Po týdnu se Walle povedlo téměř uzdravit. Zranění již nadále neohrožovalo její život a tak si troufala zajít i mimo dvojitý plot obehnaný kolem věznice. Nehodlala pořád sedět na zadku a nečinně přihlížet.

O tom co se stalo v cele s Darylem nemluvila. Nebylo třeba. Rozhodně nebyla žádnou naivní holkou, aby si myslela, že by pro ni snad měl slabost. Během vyprávění, k němuž ne moc nadšeně uvolil, se v něm cosi pohnulo a v ten moment ho nenechalo odtažitým. I ta nejhůře se chovající chladná osoba potřebovala jednou za čas obejmout.

Oba lukostřelci seděli opřeni zády o zeď bloku C a mlčky dělali na nových šípech. Walla měla v záloze pár ocelových hrotů, které při rabování vzala z jednoho obchodu se zbraněmi a nechala si je pro případ, že by narazila na někoho, kdo by je zvládl využít. Nebyla to nijak velká kvalita, ale posloužilo to stejně dobře jako Darylovy staré dobré šípy.

"Co takhle vyrazit a poohlédnout se po nějakých? Tohle dřevo se snadno láme," zabručela Walla po tom co se jí v ruce zlomil již pátý šíp.

Začínala toho mít opravdu po krk. Při výrobě nebyla zrovna trpělivá, zatímco Daryl si s tím skvěle pohrál.

"Neumíš s tím pracovat, to je to," řekl směrem k ní a věnoval se dalšímu šípu.

"Nejsem zálesák. Být někde poblíž moje stará škola, tak máme zásob na dva roky dopředu minimálně."

"Ale ta tu není."

Lukostřelkyně si hlasitě povzdechla a zvedla hlavu od práce. Pár lidí propichovalo přes plot mrtváky a zpevňovali plot. Den ode dne přicházely větší a větší skupiny, jež se pověsily na plot na jednom a tom samém místě.

"Ne, a navíc je dávno vypálená. Po prolomení linie se to tam vojáci rozhodli vybombardovat," odvětila chladně a stáhla obočí.

"Těžký časy," prohodil Daryl bez emocí a zkontroloval stav svého nového šípu.

"Ale měli bychom jet. Všimla jsem si, že dochází zásoby pro malou. Lepší je sehnat zásoby dřív, než na poslední chvíli."

Daryl se zarazil a koukl po ní. Sakra, ta fakt hledala všemožné způsoby, jak se dostat ven. 

"Promluvím o tom s ostatníma," slíbil. "Uděláme seznam toho co je třeba."

Walla se zhluboka nadechla, sáhla si do zadní kapsy kalhot a vytáhla nažloutlý list popsaný jejím písmem. Předala ho lovci a ten zvedl obě obočí nahoru.

"Obešla jsem je. Hershela, Ricka i ostatní... Jsou to základní potřeby, který docházej. Glenn a Maggie za tebou přijdou s podobnými žádostmi. Seš přece Radní."

Stopař nestačil zíral. Kdy to ta potvora stihla? Nevšiml si, že by se s lidmi nějak extra bavila. Sice ano, vypomáhala a sem tam se starala o děti, jenže nezaznamenal, že by se s dospělými o něčem dlouze bavila. Letmo zrakem prolétl seznam a povšiml si zdravotnických potřeb, osiva a kojenecké výživy. Na tyhle tři důležité věci se museli zaměřit, včetně střeliva.

"Fajn," dodal hrubým hlasem, papír složil a schoval. "Proberu to s ostatníma a vyrazíme hned jak to půjde."

Walla přikývla a na rtech se jí rozlil vítězný úsměv. Už se nemohla dočkat na to napětí a vzrušení, které prožívala, když byla venku mimo bezpečí. Její nové já vzniklo na základech nového světa a nechtěla zůstat uvězněná mezi stěnami, aby o něj přišla.

°•°•°

"Ani nápad. Řídím já. Ještě jsem tě řídit neviděl a nehodlám riskovat, že přijdem o pojízdný auto," promluvil neoblomně Daryl a nad její nesouhlasnou reakcí jen zakroutil hlavou.

"Umím řídit. Nejsem nezodpovědnej fakan, kterej by nás vyboural," rozhodila rukama a udělala krok k místu řidiče, avšak lovec jí zastoupil cestu.

"Budeš řídit zpátky," rozhodl nakonec, aby tuhle trapnou konverzaci, kdy stál v roli nedobrovolného otce utnul a ukázal jí na místo spolujezdce.

"Nah, fajn. Luk mi vrátíš?"

"Ne."

Na to mu ukázala prostředníček a nasupeně obešla hybrida zepředu, aby mohla nasednout.

