Ship: Dagcup/Dagala
Pro: DestinyDraco

Ve světě pod hladinou se ozývalo...

Možná bych to měl uvést nějak lépe. Přece jen asi není úplně běžné, že příběhy začínají pod hladinou ale ten můj je výjimkou. Bude totiž sledovat příběh výjimečného jedince druhu, který všichni nejspíš znáte. Mořské panny, nějaký příběh o nich určitě slyšel každý z nás ale tenhle je sám o sobě výjimečný.

Takže, ve světě pod hladinou se ozývalo pravidelné dunění a řinkot. To vše vycházelo jen z jediného místa.
V jeskyni na okraji, dostatečně vzdáleném aby hluk nerušil běžné obyvatele moře, si už před lety zařídil dílnu nejmladší potomek královské rodiny. Vyžle s rozcuchanými vlasy a ploutví tak zvláštně zelenou až někdo přísahal, že je do hněda.
Byl tam i dnes a tloukl palicí z kamene do velkého kusu kovu, který den před tím našel u korálového útesu. Nejspíš to původně byl štít ale v tuhle chvíli se mu to ani v nejmenším nepodobalo.

,,Už zase se tu schováváš?"zeptal se starší statný muž jen co vplaval za ústí jeskyně.

Upřel svůj modrý pohled na olivovou ploutev mladšího a povzdechl si.
Osoba se na něj otočila s otráveným pohledem a tvářemi zarudlými od námahy.
Díky zástěře z mořských řas, kterou si sám vymyslel a rozcucháným vlasům nikdo nemohl na první pohled určit jestli jde o mořskou vílu nebo muže. Ale to byl v podstatě jeho hlavní záměr.

,,Já se neschovávám, Tlamoune,"odpověděl mu mladý hlas zhrublý prací kterou obvykle dělal. ,, Naopak, likviduju ten lidský odpad, přesně jak si můj otec přeje."

,, Vlastně chce abychom to odnesli na hromadu, ne si s tím hráli,"vyvrátil jeho slova Tlamoun. ,, Kliďas si navíc nepřeje aby se jeho nejmladší dcera motala kolem těch věcí."

,,Syn!!"opravil ho rozzuřeně mladší a zkusil si zakrýt hrudník. Opakuje jim to pokaždé ale neslaví valný úspěch. Naopak i jeho rodina v něm stále vidí jen tu malou holčičku navzdory tomu jak to cítí on sám.

Matka mu vždy dá několikahodinovou přednášku když si ostříhá vlasy a otec je ještě horší když se k ostatním nechová přesně tak jak se od princezny očekává.

,,No jo, Škyťáku,"zabručel Tlamoun a opřel se zády o stěnu jeskyně. ,,Ale stejně by mě stáhnul z kůže kdyby si myslel, že tě v tom podporuju."

,,Nevím proč mu na tom tak záleží,"odpověděl mladší frustrovaně.,, Moje starší sestry, Aurora s Zephyr, zastávají roli princezen dokonale a Klíďa...,"

,, Kliďas junior,"opravil ho Tlamoun automaticky.

,,No a Klíďa, je pro ně dokonalým dědicem. Nejstarší syn, nejlepší syn jakého si táta mohl přát, je udatný bojovník a už dokonce zasnoubený s Astrid. " dokončil co chtěl původně říct. ,, Astrid je přece dokonalá budoucí královna. Odvážná, elegantní a blondýnka."

U posledního slova protočil důrazně oči. Nejednou mu matka předhazovala tu nádhernou mořskou pannou jako příklad toho kým konkrétně by měl být. Jako by potřeboval další důkaz, že se tam prostě nehodí.
Fascinují ho věci co suchozemci hodí přes palubu do moře, i když by tím měl být stejně znechucený jako všichni ostatní jeho druhu.

,,Už mi řekneš proč sis sem zase zalezl?"zeptal se Tlamoun na svou původní otázku.

,, Táta,"odpověděl princ jedním slovem jako by to vysvětlovalo úplně vše. No, mezi Škyťákem a Tlamounem tomu tak bylo. Kliďas sám o sobě byl tak specifickou osobou, že konflikty mezi ním a jeho nejmladším potomkem byly už téměř rutinou.

,,Co ti řekl tentokrát?"

,, Že bych si měl upravit vlasy a konečně si najít nějakého ženicha."řekl Škyťák znechuceně. ,, Prý už na to taky mám věk. Jako by dvojčata nebyla starší a stále svobodná?!"

Škyťák nebyl tak vyloženě proti tomu hledat si partnera dokud nenajde někoho kdo mu ukradne srdce, ale nenáviděl to, že si otec myslel jak ho vztah zázračně napraví. Představoval si, že mořský muž postaví Škyťáka na jeho místo.

