Ke zdi dokulhal mrtvák s velkým W vyrytým na čele a kvůli překážce v cestě začal trhavě chrčet a vydávat dost ošklivé zvuky. Velká rána na břiše značila to, jak mohl asi umřít a přeměnit se. Walla dnes v noci hlídala ve věži, pozorovala chodící mrtváky a kousala do červeného jablka, přičemž kývla k Sashe naproti sobě a pak ukázala na mrtváka.

Sasha se opřela o rám okna, zadívala se do dalekohledu pušky, kterou lovkyně měla za vojenský typ, který tu zbyl po americké armádě a dívala se, jak na jeden přesný úder, i v té tmě, mrtváka skolila.

"Jak se držíš?" promluvila rudovláska a přimhouřila víčka.

Dnes je potkala další rána. Noah zemřel a důvod byl prostý: panikařící Nicholas. Glenn byl od příjezdu jak vyměněný, celý pobledlý a na pokraji emočního zhroucení se posadil na verandu a bez hnutí zíral do prázdna. Nicholas na druhou stranu strávil celou noc u Deanny doma, jež oplakávala smrt staršího syna a chtěla přijít na to, co se tam stalo. Walla si na Nicholase slíbila počkat a rozhodla se z něj vymlátit přiznání. Umřeli kvůli němu lidi a jedna byla vážně zraněná.

Sasha sjela zády podél stěny, načež dosedla do prachu na zadek a pokrčila rameny. Její výraz plný zármutku značil jediné a Walla se bála, že ji neměla jak utěšit, protože Noah byl jen cizí chlapec. Prostě jen chlapec, který měl to štěstí, že narazil na její skupinu.

"Je to na nic. Noah byl... skvělý kluk."

Lukostřelkyně sklopila pohled, dojedla jablko a ohryzek vyhodila z okna. Sem tam ho viděla s ostatními a zdál se jako hodný kluk. A dovedl dobře střílet. Takových lidí byla vážně škoda. Zatnula pěsti, protože si přála místo něj obětovat toho pitomce Nicholase.

"Máš starost o Daryla?" zeptala se zničehonic Sasha a Walla v jejím hlase poznala upřímnou zvědavost. Dává se do kupy...

"Po tom, co jsem zjistila, že můj psychopatickej otec posedlej lovem žije? Ne, vůbec mě netankuje, že je teď Daryl kdoví kde," promluvila s částečně ironickým hlasem, avšak na konci věty si svůj nepříjemný tón uvědomila a provinile si povzdechla: "Promiň, neměla jsem-"

"Ne, ty mi promiň. Byla to hloupá otázka," zamumlala omluvně. "Jestli pořád žije, půjde po nás?"

Walla si skousla spodní ret. Vyhlédla z okna a zrakem pátrala po černém lese. Chtěla by jí říct, že šlo o minimální šanci, jenomže svět se zmenšoval a ona na něj mohla opět nechtěně narazit.

"Nechci lhát... Je toho schopnej, ale jestli to tak bude, postarám se o něj já. Měla jsem ho zabít už tehdy. Možná bychom teď měli o něco málo klidnější spaní."

"I kvůli těm venku?" kývla hlavou směrem ven a zavrtěla hlavou. "To si nemyslím."

"Stejně by ses měla vyspat. Co jsme tu, ještě jsi nespala."

"Jsem v pohodě. Nechci spát."

Lovkyně přimhouřila víčka. Podle všeho nespala ani včera a pak se klidně toulala venku. Nu, ona by moc neměla co soudit. Ještě před třemi měsíci byla na jejím místě a musel ji domlouvat Daryl, aby si odpočinula. Založila si paže na hrudi, naklonila hlavu na stranu a zavřela oči.

"Za chvíli mě vzbuď, vystřídám tě," řekla, než se propadla do říše spánku.

Sasha přikývla, jenomže neměla v plánu poslechnout. Naslouchala její pravidelným nádechům a výdechům a jen, co se ujistila, že tvrdě spala, zvedla se, popadla svoji pušku a z věže odešla. Těsně před východem slunce...

°•°•°

"Nevím, nejspíš odešla do lesa," zamumlala Walla a promnula si ztuhlý zátylek. Sakra, už nikdy na tý věži nebudu spát. To zas byla noc...

