Konečně se opět shledali! Walla se už nemusí bát o jejich bezpečí, ale kdoví, zda vazby zůstanou stejné. (⁠.⁠ ⁠❛⁠ ⁠ᴗ⁠ ⁠❛⁠.⁠) Jinak Aaron splnil svůj úkol na jedničku~

Z Nicholase se klube pěkný parchant, ale to víme už od začátku. Byl schopen nechat lovkyni uprostřed ničeho a bez výčitek svědomí si odjet, to už je na přes držku..

Příběh se bude odvíjet plynulejším tempem, neboť v TWD toho je doopravdy hodně a já mám pro Wallu připravenou ještě drobnější nástrahu. (⁠•⁠‿⁠•⁠) Nebude to lehké... V žádném případě.

Děkuji moc všem za hvězdičky i přečtení. (⁠๑⁠♡⁠⌓⁠♡⁠๑⁠)💙 Nesmírně si toho vážím a jsem ráda, že se vám pořád líbí.

Pěkně počteníčko~

°•°•°

V prvé řadě netušila, jestli k nim mohla jen tak, po takové době, přijít. Stále patřila k nim? Neodepsali ji už? Zahlédla mezi nimi i neznámé tváře a ty, na které se těšila nejvíce neviděla, ať ostřila, jak chtěla. Stejně se za skupinou rozešla, ve tváři potlačovala nadšení a srdeční tep jí vyskákal nahoru. Ignorovala pohledy původních obyvatel Alexandrie a zastavila se u vousatého, velmi zanedbaného muže ve středních letech, který držel v náručí dítě. Aaron stál kousek od něj a v obličeji mu hrál velký úsměv.

"Ricku?"

Muž sebou cukl za hlasem a ve smutných, modrých očí se zalesklo poznání. Ostražitá tvář se mu uvolnila a rozlila se v ní úleva.

"Wallo."

Stačilo jí to. Věděli o ní a pořád k nim patřila. Ze samé radostí se zazubila, v koutcích ji zaštípaly slzy a ona ho i přes to, jak vypadal a zapáchal, i s malou zmatenou Judith, objala. Rick ji volnou paží objal kolem ramen a nemohl uvěřit, že byla naživu. Od pádu věznice ji neviděl a nikdo o ní nic neviděl. Slehla se po ní zem. A pak jim jeden chlap z osady řekl, že byla u nich v Alexandrii. Živá a zdravá.

"Kruci," hlesla dojatě, "věděla jsem to. Věděla jsem, že budete naživu."

Jen co se odtáhla, pohladila po hlavičce Judith, která na ni koulela velká zvědavá očka. Asi zapomněla o koho šlo a pro jistotu se přitiskla více k otci. Lukostřelkyně se zazubila a podívala se za něj.

Ostražitá Michonne povolila ruku na rukojeti katany a uvolněně se na ni usmála. Celá špinavá a vyčerpaná na ni dokázala vycenit upřímný úsměv. Neváhala, objala se s ní, avšak Carl po jejím boku na ni zůstal jen ostražitě zírat a neměl se k žádné reakci.

"Kde jste byli? Hledala jsem vás a nemohla najít. Jakoby jste se vypařili," řekla Walla, jakmile se od Mich oddělila a hledala odpověď jak u ní, tak Ricka.

Místo nich odpověděl jiný hlas a ona se mohla zbláznit radostí: "Navzájem jsme se ztratili a pak našli."

"Glenne!" zasmála se, nechala se od něj jako první obejmout a pořádně ho poplácala po zádech, až mu málem vyrazila dech.

Na to, jak si na Glenna pamatovala, se s nemocí pěkně vypořádal a až na vyčerpanost z dehydratace a hladu vypadal skvěle. Pustila ho a jeho přítelkyně Maggie přišla hned po něm. V očích se jí zrcadlily čerstvé slzy a Walla si dokázala domyslet proč. Strávila s Hershelem, jejím otcem, poslední minuty. Když si vzpomněla na to, jak mu Guvernér prostřelil krk...

Úsměv jí opadl, než vymizel úplně a ve tváři se jí samovolně rozlil lítostivý výraz. Glenn Maggie na podporu chytil za rozechvělou ruku.

"Omlouvám se. Měla jsem... něco udělat. Měla jsem to zastavit. Mrzí mě to..." zašeptala provinile.

Maggie se pustila své podpory a přišla až k ní. Nic neříkala, jen se jí mlčky zadívala do očí, rty měla popraskané a rozechvělé, ale roztáhly se jí v krátký, smutný úsměv. Zavrtěla hlavou a objala ji.