,, Kliďas to s tebou myslí dobře,"začal Tlamoun ale skeptický pohled mu naznačil, že mu to druhý moc nevěří. ,, Prostě chce aby jsi zapadl mezi ostatní a nevyčníval."

,,Je tak špatné, že chci být sám sebou?"zeptal se Škyťák i když odpověď už dávno znal. Bylo to špatně už když zjistil, že se necítí jako žena ale jeho posedlost lidskými věcmi bylo něco co jeho otec nedokáže přijmout. Vidí v suchozemcích naše odvěké nepřátele a nechce slyšet nic jiného.

,, Škýťo,"povzdechl si jako by jeho jméno byla nějaká zlá kletba.,, Když jsi byl mladší byl jsi tatínkovo děťátko a vůbec ti to nevadilo. Sedával jsi mu na klíně a poslouchal všechny jeho příběhy. Dokonce i ty co mu navykladali delfíni, kteří je zaslechli nad hladinou."

,,Miloval jsem příběhy o kovářích a dracích,"zasnil se mladší a zahleděl se na stěnu jeskyně kde má své náčrty. Nejenom toho čeho chtěl nakonec dosáhnout ale i draků, jak si je Škyťák představoval. Měl tam desítky různých druhů kolem velkého černého.

,,Škýťo?"ozval se nový tázavý hlas a za rohem se objevila usměvavá tvář jeho sestry. Aurora byla rozkošná zrzka s krvavě rudou ploutví, která byla svým osobitým způsobem celý jejich otec. Tvrdohlavá, zrzavá a v nitru moudrá.

,,Autoro,"odpověděl jí s úsměvem a sundal si zástěru. Odhalil tak hrudník zakrytý modrofialovými mušlemi. Ty mu vybrala matka a trvala na nich i když on sám by dal přednost černým, červeným nebo velmi tmavě modré.

,,Pojď se mnou,"řekla a než by na to stihl něco odpovědět už byla zase pryč.

,,Omluv mě, Tlamoune,"řekl Škýťa než se vydal za svou sestrou. Aurora byla jediná kdo se ho alespoň snažil víc pochopit. Zephyr byla jedna ruka s Astrid, protože jsou skoro stejné. Vypadají jako dvojčata víc než Aurora se Zephyr.

Dohnal jí až velký kus za jeskyní. Plavala směrem k hladině u které na ní už čekalo hejno delfínů.

,,To ti to trvalo,"poznamenala když jí konečně dostihl ale pokračovala dál. Společně prorazili hladinou a vznášeli se s hlavou nad vodou.

Bylo pozdní odpoledne a slunce už se pomalu zbavovalo do červena. Hladina byla klidná ale určitě byl nějaký důvod proč ho sem Aurora přivedla.

,,Proč jsme tady?"zeptal se s pohledem upřeným do její tváře.

,, Delfíni mi přinesli zprávu, že touhle trasou dnes bude plout černý koráb."vysvětlila s pohledem upřeným na horizont. ,,Vypočítavý Slídil pluje z ostrova velkých královen do Zběsilého údolí. Dokonce prý na něm pluje nově korunovaný král Dagur vyšinutý se svou novomanželkou.
Velkou bojovníci a dědičkou z ostrova."

Škyťák se nadšeně usmál a taky se otočil k horizontu. Aurora měla vždy přesné novinky a sbírala příběhy od delfínů stejně jako jejich otec.

Oba jednou za čas vyplavávají k hladině a sledují suchozemce. Obvykle to jsou sice malé čluny a lodičky, které loví ryby ale někdy z dálky zahlédnou i něco většího.
Velké a cenné lodě se ale území jejich otce většinou vyhýbají ze strachu z potopení.

Očividně všichni kromě Zběsilců, ti jsou příliš hrdí a šílení na to aby se kvůli legendám a pověrám vyhýbali nejrychlejší cestě. Navíc se jím asi i líbí to vzrušení z možného nebezpečí.

,,Už se blíží,"vyjekla nadšeně Aurora když jako první zahlédla hlavní stěžeň. Netrvalo dlouho a na dohled obou sourozenců se začal rýsovat trup lodi.

,,Je nádherná,"poznamenal Škyťák uznale,čímž nahlas vyjádřil myšlenku co měli oba.

,,Poplav,"vyzvala ho sestra a sama se vydala blíž k obrovské lodi. Škyťák plaval hned za ní ale nedokázal odtrhnout pohled z plavidla.
Toužil prozkoumat každé jeho zákoutí, stát na přídi při západu slunce a zeptat se námořníků na vše co vědí.
Chtěl poslouchat příběhy námořníků o jejich dobrodružstvích i o mořských příšerách, které si jejich představivost vytvořila.

