Okolí bylo tiché. Na jeho vkus příliš tiché. Až na pár šourajících se zmetků za plotem to bylo relativně poklidné letní ráno. Ostatní dělali všechno možné, aby dali věznici do kupy. Od Guvernérova napadení uplynuly téměř dva týdny a jim se povedlo to tu pěkně vyčistit a zavést pořádek. Nové přírůstky do skupiny se prokázaly jako pracovití a ochotní založit si zde nový domov. Nebyl to stejný luxus, jenž měli ve svém městečku, ale alespoň měli důvod se snažit.

Daryl se díval přes plot na vybudovanou cestu a čekal, zda se neobjeví jedno z jejich aut, než vyrazí na lov. Kuši měl ledabyle opřenou o levé rameno a v pravé kouřil vzácnou cigaretu. Obstaral si pár krabiček, to ano, jenže bude jen otázkou času, než se k němu přihrnou místní kuřáci a pár si jich vyprosí. Nebyl z kamene a nebyl ani sobec, i když... Byly to jeho cigarety. Jen jeho...

Dlouze si potáhl ze zbytku tabáku a nedopalek hodil na zem. Na hlavu mu neustále pražilo ostré sluníčko, které ho rozčilovalo. Ani takhle časně zrána nemohlo dát pokoj.

"Carol říkala, že vyrážíš na lov," ozval se za ním hlas.

Lučištník se otočil, vyfoukl kouř z plic a kývl hlavou. Rick už nevypadal tak strhaně a na dně jako tomu bylo předtím. Chápal, že bylo třeba chránit tyhle lidi a musel se dát do kupy. Nebýt Daryla, který skupině během jeho záchvatu pomáhal, rozpadli by se.

"Chce to maso. Nedaleko jsem zahlíd pár srnek. Možná se mi poštěstí."

"Jdeš sám?"

"Vždycky," řekl a hodil si kuši na záda.

"Dávej pozor. Nechci už o nikoho přijít," promluvil trochu znepokojeně, možná měl obavy z toho, že se po lese pohybovali Guvernérovi lidi, ale věřil Darylovi, že je s přehledem zvládne a při nejhorším by pro něj přišli.

"To se nestane," dodal a rozhodl se jít. "Pokud se do setmění nevrátím, nechoďte pro mě."

Rick se ne moc nadšeně usmál a nechal ho odejít. Pořád se mu zdálo, že byl trochu smutný, i když přijít o bratra, ačkoliv to byl pořádný hajzl, určitě nebylo nic příjemného. Nezáviděl mu, že ho viděl proměněného a musel ho vlastní rukou zabít. Přemítal jestli by to zvládl s Lori. Kdyby ji viděl proměněnou, jak útočí na jeho syna a čerstvě narozenou dceru...

"Pozdravuj ode mě Malou bojovnici," zahulákal lovec ještě předtím, než mu zmizel z dohledu a zvedl paži na rozloučenou.

Tentokrát se bývalý zástupce šerifa opravdu usmál a zavrtěl hlavou. Bude ignorovat jeho prosbu, aby pro něj po setmění nešli. Nic takového neexistovalo. Chtěl mít jistotu, že se každý z jeho skupiny vrátí živý, protože už dávno se neměli za cizince. V duchu mu popřál hodně štěstí a zamířil zpět dovnitř.

°•°•°

Daryl se po stopách plížil zarostlým lesem. V udusané půdě nalezl jedny stopy samostatného zvířete, které se oddělilo od skupiny. Dle dalších stop za jejich oddělení mohli mrtváci, kteří se vydali za větší skupinou. Uteklo jen jedno zvíře. Nebyl blázen, aby stopoval několik desítek mrtváků, takže se vydal za osamoceným kusem a doufal v dobrý lov.

Pohyboval se zkušeně, precizně, zkrátka jako skutečný lovec. Zaostřená šipka nasazená v kuši byla připravena kdykoliv zabít svůj cíl.

Spěchal. Razil si cestu hlouběji a hlouběji, tudíž byl nucen začít dělat značky na kmeny, aby pak trefil zpátky. Postupoval dál, ve stínu byl příjemný chládek a vítr proudil mezi chvějícími se lístečky. Kromě přirozených zvuků lesa sem tam zaslechl i nechutné chrčení a chraptění nemrtvých. Pár jich nuceně zastřelil a šel dál.

