Walla hlasitě zívla a protáhla se. Včerejší výcvik se zbraněmi byl na nic. Chtěla svůj luk nazpět, ten jí prostě sedl nejvíc. Pistol byla moc hlasitá a zanechávala na prstech stopy.

"Kam jdeš?" zeptala se okamžitě Daryla, který se kolem ní prohnal jako vítr a zamířil ven.

"Lovit," odpověděl prostě a pokračoval v cestě.

"No moment!" křikla za ním a zrychlila krok.

Bylo brzké ráno a spousta lidí ještě spala. Pokusila se nedělat moc randál, avšak po přejití na chladný vzduch hlasitě zaklela. Pořád byla moc velká kosa.

"Proč za mnou lezeš?" zeptal se s otráveností v hlase.

"Jdu s tebou. Dlužíš mi srnu," připomněla mu nesměle.

Daryl v ten moment zalitoval, že nevyužil příležitosti, dokud spala a nedávala najevo probuzení. Nyní z toho jen tak nevybruslí. Ne bez hádky. A na ně byl příliš krásný den.

"Nejseš zotavená."

Walla si odfrkla: "A až přijde nevyhnutelný boj myslíš, že budu celou dobu fit?"

Na to jí neměl moc co říct. V lese ji ale mohl ochránit. Dokázal by to a už by o nikoho nepřišel. O tuhle praštěnou Francouzku rozhodně přijít nechtěl. Uvolil se tedy a půjčil jí svůj nůž, se kterým se tak důvěrně znala. Byl pečlivě nabroušený a na čerstvých paprscích slunce se krásně zaleskla jeho čepel. Zastrčila si nůž i s pouzdrem za pas a mohli vyrazit, i když Dixon by raději šel sám.

V lese ležely stromy vyvrácené z kořenů, popadané větve zbavené listí a vítr si stále něžně pohrával s ostatními stojícími, hluboce zakořeněnými titány.

Daryl zkušeně rozeznával zvířecí stopy od těch lidských. Neprohodil jediné slovo, sem tam ohmatal keře, nebo se pozorně zadíval na otisky kopýtek v hlubokém bahně, které tu po bouři zbylo a sloučilo se s rostlinstvem i vším ostatním.

Walla na něm zůstala tiše viset a sledovala každý jeho pohyb. Byl zatraceně dobrý a pro tuhle skupinu nenahraditelný. Nebylo divu, že její srnku vystopoval tak rychle. Ona sice taky uměla číst ve stopách, jenomže už ignorovala další důležité záchytné body, které stopaře mlátily do očí. Například ohnutá větvička, anebo napůl okousaný keřík, či pár chlupů srsti na zemi, včetně starých výkalů.

Zrovna stopoval jelena. Podle stop usoudil, že to bude dospělý a velký kus, jenž by všem ve vězení nasytil břicha. Nebyl od nich nijak daleko, proto si sundal kuši a trpělivě pochodoval vpřed.

"Kde ses tohle všechno naučil?" ptala se ho tiše Walla se zaujetím a sledovala jeho záda.

"Život tě naučí dost věcí. Jíst potřebuješ. Krč kolena a našlapuj z paty na špičku, ať nenaděláš tolik hluku," poradil jí.

Nechala si další dotaz pro sebe a skutečně si všimla, že se nyní hýbala o něco méně nápadněji. Tohle ji posledně trochu uniklo.

Daryl poznal, že nebyli svému cíli moc blízko, neboť hromádka trusu, okolo které prošly byla stará nejméně jednu hodinu, a tak se rozhodl tohle ticho prolomit.

"Když jsem byl malej kluk, ztratil jsem se v lese. Celý dny jsem nejedl nic jinýho, než kořínky a bobule. Vodu jsem sbíral z listů a spával pod stromy. Tehdy mi les naháněl hrůzu a dost možná jsem ani nespal."

"Jak dlouho?"

"Devět dní. Nikdo se po mně nesháněl. Starší brácha seděl v lochu a fotr byl na tahu s nějakou servírku, když jsem se vrátil, ani si nevšiml, že jsem se vůbec kdy ztratil."

"To muselo bejt příšerný," zamumlala tiše, jelikož se krátce zastavil, aby zjistil nové stopy.

"Ani moc ne. Horší na tom všem bylo, když jsem se potřeboval vysrat. Otíral jsem se listama a několik dní potom mě hrozně svědila prdel."

Walla si musela zakrýt pusu, aby zadržela hlasitý smích. Přesto se neudržela a zasmála se tomu. Já bych to nepřežila. Bohatě mi stačily ty příšerný výšlapy s tátou, pomyslela si v duchu.

"Hodláš se smát moji svědící se prdeli?" narovnal se Daryl v zádech, v prstech mnul hlínu a ve tváři se mu zračil úšklebek.