Loď se stočila a on mohl konečně poprvé zahlédnout palubu. U kormidla stál menší muž s zrzavými vlasy a divokým pohledem.
Něco mu říkalo, že to je král Dagur.
Tu teorii potvrdila krátkovlasá blond žena v černém oblečení co si šla stoupnout hned vedle něj.
Oblečení byl tradiční ostrovní úbor s kalhoty. Království bylo matriarchát a i z toho důvodu nosili ženy totéž co muži.
V rámci zdůraznění rovnosti.

Jeho soustředění se tak zaseklo na královském páru, že na další loď ho jeho sestra upozornila až po ne příliš jemné raně do ramene.

,,Vypadá to na piráty,"dodala pak když už měla zase jeho pozornost. ,,Možná dnes půjde nějaká loď i ke dnu."

Nad tím mohl jen pokrčit rameny a nejistě sledovat co se před nimi odehrává. I Škyťák byl schopen poznat škuner s černou vlajkou lepky a zkřížených hnátů.
Piráti na menší lodi přehodili lana s malou kotvou na konci na velký koráb a přitáhl je k sobě bok na bok.

Skupina ošklivých po zuby ozbrojených mužů začala přelízat na Slídila a vypukl boj mezi námořníky.

Král Dagur ze sebe vydal řev, který měl nejspíš být berserkův bojový křik a vrhl se na nepřátele.

Piráti měli sice na své straně moment překvapení ale moc dlouho jim nevydržel. Byly v početní menšině ale zákeřnosti měli víc než je zdravé. Jen díky tomu se kapitánovi pirátů podařilo královnu přemoci a obmotat její tělo řetězi.
Král si toho v prvních několika okamžicích ani nevšiml. Natolik ho pohltilo bojové šílenství, že nevnímal ani krvácející zranění, která utrpěl.

,,Hej, Dagure vyšinutej!"oslovil ho pirát, který zrovna držel královnu za halenu nad rozvlněnou hladinou. ,, Chceš svojí královničku Malenku?!"

Ta slova krále ještě víc rozběsnila pokud to vůbec bylo možné, ale nedostal šanci svou ženu zachránit. Při posledním slově jí totiž pirát strčil přes palubu a pustil se do boje s králem. Věděl, že dávno prohráli ale chtěl králi ublížit. Takže ho zdržel dostatečně dlouho aby i kdyby se vrhl přes palubu neměl šanci svou královnu zachránit.

Ostatní námořníci to věděli také a když král piráta zabil vrhli se na něj aby ho zadrželi.
Nechtěli aby v hlubinách moře zahynuli oba. Potřebovali alespoň jednoho panovníka.

,, Pusťte mě! Musím jí zachránit! Musím Malu zachránit! Musím za ní! Musím! Musím! "řval jako šílený na všechny, když sebou trhal v jejich sevření ale námořníci ho znali. Svázali ho každým volným lanem, které měli na palubě a pak řetězem pevně připevnili ke stěžni.
Nechtěli nic riskovat.

Celé by to byla velká tragédie, kdyby boj sourozence nezaujal natolik, že se na to z uctivé vzdálenosti nedokázali přestat dívat.

Škyťák dokonce připlaval blíž k velkému korábu, takže když šla královna přes palubu byl ve vzdálenosti,kterou dokázal uplavat během okamžiku.

Škýťa sice celkově není z nejzdatnějších ale v případě potřeby dokáže vyvinout překvapivou rychlost.

To se stalo i nyní. Jak nejrychleji dokázal plaval za tělem, které už vlny i tíha řetězů dávno táhli ke dnu.
Odhodlání a tvrdohlavost má ale tenhle rod mořských obyvatel v krvi a ani oceán se jim nemůže postavit když si něco vezmou do hlavy.

Proto Škýťa sevřel pevně vytáhlé tělo jen co se k němu dostal a použil veškerou zbylou sílu aby udržel královnu nad hladinou.

,, Pomůžeš mi?!"zeptal se podrážděně Aurory když ho to začalo zmáhat. Jeho sestra byla ještě kus od něj a podezřívavě sledovala blondýnu.

,,Měla se utopit,"protestovala. ,,Nemůžeš zasahovat do zákonů oceánu. Kdo je jednou odsouzen moři musí zde zahynout."

,,Ještě není odsouzená,"bránil se a neúspěšně bojoval s řetězy aby je sundal. Sestra dlouho váhala ale nakonec i ona překonala vzdálenost co je dělila. Měla obě ruce prázdné, takže pro ní řetězy nepředstavovali žádného soupeře.

,,Co chceš dělat teď?"zeptala se s pohledem upřený na tělo mezi nimi. Hrudník se sice stále zvedal ale jinak byla mimo.

,,Vezmu jí na souš,"řekl Škyťák odhodlaně.

,,To nemůžeš,"protestovala okamžitě. ,, Chytí tě a zavřou do vodní klece. Víš, že každý z nás je vymodlené dítě, pro které rodiče objetovali moři vše co je napadlo. Nemůžeš jen tak riskovat a hazardovat se svou svobodou i životem."