Michonne nespokojeně ohrnula ret a zadívala se jí přes rameno na bránu, u které stál Spencer, který měl obě ženy původně vystřídat. Lukostřelkyně se divila, že přišel - včera ztratil bratra a stále na něm byly znát známky po nočním truchlení. Právě on ji vzbudil.

"Už pár dní loví mrtváky. Je jim na stopě jak loveckej pes," dodala a hlasitě zívla.

"A tos nám to nemohla říct?" udeřila na ni žena s mečem, tedy bez meče, od příchodu do Alexandrie ho u ní Walla neviděla.

"Hele, ona nechce, aby ji někdo rušil, Mich. Nech ji, chce to tak," zamračila se.

"Nemůže tam být sama!" zvýšila nepatrně hlas a hodila po ní pohoršený pohled, načež lukostřelkyni obešla a rozběhla se k bráně.

"To se mi snad jen zdá," zabručela nerudně.

Jestli odešla, tak na tom stále nebyla dobře. Potřebovala to ze sebe dostat, vystřílet se, uklidnit se, zabít pár bestií. Domů ji nepřivedou, to už taky párkrát zkoušela. Podívala se na Michonne přes rameno a spatřila i právě příchozí Rositu. Obě si vyměnily pár slov, zkontrolovaly palebnou sílu a nakonec vyšly z brány.

Promnula si zátylek a vydala se do Aaronova a Ericova domu. Potřebovala se pořádně prospat, než dá Nicholasovi do huby, i když... možná by po její noční směně nebude její návštěvu čekat. Zatvrdila čelist a zrychlila kroky. Spravila si rudé prameny za ucho a částečným klusem proběhla kolem Deannina domu, aby se ujistila, že ji ta krysa neuvidí.

Zády se opřela o slepé místo mezi domy, byla tu několika metrová mezera a se zavřenýma očima poslouchala okolní ruchy. Zpěv ptactva, vzdálené, tlumené hlasy někde na silnici, pištění dětí a kroky po asfaltce. Pak slyšela dveře, otevřela oči a automaticky sjela dlaní k loveckému noži. Udělala pár kroků k rohu, pomalu a tiše našlapovala po trávě jakoby šla po vysoké, zapřela se ramenem o roh a vyhlédla.

Pamatuješ, co jsem ti slíbila? Neměl by ses toulat sám, prolétlo ji hlavou při pohledu na Nicholasovu spěšně odcházející postavu. Takže se nemýlila, když si myslela, že noc strávil u vůdkyně Alexandrie. Schoval se tam jako srab, aby nemusel čelit následkům.

Prudce vyrazila ze své pozice, zároveň vytáhla nůž a plochou stranou přitiskla k boku, načež se za mužem blížila ráznými a dlouhými kroky, už se ani nesnažila o nenápadnost jako o to, aby ho dostihla. Naneštěstí si ji všimla policejní složka Alexandrie.

Rick vycítil k čemu se schyluje, zrychlil tempo a o pár vteřin později ji zezadu chytil za volné předloktí.

"Co si myslíš, že děláš?" syknul k ní, když se za ním nahněvaně otočila.

Skoro zapomněl na to, jak její oči dokázaly být děsivé. A právě teď svítily hněvem a hezkou mladistvou tvář měla zkřivenou nenávistí, jež naštěstí nemířila k němu. Přesto ji pustil a ona ostře nasála vzduch do plic. Zadívala se jinam a křečovitě drtila rukojeť nože.

"Zbláznila jsi se?" zůstal Rick klidný, což překvapilo i jeho samotného. "Chtělas ho zabít všem na očích? Kdes nechala rozum?"

"Ten idiot měl chcípnout už dávno," zavrčela a v nadávkou nůž schovala zpět do pouzdra, načež se mu zadívala do očí. "Chtěl zabít i mě. Už od začátku se na mě koukal jako na něco, čeho se musí zbavit a při poslední výpravě se o to pokusil. Co kdyby tam venku zařval Glenn? Jak bys reagoval? Já už o další kámoše přijít nehodlám."

Přijdem o Glenna a já se půjdu asi oběsit. Ten nezmar nás drží pohromadě. Kdyby kvůli takovýmu pitomci přišel o život, nikdo by ho neuchránil...