"Ne, sorry, už toho nechám," dochechtala se konečně a upřela na něj pohled. "Cos udělal, když ses dostal domů?"

"Šel jsem rovnou do kuchyně a udělal si sendvič," pokrčil rameny a ohlédl se po ní.

Stále měla na rtech veselý úsměv, což ho potěšilo. Alespoň dnes se chovala normálně a nepopichovala ho, ačkoliv to po tom příběhu zase začne. Vzpomněl si, jak tohle vyprávěl Andree při hledání Sophie. Smála se stejně jako teď Walla a jeho při té vzpomínce píchlo u srdce. Byla mrtvá. Jak Andrea, tak Sophie. A on si vyčítal, že tu pro ně nebyl. Čím více byl lepší a silnější než ostatní, tak tím víc ztrácel. U Ricka a zbylých přeživších tomu chtěl zabránit. Byli jeho jediná rodina.

"Daryle?" oslovila ho jemně, potlačila rostoucí úculek a zastavila se těsně u něj.

V modro šedých očí se mu odrážela bolest. Hleděl jejím směrem, leč zároveň se díval někam za ni. Jakoby snad čekal, že se všichni mrtví, které kdy měl rád znovu objeví. Živí a zdraví. Udělal by všechno proto, aby dostal druhou šanci na jejich ochranu.

Váhavě po něm natáhla dlaň, na chviličku se bála, že ji odstrčí, nebo uhne. Nakonec neucukl a ona mu položil ruku na rameno. Zadívala se mu přímo do očí.

"Co se s tvým bratrem stalo?" ptala se potichu a všimla si, jak sebou trhl dozadu.

Hlasitě polkl a křečovitě stiskl rukojeť kuše. Patřila do jejich skupiny. Měla by vědět o tom hajzlovi, který je málem připravil o domov a pozabíjel vlastní lidi.

"Připojila ses k nám týden po tom, co nás napadl chlap, kterej si říkal Guvernér. Hodlal nás všechny zabít jako zvířata na porážce. Nevyšlo mu to, jenomže ještě předtím stihl zabít mýho bráchu. Ten sráč mu ani neprostřelil hlavu, aby se neproměnil a to samý udělal i Andree, která dřív byla součástí naší skupiny," vysvětlil jí chladným hlasem a nutil sám sebe, aby polevil a nechal ji, aby se ho na utišení dotkla.

Kdyby to tak šlo. Každý lidský dotek, ke kterému nesvolil pro něj znamenal něco nepříjemného.

Walla zůstala stát jako opařená, k jeho smůle stáhla paži k sobě a pootevřela ústa.

"Proto mi nevěříte, i když jste mě přijali. Myslíte si, že patřím k němu," ujasnila si to konečně a všechno jí do sebe zapadlo.

Daryl neznatelně přikývl a hned na to dodal: "Jenže já už vím, že ti můžu věřit."

"Odkdy?"

"Od doby, co jsem viděl tvoje oči, když jsi chovala Judith."

Lukostřelkyně zamrkala. On ji sledoval až tak pozorně? Toho si vůbec nevšimla. Možná měla dávat větší pozor. Nahlas by to nikdy nepřiznal, ale byl měkkota. A pořádná...

"Moc si nefandi, pořád seš dost otravná," řekl jí na tu naději vypsanou v tváři a opět se vesele ušklíbl.

°•°•°

Po jelenových stopách celkově šli celé dopoledne a pěkný kus odpoledne. Udělali jen dvě přestávky na jídlo a vodu, jinak Daryl udržoval vražedné tempo, což pro nezotavenou lukostřelkyni taky nebyl žádný med. Naštěstí ten šikovný lovec konečně zahlédl svůj cíl. Byl to zázrak. Netušila kolik kilometrů ušli, cítila jen, jak ji silně bolely nohy a záda. Chtěla se vrátit na svoji vězeňskou pryčnu a spát. Únava nad ní stále měla moc.

Daryl pečlivě zamířil na krásné zdravé zvíře v kondici. Kdyby ho zabil na jeden, nanejvýš dva zásahy, měli by o starost méně. Takhle se skrýval za dubem a trpělivě čekal, než se zvíře otočí vhodným směrem, aby mohl čistou ránou zasáhnout srdce. 

Lučištník se připravil. Pod sebou neměl žádné suché větve, které by ho prozradily a ani vítr ho nemohl prozradit, takže vyrazil skrčeně vpřed. Zatím zůstal zvířecím zrakem nepovšimnut a on slyšel v uších tlukot vlastního srdce. Vzrušení z lovu ho následovalo a pomalu se těšil z budoucí kořisti.

