Walla klimbala ze strany na stranu a marně zkoušela udržet oči otevřené. Kvůli Mattovi se tu necítila v bezpečí dost na to, aby na těch pár hodin usnula. Navíc nedokázala přestat myslet na ten den v Atlantě. Na den, kdy přišla o svého nejlepšího kamaráda. Jeho ztráta Matta úplně odrovnala a ona se mu nedivila. Po Patrickově smrti se v jejím nitru cosi pohlo. Změnilo to její pohled na svět a zamíchalo to s povahou. Zatvrdila se. Už nechtěla k nikomu nic cítit. Bála se toho, že by ji ona ztráta roztrhala na cucky.

Zaznamenala, jak se Daryl vedle ní pohnul a přisunul o kousek blíž. Všimla si tepla, které z něj sálalo a slyšela jeho pravidelný dech. Promnula si oči a opřela bradu o kolena. Občas se divila nad jeho chováním. Měnil si ho jak chtěl - jednou osina v zadku, nepříjemný pablb a pak zase starostlivý, milý chlap, který dával na všechny kolem pozor.

"Chceš se o tom bavit?" zeptal se do ticha mezi nimi a upřel na ni vážný pohled.

Lukostřelkyně bez mrknutí koukala do ohně. Povzdechla si a obrátila za ním tvář. Potěšilo jí, že se zajímal. Bylo to milé.

"Znali jste se dlouho?" zajímal se dál, když stále neodpovídala.

"Prakticky celej můj život," zamumlala tichým tónem. "Matthew byl jeho starší bratr. Měl ho moc rád. Pro bratra by udělal cokoliv, jenže ten den kdy to všechno šlo do kopru ho prostě opustil."

Daryl přikývl a němým pohledem jí pobídl k pokračování.

"Když jsme museli ven, byl tam hotovej masakr. Vojáci zabíjeli civilisty... mrtvé, zkrátka všechny a všechno. A já ztuhla. V ten nejhorší možnej moment... Upřímně už nevím, co se přesně stalo, že jsem nemohla dál. Patrick mě ale dostal do bezpečí," mluvila tiše, monotónním tónem, ale v očích se odrážela bolest.

"Takovej bordel by dostal každýho. S Merlem jsme viděli, jak Atlanta dopadla," pověděl jí a zrakem zamířil k dohasínajícímu plameni. "Mimo město jsme našli skupinu uprchlíků. Rick se k nám připojil až o něco později."

"Tos mi vlastně vyprávěl," dodala a vmžiku ji zčervenaly tváře.

Nemohla za to, že si vybavila, jak jí bez varování objal. Když se podívala na jeho silné paže, zachvěla se po celém těle a raději zamířila očima jinam. Stačilo jí poslouchat jeho hlas.

"Jo. My... původně jsme chtěli tábor v noci okrást o věci a odejít. Nedošlo k tomu, protože Rick Merla připoutal na střeše."

"Ví to Rick?"

"Neměl jsem důvod to tajit."

Walla zvedla dlaň a poplácala ho po svalnatém rameni. Ruku tam nechala zavěšenou.

"Jak vlastně zemřel? Říkalas, že jsi stihla vzít kus jeho trička."

Lukostřelkyně se napnula. Jasně to vycítil i Daryl, takže ji vzal kolem ramen a stáhl ke svému boku. Zrovna dnes večer měl tu milejší náladu, což mohla být výhoda a zároveň příležitost k tomu, aby se více sblížili. Nebylo na škodu přátelit se s někým, kdo by ji vytáhl z jakéhokoliv průseru.

"Vyběhli jsme na ulici," pokračovala tiše tam kde skončila a přimhouřila oční víčka, "jenomže tam byli oni. Ti žrouti. Vrhli se na nás, Patrick mě odstrčil stranou. Praštila jsem se do hlavy a když jsem se dokázala vzpamatovat, už ho rvali na kusy. Sledovala jsem... jak z něj stříkala krev. Jak do něj jeden nemrtvý zabořil celou hlavu. Jak mu rvali vnitřnosti z břicha a on u toho křičel. Ještě nikdy jsem neslyšela takový řev..."