Krátce po poledni konečně došel na čerstvé otisky kopýtek v měkké půdě. Ohmatával větvičky nízkých keřů a kontroloval oškubanou zelenou trávu rostoucí všude kolem. Jeho srna šla určitě tudy. Sama. V závěsu za ní nikdo nešel. Žádný nemrtvý. Raději zpomalil a zůstal trpělivý lovec. Trpělivost odměňovala, jenomže čas ubíhal.

Vstřebával čistý vzduch, vůni deště, mechu a hub. Nebylo to tak dlouho, co zvažoval o odchodu s bratrem na jiné místo. Možná by našli chatu nebo by cestovali dál. Někam ven z tohohle kruhu. Jenomže Merle musel jít sám na vlastní pěst. Kdyby šel s ním... Jen kdyby se to ten sprostý, protivný paličák rozhodl znovu zkusit...

Nezaobíral se tím. Byl na lovu a myšlenky na dávno mrtvé musely jít stranou.

Zanedlouho spatřil svůj cíl. Srna byla nízkého vzrůstu, ale měla na sobě hodně masa a lesklá srst značila o zdravém stavu, což nebylo špatné znamení, včetně té chutě k jídlu. Cestou ožírala a ochutnávala každý kousek zeleně, na který narazila.

Při obhlídce prostoru jen na krátko zahlédl červeně se lesknoucí závoj. Ignoroval to. Měl to za vlající tkaninu, jež tam někdo ztratil při útěku. Nemělo cenu se tím zabývat.

A když tak nad tím přemýšlel teď, byla to blbost...

Její útok ho zaskočil. Čekal, že bude utíkat za srnou, avšak ona si na něm místo toho vybíjela svůj vztek. Většinu jejích úderů vykryl. Váha jejího těla nebyla nijak problémová, takže ji snadno převážil a vyměnil pozice. Evidentně delší dobu nejedla, jelikož v očích měla šílený hlad. Takové pohledy poznával příliš dobře.

"Sakra, tak dost!" křikl netrpělivě a co nejpevněji sevřel obě její zápěstí.

Útočnice sebou neustále mrskala, kopala vzduch namísto toho, aby nakopala jeho. Dobře pro něj. Akorát by to zbytečně bolelo.

Žena se rozčilovala. Špína v tváři zahalovala její pěknou pokožku s výraznými, tmavými pihami pod očima. Hryzala se do spodního rtu, aby se uklidnila a daleko vyrovnaněji nahlížela na tuto situaci. Ten chlap byl o dost těžší a silnější. Šlo to poznat už podle toho, jak dokonale a bez problémů vyměnil pozice a držel jí pevným stiskem. Nevypadalo to pro ni moc růžově.

Darylovi prolétlo hlavou, že kdyby byla chytřejší, mohla ho zneškodnit už předtím a pěkně ze zálohy. Ona se na sebe rozhodla upozornit. Nebýt dobrý člověk, bylo by dávno po ní. Možná ji jen hlad nutil k zoufalým věcem. To nevěděl.

Chystal se zeptat na tři důležité otázky, kterými častoval nově nalezené lidi a možné rekruty do jejich skupiny, když v tom kousek od něj hlasitě praskla větve. Smysly ho upozornily přesně včas, aby si všiml pomalého, ale moc blízko potácejícího se mrtváka. Okamžitě zareagoval, nechal lukostřelkyni být, popadl kuši a vystřelil. Právě včas, neboť nemrtvý padl k ženiným nohám. Ta se na něj úkosem podívala a zamračeně ohlédla za sebe. Žasl, že dovedla zachovat klid a nezpanikařila tak jako to viděl u jiných. V rychlosti se převalila na břicho, pak vystřelila do dřepu a hmátla po mrtvákovi, který se k ní přiblížil moc blízko. Stáhla ho na svoji úroveň, vytáhla šíp z toulce zavěšeného u pasu a zabodla mu hrot do hlavy přes měkkou oční bulvu.

Odporná hustá krev černé barvy vystřelila ven a pokropila její rudé vlasy. Nevšímala si toho. Místo toho skočila po luku, natáhla tětivu se šípem a střelila po dalším. Zásahy byly neuvěřitelně přesné a rychlé. Jistě to stálo mnoho praxe, času a úsilí.

Druhý střelec zakroutil hlavou a namířil. Opravdu den na prd. Jen chtěl chytit srnu a dopravit ji do věznice, ne se tady s někým prát a pak bojovat o holý život.

