"Nemusíš mi dělat garde, Dixone," zívla rudovláska, protáhla si ztuhlé paže a dala si je za hlavu.

"Mmm. Stejně nemám co dělat," pokrčil střelec rameny.

Zastavili na rohu ke katakombám, které nyní sloužily jako karanténa pro nemocné. Trochu se jí zhoupl žaludek při pomyšlení, že tu bude trávit čas, dokud nepřijdou na způsob, jak všechny vyléčit.

Walla se na patě otočila čelem k Darylovi a spustila unavené paže podél těla. Zatvářil se starostlivě a taky to bylo to jediné, co z jeho očí rozpoznala. Poplácala ho po rameni a pokusila se usmát.

"Budu v pohodě, Daryle, uvidíš. A za pár dní si budeš přát, abych byla zas nemocná."

I navzdory hrozivé chorobě ji uchopil za drobnou dlaň a přiblížil se. Ona udělala krok zpět a odklonila hlavu na stranu. Uvězněnou ruku však zanechala v jeho jemném stisku. Bylo to velmi příjemné a jestli se teď museli na dlouho odloučit, nechala ho, aby ji přejížděl prsty po kůži a kloubech.

"Takhle nemluv," zamumlal, sklonil se k hřbetu její ruky a políbil ji.

Walla nasucho polkla, do lící se vkradla horkost. V duchu zaúpěla. Navzájem si hleděli do očí a ona překonávala silné nutkání uhnout do strany. Jeho pohled byl tak zatraceně vzrušující, že poprvé v životě netušila jak reagovat.

"Sakra, kam se poděl ten plachej, odtažitej, věčně nadávající Daryl, kterej by na nikoho nikdy nešáh? Cos s ním proved?" vydechla nehraným údivem a po tom, co se hrubě uchechtl, pomalu pouštíce její ruku, protočila očima. "Seru na to."

Překonala původní strach o jeho zdraví a políbila ho. Za tohle si mohl sám. Měl se prostě sebrat a odejít a ne ji tu pomalu ohlodávat zaživa ruku. Takhle dal jasný signál co zamýšlel, tedy, jestli si to Walla nevyložila jinak...

Objala ho pod pažemi a majetnicky se na něj natiskla. Pečlivě ochutnávala jeho rty, ne s takovou vervou jako včera, zatímco on činil totéž. Vzal ji kolem pasu, dobrovolně se zapojil do polibku a chvílemi se zdálo, že váhal. Na její odezvu odpovídal jen minimálně a držel se zpátky. Tak ten plachý Daryl byl pořád tady. Nebyl zas tak aktivní, jak si původně myslela, že bude.

"Jestli onemocníš taky," zašeptala mu těsně u rtů po polibku, "tak tě nakopu do prdele."

Všimla si jeho slabšího úsměvu a povolil stisk. Souhlasně zamručel a pustil ji.

"Zítra ráno se zastavím," slíbil Daryl, na nic nečekal a rozhodl se jít.

Walla si zkřížila paže na hrudi a sledovala jeho odcházející postavu. Možná ho kazím, pomyslela si. Na místě se otočila k svému novému pokoji a chystala se ubytovat. Na příštích několik dní bude zavřená tady.

Jaká to škoda. Začínalo mi to s Dixonem jít...

°•°•°

Rozhodně bylo něco špatně. Večer nezamhouřila oka. Marně tišila prudký kašel v polštáři a jen co se jí ho konečně povedlo překonat a ona měla prostor na usnutí, musel někdo neustále pochodovat po chodbě. To ji vytáčelo do nebes. Určitě už muselo vycházet slunce a nějaký neomalený idiot nedbal o její spánkový režim.

Rozčileně zafuněla, utřela si oči od zcela zbytečných ospalků a malátně se posadila. Hodinu od hodiny jí bylo čím dál tím hůř. Povzdechla si, promnula zátylek a sáhla po vodě. Už si mohla být na sto procent jistá, že to chytla taky, jenže jak? Většinu času trávila mimo věznici, běhala po lese a lovila. Bylo to snad kvůli tomu?

Zamračila se, zhluboka napila vody a zvědavě koukla ke kovovým dveřím, které někdo potichu otevíral. Sáhla pro malou baterku u rohu postele a zasvítila si na toho narušitele.