Stopař o něco zesílil stisk. Ona se o něj vyčerpaně opřela a s tupým výrazem hleděla na pneumatiku, z níž vycházely odporné výpary.

"Pak přišli vojáci. Já se stihla schovat a oni mezitím postříleli ty mrtvé. Pro Patricka už bylo pozdě. Dusil se... v krvi, držel se za ty roztrhaný... nechutný orgány, který mu lezly ven a snažil se je dát zpátky na místo. Držela jsem ho za hlavu a pokoušela utěšit, jenomže nedokázala jsem mu zkrátit utrpení. Nemohla jsem. Bál se umřít. Nechtěl umřít. Ne takovou hroznou a pomalou smrtí, ale byl bez šance. Vzala jsem si cár jeho trička, jediný kousek, který nebyl od krve a když se z ulice vyvalili další žrouti, utekla jsem."

Pamatovala si na hrůzu v jeho očích. Viděla, jak prskal krev na všechny strany a ani na bolestivé výkřiky už se nezmohl. Zemřel tam. Na ulici mezi nemrtvými. Utekla od něj, dokud byl čas a dokud měla tu možnost. Jinak by skončila stejně.

"Nemůžeš za to. Rozhodl se tě zachránit sám. Bylo to jeho rozhodnutí a určitě věděl, co ho to bude stát," zašeptal k ní Daryl konejšivě a přitiskl si její hlavu ke své.

Překvapivě zůstala v klidu. Možná příliš podezřele v klidu. Proto zůstal při ní, hrubé prsty zabořil do jejích hebkých vlasů a pozvolna s ní kolébal sem a tam. Tohle na ni muselo být vážně moc. Kdoví, jestli nad tím teď nezačala zase zbytečně přemýšlet.

"Něco ti řeknu," promluvil tiše. "Jednou mě Merle vzal rybařit, jenže byl to tak trochu nepovolenej lov. Byli jsme na soukromým pozemku a on chlastal jedno pivo za druhým. Trochu to nezvlád a flákl sebou do vody. Byl tak moc ožralej, že nedokázal plavat, takže jsem za ním skočil a vytáhl ho nad hladinu. Odplaval jsem s ním několik metrů ke břehu a tam se oba složili. Merle zvedl hlavu a řek: 'Ty idiote, nechals tam to pivo.' " Ukončil vyprávění a uchechtl se.

Teď mu to přišlo vtipné, ale poprvé si myslel, že se snad přeslechl. Žádné děkování a vděčnost. Prostě byl za idiota, který sice zachránil bratra, ale nechal v loďce uprostřed rybníka pár piv.

"No to byl vůl," usmála se Walla.

"To byl," zacukal mu koutek úst.

Na chvíli se ponořili do ticha. Praskání ohně se chýlilo ke konci a už z něj tolik tepla jako předtím. Opřel se do nich mírný, za to studený vánek.

"Musím chcát," řekl najednou Daryl, pustil ji a vstal na nohy. "Hned jsem zpátky."

Walla se za ním s úsměvem ohlédla a zavrtěla hlavou. Taková pěkná chvilka a on to tak pokazí. No, nebylo zbytí. Špičkou boty šťouchla do ohořelé, černé pneumatiky a spravila si pár pramenů za ucho.

Daryl zatím vyšel ven a zrakem přelétl temné okolí. Nikde žádný mrtvák. Pouze cvrlikání hmyzu a sem tam houkání sovy, či štěkot zdivočelého psa. Aspoň měl jistotu, že ho při močení nic nevyruší.

Jakmile se vracel dovnitř, vstoupila mu do cesty May. Zachoval si kamennou tvář a pohledem jí vyzval k mluvení. Možná měla něco na srdci. Že by se slečna rozhodla?

"Nezaznamenala jsem tvý jméno," připomněla nesměle.

"Daryl," zamumlal odpověď.

"May, ale to už asi víš."

"To jo. Došlas k rozhodnutí?"

"Ne. Matthew je proti tvému návrhu. A je o dost více proti, když dneska potkal Wallu."

"Není to její chyba," zavrčel nerudně Daryl.

"To jsem mu snažila říct, ale on Patricka miloval. Byl to jeho malý bratr a nestihl se s ním ani rozloučit."