"Nebyla to tvoje vina," hlesla u jejího pravého ucha a úspěšně potlačila další slzavý nával.

Walla vděčně kývla a pohledem vyhledala Sashu. Už už se radovala z její přítomnosti, pustila Maggie a chtěla ji okamžitě obejmout, a dost pevně, jenomže mladá žena měla prázdný výraz. Jakoby tu Walla nebyla a dívala se za ni. Pootevřela ústa a chtěla se zeptat, kde byl Tyreese, avšak nic z ní nevyšlo. Pootočila se na Ricka s otázkou v očích. Bývalý policista zavrtěl hlavou.

V srdci ucítila slabé dloubnutí. Tyreese to nepřežil? Nedostal se ven? Zemřel snad po cestě sem? Ať to bylo, jak chtělo, přišli o skvělého chlapa. Sasha to musela nést opravdu těžce a nepřišlo jí fér, aby to z ní teď tahala. Carol přistoupila k Sashe a položila ji ruku na rameno, jenže ne, že by si toho všimla. Stále z toho byla mimo.

Zhluboka se nadechla, na pár sekund spustila víčka a jakmile je znovu otevřela, spatřila toho jednoho, po kterém celé ty dlouhé, zatracené dny pátrala. Dech se jí málem zadrhnul v krku. Polkla a cítila, jak na ni zaměřil veškerou svou pozornost.

Najednou pro ni přestali všichni existovat. Dokonce i Eric, jehož podpíral, protože měl cosi s nohou a sám jít nemohl. Přesto se od zkušeného lovce odtáhl a kývl hlavou jejím směrem.

Walla zamrkala, zahnala tak slané kapky v očích, přišla až k němu, nechala na rtech vyrůst šťastný úsměv a řekla: "Ty teda vypadáš."

Daryl se zmohl jen na slabý úsměv, nic velkého. Ostře se nadechl, s třísknutím pustil kuši na zem, rychle překonal jejich vzdálenost a drtivě ji objal. Mladá lovkyně konečně zase pocítila jeho silné paže, teplo a typický zápach toho, že se několik týdnů nemyl. Držel ji tak pevně, že se na moment bála svých žeber, ale sakra, ty zlomeniny by za to stály. Veškerý ten strach o něj ji opustil. Obavy o to, že zde zůstane sama s cizími lidmi a bude se s nimi muset naučit vycházet rázem přešly.

Netušila, jak dlouho tam stáli ve vzájemném objetí a všichni na ně koukali. Nechtěla, aby to skončilo. Bála se, že šlo o sen a až se vzbudí, tak jí zmizí z očí. Jako pokaždé, když se jí o něm zdálo. Opět by zmizel a ona by měla výčitky, že ho nešla hledat. Dlouho bojovala s vlhkem v očích a nakonec povolila a pár slz se skutálelo po tváři.

Lovec zabořil hlavu do jejího ramene, vlasy, které měl delší mu padaly přes oči a nikdo tak neměl možnost vidět jeho radostné slzy. Velkou dlaní přejel po zádech, kde si pamatoval, že měla jizvu i tetování, pohladil ji a přesunul se na bok, kde zůstal.

Walla cítila, jak zničehonic povolil stisk, odtáhl se a zadíval se jí do tváře. Rychle si setřela zvlhlé cestičky po krátkém pláči a hryzla se do spodním rtu. Nepochybně si všiml její nové jizvy přes tvář a chybějícího lalůčku. Prsty druhé druhy odhrnul pár rudých pramínků z výhledu a pořádně si ty rány starostlivě prohlédl.

"To nic. Hojí se to rychle," zacukal jí koutek úst a přimhouřila víčka, aby si prohlédla jeho.

Krom špíny ve tváři a pár zahojených modřin, po nichž zbyly jen sotva viditelné stopy, byl pořád stejný. Ještě se podivila nad jeho delšími vlasy, které tak nehlídaně rostly.

Sevřela jeho hrubou ruku, jež bříšky prstů přejížděla po jizvě na líci a stáhla ji dolů podél jejich těl. Netušila, co se mu honilo hlavou, anebo čím si za poslední tři týdny prošel, ale v duchu doufala, že se kromě odloučení mezi nimi nic nezměnilo a on se jí sám od sebe svěří. Věřila, že by mohli navázat na to, s čím ve věznici začali.

