Darylovi se to moc nelíbilo. Neznal tu holku a nevěřil jí. Nejprve se musel vrátit ke svým a říct o další skupině. Byl nucen to prověřit sám, jelikož nechtěl riskovat další životy a zajistil si zálohu, kdyby došlo k neočekávané situaci. Dal své skupině čas do zítřejšího poledne a pokud se nevrátí, mohli ty cizince jednoduše zabít. Walla šla samozřejmě s ním a celou dobu se ho snažila obměkčit a přesvědčit, že Marilyn byla skutečně dobrým člověkem, pro kterého by klidně položila život. Jemu se to sice nezamlouvalo, ale rozhodl se dát na ni.

Po půl hodině rychlé chůze došli do tábora rozloženého uvnitř opuštěné strojovny, kde dost možná dřív montovali motorky. Walla se pokoušela s May mluvit o tom, co celou dobu dělala a kde se skrývala, avšak ta jenom hleděla vpřed a v hnědých očích měla vypsaný žal.

"Kdo to je?!" vykřikl mladík s páčidlem v ruce.

Stěny strojovny byly pokryté dlouhými širokými prasklinami a zčernalou krví, všude se válely velké střepy rozbitých okem, prach a kamení z drolících se stropů, mezi nimi ležely spacáky a malé primitivní táboráky s ohněm. Další východ ven byl zastavěn plechy, stoly a židlemi, zatímco vchod, kterým vešli dovnitř zajištěný pouze naostřenými kůly a plechovkami na provazu. Každý člen zvedl hlavu od práce, aby si prohlédl příchozí. Jak se tak stopař rozhlížel kolem, bylo jich málo. A vypadalo to, že neměli nic. Všichni byli vystrašení, pohublí a měli otrhané oblečení. Byl to smutný pohled.

Daryl si u spousty z nich všiml jasné podvýživy a jistě se jim nedostávalo spánku. Cosi uvnitř s ním pohnulo a přinutilo ho cítit lítost. Na tváři to nedal znát a tvářil se naprosto netečně, s nezájmem o jejich osud.

May se u mladíka otočila čelem k Darylovi a Walle, zhluboka se nadechla a položila mu ruku na rameno.

"To nic. Narazila jsem na ně ve městečku. Jsou v pohodě. A tohle je Walla... je moje nejlepší kamarádka," usmála se uvolněně.

Lukostřelkyně jí úsměv opětovala, kývla hlavou a rozhlédla se kolem dokola. Viděla jen samé neznámé tváře. Cizí obličeje a její naděje, že by zde našla další známé ji pomalu ale jistě opouštěla.

"Co... co ostatní?" zeptala se potichu.

Daryl nepřestával pouštět tvrdý pohled z nejistě se tvářících pohublých obličejů a pro jistotu sáhl pro pistol. Chtěl mít jistotu, avšak všichni od nich spíše couvali, než k nim. Mohli se tvářit jako bezbranná skupina. 

Marilyn se zatvářila jako u mučení. Poplácala mladíka s páčidlem po rameni a naznačila mu, aby šel. Ten kývl a se zamračeným pohledem trojici opustil. 

"Nikdo jiný to nepřežil. Colin on... vrhli se na něj jako na prvního a dal mi příležitost uniknout..." pověděla slabým hlasem, přičemž se jí v očích usadily slzy, "nešlo nic dělat. Lena zpanikařila. Začala křičet a vběhla přímo mezi ně."

Walla zavřela oči, opřela si dlaň o čelo a zaklela. Nikdy neměla Lenu nijak extrémně ráda, jenže pořád patřila mezi její nejbližší přátele... Zaryla nehty do dlaní a ostře se nadechla.

"Koukám, že jste si prošli dost ošklivýma věcma," zabručel Daryl po obhlídce místního prostředí.

"To dost," odvětila May a zaplašila smutný tón do pozadí. "Můžete tu zůstat, místa je tu dost, a Wallo?"

"Hmm?" otevřela oči a promnula si kořen nosu.

"Je s vámi i Patrick? Matthew žije."

Walla úplně zkoprněla a zůstala na ni zaraženě zírat. Plíce jí najednou přestaly přijímat kyslík, hrdlo se stáhlo a žaludek udělal jeden velký kotrmelec. Před očima se jí zatmělo. Viděla jen krev, slyšela hrůzné výkřiky před smrtí... Zavrtěla hlavou a měla sto chutí se zhroutit do klubíčka a propadnout se hysterickému pláči.

Na rameni ji však přistála pevná dlaň. Nepatrně natočila hlavu a naprostá bledost ve tváři nahradila zdravá, narůžovělá barva. Vděčně se na něj usmála a překonala nutkání přeložit jeho dlaň tou svoji. 

Marilyn to z její reakce naštěstí pochopila a vyšel z ní nešťastný povzdech. Chtěla se zeptat, kde k tomu došlo a proč se tak stalo, ale podle toho, jak se tvářila to asi nebyl dobrý nápad a ten muž po jejím boku se taky netvářil zrovna dvakrát přívětivě. Zase ji dost potěšilo, že na něm viděla starost. 

