Kapitola 11.
Změna

  Krutost stál v temné místnosti. Před ním se nacházely vrata, skrz které k němu pronikalo světlo a taky hlasy. Mnoho hlasů, které se slily v jednolitý nesnesytelný hluk. Hluk davu.
  Bylo to opět tu. Další zápas. Nic, co by neznal. Bylo to opět to samé. Ta samá místnost, hluk, světlo i pach. Bylo to pro něj stejněpřirozené, jako dýchat. Ale přeci jen to dnes bylo v něčem jiné.
  Vrata před ním se otevřely a on tak mohl vyjít ven přímo do kruhové místnosti. Jindy tam vtrhl, hned se vrhl na svého nepřítele aby co nejdřív mohl zase do klidu a ticha, ale dnes pouze klidně vyšel ven.
  Na druhé straně bojiště mohl zpatřit pískově zbarveného psa. Svého protivníka.
  Ten se ani nesnažil doběhnout pro nějakou zbraň. Smířeně, i když stále trochu roztřeseně sklopil hlavu i uši a čekal, až se na něj Krutost vrhne.
  Dovy ztichly očekáváním, když se k němu mohutný šedý tygr pomalu vydal. Někteří si již všimly, že na tygrově počínání je dnes něco jinak a tak ho jen zkoumavě pozorovaly.
  Tygr došel až k zlatavému psovy a ten se v jeho stínu ještě víc přikrčil.
  ,,Tak dělej..." Řekl roztřeseně. ,,Ať už to mám za sebou..."
  Krutost tiše zavrčel a natáhl po něm ruku. Pes se při pohledu na tygrovy ostré drápy zachvěl a pevně k sobě stiskl víčka.
  K jeho překvapení mu však tygr neprejel drápy po zádech či tak něco. Ani se mu nezakousl do krku. V podstatě ani nevěděl, jak zápasy s ním probýhají. Neprežil nikdo, kdo by jim to popsal. Ale už parkrát mohli zpatřit mrtvá těla těch, které proti tomu zvířeti postavili.
  Proto ho překvapilo, když ucítil, jak se mu tygří drápy zaryly do zat a vyzvedly ho do vzduchu. Zajíkl se strachy a ještě víc se zbalil do klubíčka.
  Tygr si podrážděně odfrkl popuzen psí zbabělostí.
  ,,Lidi chtěj divadlo, tak bojuj." Zavrčel tiše a pes k němu vyděšeně zvedl své hnědé oči lesknoucí se slzami strachu.
  ,,C-c-cože..?" Špitl nechápajíc.
  ,,Bojuj, jinak tě budu muset zabít." Zavrčel a odhodil ho pryč, směrem doprostřed arény. A taktéž směrem ke sbraním, které tam byli umístěny.
  Pes heknul bolestí, když dopadl do písku ale neměl čas ležet, a tak se pomalu začal zvedat. Byl zde relativně noví, proto nechápal, co se to tu děje. Byla to snad součást boje? Zabije ho na konci..?
  Když vzhlédl a zpatřil, jak se k němu tygr pomalu blíží, nehce ho zachvátila panika a on se rychle natáhl po meči. Pochopitelně jim tam nedaly střelné zbraně, to by nikoho nebavilo a navíc by to bylo nebezpečné pro publikum.
  Roztřeseně namířil špičkou ostří na šedého tygra. Ten však ani nezaváhal a pokračoval k němu, tak začal pomalu couvat. Tím se tygr mohl dostat až ke stojanu.
  Poprvé za tu dlouhou dobu, co tam přežíval pohledem zavadil o ten stojan se zbraněmi a na chvíle se zamyslel. Nikdy v rukou žádnou zbraň nedržel...
  Nakonec se natáhl po masivním obouručním kladivu. Už na první pohled bylo vidět, ze je oproti jiným zbraním ooravdu těžké. I tak ho tygr uzvedl jednou rukou. Vždy mu všechno přišlo strašně lehké, vétšinou to pocítil pouze ve chvíli, kdy svím protivnímům vytrhl jejich zbraně z rukou, a tak byl mile překvapen, když pro něj mělo kladivo nějakou tu váhu.
  S lehkým usměvem si masivní nástroj pohodil v rukou a opět se vydal vstříc svému protivníkovy, který na něj zděšeně hleděl.
  Možná to zkutečně nebude tak špatné vyzkoušet něco nového. Pomyslel si, když na zlatavého retrívra zaútočil.

  Tehdy to bylo poprvé, co jsem v boji použil něco jineho nez to, čím mě obdařila příroda. Později jsem vyzkoušel i pár dalších zbraní, ale nic jiného se ke mě nehodilo. I ten největší a nejtěžší meč byl pro mě moc lehký a tak se mi s ním špatně manipulovalo. A třeba kopí a tomu podobné zbraně jsem většinou rozbil jedinou ránou.
  Prostě tomu kladivu se nic nevyrovnalo. A po čase jsem i začal mít rád s ním bojovat.

  ,,Já věděl, že takovy nejsi." Ozval se tygrův soused, zřejmě hrdy sám na sebe. Tygr si pro sebe jen zavrčel a dál toho vlka či co byl ten mutant zač ignoroval. Ale on se ignoroval neuvěřitelně těžko.
  ,,Myslím že Krutost pro tebe není vhodné jméno." Zkonstatoval nakonec, co do tygra hučel asi deset minut.
  Všichni ostatní ty dva napjatě pozorovaly. Všichni do jednoho byli překvapení, že s ním doopravdy pohl. Když se spadky do svých kleci vrátily oba, brady měli skoro až na zem.
  Pochopitelně se hned začaly psa ptát, protože i když byl poněkud potlučený a úplně vyčerpany z neustálého uhýbání před masivním kladivem, byl naživu! Byl první mutant, co ze souboje s Krutostí vyvázl živý.
  Ten, poté co si trochu odpočinul jim tedy byl v podstatě nucen říct, co se stalo. A jeho soused nemohl být víc zpokojený. Zkutečně se mu to podařilo. Nejspíš Krutosti zkutečně promluvil do duše. I když v podstatě ani sám nevěděl jak.
  Začal tedy Krutost zahrnovat spoustou nápadů, jak velkému tygrovy nově říkat. Ten se ho chvíli snažil nevnimat a misto toho pozoroval lidi. Nezdály se jeho výkonem příliž zpokojení. Krvežíznivý tygr byl zřejmě velke lákadlo, o které právě přišly, ale ani mutanti, které zabíjel nebyli úplně nejlevnější, takže jim to asi vyvážilo rozpočty.
  Nakonec se už vlkova slova nedala vydržet a tak si tygr povzdechl a otočil se na něj.
  ,,Jestli ti na tom tak moc záleží, můžeš mi říkat Stripes..." Zavrčel, aby od něj měl konečně pokoj.