"Carol?" oslovila ženu se šedými vlasy, s šátkem na obličeji a chránila se s ním tak před kontaminovaným vzduchem.

Oslovená vypadala zaskočeně. Levou rukou se opřela o hranu dveří a druhou měla skrytou za tělem. Zamrkala na mladou rudovlásku a prohlédla si ji.

"Copak?" zeptala se Walla, odvrátila od ní oči, ještě jednou se napila a zbytek vody v petce zašroubovala. "Daryl to nemoh vydržet, tak poslal tebe, aby ses nenápadně mrkla, jak na tom jsem?"

"Ty jsi taky nakažená?" vyhnula se Carol odpovědi.

"Jo," hlesla bez emocí v hlase a zamračila se. "Teda asi... možná to mám jen z cigaret."

Ne, to z cigaret nebude. Přestaň si to myslet, náno blbá.

Uchechtla se nad vlastními zmatenými myšlenkami a opřela si lokty o kolena. Vybavovala si Darylův výraz, když mu oznámila, že bude asi taky nemocná a měla by se od něj držet. Po tom večeru ve věži se mu nedivila. Jeho strach byl oprávněný.

Delší dobu bylo ticho. Carol jen stála, zírala na ni a potlačovala chuť udělat to, kvůli čemu původně přišla. O dva nakažené se postarala. Zbýval třetí případ.

"Co je?" zeptala se zmateně lukostřelkyně a ještě víc ji zaskočily Carolininy oči.

Do prdele, co jí je? Umřel někdo?

Než stačila pomyslet na něco dalšího, starší žena na ni upřela dlouhý, významný pohled, poté doširoka otevřela dveře a odhalila zbraň za svými zády - pěkně dlouhá kudla obalená čerstvou krví, jež odkapávala z čepele. Walla zmrzla šokem a srdce se jí rozbušilo jako o závod.

"Jsi nemocná. Nemůže se to šířit dál," pronesla Carol pevným hlasem.

Tohle nečekala. Věděla, že to bude Daryla bolet, jenže Walla byla riziko. Stejně jako ti dva nakažení. Nemohla nechat tato rizika žít. Sama si byla vědoma co by se stalo kdyby to prasklo a byla ochotná to pro dobro všech riskovat. Zastavit to hned na začátku.

Lukostřelkyně vyskočila na nohy a zvedla ruce na obranu: "Tak hele, hele. Jsem v cajku. Vyležím se z toho. Dej tu kudlu pryč..."

Carol si povzdechla. Tohle rozhodně nešlo podle plánu. Začínala v mnohem mladší ženě spatřovat riziko. Napráská ji? Řekne to Darylovi?

"Seš na mě z nějakýho důvodu nasraná. Proč? Co tě tak žere?"

"Není to nic osobního. Prostě se to snažím zastavit dřív, než bude pozdě."

"Jenže ono už je pozdě!" vykřikla Walla. "Moc dobře víš, že jsem celý den trávila tam venku a uvnitř byla jen minimálně. Není to jen tady. Kdokoliv, ať už půjde kamkoliv se stejně nakazí..."

"To nemůžeš vědět."

"Ale sakra, vždyť jo! Zamysli se nad tím trochu!" vydechla a sklonila ruce.

Přemýšlela jak z toho ven. Ani přes tu nemoc nebyla nejslabší, ale Carol mohla mít v záloze další zbraně. 

"A Darylovi bys řekla co?" uhodila na ni náhle, čímž ženu zaskočila. "Že jsem přes noc chcípla a proměnila se? To ti nesežere. Tak blbej není."

Carol o krok ustoupila. Zaváhala. Měla pravdu? Opravdu bylo pozdě? Co když odstranění těch dvou bylo marné a ona zahubila nevinné životy? To nemohla vědět. Nemohla si být jistá. Křečovitě stiskla nůž od krve v rukou a pomyslela na děvčata, která kvůli nehlídané chorobě přišla o otce.

Walla ji chvíli nehnutě pozorovala a pak zhluboka nasála vzduch do plic. Krom podráždění sliznic cítila i odporný zápach spáleného masa a zápach. Přehrála si v hlavě Carolinina slova, a až teprve teď si uvědomila, co vlastně provedla. 

"Seš ty vůbec normální?!" rozkřičela se.