"Máte hlad? Nemáme toho moc, ale o něco se podělit můžeme."

"Neměli bychom," zahučela Walla a promnul si zátylek. "Sami máte málo."

"Nic se nestane," mávla nad tím rukou, avšak než stihla dojít pro batoh, v němž měla ukryté zásoby, vrátil se člen její skupiny.

Vysoký mladík s vlasy po ramena a zanedbaným strništěm na Marilyn se širokým úsměvem zamával, zjevně měl dobrou náladu, leč při spatření dvou osob navíc ztuhl.

"A je to tady," zašeptala spíše k sobě Walla a natočila se k němu tak, aby ji hned poznal.

Bratr jejího nejlepšího přítele ji poznal. Chvíli zůstal stát jako solný sloup a nechápavě hleděl na ni, potom na Marilyn a nakonec na Daryla, kterého vůbec neznal. Prsty objal rukojeť dlouhého nože a stopař zase lépe chytil kuši.

"Matthew... Walla... žila. Celou tu dobu," pověděla radostně May.

Oslovený opatrně sundal ze zad batoh a párkrát zamrkal. Nejraději by šel k ní a kamarádku z těch starých dobrých časů objal, ale muž vedle ní nebyl jeho bratr. Obličejové mimiky se mu nešťastně stáhly a v ledově modrých očí se zrcadlilo jezero slz.

"Kde... kde je můj bratr? Žije? Je naživu?" ptal se se staženým hrdlem.

Walla sklopila pohled. Nedokázala to vyslovit a hledět mu do tváře bolelo. Daryl vedle ní jen tiše přihlížel. Dovedl si představit jaké to muselo být přijít o sourozence. Zvlášť pak o bratra. Ta díra tam prostě zůstane.

"Je mrtvý," řekla tichým hlasem a zavrtěla hlavou. "Nešlo nic dělat. Roztrhali ho."

Matthew si zakryl ústa, z očí mu sršel smutek, jenomže krom něj i vztek. Pustil nůž a místo toho zaryl nehty do dlaní. Celé ty měsíce doufal. Modlil se, aby jeho malý bráška přežil. Doufal a modlil se marně. Sundal dlaň a učinil k trojici několik kroků. Stopař se napnul jako struna.

"Umřel a tys nic neudělala?" vypálil na Wallu náhle.

Ze sekundy na sekundu ovládl žal a nechal se pohltit nepříjemnými emocemi.

"Nešlo nic dělat," hlesla bezmocně a zvedla zrak vzhůru. "Tys tam nebyl. Nebyl jsi v Atlantě, když to začalo. Bylo to šílený. A on mě zachránil."

"Mělas umřít místo něj!" prskl vztekle a rozhodil rukama.

"Klidni se," zavrčel Daryl.

"Ty se do toho nepleť," zasyčel Matt.

Walla vystoupila vpřed, přičemž se tentokrát ozvala ona: "A kdes byl ty, hm? Zdejchnul ses. Utekls jako srab z města a svýho bráchu tam nechal! Ty ses ráno prostě vypařil a už se pro něj neobtěžoval vrátit! Patrick na tebe čekal! Čekal na tebe jak dlouho to jen šlo, jenže pak jsme museli odejít!"

"Neopovažuj se ještě jednou vyslovit jeho jméno!"

"Jinak co?! Praštíš mě?"

"Nemůžu uvěřit, že se za tebe obětoval!"

"To by stačilo!" zasáhla Marilyn a vstoupila mezi ně, přičemž Matta odstrčila. "Moc dobře jsi viděl, jak to tam vypadalo. Není to její vina a ty nemáš právo ji obviňovat."

Mladík vrhal z očí blesky. Měl sto chutí ji vrazit. A nejen jí. I ten chlap s kuší byl na přesdržku. Silně pochyboval, že by z toho vyšel bez úhony, protože si jasně všiml těch pečlivě vyrýsovaných svalů, ale zkusit by to mohl.

Místo toho si odfrkl, plivl na zem, popadl batoh a hodil si jej na záda. Odkráčel se zásobami k hladovým krkům a více se k nim neobrátil.

"To je ale kretén," ucedil Daryl a Walla jen na oko souhlasila.

Možná, ale právě zjistil, že přišel o bratra, takže se mu ani nedivím, pomyslel si lítostivě a sklopila oči na špičky bot.

°•°•°

Ani po tom se Daryl necítil moc v bezpečí. Ti lidi na něj koukali tak zvláštně. Jakoby snad nikdy neviděli chlapa jako on. Jistě tu nebudil moc dobrý dojem, jenomže to mu bylo fuk. Navíc mu bylo proti srsti brát jejich jídlo, když toho měli tak málo. Předstíral, že vlastně hlad neměl a jen poslouchal Marilynino vyprávění.

Pochytil z toho, že byla něco jako vedoucí skupiny. Spolu s ní to tu vedl i ten Matthew, což se zdálo jako ta nejhorší zpráva dne. Takový člověk pohlcený žalem mohl znamenat problém a ohrožovat lidi. Daryl netušil proč, ale silně mu připomínal Shana.