Daryl se jen zlomyslně uchechtl. Měla by se naučit střílet ze zbraně, tak ať se holka snaží. Už jednou jí říkal, že ne vždy bude mít k dispozici luk. Nechápal, proč nechtěla na střelné zbraně ani sáhnout.

Výprava byla připravená jet. Pouze jedna dvojice vpředu si domlouvala cíl cesty a pak nasedli do auta. Netrvalo dlouho to s Radou probrat a ještě téhož odpoledne jako vzorně organizovaná skupina vyrazili ven pro zásoby.

Parné letní slunce rozpalovalo asfalt a na některých místech se dokonce rozpouštěl. Silnice se na horizontu vlnila jako tmavé divoké moře. Trojice aut mířila přiměřenou rychlostí do nejbližšího města.

Walla vyhlížela ven do volné krajiny, loket měla opřený o stažené okénko a obě nohy měla hozené na palubce auta. Vítr si hrál s jejími prameny mimo drdol a otravoval ji v obličeji. Přimhouřila oči na kraj silnice. Nacházelo se tam pár převrácených aut a jedna větší dodávka. Ze všech strojů se odlupoval lak a obklopovala ho zeleň. Za chvíli z nich zbude jen skelet, jenž příroda pohltí.

Nahlédla do lesa u silnice a hledala stopy po nemrtvých. Pár temných stínů mezi stromy našla a sem tam vylétlo do vzduchu vyděšené ptačí hejno. 

"Když seš z tý Francie," začal Daryl konverzaci s očima upřenýma na vozovku, "umíš francouzsky?"

Walla po něm koukla. Snažil se s ní mluvit? Krátce přikývla, avšak zaměřila pohled zpět na zelený les.

"Trochu," cukl jí koutek úst, nadechla se teplého vzduchu a pronesla něco málo, co si ještě pamatovala: "Aujourd'hui est un beau jour. Emm... Et tu es plutôt beau aussi."

Její jazyk byl jemnější, než normálně, možná do něj trochu chraptěla, avšak to možná bylo tím, jak se pokoušela přijít na správná slova. Občas mrkla na silnici, poté na něj a významně zakývala obočím, zatímco Daryl po ní občas pokukoval. Neměl nejmenší tušení, co právě říkala, ale bylo zatraceně zajímavé to poslouchat. 

"Cos to říkala?"

"Říkala jsem jen, že je moc hezký den, a že máš pořádně řídit," odmlčela se a zvedla jedno obočí. Pfrhehe, no, přece nepřiznám, že vypadá dobře. Dnes je krásný den a ty taky vypadáš docela dobře...

Docela? Oh, prosím...

"To je všechno?" zeptal se pochybovačně.

"V podstatě jo. Táta nerad poslouchal francouzštinu, zvláště po tom, co ho matka opustila. Vzal si to dost osobně."

Daryl chápavě přikývl. Jaká škoda, že nemohla svůj rodný jazyk dál rozvíjet. Z jejích úst se poslouchal vážně pěkně. A pak si začala tiše prozpěvovat. Neměla tak talentovaný hlas jako Beth, ale znělo to stejně pěkně.

Cesta mu tak ubíhala rychle a klasická třicetiminutová cesta se zkrátila na pouhých pár. A celou dobu za doprovodu jejího hlasu...

"Cos zpívala teď?" ptal se stopař, když zastavovali u kraje na vyprázdněné ulici a oni jediní stále seděli v autě.

Walla pokrčila rameny, zkontrolovala si zbraň a zvedla k němu oči. Ty jeho byly plné zvědavosti a napnuté svaly značily o neústupnosti. Rozhodně nechtěl odejít bez odpovědi.

"Fajn... Je to... od jednoho rappera. Zní asi takhle: 'Teď se utiš zlato, nebreč. Všechno bude v pořádku. Vyztuž ten horní ret nahoru, malá dámo, říkám ti, že táta je tu, aby tě držel celou noc. Vím, že máma tu teď není a my nevíme proč. Bojíme se toho, jak se cítíme uvnitř. Zdá se to trochu šílené, zlato, ale slibuji, že máma bude v pořádku,' " pronesla tiše překlad, odvrátila se od něj a vystoupila z auta.

Daryl šel za ní a zamyšleně pozoroval její zpocená záda. Pistol měla v pouzdře za pasem a stejně tak jeho vlastní nůž. Mířili za skupinou, aby si rozdělili úkoly, avšak on měl stejně v plánu jít hledat zbraně. V tomto americkém maloměstě určitě jeden takový obchod bude. A budou tam i šípy.

Skupina se vydala hledat zásoby. Nováčci v rabování se pohybovali u těch zkušených a přitom jim kryli záda. Každý to bral zodpovědně a držel se plánu. Nikdo nechtěl skončit jako žrádlo pro věčně hladové nemrtvé.

