Slunce už bylo skutečně vysoko, skoro půlka dopoledne pryč a nejlepší stopař ve věznici se stále neobjevil na snídani. Ostatní si trochu dělali obavy, jelikož ho v noci viděli odcházet, ale už ne, že by se vrátil, tudíž očekávali, že celou noc strávil na lovu v lese...

Kdyby jen tušili...

Pro Daryla to bylo vskutku divné probuzení. Postel nebyla nijak široká a sotva se tam vlezl. Zvlášť když Walla měla skoro tak široká ramena jako on. Prostě se smířil s tím, že se v noci stane útokem jejích kopanců, anebo pěstí, ale nic takového se nekonalo. Zatím spal nejlépe za celou dobu a ani to, že si přes něj přehodila jednu paži mu nevadilo.

Bylo mu hloupé ji budit, takže na pár minut zůstal uvolněně ležet na boku, čelem k její tváři, přes níž padaly rozcuchané rudé prameny a paže jí volně spočívala na jeho boku. Netušil, jak dlouho v této pozici ještě vydrží. Poslouchal frekvence dechu, dokud si nebyl jistý, že byla vzhůru a teprve tehdy hladce vyklouzl zpod její paže.

Vydechl horký vzduch v tvářích a prsty si pročísl vlasy. Spal přímo ukázkově, jenomže bylo mu zatracené horko. Ačkoliv se Walla odmítala podělit o deku, stačilo být vedle ní a hned se udělalo teplo. Hřála přirozeným teplem jako oheň a po každém jejím výdechu, jenž se mu tříštil o holou kůži, se mu ježily chloupky po celém těle.

Zavrtěl hlavou a přes rameno se ohlédl na spící spolunocležnici. Už by mohla vstát, prolétlo mu hlavou a poslepu se natáhl po botách, které si okamžitě nazul. Ještě chvíli se na ni rozhodl počkat. Sjel na zem, posadil se na ni a zády opřel o postel. Z kapsy u vesty, jež si odložil, vytáhl pečlivě složenou mapu. Potichu ji roztáhl a očima pátral po neoznačených místech, které ještě nenavštívili.

Ruch starého papíru donutil Wallu otevřít oči. Zůstala nehnutě na boku a nenápadně sledovala jeho sedící postavu. Neměla ani ponětí o tom, co tam hledal, ale určitě muselo jít o další neprobádaná zákoutí. Potichu se vytáhla a podepřela dlaní bradu.

"Hodláš na mě čumět ještě dlouho?" ozval se Darylův bručivý hlas a Walla nechápavě zamrkala.

Jak mohl vědět, že jsem vzhůru? pomyslela si, ale zavrtěla nad tím hlavou. On přece ví a vidí všechno. Lovec jeden.

Prohrábla si rozcuchané vlasy a přehodila nohy přes palandu. Svezla se na zem k jeho boku a zvědavě nahlížela přes svalnaté rameno. Pár míst bylo zaškrtnutých a pár označených černou fixou. Zrakem přelétla po neznámých názvech měst a nadzvedla obočí.

"Zkoumáš místa, na který se budeme muset vydat?"

"Mmm," zamručel Daryl na souhlas.

Opřela se o něj ramenem tím svým, aby u něj byla blíž a přitáhla si palec ke rtům, načež ho začala zamyšleně kousat. On po ní koukl a trochu povytáhl obočí. Vypadalo to, že o něčem přemýšlela. Zůstal na ni viset očima a čekal, co ze sebe vysype. Možná to tu znala a mohla by pomoct s prohlídkou neoznačených míst.

"Hmm, mám hlad," řekla zničehonic a stopař si v duchu povzdechl.

Takže ne. Nad dalším průzkumem nepřemýšlela.

°•°•°

Cestou na pozdní snídani se nakonec rozhoupala k možnosti, že by se vydali o kousek dál a pročesali i drobná maloměsta jako Franklin, nebo Moreland. Daryl byl na druhou stranu proti - už kvůli vzdálenosti a nedostatku benzínu, který by byl při té cestě spotřebován, a netřeba říkat, že zásoby vody s jídlem se mohly rychle zkrátit. Ani neznali terén a mohla tak jít o velmi nebezpečnou výpravu.

"Oba jsme lovci a ty víš, jak v lese najít vodu i správný směr. Pokud to domluvíš s Radou, můžeme jet autem jen do půli cesty a zbytek dojdem pěšky. Viděla jsem na mapě velikost měřítka, takže není tak těžký vypočítat kolik kiláků to bude..." odmlčela se a zamyšleně hleděla vpřed.

Daryl šel tiše vedle ní a u laviček rozestavěných venku se zastavil s jasnou otázkou: "Ty víš, jak se počítá měřítko mapy?"