"Musela jsem! Všichni by zemřeli! Musela jsem to zastavit dokud byl čas!"

"Protos je zabila?!"

Carol se uvolnila a povzdechla si: "Ti už mrtví byli."

Lukostřelkyně se zamračila. "Půjdu do křídla A. Tam nikdo není, ne? Stejně tam chtěl Hershel dávat nemocné. Neřeknu, cos udělala, i když seš mrcha..."

"Proč?"

Lovkyně přimhouřila unavené oči a klidně pronesla: "Protože se k tomu dřív nebo později přiznáš sama."

Všimla si, že polkla a ustoupila od vězeňských dveří dál do chodby. Walla toho využila, vystřelila ven z té smrtící pasti a zapřela se o stěnu, aby se mohla vydýchat. Plíce ji těžkly a sotva dýchala. Měla pocit jakoby se jí zadrhával vzduch v hrdle.

Ohlédla se po té vražedkyni a hledala na ni stopy jakékoliv viny. Možná to bylo jen tou tmou, ale nic takového nepřicházelo. Myslela si, že to udělala pro dobro věci. Jejich pohledy se střetly, avšak Walla se rychle odvrátila, odpíchla se od stěny a rychlým krokem zamířila pryč.

Tohle se jí nepovede zastavit.

°•°•°

Zbytek dne zůstala zavřená v čisté cele bloku A a nevnímala nic, co se kolem ní dělo. Ze začátku si dávala pozor kvůli Carol, avšak poté, co se celé křídlo začalo plnit lidmi, mohla v ostražitosti polevit. Cítila se ještě hůř, než předtím. Čekala, kdy přijde další kašel a zároveň poslouchala ostatní. Bylo to jako utrpení. Doktor S se snažil seč mohl, aby všem pomohl, ale stejně se nakazil taky a o pár hodin později už ležel na lůžku.

U její cely se zastavila Sasha. Na své poměry byla úplně bledá, sotva dýchala a vyčerpaně se svezla podél mříží na zadek.

"Tebe to taky dostalo?" zeptala se slabším hlasem Walla a s námahou se posadila.

"Není to tak zlý," zašeptala Sasha a rozkašlala se.

"Tohle si nech pro bráchu," odvětila jí na to a uchechtla se.

"On a... Daryl a Michonne... a Bob dneska míří ven pro antibiotika. Do nějaké veterinářské fakulty. Daryl se za tebou chtěl ráno stavit. Někdo totiž zabil Karen a Davida. Když to zjistil, hledal tě. Doktor S ho musel dlouho přesvědčovat, že je blbost vejít do karanténní oblasti."

Lukostřelkyně semkla rty do úzké linky. Takže už na to přišli? Přiznala se Carol vůbec? 

"Vidělas něco? Spalas hned vedle nich," promluvila Sasha, když rudovláska mlčela.

"Ne. Já... šla sem. Nemohla jsem spát, tak... jsem se zvedla, zašla si a usnula tu."

Jo, tohle ti určitě uvěří...

"Aha. Jsem... ale ráda, že ty seš v pohodě. V rámci možností teda," hlesla tiše, jenomže něco v jejím hlase naznačovalo, že to nenechá jen tak. Jen byla moc slabá na to, aby to řešila.

Jejich pokec přerušil až Hershel, který oběma přinesl čaj z černého bezu. Podle něj to měl být přírodní lék na chřipku a mělo by se jim částečně ulevit.

"Musíte odpočívat. Obě," dbal na ně starý doktor a pomohl Sashe na nohy. "Nejlépe se z toho vyspat. Budu vás pravidelně kontrolovat."

"Už jste přišli na to, kdo zabil Karen a Davida?" zeptala se pochmurně Walla a zhluboka se napila teplého čaje.

Hershel si přitáhl šátek výše k nosu a bezradně zavrtěl hlavou. "Ne. Až se uzdravíš, Rick tě asi bude chtít vyslechnout."

"Jestli se uzdravím."

Takže se nepřiznala... Tyreese by ji zabil, prolétlo ji hlavou a ulehla na svou postel. Pořádně se zachumlala do tlusté deky a zavřela oči. Na chvíli se prospí. Vážně jen na chvíli. Kdokoliv mohl umřít a proměnit se. Tím, že tu byla vážně nemocná Sasha jí v překonání strachu moc nepomohlo.