Walla našlapovala tiše, přesně tak, jak jí to Daryl učil a bez zbytečných zvuků vklouzla do obchodu s loveckými potřebami. Výloha se zdála netknutá, nebyla od krve, ovšem co jí bylo divné - dveře nebyly zabarikádované. Zamračila se a postoupila vpřed. Vnitřek prodejny byl obrácený vzhůru nohama a všechno, co šlo sebrat, už někdo dávno předtím sebral.

Zklamaně sklonila hlaveň ke špinavé podlaze a pozorně se rozhlížela kolem. Dokázala by zahlédnout i ten nejtitěrnější detail, jenomže tady nic neviděla. Bylo třeba jít hlouběji do budovy a taky že šla. Sama. Nebo si to alespoň myslela. Neujde zraku zkušeného lovce.

Lukostřelkyně dávala pozor na popadané sklo na zemi, šla mimo něj a proplétala se mezi spadlými regály. Všechno pokryla plíseň a ten příšerný smrad se táhl všude. Teď už šla o něco méně obezřetněji a nohou zavadila o plechovku. Zvedla ji k výši očí a všimla si, že se jednalo o krmivo pro ryby. Zamračila se a pustila ji na zem.

Jakmile plechovka hlasitě práskla o podlahu, ozval se kousek za ní hlas: "Co si jako myslíš, že děláš?"

Walla málem vyděšeně nadskočila, jak se lekla. Prudce se otočila a zamračila se na Daryla, který šel za ní, s kuší mířenou k zemi.

"Asi něco hledám, ne?" odpověděla spíše otázkou a zaměřila se dopředu.

"Podle plánu jsme měli bejt ve dvojicích. Měl jsem dojem, že seš dost chytrá, abys pochopila pojem dvojice," řekl za ní kousavě Daryl.

"Nepruď, je tu čisto," zamumlala uraženým tónem.

"Tak jdem. Najdem ty zbylý věci jinde."

Jen co to dořekl, dolehlo k nim hlasité vrzání podlahy. Oba se jako na povel otočili a zvedli své zbraně. Mezi regály se mihl stín. Na mrtváka příliš rychlé a na zvíře moc velké. Pohybovalo se to jako živý člověk.

Daryl zvedl ruku a prstem ukázal směr. Ona rychle kývla, chytla zbraň do obou dlaní a skrčeně to vzala z druhé strany. Stopař zamířil a jako duch se pohyboval mezi vším tím nepořádkem. Zaslechl tiché přehrabování a pár tlumených dopadů zrezivělého plechu.

Lovec se tiše plížil za zdrojem a jakmile ho zahlédl, dal prst na spoušť a hvízdl.

Nečekaný narušitel měl tvář zahalenou šátkem a přes hlavu baseballovou čepici. Na sobě měl starou, otrhanou vestu a tričko s dlouhým rukávem. Zbraní si nevšiml, avšak tmavě hnědé, čokoládové oči na něj hleděly s jasným strachem. Osoba zvedla ruce nahoru a Daryl se o krok přiblížil.

"Žádný prudký pohyby," zavrčel varovně.

Walla se za neznámým blížila jako za levnou kořistí. Všimla si Darylova krátkého pohledu a ona přikročila těsně za záda cizince. Odjistila zbraň a přiložila mu hlaveň k temeni.

"Ani hnout. Jinak tvůj mozek ozdobí tenhle krásnej obchůdek," zachraptěla.

Co ani jeden nečekal, že cizinec popadne plechovku z regálu a mrští ji po Darylovi.

Ten prudce uhnul, hlasitě zaklel, ale to už útočník vrazil ramenem do Wally, která zády narazila do zdi a bolestně vyjekla, protože cosi ostrého zajelo rovnou do zad. Neznámý zatím utekl zadním východem.

"Seš v pohodě?" zeptal se okamžitě Daryl.

"Jo jo. Jen jsem se odřela," zamumlala a mávla nad tím rukou. "Jdem za ním."

Stopař ji zadržel a povšiml si menšího množství uniklé krve kousek pod lopatkou. Nevypadalo to na nic vážného, ale raději by to měli v autě řádně ošetřit.

"Nemůžeme. Nevíme kolik jich tam je. Chceš tam vletět jak blbá a skočit přímo do pasti?"

"Ten člověk ví kolik nás tu je a může nás sledovat do věznice. Pak teprve budeme za pitomce, když si je přivedeme na práh."

Ať se mu to líbilo nebo ne, měla pravdu. Kdoví jestli byl sám a neměl náhodou skupinu, která by je chtěla připravit o tvrdě vybojovaný domov. Souhlasil tedy a oba vyběhli zadem.