Marilyn, celým jménem Marylin Harris, na něj zapůsobila jako inteligentní a rozvážná mladá žena, která věděla, co a jak dělat. Byla přesně tím typem, který vždy přemýšlel, než něco udělal a vždycky zvažoval správné možnosti. I nyní, když s nimi hovořila, tak mluvila slušně, nepoužívala vulgarismy. Seděla vzpřímeně, nehrbila se a nedávala příliš najevo emoce. Pouze sem tam, když zavadila o Wallu, tak se její ústa roztáhla v ústech a ve smutných, leč bystrých očích ji zasvítila veselá jiskřička.

Přes to všechno byla stejně vyhublá a jistě stejně hladová jako všichni ti lidé kolem. Evidentně dávala přednost ostatním před sebou. Mluvila o cizích lidech jako o členech vlastní rodiny... Skoro mu to až bralo dech. Někdo tak slušný a poctivý stále žil? V tomto světě? Nemožné!

Po tom co přišla o milovaného přítele - a nebylo to pro ni lehké přijmout - se spojila s posledním člověkem, jehož znala (Mattem) a společně s několika uprchlíky zamířili s auty pryč z města. Chvíli přebývali ve staré továrně, jež byla perfektně zajištěná a brali pod křídla další lidi, dokud jim domov nezničila horda. Pak našli nové útočiště v opuštěném bunkru, jenže ani tam jim nepřálo. Potřetí nalezli nákupní středisko, kde přezimovali, avšak tam je zastihla předchozí horda nemrtvých. Nakonec se rozhodli začít cestovat. A od té doby se jim výrazně dařilo. Vůdkyně skupiny to brala jako dobré znamení.

"Už se nemusíte přesouvat z místa na místo," pronesl Daryl jakmile vedoucí skupiny skončila s vyprávěním, "máme vysoký zdi, jídlo, zbraně a ostatní lidi, kteří vás přijmout, za předpokladu, že projdete."

Cestovatelka se zamračila a nevěřícně nadzvedla levé obočí. Koukla na Wallu. Snad by ji dokázala přesvědčit, aby zůstala s nimi. Byla skvělá bojovnice a neuškodilo by mít jeden pár silných paží navíc.

"Projdeme? Jak?"

"Položím každému tři otázky a na základě toho se rozhodnu co dál. Řekl jsem svým lidem, že pokud se do zítřejšího poledne neukážu, maj mě začít hledat."

"A nás pozabíjet, že jo?" přimhouřila své inteligentní hnědé oči.

"Neznám vás. Nevím co jste zač."

Marilyn se ironicky uchechtla a zvedla paže v nechápavém gestu. Lidé kolem se věnovali tiché večeři složenou z hub, konzerv s omáčkou a lesním ovoci.

"A jak by vás asi mohli ohrozit? Podle toho, co tu vidíte vám asi docvaklo, že nebudeme tak úplně v kondici."

"Nechceme nic riskovat," sykl Daryl.

"My jsme cestovatelé a tak to i zůstane. Vážím si nabídky, opravdu, jenže nebudeme nic riskovat. Už jsme přišli o tolik domovů a naděje, že se budeme spíš spoléhat na pochod. A ty seš naprosto cizí, takže ti nemůžu jen tak začít věřit."

"Tihle lidi to nedají."

"Ale ano, zvládnou to. Nepodceňujte je."

Stopař se nepříjemně zamračil. Tohle se nevyvíjelo dobře. Zbytečně připravovala tyhle lidi o možnost žít normálně a v bezpečí. Byl ochoten je všechny převést do věznice a tam je teprve vyzkoušet, jelikož na tomto místě by mu to zabralo moc času. Jenom kdyby tahle tvrdohlavá ženská souhlasila.

"Co řeknou ostatní na možnost žít v bezpečí a beze strachu o život?" zajímal se Dixon upřímně a zadíval se jí do očí.

Marilyn ho zpražila pohledem. Jistě, nedůvěřovala mu. Ani přes to jaká byla zase on nevěřil jí, ale přece nemohla nechat celou skupinu o dvaceti členech nechat umřít. Podle jejich stavu dlouho nevydrží.

"Promluvím o tom s Mattem a ráno dám vědět. Zeptám se lidí já. Jen já. Vy tu můžete zůstat a počkat na odpověď do rána, anebo se vrátit a my vám odpověď necháme na silnici ve městečku. Je to jen na vás," ukončila to vůdkyně, zvedla se a odkráčela pryč.

Walla celý jejich rozhovor vnímala jen napůl. Sledovala tančící plemeny ohýnku uvnitř ohořelé pneumatiky a poposedla si na spacáku, na kterém spolu s Darylem seděla.

"Měla bys ji přesvědčit," řekl k ní po delší době stopař.

"Proč? Nechce," zabručela naprosto bez nálady, stáhla k sobě kolena a objala je.

Daryl se po ní koukl a povzdechl si. Být na jednom místě s člověkem, který ji nenáviděl, jelikož údajně mohla za smrt jeho bratra asi nebylo úplně nejlepší. Zůstal raději potichu a stejně jako ona v tichu vstřebával teplo z malého ohniště.