,,Nechám jí v laguně soumraku,"bránil se rozhodnutě.,, Tam se souš střetává s oceánem. Někdo jí tam najde a vrátí králi. "

Další diskuzi ale zdárně zabránil tím, že se otočil a začal tím směrem plavat. S váhou navíc byl ale pomalý a kdyby ho kdokoliv chtěl ulovit, šlo by mu to snadno.

Aurora to nejspíš viděla také, protože vzala královnu za druhou paži a přijala polovinu váhy. Byla mnohem těžší než by od ženy její výšky očekávali.
Ve dvou jim šla cesta o poznání rychleji.

Laguna soumraku je kryté klidné místo obklopené neproniknutelným lesem s bílými písčitými plážemi a útesy u ústí za kterými se mořské panny krásně skryjí. Byla to jediná laguna dostatečně bezpečná aby se tam jejich druh mohl nepozorovaně objevit a zase zmizet.

Aurora mu s ní pomohla až za poslední útes ale dál jít odmítla. Skryla se před pohledem jakéhokoliv suchozemce pod hladinou i když tam zrovna žádný nebyl.

Škyťák vytáhl královnu na písek a zamračil se když se stále neprobrala. Chtěl jí tedy trochu uvolnit vršek aby se mohla lépe nadechnout, přece jen tělo měla stejné,i když on se tak necítil.

To si alespoň myslel než po několika knoflících narazil na plochý hrudním skrytý halenou s vycpávkami, které měli imitovat prsa.

Ztuhnul a nejspíš by ho i chytil jeden z námořníků krále Dagura vyšinutého, protože se stále smiřoval s tím, že královna Mala je jako on jen naopak, ale Aurora mu kryla záda.

Aby ochránila svého mladšího brášku před suchozemci vylezla na nejbližší skálu a spustila zpěv sirén.

Je to něco mezi písní a nesmírně silným zaklínadlem. Přišli s tím první mořské panny aby ochránili svůj domov před námořníky. Sedli si na okraj útesu nebo se pouze vynořili nad hladinu než začali zpívat. Těch několik veršů znal každý obyvatel moře a věděl jaká síla se v nich skrývá.
Ovšem od naší rodiny měli ještě větší sílu, přece jen jsme potomci vládců moří.

Znělo to nějak takhle:

,,Tam kde vln vzdor
Útes roztříští
Tam sirény chór
Na lidstvo prýští.

Vyslyš mocný hlas
Oceánu vábení
Souš vezme ďas
Vodstvo tě odmění

Následuj mě, můj milý
Zapomeň na svět tam nahoře
Dej mi každou tvou chvíli
Nech touhu v sobě rozhořet.

Zapuď pevninu
Přijď ke mě
Opusť rodinu
Nech tu přátele

Ukážu ti nový ráj
Místo tvého vězení
Ber to jako dar
Tohle je tvé znamení ."

Každý suchozemec v dohledu podlehl a to by poskytlo Škyťákovy dostatek času zmizet, kdyby chtěl.
Ale on stále musel riskovat své štěstí.

Stáhnul se sice z mělčinu do hlubších vod u břehu ale nedokázal odplout za sestrou do bezpečí.

Zůstal poblíž sledovat pláž a stále přemýšlel nad královnou. Pokud má špatné tělo je minimální šance, že by měli následníka a v takovém případě by se vlády mohli ujmout špatní lidé.

Jako kdyby jeho myšlenky slyšel, se král vpotácel na pláž laguny a mezi zoufalými vzlyky vydával zvuky, které by podle Škyťáka patřili jen šílenci.
Tušil, že král šílí žalem a stejně jim nedokázal dopřát soukromí na shledání. Chtěl vidět jak vztah funguje když alespoň jeden má špatné tělo, stejně jako Škyťák sám.

,,Malo, "vykřikl král zoufale a rozběhl se jak jen to po písku šlo než padl na kolena vedle těla své ženy. Rozepl jí vršek až po břicho a kontroloval srdce než jí začal stlačovat hrudník.

Nejspíš lidská taktika jak dostat z těla přebytečnou vodu, zřejmě úspěšná, protože královna začala kašlat a brzy zvracela zbytek slané vody co jí zůstal v těle.

,,D-dagure,"zašeptala slabě královna, když je mořské panny sledovali a zahleděla se na oceán za hranicemi laguny.,, Slyšela jsem hlas, nebyl mužský ani ženský. Přesto jsem přesvědčená, že patří mému zachránci."

Byla odhodlaná zjistit kdo to byl a tak zdánlivě ignorovala zbožný pohled svého manžela, pro kterého byla středobodem vesmíru.
Zajímal jí zachránce, který jí vytrhl ze spárů smrti.