Nemrtvých bylo stále víc a víc. Přicházely směrem od silnice. Cítili pach a teplo dvou lidí. Nelidské chrčení a syčení přicházelo ze všech stran a slunce pomalu zapadalo. Brzy tu pro ně bude dost nebezpečno.

"Pryč!" stačil Daryl vykřiknout, než po něm stačil chňapnout nejbližší mrtvák.

Protentokrát žena poslechla, opustila svou pozici a rozběhla se lesem. Držela se cestou směrem k útočišti a nenápadně s sebou táhla i toho cizince. Nemohl se vrátit směrem, kterým přišel, neboť by si tím zadělal na pořádný malér. A on to věděl.

"Kurva," zachrčela lovkyně vysíleně, opřela si dlaně o kolena a snažila se to všechno rozdýchat.

Nemohla uvěřit, že se tu zničehonic objevila tak velká skupina nemrtvých. Za těch pět dní, co byla na stopě srnky narazila jen na osamocené kusy. Mohl za to snad ten chlap? Přitáhl je sem? Přimhouřila oči a prohlédla si jej.

"Bude jich tak stovka," odplivl si otráveně, s pohledem upřeným na dav.

Lukostřelkyně si odfrkla, jenomže pak jí na rtech vyrašil zlý úsměv. Moc si nehlídal kam zrovna sahala a některé útoky byly zkouškou toho, co si mohla dovolit.

Daryl očima přelétl les, uvědomil si, že bylo třeba vyrazit zpět a otočil se na tu drzou útočnici, jenže to už mu jeho vlastní zbraní mířila na čelo. Nedal najevo šok. Pouze trochu vykolejen ustoupil, zvedl ruce a tváří mu projelo znechucení.

Kreténe, zanadával sám sobě v duchu, zatímco uvažoval nad tím, kdy se jí to tak mohlo povést. Že by při tom druhém útokem? Nebo hned při prvním? Praštila ho do boků v obou případech a velmi pozorně sledovala jeho pohyby. Nepochybně byla na tento život vycvičená a připravená. Ze zkušenosti věděl, že zasáhnout pohybující se cíl bez řádné, letité praxe mohl být risk se životem.

"Uděláme si kratší procházku. Zatím mi můžeš povědět kolik vás tu je..."

°•°•°

Neřekl půl slova. Stejně jako předtím - neodpovídal na žádné otázky a držel krok. Sebrala mu kuši, skrytý nůž v botě a zatímco šel vpřed se zvednutýma rukama, mířila přímo na hlavu. Poučila se z chyb a držela se od něj trochu dál. Prozatím tak neviděl šanci na útěk a nechtěl riskovat postřelení. S krvavou ránou by se před mrtváky neukryl.

"Jaký je tvý jméno?" zajímala se vytrvale a přehlížela fakt, že jí měl úplně někde.

Když opět neslyšela nic než jeho hrubý dech, dramaticky si povzdechla. Blížili se k jejímu útočišti a tma mezitím houstla. Mezi starými borovicemi se skrývala nízko postavená dřevěná chata. Nevypovídala o známkách poškození, ani přítomnosti další osoby. Okna byla zakrytá a zvenku zadělaná prkny. Podél verandy se rozrůstaly vysoké keře planých růží nebo plevele a mladé stromky, jež měly stavení brzy vzít za své.

"Wow, s tebou musí bejt sranda," zamumlala spíš pro sebe, ale dala by cokoliv za to, že by ji nejraději probodl nejen pohledem. "Fajn, představím se teda první... Jsem Walla Jane."

Lučištník ucedil tichou nadávku, což byl jediný zvuk, jenž za celou dobu udělal a pokračoval směrem k chatce. Netrvalo dlouho, než došli ke dveřím, on se zastavil a pootočil hlavu.

"Nakonec je to asi stejně fuk," zamumlal otráveně nynější zajatec a přes rameno na ni koukl. "Jsem Daryl."

Walla se usmála, k jeho překvapení sklonila šest palců dlouhou hlaveň a řekla: "Díky."

Potom následovala nečekaná rána do hlavy rukojetí pistole, při které se nestačil o nic zapřít, ani se jí vyhnout, takže se zepředu ještě praštil do dubových dveří a v bezvědomí se sesunul k zemi.

"Sis myslel, že to skončí dobře, hmm?" povídala si už spíš pro sebe zrzka s úšklebkem. "Nejsem blbá, Daryle. Tvoji kamarádi budou někde poblíž a ty budeš moje pojistka. Chci totiž žít."