"To ani já ne," opětoval ji stejným tónem a trochu mu nadzvedla mandle, protože se tvářila jako kdyby z nich byl ten menší on.

Teprve dnes začínal Daryla chápat, proč se s ní ve věznici neustále hašteřil. Jestli se na něj tehdy vrhala stejný pohled jako teď na něj...

"Tak ke mně buď příště slepý. Typy jako jsou Nicholas... ti klidně obětujou ostatní, aby přežili, nebo se zbavili těch, kteří jim nevyhovují."

"Glenn mi všechno řekl."

Walla si odfrkla: "A komu Deanna uvěří spíš? Nicholas už určitě přišel s nějakou pohádkou."

"Ať si přijde s čím chce. Deanna si vyslechne i Glennovu verzi."

Lukostřelkyně přimhouřila oči, načež byla první, která odstoupila a uvolnila svoji nepřátelskou tvář.

"Jako oholenej vypadáš líp," řekla, vycouvala z jeho blízkosti a na rozloučení mávla.

Už nečekala, co měl dalšího na jazyku, nebylo to třeba. Zastavil její vražednou cestu za ukončení jednoho zbytečného života, jenž stál druhé. Otec měl možná pravdu... Tady lovím já a Nicholas je jen kořist, prolétlo ji hlavou a stále pociťovala těžkou pachuť nenávisti na jazyku. Zaryla nehty do dlaní a pospíšila do své postele.

°•°•°

"Jak dlouho Aaronovi trvalo, než se vrátil z výprav?" ptala se Walla Erica krátce po snídani, kdy se chystala zalehnout.

Eric zapřemýšlel: "Nejdéle... asi... měsíc."

Lukostřelkyně překvapeně zamrkala. "Měsíc?"

"Jo, měl jsem o něj hroznej strach. Bál jsem se. Nic jsme o něm nevěděli, ale vrátil se. Pak narazil na tebe a rozhodl se tě přivést k nám."

Rudovláska se slabě ušklíbla. "Tos asi nebyl moc nadšenej."

Eric mávl rukou. "Ale ne. Jsem náhodou rád, že jsi tu s námi. Než jsi přišla, nikdo nelovil, nebylo žádné čerstvé maso a od tvého příchodu aspoň máme co jíst."

"Děláš jako by tu nebyly žádné zásoby," přešla do úsměvu a její ego trochu povyrostlo. Hele Daryle, umím to. Líp, než bys čekal.

"Čím víc, tím líp," odvětil, "už před tvým příchodem byla trochu krize."

"Hmm," zamumlala a hlasitě zívla.

"Máš strach o Daryla?" zeptal se znenadání Eric.

Proč se mě na to každej ptá?

Nadzvedla obočí a podívala se na něj dost kritickým výrazem. Sama by se měla ptát, zda se tentokrát o Aarona nebál, ačkoliv ten měl zvenku hodně zkušeností.

"Promiň, jestli budu otravný, ale znali jste se už před změnou? Prý jste ze stejný oblasti, tak jsem si říkal," odmlčel se a volně se opřel do pohodlného gauče.

Walla si prohrábla vlasy a sedla si na druhý konec pohovky. Zavrtěla hlavou. Jsem v domě gayů, měla bych nějaký ty drby čekat, pomyslela si.

"Potkala jsem ho v lese na lovu," odpověděla a Eric se tak připitoměle usmál.

Kde taky jinak, huh? protočila očima a pokračovala: "Už pár dní jsem stopovala zvíře. Měla jsem strašnej hlad a zlost, protože jsem se nedokázala pohnout z místa. No a ten debil byl na stopě stejný kořisti jako já... Dostali jsme se do křížku a mě nenapadlo nic lepšího, než ho praštit, vzít jako rukojmí a pokusit se z jeho lidí vymánit zásoby."

"To mi zní jako dost riskantní krok," ozval se Eric, ale pozorně hltal každé její slovo, "protože já na něj narazit sám, asi bych se bál."

"Hlad přemůže všechno ostatní, věř mi," kmitla rameny a dnes byla sakra ráda, že mu tehdy do zad nestřelila šíp.

Neměla to sice v plánu, ale když se na to tak dívala zpětně, všechno se mohlo ošklivě pokazit a nynější dny mohly vypadat zcela jinak.