"Já se se svým bratrem taky nestihl rozloučit a vyšiluju proto snad?" vyjel po ní stopař.

"Já tomu rozumím," hlesla opatrně May.

"Hovno rozumíš," utnul ji hrubě a dlouhým krokem obešel, čímž ukončil konverzaci.

Minimálně si to myslel.

"Spíš nerozumím tomu, proč si zrovna tebe Walla pouští k tělu."

Daryl se zarazil a koukl na ni přes rameno. "Co tím jako chceš říct?"

"Co jsem ji znala, tak muže nikdy neměla moc v lásce."

Jak nečekané, prolétlo mu okamžitě hlavou, avšak Marilyn pokračovala dál.

"Drž se od ní dál. Nechci, aby znovu trpěla a už vůbec ne v tomhle novým světě. Kdoví, co jí zrovna ty uděláš."

Daryla to namíchlo. Otočil se na ni tváří v tvář se zamračeným pohledem, avšak s ní to pranic nedělalo.

"Víš o mně leda tak kulový. Nepleť se do toho."

"Chci, aby se k nám přidala," udělal ke stopaři beze strachu krok, "a proto ji tu musíš nechat. Odejdi hned teď. My ji potřebujeme."

"Neměla by si o tom rozhodnout sama?" sykl nevrle. To v žádným případě...

Marilyn nakrabatila čelo, přičemž zatnula bolavou dlaň v pěst. Ten chlap se jí nelíbil. Co na něm jen ta Walla viděla?

"Nemůžu ji opustit. Už ne," pronesla tichým, nesmlouvaným hlasem May.

Lovec se nadechl, aby zahnal vztek a raději se k ní otočil zády. Chtěl se vrátit za Wallou a nehodlal ztrácet čas hádkou s cizí ženskou.

"Moje nabídka platí. Přijměte jí, nebo táhněte," řekl ještě, než úplně odešel z jejího dosahu a vrátil se ke skomírajícímu ohni.

Marilyn zaťala zuby a v duchu pálila na jeho záda jednu nadávku za druhou. Nezbývalo, než se připojit k Mattovi a sdělit mu, co se stalo. Věděla, že nebude chtít Wallu ve skupině, jenže hodil se jim každý silný člověk, který uměl používat zbraně.

°•°•°

Lukostřelkyně ani nevěděla, kdy usnula a probudila se usazená u Darylova boku. Záda ji bolela a okamžitě při probuzení zasykla. Stopař vedle ní nezamhouřil oko a když konečně začalo svítat, říkal si, zda by nebylo lepší odejít zpátky do věznice. Čekání na Marylininu odpověď trvalo moc dlouho.

"Vyspal ses trochu?" zeptala se ho Walla po tom co se protáhla.

"Hlídal jsem," zamumlal odpověď a podal jí kousek měkkého chleba a uzeniny, které si s sebou vzal.

"Dík," řekla vděčně a zakousla se do snídaně. "Co May? Už souhlasila?"

Daryl se zhluboka a ohlédl se po zmíněné. Zrovna pomáhala starší ženě na nohy a něco říkala páru ve středních letech. 

"Chce, aby ses k nim přidala. Včera v noci chtěla abych odešel a nechal tě tu."

Walla se zarazila a s plnými ústy na něj překvapeně koukla. Nadzvedla jedno obočí a on jen pokrčil rameny.

"Nemá mě ráda."

"Nikdy neměla nikoho cizího ráda," odvětila mu na to.

"To mi je u prdele. Horší je, že klidně nechá ty lidi umřít. Má možnost je zachránit a ona to ignoruje."

Lukostřelkyně si vážně povzdechla. Mlčky dojedla snídani a poněkud smutně si prohlédla své prázdné dlaně. Bylo toho zatraceně málo. Na její apetit...

"Dej jí čas. Ona už nevěří, že existuje nějaké klidné a bezpečné místo. Taky jsem tomu nevěřila," promluvila a zvedla se na nohy. "Možná bych jim měla pomoct."

Daryl ji následoval a do toho se vážně zamračil. Prohlédl si ji od hlavy, až k patě a hrubě se uchechtl.

"Co?"

"To jako myslíš vážně?" začal hovořit tím nepříjemným tónem, kterým ji častoval prvních několik dní pobytu ve věznici.

