. Věnoval jí rychlou pusu a odběhl k motorce, kterou nastartoval.

"Koukej se vrátit!" zakřičela na něj přes hluk burájecího motoru stroje a odporného chrčení hlasivek nemrtvých.

Jakmile uvolnily zátarasy ze dvou podélně stojících kamionů, vyhrnul se ven snad tucet mrtváků. A další tucty proudily nově otevřenou dírou. Pro dnes vyměnila Walla tichý luk za hlasitou palebnou kulovnici, opřela si pažbu o rameno a postavila se tak, jak jí to Daryl kdysi učil. Podle Rickova plánu jich pár zabili a střelba bez tlumičů přilákala větší počet k jejich nové hostině.

Na kost vyhladovělí, zuby cvakající jedinci se na přeživší vyřítili s pozoruhodnou rychlostí. Lovkyně, stejně jako ostatní, couvla několik kroků dozadu a Daryl, ještě než nasednul na motorku, jich pár postřílel, aby skupinu neodřízli.

"Veďte je západní cestou! Třicet kiláků! Jdeme!" vykřikl Rick a rozběhl se.

Jeho skupina šla rovnou za ním a ostatní se vydali na přidělenou trasu. Walla si hodila zbraň na záda, upevnila její popruh a ještě, než se rozběhla za ostatními, podívala se na Daryla a ten na ni. Kývli na sebe a ona myslela jen na jedno; aby se nic neposralo a on dorazil v pořádku.

°•°•°

Odporný zápach ji zvedal žaludek a s každým další kilometrem si byla na sto procent jistá, že se toho smradu nikdy nezbaví. Vzala pušku do obou rukou, aby se připravila na případné problémy, které by mohli dělat odklonění mrtváci a ohlédla se za sebe, do prázdného lesa. Před chvílí ztratila Daryla z dohledu, protože museli rychle obejít obrovský půlkruh a dostat se na jiné stanoviště a z vysílačky, kterou dostala ještě předtím, než to celé začalo, se zatím nic neozývalo. Tiše následovala Michonne, Ricka a Morgana, než dorazili ke karavanu. Tam na krátko zastavili a čekali, až se ozve rachot motoru auta a motorky.

Walla byla ze začátku proti, aby jeli jen ve dvou, ale Sasha byla ostřílená bojovnice a Abraham kus chlapa, kterého jen tak nikdo nedostane. Zůstala neklidně stát a její nervy byly na spadnutí, načež Michonne stojící kousek od ní, jen na vzdálenost paže, na tom nebyla o nic lépe. Svírala rukojeť meče jakoby ji snad mohla rozdrtit a pořád zkoumala strany tichého lesa.

To tíživé ticho mezi nimi překvapivě přerušil Rick, kterého to čekání též unavovalo a drásalo mu každý na pochodu hrající nerv: "Asi jste... na tom s Darylem dobře, co?"

Lukostřelkyně se nechápavě zamračila a otočila za ním tvář. Netušila, jak popsat jeho výraz, ale z větší části byl potěšený, dokonce si dovolil uvolnit od vážné tváře a všimla si, že mu zacukal koutek úst.

"Celkem," odkašlala si a začala si připadat jak na výslechu, "a proč to vytahuješ?"

"Zajímá nás to," ozvala se tentokrát Michonne a přes chladnou tvář se jí prohnala vlna pobavení. "Zvlášť když se pak Daryl už večer neukázal. A ty taky ne, takže..." pokrčila rameny, "asi to šlo dobrým směrem."

Morgan se pousmál a sklopil pohled. Snad jediný rozumný, který zůstal potichu.

Bože, chraň... Řešíme tu globální krizi a oni tohle...

"A to, že se Aaron záhadně vytratil za svým manželem vás jako nezajímá?"

"Ne," odvětila Michonne a odhalila bílé zuby ve velkém úsměvu. "Tak... dobrý?"

Lukostřelkyně se narovnala, cítila, jak z ní pozvolna opadl stres a beze spěchu odpověděla: "Dost... dobrý. Na svůj věk má výdrž."