Walla se zarazila a kmitla rameny jako odpověď, zatímco lovec se nad tím uchechtl a vzal jim snídani. Ona nadšeně poskočila jak malé dítě a bez potíží se slušně usadila na svou stranu stolu. Daryl si sedl naproti ní a než ji stačil podat lžíci vyřezanou ze dřeva, už si posloužila vlastníma holýma rukama. Nad tím se skutečně od srdce zasmál, (ač se svými poměry to nebyl příliš hlasitý smích) a se zavrtěním hlavy se pustil do svého přídělu.

Vlastně to byla taková příjemná pozdní snídaně a Dixonovi bylo úplně jedno, že je ostatní lidi pozorovali. Koneckonců se neměl za co stydět a nebyl puberťák, aby to prožíval na plné emoce. Na druhou stranu mu to šmírování od jiných bylo šumafuk, protože byl zaměřen jen a jen na Wallu. Ta vyprávěla příhodu ze školy a zachytil jen to, že do bezvědomí zmlátila nějakou barbínu, která si na ni a její kamarády vyskakovala, dostala za to soudní zákaz k přiblížení a podmínku - tehdy málem skončila v base, ale otec jejího nejlepšího kamaráda ji z toho vysekal.

Vždycky to byla mlátička, jen tahle doba ji dovolí se pořádně projevit, pomyslel si jen co dovyprávěla a slunce už bylo nad jejich hlavami. Pravé poledne a velká většina zrovna zasedala k obědu. 

"Chci jít něco ulovit, abychom měli maso na večer. Půjdeš se mnou?" zeptal se jí a vstal od stolu, přičemž popadl svoji kuši, jež měl pořád u sebe.

"Klidně!" hlesla radostně Walla a vyskočila ze svého místa.

Ona by koneckonců svůj luk taky nedávala z ruky, jenže pro dnes si musela vystačit se zbraní a nožem. Chtě nechtě, musel se Daryl usmát. Neskutečně mu zlepšovala náladu a najednou se mu ten svět nezdál tak zkažený a zlý. Říkal si jaká byla škoda, že ji nepotkal už dříve. Možná by jeho chování způsobilo to, že by mezi nimi nevznikl takový vztah, ale něco mu naznačovalo opak.

Dostala se mu pod kůži. Bylo moc pozdě snažit se to brát zpět, nebo se před ní uzavřít. Teď by to nevzala. A už vůbec ne po včerejším večeru.

Glenn ty dva z dálky pozoroval a loktem drcnul do Maggie, která pomáhala s přípravou oběda pro všechny hladovce, kteří dnes ráno museli propichovat mrtváky skrze plot. S tázavým výrazem ve tváři koukla na Glenna a ten se šibalským úsměvem zase ukázal na odcházející lovce.

"Kdy se asi zas dohádaj? Vsadíš se se mnou?" usmála se Maggie.

Mladý Korejec se uchechtl a založil si paže na hrudi. "Myslím, že budou v pohodě."

"Aby ne. Karen a Tyreese tvrdí, že odešli spát do jedné cely."

Mladík párkrát přikývl jako houpací koník, nadechl se čerstvého, za to horkého letního vzduchu, avšak po pár sekundách si přebral její slova znovu a vyvalil na ni oči.

"Cože?! To myslíš vážně?!"

Maggie se rozesmála a přiložila mu prst na ústa. Nemusel přece přilákat pozornost jejich skupiny, no ne?

"Hlavně to nikde moc neříkej. Jak znám Daryla, byl by tě schopnej zabít."

"Ale..." Glenn a očima zašilhal k plotu, kterým se dvojice lovců protáhla a zamířila do lesa, "ty bys mě nenechala, že ne?"

Ona zavrtěla hlavou, pohladila ho po obou tvářích a skončila prsty v krátkých tmavých vlasech. Zavrtěla hlavou. Ne. Nikdy by ho nenechala. Měli před sebou zářnou budoucnost a té se vzdát nechtěla.

°•°•°

Walla šla tiše. Přenášela váhu tak, aby byla co nejméně slyšet a Daryl, jen pár kroků před ní, stopoval vysokou. Nebylo jisté, zda něco naleznou, jelikož byly stopy zastaralé, ale on věřil, že se jim určitě povede něco chytit. Kdyby aspoň pár veverek nebo zajíců. Pečlivě kontroloval každou větvičku, lístek, náznak jiné stopy, občas odběhl a s nepořízenou se vrátil zpátky. Po pár minutách uvolnil postoj a s nachystanou kuší zvolnil tempo.

