Zlámaná, však vcelku vyspaná, jsem se posadila na spacák. Twilightina postel byla prázdná.
,,Hele Šavlíku, kde je Twi?" optala jsem se kočky, která aktuálně byla schovaná v jedné kapsy mého kufru.
,,Ty jsi mi teda pomoc."
Rozlomila jsem piškot který mi zbyl z posledního nákupu na vlaku a podala jsem mu...ji? . Pomalu ho začal ožužlávat, nakonec to nějak snědl. Velký jedlík asi nebude.
Navlékla jsem si tlustou bundu a vykoukla ze stanu. Napadl čerstvý sníh. Tenká vrstva bílého prásku mi spadla na hlavu v momentě co jsem se pokusila dostat ven. Do oči. A za krk.
,,AHH! SAKRA! MÁM TO ZA KRKEM ! TO STUDÍ! AHH!" začala jsem panikařit a zběsile třást. Šavlík se lekl, vyběhl z kufru a začal se mnou šíleně běhat po stanu.
Konečně jsem vyklepala všechen sníh z bundy, uklidnila Šavlíka a šla ven za mým původním účelem.

Princezna seděla na hnědém kameni za našim stanem. Koukala vzhůru na vrcholky hor.
,,Twilight!" překvapeně se otočila. Asi jsem ji málem vystrašila.
,,Oh, dobré ráno Starlight." radostně na mě zakývala.
,,Co tu dělás tak brzo?"
,,Je odpoledne."
,,Aha..."
,,Nicméně jsem stejně venku od pěti, dostala jsem zprávu o obrovské bouřce která se blížila k nám."
,,A co? Jde k nám? Máme jít?"
,,Ne, větry se otočily a bouřka se otočila na západ."
,,Takže.. Vše ok?"
,,Vše ok."
Nastalo trapné ticho.
,,No, máme dostatek času, pozítří vyrážíme do království. Chceš si prohlídnout stanoviště?" prolomila naše trapné..ticho..
,,Samozřejmě!"
Moc jsem toho včera neviděla. Byli jsme jen ve velkém stanu, kde nám dali večeři.
,,Dobrá, dojdeme si pro pytlíček s obědem a pak se tady projdeme, ano?"
Ani jsem neodpověděla. Vydala jsem se slepě vstříc cestě, kterou jsem si kupovidu ještě pamatovala. Nebylo to ani tak těžké - jídelna je druhá největší budova v tomhle táboře. Ráno to tu vypadalo mnohem odlišněji než v noci. Přišla jsem před velký zelený stan. Mám tam přijít pro snídani.. Nebo.. Jak?
,,Jestli se chceš vrhnout plnou rychlostí na oběd, předem mi řekni. Vyšla z rohu Twilight, vyčerpaná a zmatená.
,,Prostě jdi, řekni jméno a dají ti oběd. Buď se tam posaď a nebo přijď do toho modro-fialového stanu na pravo, musím něco vyřídit."
,,Starlight Glimmer" nejistě jsem ohlásila kuchařce. Ta mi vydala sáček s dvěma rohlíky, máslem, šunkou, krabicí a nějakým ovocem. Nebo co to je.
Nechtěla jsem aby kuchařky viděly jak pomalu žvýkám s nechutí tento výplodek, tak jsem zamířila k stanu, kde by měla být Twilight. Cestu jsem okusovala jeden rohlík.
Dorazila jsem k modrofialovému stanu. Nic speciálního čím by jsem ho popsala.
,,Haló? Twilight?" prohlédla jsem stan pro fialovou klisnu.
Vykoukla na mě stará ženská, se spoustou koček ve svém stanu.
,,p-pardon!" zmizela jsem ze vchodu. Uslyšela jsem jen nějaké proklínání a kecy o té dnešní mladé generaci.
Sedla jsem si na lavičku za stanem a doufala že se Twilight ukáže.
,,Starlight! Pojď sem!" Zařval starý naštvaný hlas. Ta ženská mě chce snad zabít.
Musím se schovat. Kdo ví, co by mi udělala stařenka s holí a armádou koček.
Rozeběhla jsem se a začala kličkovat mezi stany. Jak rychlá může být? Doufám že ne až tak moc.
Ale mýlila jsem se, ta stařenka byla stejně rychlá jako já.
,,Starlight! Přestaň mi utíkat!" chytila mě za ocas a přitáhla k sobě. Tohle je můj konec...
Místo babičky na mě vykoukla fialová tvář princezny.
,,To jsi ty? Twilight to mi jako vysvětlíš! Řekla jsi mi blbý stan!"
,,Co? Spletla jsem si barvu. Koho jsi tam potkala?"
,,Naštvanou stařenu."
,,Máš ty ale štěstí." zasmála se.
Otráveně jsem si lehla na zem. Rozhlídla jsem se po okolí se snahou se zorientovat.
,,Hej! Támhle je Šavlík! Šavlíku!" Zavolala jsem na kočku, která vypadala docela vystrašeně a rozcuchaně. No, pravda, dopolední běhání po stanu s šíleným poníkem dá do těla trochu adrenalinu.
,,Zkus tohle." podala jsem mu zbylé ovoce, které mi zůstalo z oběda.
Ten na mě skočil, zakousl se do jídla a spolu s ním si sedl do pláště nějakého stanu.
,,Hm, tak alespoň vím co mu chutná."

