Jak jsme pomalu stoupaly dolů, začínala jsem litovat že jsem vůbec šla na tuto výpravu. Ano, zažily jsme monstra, nezkrotitelné počasí, ledovou skluzavku, ztracený kufřík a pálivou pizzu. Ale peklo? To je jiné.
,,Vážně Twilight, ze všech cest, kterými můžeme jít, proč tuhle?!"
Neodpověděla. Vyfrkla malý ledový dech a promnula očima.
,,Twiiiiiliiight." zamávala jsem ji kopytem před obličejem. Otočila se a probodla mě tázavým pohledem.
,,Chováš se divně." okomentovala jsem její chování.
,,Ty taky."
,,Ale ty jinak."
,,Třeba že to, že se blížíme k peklu. Třeba mi temnota sžírá duši a pomalu nademnou získává moc." zažertovala.
,,Jseš pěknej pesimista."
,,S tím nic neuděláš."
Odvrátila jsem zrak a usoudila, že bude lepší s ní teď nemluvit. Stále jsem neměla ponětí proč jdeme zrovna tam. 
Dorazily jsme dolů z hory.Jako by atmosféra zteměla. Nebesa se s každým krokem zčernávala a sníh tuhl. Kopečky sněhu se měnily na kluzké louže a svědivou páru.
  Postavily jsme se před velkou černou bránu. ,,Tartarus." zašeptala Twilight. Jako by jsem o tomhle pekle nevěděla. Ten fakt, že si tudy bereme zkratku mě za žádných okolností nenadchlo.
  Vstup se otevřel. Snad nás i vítal. Nemyslete si že jsem kurážně šla dopředu - nechám vás na omylu. Teď jsem si přála cokoliv, i tu pepřenou pizzu ve vlaku. Cesty nebylo zpět. Musely jsme dovnitř.
Vrata se za náma skřípavě zavřela.
,,Dobrá, teď k tomu proč jsme tady." Twilight se rozhlídla okolo a otočila se ke mně."Mám tu někoho s kým si chci promluvit."
Zarazila jsem se. Takže ona nás sem nevlákne aby jsme to vzali zkratkou. Není to jediná cesta. Ona si tady chce promluvit s démonem! Jasně! Jen si běž na kafíčko s příšerama!
,,Twilight, j-já jdu." Ustoupila jsem váhavě pár kroků dál.
,,Proč?"
,,Nechci tady být. Je tu horko, temno, plno démonů co tě můžou rozsápat.
,,Brána tě teď nepustí. A i tak-" vzala mě za ruku a postrkala mě dál. "Bylo by lepší když budeš u toho." Byla jsem zdrcena. Twilight je jistě šílená, kdo ví jak dlouho to plánovala. Je snad samozřejmé, že ji ta temnota ovládla.
,,Ne!" odtrhla jsem se od Twilight a začínala utíkat opačným směrem. Dohonila mě a chytla za krk. Všechen ten výcvik, co dělat když tě bere únosce vrhl do mé hlavy a já dělala všechno co šlo. Škrábat. Kousat. Vrtět se, cokoliv snad jen ne volat o pomoc. Tady není nikdo kdo by mi pomohl.
,,Víš že tu chcípneš pokud budeš dělat rámus?" zatáhla mě k sobě a podívala se přímo do očí. "Máš štěstí že tě nikdo neslyší." po chvíli mě spustila na zem.
,,Twilight... Proč?"
,,Pojď."
Vyvlekla mě malou cestou. Byla jsem překvapená že tady nikdo není. Všichni spí? Spí se vůbec v Tartaru? Nebo čekají na konci té cesty, aby si na nás mohli pochutnat?
  Přivedlá mě k podivné.. Přepážce? Málá budka, ve které bylo jen černé olno. Dovnitř nebylo vidět, ale mohla jsem zpozorovat dvě bílé oči.
,,Našly jsme ji." Oznámila hrdě Twilight. Obrys postavy přihmouřil oči s podíval se na mě.
,,Koho? Mě? Co jsem? To mě-"
,,Šš! Ne ty." Zamlčela mě kopytem"Chceš vysvětlení?" nervózně jsem zakývala. Twilight se otravně posadila vyslovila tři slova, které mě nadosmrti vystrašily.
,,Šavlík je démon. Stačí?"
,,CO?!"

Oooh boi, to nám to jede °w°
Opravdu se omlouvám že často nevydávám, snažím se najít motivaci která v poslední době nepřichází. '\(°o° )/ Ani nevíte jak moc jsem se snažila aby tato kapitola měla 666 slov ale.. Bohužel jen 571 ._.