Lukostřelkyně si vzpomněla na jejich první pokus o lov. Mrtváci jim tehdy vzali pěkně urostlého jelena a odhodlání v jeho očích ji ujistilo v tom, že se tentokrát do věznice s prázdnou nevrátí. Ten den nemyslela na nic jiného, než na vlastní smrt. A tenhle chlap ji bez zaváhání dotáhl zpátky. Uculila se nad tím a dlouhým krokem překročila suchou větev při cestě.

Podrbala se v rudých vlasech, zatímco Daryl naslouchal zvukům lesa a sem tam prozkoumával stopy. Tentokrát šli jiným směrem, než předtím. Poznávala to už podle jiných druhů stromů - jehličnany, jež se míchaly do listnatého lesa.

"Za... to včera..." odkašlala si Walla, jenomže pak si uvědomila, že byla blbost dělat v takovém tichu příliš hlasité zvuky, tudíž se ztišila a pokračovala: "To včera večer. Sorry, jestli jsem překročila nějaký hranice."

Dixon se po ní ohlédl a zatvářil se jakoby se ho zeptala na hlavní město Mexika, které mimochodem nevěděl...

Lukostřelkyně se ušklíbla a bez ostychu dodala: "Ta pusa."

"Mmm," zabručel a raději se zadíval dopředu. Jsem kokot...

Jí to nedalo, obrátila obličej vzhůru, zadívala se mezi zelené listí a pevněji sevřela střelnou zbraň. Chyběl jí luk. O tom žádná. Ty šípy, které měla navíc byly teď k ničemu. Potřebovala někde nutně sehnat nový. S pistolí se necítila zrovna dvakrát nejlépe. Navíc ji prasklá tětiva rozdělila obočí a rozřízla čelo do krve. Nezahojí se to a zůstane tam jizva. Tím si byla jistá.

"Nevadilo mi to," vydechl nakonec k jejímu překvapení Daryl a zastavil se na místě.

Rudovláska schovala zbraň do pouzdra a založila si paže na hrudi. Ušklíbla se. Na ty pěkné svaly dopadaly paprsky slunce a on se zas a opět tvářil jako ten největší drsňák pod sluncem.

"Jasně a proto ses třásl jak vyděšený kotě," vytkla mu jen tak z legrace, avšak Daryl to tak nebral, prudce se k ní otočil a hned od něj schytala nepříjemný pohled.

"To není pravda," zavrčel.

"Vůbec," zachichotala se a víc napnula hruď, "ale já ti to nemám za zlý," zazubila se přátelsky.

Lovec by klidně zaskřípal zuby, jak z ní byl vzteky vedle, ale včas se ovládl a pouze rozčileně máchl paží do volného prostoru. Kousal si z nervů spodní ret a koukal kdekoliv jinam jen ne na ten její vítězný úsměv. Dosáhla svého? Chtěla ho tak znemožnit? Byla rozhodnutá ho dostat úplně? Úplně jako úplně? To už se mu moc nelíbilo...

Než stačil cokoliv namítnout, přiblížila se k němu, rychlostí blesku ho uchopila za zátylek a přitiskla se mu na rty. Znovu zapůsobila drze a nebojácně. Nebála se o něj totiž opřít a pocítit sílu jeho těla na vlastním. On na ni vyjeveně vyvalil oči, volnou dlaň jí přiložil na břicho s tím, že do ní šťouchne, aby se držela dál, leč místo místo zvolil druhou možnost a přitáhl ji k sobě.

Všiml si, že se stejně jako včera večer nebála zajet do jeho vlasů a trochu zdráhavě je pohladit. Také s polibkem se činila a troufla si po nich přejet jazykem. Všemi svaly v těle mu projelo silné mravenčení. Jako kdyby se dotkl něčeho, co bylo nasáté energií a jeho to koplo. Proto ucukl dozadu, unikl tak jejím rtům, jenže ona od něj nemohla - držel jí stále v pase a paže s kuší pomalu sjela podél těla.

"Uznávám, tohle ode mě bylo nefér," zamumlala mu těsně u zarostlé tváře a nosem nasávala jeho pach.

Prostě smrděl jako chlap. Ne, že by to bylo něco, co jí vadilo. Přesto stáhla prsty z jeho hlavy a hodlala odstoupit, jenomže on se k ní s nicneříkajícím pohledem přitáhl a opřel čelo o to její. Pozici té velké dlaně změnil, položil ji na bok a držel si ji u sebe. Jakoby nedokázal uvěřit, co se právě děje a potřeboval důkaz. Musel mít v hlavě jasno a nejít proti sobě. Všechna tahle gesta dělal podvědomě, ale hřálo ho na hrudníku, když se ho svými světlými prsty chytila za rameno.

"Ty seš měkkota," nemohla si odpustit Walla a vesele se usmála.

"Sklapni," zamručel spíše pobaveně a donutil se usmát taky.