Horká krev sjížděla po bledé kůži a vsakovala se do oblečení. Byla na cestě s Darylem už pár hodin a on jí stále ještě neřekl, kam měli namířeno. Trochu se držela na pozoru a nedělala to jen kvůli mrtvákům. Z chaty vybrali všechno co šlo, vzali si od mrtvých zbraně a odešli. Cestou doufala, že útočníků nebylo víc, už tak svou pojistku zbytečně ohrozila.

"Jsme tu," hlesl zničehonic Daryl a zastavil se na kraji lesa před plotem, jenž obehnával rozlehlou věznici.

"Vězení?" zamumlala pochybovačně a nahlédla skrze plot s velkými oky na pozemek posetý zelenou úrodou.

"Je to útulnější, než se zdá," dodal a rozešel se podél plotu k hlavní bráně.

Na začátku jara tudy párkrát procházela kolem a ještě tehdy patřil komplex budov mrtvým. Neuměla si představit jak moc byla Darylova skupina velká, že zvládla vyčistit celé vězení. Následovala ho a do zad mu zabodávala nevěřícný pohled.

"Daryl se vrátil!" vykřikl kdosi seshora a těžká brána se se skřípotem otevřela.

Mrtváci kolem plotu si toho samozřejmě všimli a zamířili za nimi. Naštěstí jim stihli včas uniknout. Dostali se za plot a Walla znejistěla ještě víc. Začala dost nepravidelně dýchat a kromě toho, že se jí neustále tmělo před očima, viděla i blikající hvězdičky kvůli ztrátě krve.

"Jdeš?" zazněl stopařův hrubý hlas.

Zhluboka se nadechla a prošla druhou otevřenou branou. Otevřel jim malý klučina s policejním kloboukem na hlavě. Upřel na ni dost zvídavý a zároveň znepokojený pohled. Zvláště pak na její krvácející rány.

"Kdo to je?" zeptal se ten kluk, kterému mohlo být tak deset Daryla.

"Někdo, koho jsem potkal na lovu," odpověděl mu stroze. "Kde máš tátu?"

"Tam," ukázal na muže hrabajícího v hlíně a Daryl se za ním rozešel.

Walla si hřbetem ruky otřela zaschlou krev u nosu a pozorně se rozhlížela kolem dokola. Směrem od velké budovy se ozýval smích a hlasité rozhovory, které jí přišly spíš jako hučení úlu. Rozbolela jí z toho všeho hlava.

"Daryle..." ozval se zničehonic druhý muž, na chvíli se přestal věnovat hlíně a narovnal se v zádech, "jsi v pořádku? Když si se nevracel, měli jsme obavy."

"Jak vidíš, jsem," odpověděl pouze a rukou ukázal na lukostřelkyni, "ale někoho jsem našel. Ricku, tohle je Walla."

Rick se na ni dlouze zadíval zvídavým pohledem a skončil u jejího luku. Dlouze se nadechl a mrkl po Darylovi, ale ten jen pokrčil rameny. Zjevně si všiml, že u sebe stále měla Darylův nůž.

"Bylas tam sama?" zeptal se pro jistotu Rick.

"Od zimy jo. Předtím jsem měla skupinu, kterou napadli a všechny pozabíjeli. Dostala jsem pár z nich, než jsem musela utéct. Snažila jsem se najít místo k přežití. Povedlo se mi to," řekla bezvýznamným tónem a neušlo jí, že na ni stále vrhal zkoumavý pohled.

"Proč máš Darylův nůž?"

To byla otázka, na kterou by taky ráda odpověděla. Nadechla se a pohladila bříšky prstů tětivu.

"Byla jsem lovit, když se mi tady váš kamarád připletl do cesty... Napadla jsem ho a chtěla použít jako rukojmí," odpověděla popravdě.

"Cože?" hlesl Rick nevěřícně a v jeho čistě modrých očích se odrazila zlost.

Ustoupila pár kroků dozadu a zamračila se. Daryl zvedl paži a dlaní zatlačil na střed luku, aby ho držela dole.

"Nevěděla co jsem zač. Trošku... jsme se chytli a ona mě zavedla k sobě. Dohodli jsme se, že se k nám přidá a pak nás napadli ti chlapi."

Bývalý zástupce šerifa vypadal ještě daleko zmateněji, než byl. Stopař mu vypověděl všechno, co se během jeho odvedení stalo. O útoků těch lidí, kteří napadli a zničili její skupinu i o tom, že je všechny dostali a vzali jim zbraně, které stále měli u sebe. Poukázal na to, že právě kvůli tomu krvácela a s trochou neochoty ji zanechal něco, co připomínalo vděčnost za záchranu svého života. Z jeho slov Rick usoudil, že na jejich tři otázky odpověděla správně. Jinak by se s ní sem netáhl.

Ale ani přes to ho neopouštěla ostražitost. Daryl stále držel její luk kdyby se něco semlelo a už to Ricka upozornilo, že nebude mít klidnou povahu. Beze strachu se zadívala do jeho očí a přimhouřila je.

"Jestli tady chceš být, nebudeš nikoho z těch lidí ohrožovat," řekl chladným tónem.

"Pokud nebudou ohrožovat oni mě, tak nemám důvod," odvětila naprosto klidně a cítila, jak ji podél tváře stekl pramínek potu.

Obě postřelené rány se ovšem ozvaly tupou a táhlou bolestí. Zkřivila tvář a sklonila hlavu, jež se jí ošklivě zamotala. Několik hodin na pochodu bez vody a jídla... To na ni mělo ošklivý dopad. Pomalu cítila, že ztrácela rovnováhu a kdosi ji silnou paží chytil kolem pasu, aby se nesložila na zem do hlíny. Přitiskla si dlaň ke krvavému boku a zasykla, protože málem upustila svůj luk.