Všechno vycházelo naprosto perfektně. Zvíře pojídalo své poslední jídlo a Daryl vystřelil. Tuhá šipka si našla cíl do srdce kořisti a velmi rychle ukončila její život. Jelen naposledy hlasitě zaduněl a pak se složil mrtvý k zemi.

Walla s úsměvem vylezla z úkrytu a zamířila k lovci. Uznale hvízdla a dala si ruce v bok. Tohle byl naprosto úžasný lov. Na konci je čekalo kruté krveprolití a smrt krásného tvora, ale sakra, stálo to za to. Tak velké zvíře budou zpátky tahat celý zbytek dne.

"Seš fakt skvělej," obrátila se k němu.

Skvělej je málo, je přímo úžasnej, pomyslela si, když s jasnou spokojeností zamířil k úlovku. Vytáhl z něj šíp, kuši doložil a vytáhl dlouhý nůž.

"Umíš vyvrhovat?" zeptal se jí a rozřízl zvířeti břicho.

"Vůbec," odkašlala si a pro jistotu stočila pohled jinam.

"Tak tady máš premiéru," oznámil jí a vnořil ruce do stále teplého těla, aby vytáhl ven všechny vnitřnosti.

"Budu zvracet," otočila se k tomu výjevu zády a chytla se za břicho.

"Neměla ses smát moji svědící se prdeli," odvětil na to chraptivě.

Walla si přikryla ústa. To měla za to. Zabíjet nemrtvé jí nevadilo, tam už si na ten zápach zvykla, jenže tohle bylo opravdu odporné. Raději prohlížela jejich okolí, zda jim v patách nešel mrtvák, o kterém by nevěděli.

Daryl se za ní přes rameno otočil a ruce zachytil něco, co vypadalo na plíci. A taky to plíce byla. Druhá s mokrým mlasknutím spadla mezi střeva a jeho něco napadlo. Chytil kluzký orgán do obou rukou, narovnal se a zamířil za Wallou.

"Hej, na tohle by ses měla kouknout," jen co to dořekl, skutečně se nechala nachytat a podívala se. A ten pohled stál sakra za to.

Okamžitě se od něj odvrátila a ustoupila dál, aby ji v nose nedráždil hnusný smrad zvířecích vnitřností, z něhož se jí dělalo tolik špatně. 

"Zatraceně," zamumlala a opřela dlaně o kolena. "Ty nejseš normální."

"Já myslel, že drsňačka jako ty podobný věci snese," popíchl ji s pobaveným uchechtnutím a hodil plíci do lesa.

"Tobě nevadí ten zápach?"

"Zvykl jsem si."

Udělala pár hlubokých nádechů, načež se jí povedlo vytěsnit nevolnost a několikrát přikývla. Úspěšný lovec se vrátil ke své kořisti a ona mu hodlala říct o té srně, jenomže při pohledu na mrtvé šourající se jeho směrem zbledla jako smrt.

"Daryle!"

Její naléhavý výkřik ho upozornil právě včas. Nemrtvý, který se k němu dokolébal příliš blízko, chňapl, avšak on uhnul a tak místo do živého, zatnul zuby do jeleních vnitřností. Sáhnul po kuši a střelil ho do mozku. Rychle vstal, nachystal šíp a střelil další.

Walla neváhala a připojila se. Vytáhla z pouzdra jeho nůž a narazila zády o ta jeho. Měli tak přehled na všechny strany a mrtváci se vynořili z lesa s početní převahou. Cítila za sebou Darylovy napnuté svaly a usoudila, že na tom s počty nebude o nic lépe.

"Kolik máš šípů?" zeptala se ho s obavou na blížící se skupinu dvaceti kusů.

"Moc ne. Kolik jich zvládneš zabít?"

"S tím zraněním nanejvýš tak devět deset, možná víc," odpověděla popravdě a připravila se.

Nelidské chrčení k ní doléhalo jako zlý pazvuk z nočních můr. Nemrtví na sobě měli otrhané šaty a jejich paže se po nich začínal natahovat. Po tváři ji stékal slaný pot a slunce tady taky dlouho nebude. Museli pryč. Museli obětovat jelena a rychle se vrátit. Dřív, než bude pozdě.

Pár mrtváků se vrhlo na jelena a oni od něj ustoupili. Slyšela Darylovo rozčilené nadechnutí, ale mířil bokem směrem, kterým přišli. Odtud zůstala cesta volná.

"Musel je přilákat ten jelen. Zkurvysyni hnusní."

Walla se nožem ohnala po mrtvákovi, jenž stiskl zuby těsně u její nohy. Bodla ho do hlavy a okamžitě zabila jeho následovatele.

"Pojď! Hned!" zvýšil Daryl hlas, jakmile spatřil příležitost k úniku, chytil ji za předloktí a odtáhl zpátky do lesa.

Nechal jelena jelenem. Ať si ho klidně sežerou.