,, Chceš ho najít? Najdu ho, i kdybych kvůli tomu měl přeplout všech sedm oceánů tucetkrát tam a zpátky,"řekl vážně král, když si všiml pohledu své manželky. Snesl by pro ní modré z nebe, co je proti tomu jedna osoba navíc.

Rozhlédl se po laguně a i když nic neviděl, cítil na sobě něčí pohled. Ať už Malu zachránil kdokoliv chtěl mít jistotu, že bude v pořádku a to oceňoval.

Byla to ale i taktická chyba, protože jeho lodě vždy v tuhle dobu blokují hrdlo laguny aby se žádný zvěd nemohl dostat na jejich ostrov a z něj aniž by ho chytili.

Jako by to přivolal viděl dvě lajny pohybu pod vodou docela blízko u sebe. Dopluli k ústí do oceánu, prudce zabrzdili a vrátili se zpět.

Tedy tak to alespoň vypadalo ale za nedalekým útesem se zastavili. Dagur nic neviděl ale zato slyšel dost bouřlivý rozhovor a několik peprných nadávek na svůj zátaras. Kletby byly na takové úrovni, že by se za ně nemusel stydět kdejaký námořník.

,,Hej vy tam!!"oslovil je křikem aby upoutal jejich pozornost. ,, Ať jste kdo jste, pojďte sem a já vám poděkuji za záchranu své ženy.... samozřejmě, hned potom co mi vysvětlíte jak jste to udělali."

Druhá polovina sdělení byla v přátelštějším duchu ale podstata byla dostatečně výrazná. Buď se ukážou a řeknou co se stalo nebo v laguně uvíznou.

Aurora se té myšlence prozrazení bránila ale její malý bratříček byl jiného názoru. Ti dva suchozemci jako by ho uhranuli a on se o nich chtěl dozvědět trochu víc.

Aurora ho tedy následovala na mělčinu až byly jejich ploutve i pod hladinou dost výrazné aby je nikdo nepřehlédl.

,,Mer lyen!"vykřikla Mala když je poprvé uviděla.
V jejím království jsou to mýtická stvoření. Napůl lidé, napůl vodní božstva a kdo je jednou zahlédne je navždy zatracen. Jejich uhrančivá krása láká do záhuby a kdo náhodou přežije už nikdy nedokáže ocenit lidskou krásu.

První instinkt, který v ní ty legendy zanechali bylo zakrýt si oči a druhý zakrýt je Dagurovi.
I když o lásce zrzavého krále nepochybovala, mer lyen nemohla nikdy konkurovat.

,, Sirény,"poznamenal král méně zaujatě než jeho žena, když zahlédl ocasní ploutve dvou bytostí na dně laguny. Ty pověry slyšel na moři tisíckrát,i když jim nikdy úplně nevěřil.

,,Dáváme přednost oslovení mořské panny,"utrhla se na ně Aurora a naštvaně máchla ocasem.

,, Mořský obyvatelé,"opravil jí Škyťák do poněkud neutrálnější podoby, které dával přednost. ,,Já jsem Škyťák a to nerudné stvoření vedle je moje sestra Autora. "

Byl slušný a až přehnaně diplomatický. V tom Škýťa vynikal i když to jejich otec vládnoucí hlavně silou nedokázal plně docenit.

,,Vy jste mě zachránili?"zeptala se maličko nejistě Mala. Tyhle stvoření mají lidi topit a ne je tahat z vody na břeh.

,, Škyťák, kdyby to bylo na mě neobtěžovala bych se,"odpověděla Aurora narovinu a ani se za svá slova nestyděla. ,,Přesto jsem mu musela pomoct, na jednu mořskou pannu je suchozemec obmotaný řetězy příliš velké sousto."

,, Děkuji vám oběma,"řekl Dagur upřímně. ,,Nevím co bych dělal kdybych tak brzy po svatbě přišel o svou lásku."

,,Chtěl bych něco vyzkoušet,"překvapil je najednou všechny Škyťák, který vyslovil své myšlenky nahlas. Už dlouho si pohrával s myšlenkou zkusit vkročit na pevninu.

Rodinné legendy tvrdí, že jeho praprapraprababička byla nejmladší dcerou Tritona, prvního krále moří. Zamilovala se ale do suchozemského krále a za svou láskou odešla na souš. Její potomci ale cítili spříznění i s oceánem a tak jim dal Triton schopnost být součástí obou světů. Chodit po souši i plavat v moři, z části i proto aby ho rodina mohla navštívit.

Jak šel čas z historie se stala historka a z historky legenda v jejíž pravdivost už moc lidí nevěří. Škyťák byl ale jedním z těch bláhových co vždy toužili vyzkoušet jestli je souše přijme stejně jako moře, protože ho to tam nevysvětlitelně táhlo.