"Opravdu není kouslá?"

"Ne, není. Jen postřelená. Dostala to hned na dvou místech."

"Dobře, vezmi ji k Hershelovi."

Potom neslyšela nic. Šumění krve v uších zesílilo a přehlušilo ostatní zvuky. Přesto se snažila držet krok s tím, kdo ji pevně držel. Ani si nepamatovala, jak se dostali do chládku, nebo přímo na ošetřovnu za doktorem. Nohy měla jako z olova, dýchala čím dál tím hůř a nakonec ji někdo posadil na čistě bílé lůžko.

"O co jde?" zeptal se starší, chraplavý hlas, dost možná od starého muže, který ji posvítil malou baterkou do očí.

"Postřelení, ale vypadá to jen na povrchovou ránu," zamumlal hrubý hlas vedle ní.

"Postarám se o to. Můžeš jít. Já už to tu zvládnu. Ty jsi v pořádku?"

"V naprostém."

Opora zmizela a ona se zapřela zezadu dlaněmi. Nevnímala nic z toho, co se kolem ní dělo. Sotva rozeznala tváře cizích lidí.

"Kurva práce," zasykla nerudně, chytila okraj tílka a přetáhla si jej přes hlavu.

Tmavá podprsenka se zalila její vlastní krví z rány a ona potřebovala nutně vidět, jak zle na tom byla. A byla na tom sakra zle. Hruď se prudce zvedla a následně klesla, protože nečekala, že tam zahlédne téměř otevřenou tkáň. Vlastní rudou tkáň, která na ni svítila jako zatracený rubín.

"Slečno, teď se musíte uklidnit. Jsem doktor, pomohu vám. Klidný nádech a výdech, ano? A znovu. Nádech a výdech. Uklidněte srdce. Panikou si nepomůžete."

Zvedla vyděšený zrak od rány a jen tak tak popadala rozrušený dech. Starý doktor před ní pečlivě dbal na to, aby se uklidnila a názorně jí předvedl klidné nádechy. Přikyvovala těžkou hlavou a opatrně, za jeho asistence, se položila na zdravý bok. Spustila těžká víčka a doufala, že ta bolest rychle zmizí.

"Dám vědět, jak na tom bude," pronesl doktor a stopař mlčky kývl.

Teprve pak odešel a ona se propadla do spánku.

°•°•°

Daryl se vracel zpátky za Rickem. Na zádech mu visela zavěšená kuše a v ruce svíral Wallin luk a toulec se šípy. Nemohl se zbavit toho pocitu, který měl, když ji viděl na pokraji sil. Snažila se ze sebe vydat to nejlepší a i přes bolest se s ním dostala po svých až k Hershelovi. A si když pak sundala to tílko...

Při pohledu na tu hlubokou ránu, jež se cestou ještě víc otevřela mu přejel mráz po zádech. Cítil se trochu provinile, protože jí to v chatě nezkontroloval. Přistihl se při myšlence, že na moment obdivoval její svalnaté paže. Jasně, bylo to poznat i předtím, ale když sundáním vrchní vrstvy odhalila i zbytek těla... Zavrtěl nad tím hlavou. Vyšel ven na parné slunce a šel hned za Rickem.

"Jak to s ní vypadá?"

"Možná to přežije," odpověděl Daryl a sklopil oči na její zastaralý luk, "ale měla by to zvládnout. Viděl jsem jak střílí. Je vážně dobrá."

"A může být i nebezpečná," připomněl mu Rick své obavy.

"Dám na ni bacha. Kdyby mě chtěla zabít, udělala by to během lovu. Ta ženská má sílu."

"Máme tady děti. Nechci, aby jim něco udělala," nenechal si zchladit hlavu a dál vymýšlel různé katastrofické scénáře.

Daryl se mu vlastně ani nedivil. Po událostech s Woodbury by spíš řekl, že by se měli držet od lidí dál, jenomže tu holku tam zkrátka nechat nemohl. Byla sama, hladová a úplně opuštěná. Navíc na něj udělala dojem. Většina mladých holek  tak dlouho sama nepřežila. Co byla zač? Vycvičil ji snad někdo na tento život?

"Jak říkám: dám na ni bacha a kdyby něco," odmlčel se stopař a jeho následující pohled jasně říkal, co udělá pokud se něco semele.

Rick kývl hlavou a otočil se ke své předchozí práci. Našli sice dost rajčatových semen a za plotem bylo mnoho mladých keříků lesních borůvek a jahod, jenže to chtělo víc. Museli nasytit hodně lidí a tak drobné lesní ovoce rozhodně nestačilo.

"Chce to zajet do města pro nějaké zásoby," prohodil bývalý policista.

"Zajedu tam, než se probudí. Zatím řeknu Hershelovi, aby ji nechal na ošetřovně a Carol, ať radši drží hlídku."

Vypadá to, že bylo odsouhlaseno, jelikož se druhý muž vrátil k zahradničení a stopař si to zamířil zpět dovnitř. Pohlédl na reflexní lovecký luk a překvapeně vydechl nad jeho zachovalostí. Jistě, byl starý, nějaký ten pátek měl za sebou, avšak povšiml si pečlivě ošetřeného dřeva a tětivy. Určitě byl její jedinou obranou a možná se ani o nic jiného nezajímala. Přežití bylo pro tuto ženu primární a s jejími střeleckými dovednostmi mnohonásobně ulehčené. Fakt by rád věděl co je zač.