Michonne div nevyprskla smíchy a Rick s přihlouplým úsměvem zavrtěl hlavou.

"Je moc hezké, když se mají dva lidé rádi. Celou noc."

"Sklapni Morgane..."

°•°•°

Chvilku po jejich rozhovoru přišla hlasová zpráva od Daryla, že se dav blížil. Oni získali zpět svou ostražitost a Walla si tentokrát připadala víc klidnější. Přiložila prst na spoušť, čekala a dívala se, jak se plech prohýbal, jak do něj narážela těla mrtváků. A puch sílil, neboť spousta těch těl se kvůli hrubé síle zbylého davu, rozšplíchla a obarvila celou provizorní stěnu.

Ještě pár minut zůstali na místě a pak rychlým tempem vydali do lesa, kam Rick svolal několik tříčlenných skupin. Potřeboval dav hlídat z obou stran a na jedné se jich šikovalo daleko víc, než na té druhé. Probíhali mezi stromy, sledovali proudící dav a každou chvíli hlásili pohyb jednotlivců. Rick šel napřed a Walla do vysílačky oznámila stav. Zůstala stát chvíli na místě, v duchu několikrát počítala jednadvacet dvaadvacet, přičemž sledovala na kost ohlodané něco, co dřív bývalo lidmi, avšak něco se za ten den zkrátka podělat muselo.

Zepředu se ozval vyděšený výkřik muže, jenž zesiloval a získával na smrtelně vysokých tóninách. Pár mrtváků na okraji silnice si toho samozřejmě všimlo a zamířilo za novým zdrojem hluku. Natočila popruh zbraně, přemístila si zbraň na záda a vytáhla nůž, protože k sobě nechtěla strhnout další nežádoucí pozornost. Okamžitě vyběhla do míst, odkud zněl smrtelný řev, jenomže než tam doběhla, Rick se o to už postaral.

"Musel... jsem," hlesl Rick a z druhé strany silnice se ozvala střelba, jež přilákala mrtváky zpět na cestu.

Walla přišla blíže a povšimla si, že mrtvolou byl Carter, který na ni dnes dopoledne mířil zbraní, s úmyslem ji zabít. Na zemi, pod jeho nohama, byla velká louže krve a půlku tváře měl ohlodanou od mrtvákových zubů. Jeden totiž uvázl mezi stromy, srostl s okolní zelení a čapl nic netušícího živého.

"Nepřežil by," souhlasila a s výdechem nůž schovala.

Ovšem Michonne i Morgan, kterých si prve nevšimla, se netvářili nijak nadšeně. Nejspíš mu chtěli pomoci, jenomže jak pomoci někomu, koho mrtvák kousl do tváře? S tím se nedalo nic dělat.

"Jdeme dál," řekl Rick už pevnějším tónem.

Plán pokračoval a prozatím vycházel. Ušli necelých deset kilometrů a žádné vážnější problémy je nepotkali. Walla hlídala okraj silnice, kousek od pochodujícího Ricka, hlásila případné výkyvy a dostávala nové instrukce, kam měla jít dál.

Tichý les, jenž byl občas protržen šuměním vysílaček se rozezněl nový zvuk. Takový, který všechny přinutil se zastavit a se srdcem v krku pohlédnout na východ. Na stranu, kde stála Alexandrie. Zvuk zaseknutého klaksonu svižně klouzal po lese jako ozvěna, rezonoval v lidských uších a mrtváci ji zaznamenali. Měli nový cíl, který je lákal k hotové hostině.

"Wallo!" křikl Rick a ona ihned věděla, co dělat.

Bez váhání se s ještě několika dalšími rozběhla směrem domů. Místní lesy měla prozkoumané, tudíž věděla kudy jít, aby se co nejrychleji dostala k hradbám. Co se to děje? Proč to jde od Alexandrie? znepokojilo ji a nabrala rychlejší tempo, protože všichni uvnitř byli teď v bezprostředním ohrožení života. Doufám, že není pozdě...