Dokonce i jeho matka, Valka, po narození Klíďi byla v pokušení se jít podívat nahoru ale osud je tentokrát nenechal dlouho čekat a ona počala dvojčata. To byla chvíli kdy na nějaké dobrodružství a souš úplně zapomněla. Stala se matkou a královnou na plný úvazek.

,, Škýťo, nedělej to,"rozmlouvala mu to Aurora úpěnlivě.
Ona té báchorce nevěřila a navíc měla velký strach co se jejímu nejmladšímu sourozenci ve světě nad hlavou může stát.
Byl ale pozdě, on už se rukama vytahoval na písek.
Spíše se tedy plazil.

Dokud se ještě jakoukoliv částí těla dotýkal vody nebo vlhkého písku měl stále ploutev ale když začal schnout stalo se něco neočekávaného.

Po hladině se rozběhl vítr, který přišel odnikud a nesl sebou původní a nefalšovaný zpěv sirén. Jen lehké, svůdné tóny bezeslov nesli poselství touhy, která přesahuje všechna království.

Ten konkrétní vítr obklopil Škyťáka a čím víc se kolem motal získával odstín jeho ploutve, která se pomalu vytrácela až zůstali jen dvě ladné lidské nohy, z níž jedna měla na kotníku znak jeho rodu.

Mala zírala na výjev před nimi dost bezeslov. Nikdy ve svém životě neslyšela, že by mořské panny dokázali na souši získat nohy.

Dagur se na druhou stranu zakuckal a rychle si sundal vlastní košili. ,,Jsi nahatý,"řekl jako by si toho do teď nikdo nevšiml ale nebyla to pravda. Akorát mořské panny to neberou příliš na zřetel.
V jejich světě se tělo příliš nezahaluje.

,, Děkuju,"řekl Škyťák maličko stydlivě než si na sebe navlékl ten kus látky.
Výškově na tom s králem byly podobně, když se tedy Škyťákovy podařilo alespoň chvíli stát na nových nohách rovně. Rozlohou hrudi ho ale Dagur výrazně převyšoval, takže jeho košile vypadala na bývalém mořském obyvately jako velice krátké šaty.

,, Říkal jsem ti, že to půjde jako po vodě Auroro,"poznamenal už Škyťák ke své sestře zatím co nedokázal spustit pohled z vlastních nohou. Byly tak nezvyklé. Zároveň patřili a nepatřili k jeho tělu, tak nějak mu připadala i prsa.

,,Jo,jo, "odtušila s pohledem upřeným na horizont. ,, Cokoliv chceš Škýťo, každopádně teď se hezky rozluč a půjdeme. Delfíni říkali, že dnes má připlout arcivévoda Fabián, samozvaný pán oceánu. S tím se setkat rozhodně nechceme."

,,On má připlout už dnes?"zaúpěl Dagur s Malou téměř současně než si uvědomili jak moc to nesedí k jejich obvyklé image a nasadili své masky.

,, Hádám, že z něj nikdo není nadšený,"poznamenal trefně Škyťák než upřel svůj pohled na Dagura. ,,Tak proč tu vůbec je?"

,,Požádat o ruku mé mladší sestry,"řekl Dagur otráveně. ,, Součástí jejího věna jsou rozsáhlá území na východě po naší matce a každý větší mořeplavec má spadeno na rozsáhlé přístavy, které k tomu patří."

,,Jde mu jen o ty přístavy?!"vyjela najednou netypický pobouřená Aurora. Ona totiž od nájezdu mořských panen, které si chtěli vzít Klíďu jen kvůli trůnu, má odpor ke každému kdo si pohrává s city druhých kvůli lepšímu postavení.

Jednou se kvůli tomu dokonce utkala s Astrid když se jí zdálo, že blondýnka víc stojí o vládnutí než o jejich bratra. Ale mladší dívka nakonec dostala rozum a Auroře dokázala, že jsou její city skutečné.

,, Nejspíš,"odpověděla s povzdechem Mala ráda, že se kvůli novému tématu může přestat soustředit na mořského obyvatele s dvěma nohama.
Přece jen ji Škyťák něčím učaroval a ona si není jistá jestli chce vědět čím.
Už je vdaná a on zavání průšvihem.

,,A ty to dovolíš? Vždyť je to tvoje mladší sestra?"ptala se dál dopáleně krále a ani si neuvědomila, že přestala být zdvořilá.,,Jako král bys měl takové typy hnát už z dálky od brány,"

,,Chtěl bych, "přiznal podrážděně Dagur. ,,Jenže otcovo poslední přání bylo, ať jsme otevřeni novým věcem a srdečně vítáme každého cizince. Dokonce upřednostňoval abychom si Heather i já našli partnera, který není Zběsilec.
Prý nám to prospěje."