°•°•°

"Když jsme přišli o Beth... bylo to, jakoby nám umřela naděje. Pak jsme přišli o Boba, přímo pod nosem, a po Tyreesovi..." odmlčel se Rick a sklopil pohled na špinavé boty, "byl to skvělej chlap. Měl jsem na ně dávat větší pozor..."

Walla se odvrátila a zadívala se přes okno ven. Potlačila zoufalý nádech a zkřížila si paže na hrudi. Bylo jí z toho na nic. Od pádu věznice se nepotkali s ničím hezkým.

Rick se pokusil ve stručnosti říct, čím si prošel po tom, co utekl z věznice. O tom, jak našli Daryla, o těch mužích na silnici, kteří je chtěli zabít, o Terminusu, ze kterého díky odvážné Carol jen tak tak utekli. O tom, jak je ti kanibalové sledovali a přišli kvůli nim o Boba. Pak našli stopu k Beth a všichni z toho měli radost. Možná příliš velkou radost, protože se jim záhy změnila na popel.

Lovkyně tiše naslouchala, nepřerušovala ho a vyslechla si každé jeho slovo. Během vyprávění zatínala pěsti, bojovala se zlostí, kterou vůči sobě měla a překonávala návaly výčitek.

"Nic si nevyčítej," řekl jí na to otec dvou dětí, když viděl její reakci. "Nemohlas vědět, kde jsme."

"Ale kdybych to aspoň zkusila... Viděla jsem ceduli do Terminusu, ale měla jsem z toho zlý pocit. Pátrala jsem po..." odmlčela se a zkřížila si paže na hrudi.

To ode mě nebylo fér.

Poprvé po dlouhé době viděla na Rickově zarostlé tváři mírný úsměv. "Taky tě hledal."

"Jsem ráda, že dával pozor na vás," odvětila tiše.

Rick pokýval bradou. Všimla si, že skoro nepouštěl Judith z náručí a ostražitě se co chvíli díval z oken. Zkušenost s kanibaly na něj měla nepěkný dopad a na ostatních evidentně taky. Neptala se, jak to bylo s Beth. Rána byla ještě moc čerstvá a podle všeho si její smrt dával Daryl za vinu.

Stopař se vrátil s Carol po obhlídce kolem domu. Všechno bylo podezřele v pořádku. Walla jim neměla za zlé, že byli opatrní a o budoucích plánech se moc nahlas nemluvilo. Přece jen tu byla déle, než oni a stejně z Alexandrijců měla divný pocit.

"Tihle lidé jsou slabí, ale ne nebezpeční," řekla nahlas lukostřelkyně.

Daryl prošel těsně kolem ní a jemně přejel dlaní po jejím zahaleném rameni. Zježily se jí z toho chloupky po těle. Skoro zapomněla na jeho prosté doteky. Byly jako něžné přistání. Vždycky ji fascinovalo, že takový chlap dovedl vynaleznout i tak jemný dotek.

"Něco jsem našla," hlesla skoro bez dechu a zašmátrala dozadu, kde měla za opaskem schovaný šíp do kuše. "Není náhodou tvůj?"

Lovec zpozorněl a vzal si šíp do ruky. Krátce si jej prohlédl a uchechtl se. Prostředek byl převázán kouskem kobercovky, aby půlky držely u sebe. Ozdobná peříčka na konci poznával.

"Kdes ho našla?" zadíval se jí do očí.

"Když jsem se pokusila ulovit prase," zaculila se. "Zdrhlo mi, ale našla jsem tohle a věděla jsem, že budeš poblíž."

"Aaron tvrdil, žes na pár místech nechávala vzkazy."

Trošku se začervenala a odvrátila pohled. Podrbala se vzadu ve vlasech a lehce přimhouřila oči.

"Četls je?"

Dixon jí vrátil šíp do ruky a přikývl: "Přinesl nám je, když nás našel. Nejdřív tomu nechtěl nikdo z nás věřit, ale on nás přesvědčoval, že seš živá a zdravá v Alexandrii."

"Asi jsem mu o vás tak trochu řekla. Omlouvám se," přiznala opatrně.

Daryl zavrtěl hlavou: "To nevadí. Děcka tady můžou v pohodě vyrůst."

S tím Walla souhlasila. Kromě těch divných kukučů, které na ně ti lidé měli, se jednalo o poměrně bezpečné místo. Stačilo tomu dát čas a vložit důvěru do úplně cizích rukou. Po tom všem, co si prožili, by nebylo divu kdyby se to tu pokusili obsadit a zjednat si tady pořádek.