Zbytek dne? Procházela jsem se po tábořišti, postavila si hrad ze sněhu a trefila Twilight obrovskou ledovou koulí. K večeři sandwich a další ovoce.
Po pár hodinách...

Přivolala jsem si Šavlíka. Ten zalezl hluboko do mého spacáku tak, že mu  koukaly jen špičky uší.
Bylo docela lehké usnout- divíte se mi? Dnešek nebyl ani tak náročný, ale vtipý. Objala jsem Šavlíka, a zavřela pomalu oči.

,,Starlight! Star!" Vzbudilo mě zoufalé křičení a sníh, který mi opět zapadl za krk.
,,AHH! Co se sakra děje?!"
,,Vstávej! Je to tady! Ta bouřka! Dělej, musíme jít!"
Vítr rozerval do stanu díru. Studené počasí mě praštilo do tváře a já konečně pořádně otevřela oči.
,,Věci jsem vzala, ale teď se musíme jít schovat!"
Zmateně jsem se rozhlídla a posbírala všechno co ještě zbylo. Použila jsem spacák jako pytel a do něj všechno narvala. Právě včas, ze stanu zbyly jen úryvky látky, které strhl vítr. Podívala jsem se kolem sebe.
Okolí střídala směsice bílého sněhu a černé tmy. Světlo vytvářela jen malá lucerna co držela Twilight. Větřice snášela z nebe obrovské, ale hlavně-špičaté kousky ledu.
,,Šavlík! Kde je Šavlík?!" Otočila jsem se a začala hledat modrou kočku. Ve spacáku nebyla. Která měla výhodu kamufláže - v tomhle počasí.
,,Už tam nebyl, když jsem přišla! Musel tu bouři vycítit a utéct!"
Měla asi pravdu. Ale určitě se ztratil! Už ho nikdy neuvidím!
Nemůžeme jít zpět. V tomhle počasí je to nebezpečné, snad i smrtelné.
,,Kudy teď?!"
,,Někde by měl být úkryt!"

,,Co jeskyně?" zahlédla jsem tmavou díru vystupujcí ze skály. Vběhly jsme dovnitř, unavené a promrzlé. Já jsem padla na zem.
,,Ach jo, Jeskyně, vážně?" zastěžovala jsem si.
,,Neměly jsme na výběr."
,,Eh...Twi?" Všimla jsem si pár krvavých ran, které většina z nich na Twilightiných zádech a nohách.
,,Oopsie." koukla se a důkladně ošahala rány. "Ale nebolí to" zasmála se. Vzala si bíly ubrousek a pomalu začala si sušit zranění.
,,Ještě že se mi to nezabodlo do břicha." znova zažertovala, tentokrát jsem to nepochopila.
,,Řeknu ti o tom jindy." řekla a ohlídla se.  "Co teď? Neříkala jsi že se ta bouřka otočila?" zeptala jsem se.
,,Vítr se zase obrátil. Buď to, a nebo to je úplně jiná."
,,To nikdo nehlídal?"
,,Je neděle, všichni měli volno."
,,....."

,,Co? Řekla jsem něco?"