,, Blbost,"zavrčela podrážděně a čím dál víc se přibližovala ke králi. ,,Nikdo si nezaslouží být obětí úkladů a machinací jen aby nějaký zakomplexovaný idiot dostal kus půdy."

,, Auroro,"napomenul jí důrazně Škýťa, když začala připomínat nespoutaný proud co smete vše bez zaváhání.

Jen její jméno stačilo aby se vzpamatovala a uvědomila si, že jediné co jí zůstalo ve vodě byla ploutev na konci ocasu. Celý zbytek těla už měla na souši a opírala se dlaněmi o písek aby byla výš.

Než se ale jediná mořská panna v laguně mohla rozhodnou jestli se stáhne zpět do vody nebo zjistí jaký pocit je stát pevně na svých vlastních nohách. Narušil soukromí jejich útočiště nezvaný návštěvník.

Postava zahalená ve velkém plášti navzdory vysokým teplotám, s kapucí hluboko do tváře aby z ní nebylo vidět víc než brada a kus krku, uháněla po pláži směrem od zámku.

Tenhle úvod možná naznačuje, že pokračování bude jako z hororu ale opak je pravdou. Jednalo se spíš o absurdní komedii.

,, Dagura!"
,, Heather!"
,,Co tu děláš?!"
,,Co tu děláš?!"

Dagur s cizincem jako by sdíleli jednu mysl, protože mluvili zároveň.
I Škyťákovy uši cvičené z rodinných večeří měli problém rozeznat slova ale oni to očividně věděli.

,,Já se ptal první!"vykřikl nakonec Dagur v nestřeženém okamžiku a ukázal na zahalenou postavu. ,,Jako předpokládaný vdovec jsem měl právo se toulat!"

Frustrované zavrčení naznačovalo, že se cizinec vzdal a úplnou kapitulaci vyjádřil stáhnutím kapuce.

,,Ten dutý kedluben má dnes připlout a já odmítám protrpět další úmorné odpoledne, kdy bude na prázdno plácat sladké nesmysly ve snaze se mi vetřít do přízně."zavrčela tmavovláska a pevně sevřela pěsti po stranách těla.

,, Víš, že pro královskou rodinu existuje zákon o slušném chování vůči zahraničním hostům,"povzdechl si Dagur sám dostatečně otrávený.,,Dokud Fabian nepřipluje s nepřátelskými úmysly, musíme k němu být milý."

,,A co kdyby jste měli ještě jinou návštěvu?"zeptal se Škyťák zdánlivě nevinně zatím co jeho bystrá mysl jela na plné obrátky. Narušil jim rodinný rozhovor s jasným cílem.

Ignoroval nevěřícný pohled třetího suchozemce, když si uvědomil, že je vedle něj minimálně jedna mořská panna a rovnou se připravoval na odmítnutí od jeho sestry, které přišlo téměř okamžitě.

,, Škýťo,ne,"řekla Aurora přísně a založila si ruce na hrudi tak jak ležela břichem na písku.

,, Škýťo, Ano,"oponoval jí s úsměvem a mrkl na ní zatímco k ní přiskákal na nohou mnohem blíž. Měl až netypicky dobrou náladu, když existoval hmatatelný důkaz, že jeho teorie je správná. ,, Prosím, Rori, jedna večeře a pak mě můžeš odtáhnout zpátky do oceánu."

Povzdechla si dost podobně jako to udělala Heather.
Bylo jí jasné, že ve chvíli kdy její bráška vstoupí do lidského světa, už nikdy se pod hladinou nevrátí.
Příliš miluje nové informace a jejich získávání by víc než ochotně zasvětil celý život.
Ani jejich otec, kdyby ve vší své rozzuřené velkoleposti vystoupil na souš, by ho nedokázala přimět se vrátit.

,,Oba víme, že já neudělám nic proti tvé vůli,"povzdechla si. ,,A ty se pod vodu vrátit nechceš."

,, Třeba bude ta večeře tak strašná, že se pod vodu vrátím ještě rád,"řekl v chabém pokusu o uklidnění se svým typickým úsměvem.

,,Hej,"ozvalo se od všech třech suchozemců naráz ve znamení pobouření.
Chtěli dát jasně najevo, že večere s nimi by neměla být výhrůžkou.

Ironií bylo, že se na to oba těšili i kdyby to byla katastrofa. Aurora získá nové příběhy rovnou od zdroje a Škyťák nejspíš po cestě bude mít příležitost zahlédnout alespoň jednu kovárnu.

Auroře se svým způsobem příčila představa, že se vzdá ploutve, která k ní patřila celý život. Ona narozdíl od bratra tolik k souši netíhla ale pohled na suchozemskou princeznu jí trochu nalomil.
Lákala jí na souš podobně jako zpěv sirén láká do vln.
Díky tomu překonala její odpor k myšlence vyměnit ploutev za nohy.