Walla se mu postavila čelem, zkřížila paže na hrudníku a klidným, hlubším hlasem prohodila: "Pokud by se rozhodli jít dál, chci jim pomoct."

"Tvoje místo je mezi náma. Nemůžeš se jen tak sebrat a odejít,"

"A co když můžu? Byla jsem s váma, protože jsem neměla jinou možnost, a protože jsem věřila, že jsou všichni moji přátelé mrtví," promluvila netrpělivě a rozhlédla se kolem, zda je někdo náhodou neposlouchal.

Stopař se nevěřícně zasmál a agresivně se poklepal na čele. "Seš snad blbá? Přijali jsme tě. Dali ti možnost žít s náma a ty to zahodíš pro tyhle lidi, který ani neznáš?! Jen jsi nás hnusně využila!"

"Já a využila?! Nebyls to ty, kdo mi nabídl, abych se k vám přidala?! Proč ze mě děláš tu špatnou?! Konečně se snažím udělat něco dobře a ty-"

"Ne, nesnažíš, prostě chceš jen zdrhnout!"

"Nepřerušuj mě sakra!"

Rudovláska ovládla hněv, jenž se s ní chystal nanovo zalomcovat. Zhluboka se nadechla, složila tvář do dlaní a ve svém rodném jazyce zanadávala. Dixon zůstal nečekaně potichu, jenomže ona cítila jeho spalující pohled plný výčitek. Nechtěla se k němu upnout a nemohla dopustit, aby se tak stalo i u něj.

"Hodláš nás opustit? Vykašlat se na Judith, Carla, Sashu, Tyreese, Glenna a Maggie? Co jim mám asi říct? Oblíbili si tě a ty to sakra víš."

Walla svěsila ramena a silně se hryzla do spodního rtu. Pořád se tvářil dost nepříjemně a jí začínalo hryzat svědomí. Možná byla naivní, když si myslela, že Matthew upustí od své zášti, jež k ní choval a začne s ní spolupracovat pro holé přežití.

"Říkalas, že tvoje matka vždycky zdrhala od problémů, tak nebuď stejná," zamručel lovec.

"Nejsem," odvětila tichým tónem. "Ani jeden z vás nikdy nebyl můj problém."

"Co to meleš? Odejít není žádný řešení, ty hloupá. Nedělej to. Když ne kvůli ostatním, tak kvůli mně."

Co to řekl?

Zpozorněla a zadívala se mu hluboce do očí. Asi si uvědomil co ze sebe vypustil a plaše se odvrátil na stranu. Udělal pár kroků dozadu a svaly se mu samy od sebe napnuly. Jakoby měl v plánu utéct někam hodně daleko.

Walla poznala, že rozhovor skončil, tudíž se k němu obrátila zády a rychle opustila jeho blízkost.

'Kvůli mně?' Co tím jen myslel? To mě jako hodlá citově vydírat, když jiné argumenty nepomáhají? To je teda vážně dospělácký.

Zakryla si ústa a vyšla ven. Překročila provaz s plechovkami a zastavila se před rozpadlým vchodem do strojovny. Opravdu se toužila vrátit za May a připomenout si staré dobré časy, kdy žila bezstarostný život pařmenky a bezohledného spratka, který byl potomkem jedné z nejlepších pařížských návrhářek. Kéž by tu dnes nestála a nemusela se rozhodovat mezi nejlepší přítelkyní, jež znala většinu svého života, a mužem, kterého znala sotva pár týdnů.

"Kurva," zaklela nahlas a pořádně nakopla kámen, který jí byl nejblíž.

Ten proletěl trsem vysoké trávy a vypadalo to, že se ztratil někde mezi zelení. Lukostřelkyně chodila sem a tam, u toho potichu nadávala, než zaslechla velmi povědomý a nepříjemný chrčivý zvuk. Ztuhla jako socha a otočila se za zvukem, jenž následovaly těžkopádné kroky několika žroutů. Ze zarostlých, polorozpadlých budov se zjevili další a další a všichni vytvořili velkou skupinu.

"Mrtví! Jdou sem!" zakřičela varovně, vytáhla z pouzdra zbraň a zamířila.

Jsme v prdeli.