,, Doufám ale, že já na sebe dostanu víc než královu starou košili,"řekla napůl žertem ale pravdou bylo, že byla celkové vyšší než Škyťák,takže by jí králova košile nezakryla.

Mnohem ostražitěji než její bratr se vytáhla na souš a sledovala kouzlo, které jí dalo nohy. Byl to nejzvláštnější pocit co kdy zažila.

Stejně jako u Škyťáka se po hladině rozběhl vítr, který přišel odnikud a nesl sebou původní a nefalšovaný zpěv sirén. Tentokrát to pro ní ale nebyly jen lehké, svůdné tóny bezeslov jak je slyšela coby nestranný pozorovatel.
Poselství touhy, která přesahuje všechna království teď slyšela jasně a mluvila jí přímo do duše.

Dcero oceánu
Slyš vln volání
Ještě včera zachránítě
Dnes tě nechrání

Slyš své duše prosby
Vzlétnout chtěla-by
Zavři chvíli oči
Staň se vlnami

Vyslyš svoje srdce
Chce být přílivem
Drž úplněk v ruce
Souš ti bude dnem.

Moře, vlny, oceán
Jsou tvým původem
Láska ale volá
Je tvým osudem.

Text písně jí vnikl do srdce a usadil tam s nespecifikovaným pocitem, který nedokázala pojmenovat.

Už nevnímala když jí vítr obklopil jako Škyťáka. Ale čím těsněji se kolem ní omotal tím hůř se jí dýchalo a ani si nevšimla, že získal odstín její ploutve, která se pomalu vytrácela až zůstali jen dvě ladné lidské nohy, z níž jedna měla na kotníku identický znak jejich rodu.

Oceán nejspíš chtěl aby ani na souši nezapomněli odkud pochází. Jako by to někdo z nich dokázal.

Aurora se pokusila postavit na vratké nohy jen aby jí přidaná váha pláště nechala klopýtnout přímo do princezniny náruče.
Heather jí pevně sevřela aby se udržela vzpřímeně ale z toho pocitu se Auroře malém znovu podlomily nohy.

Pod vodou nejsou zvyklí na takovou blízkost pokud nejde o obětí a její rozpaky jí poprášili tváře nachem.

,, Děkuji,princezno,"řekla mnohem tišeji než měla v úmyslu ale nevadilo to. Heather byla dostatečně blízko aby slyšela její tep, takže ani těch pár slov jí nemohlo uniknout.

,,Já jsem to udělala ráda, mořská panno,"řekla naopak tmavovláska záměrně tiše a ještě se naklonila aby to působilo, že jí to šeptá do ucha.

Aurora poprvé v životě neměla slov a tak jen sklopila pohled na své, nové, nohy a přemýšlela jestli by jí nemohl někdo vysvobodit z té trapné situace.

Škyťák jako by slyšel její myšlenky si hlasitě odkašlal a mnohem jistěji než na začátku přikročil ke královskému páru.

,, Ukážete nám tedy vaše království?"zeptal se slušně i když bylo vidět jak se třese nedočkavostí a oči mu zářili.
Chtěl vidět všechno.

Dagur se jeho nadšení zasmál ale pak mu položil ruku na záda aby ho vedl. Druhou obmotal své ženě kolem pasu a v tom neobvyklém útvaru vykročili po pláži směrem kde se tyčily hradby města jen za několika stromy, které se vydávali za les.

,,Půjdeme ?"zeptala se jí Heather tak blízko u tváře až z toho nadskočila. Tahle princezna na útěku si očividně až příliš užívá vyvádět jí z míry. Aurora má ale bohůmžel pocit, že by si na to mohla až příliš snadno zvyknout.

Stačilo by jen, aby se přestala kontrolovat a po vzoru svého bratra dala pevnině šanci.
Slyšela a sama vyprávěla tolik příběhů, že to nemůže být až tak strašné jak jim chtěl otec vnutit.

Škyťák tu určitě zůstane ať to bude sebeděsivější, protože pokud něco pochopila už v tom moři tak to, že její bráška má pro královský pár slabost, která by u něj s postupem času mohla přerůst v lásku.
V tu lásku s velkým L, o které se vyprávějí pohádky a která z Kliďase velikána udělá dědečka blonďatých i zrzavých raubířů.

No a co Aurora?
Heather se určitě postará, aby se jí zalíbilo.

🐬🦑🦀🪸

Ráda bych tímto s menším předstihem popřála všechno nejlepší osobě, bez které už si Wattpad neumím představit.
Přeji ti oceán inspirace, moře štěstí a několik jezer krásných zážitků.
🏳️‍🌈❤️🧡💛💚🩵💙💜🩷🤎🖤🩶🤍🏳️‍🌈