,,To není možné!" sykla jsem na Twilight. Čekala bych všechno ale tohle? Malá, roztomilá kočka démonem?
,,Je to možné a je to tak."
,,Ale ona...on...?"
,,Ona." opravila mě Twilight.
,,Ona nic neudělala! Co s tím uděláme? Stejně tu není! Já ji honit nebudu!"
,,Sledovala nás. Ví že jsme sem šly, ví proč jsme tady. Pokusí se nás zneškodnit."

,,Nic mám neudělala! Byla na nás... hodná... dobrá, na tohle nemám potvrzení, sežrala mi ponožku."
Twilight mě utišila a obrátila se zpět k divným postavám. ,,Prosím, přišly jsme pro křišťálový lapač."
Ihned nám podali malou skleněnou kuličku s rudým šátkem. Ani nechci vědět kdo, nebo co jsou.
,,Tak, Starlight. Potřebuju aby jsi nesla tuto kouli. Chytíme ji do ní." řekla když mi předávala lapač démonů. Stále jsem tomu nevěřila. Pravda, tolik času jsem s ní netrávila, a byli to sotva dva dny. Ale.. Démon?

Vracely jsme se zpátky samou cestou. Celou dobu jsem prozkoumávala třpytivou kuličku co mi dala Twilight. Do tohohle ji máme chytit? Co je to? Pokéball?
,,Twilight. Vysvětlení. Potřebuju se ujistit že jsem při smyslech a že chápu co se děje."
,,Šavlík je starodávný démon. Její druh vládl místnímu okolí. Nebylo to velké teritorium, ale dostatečné aby si zajistili potravu. Podváděli poutníky, trávili s nimi čas a brali jejich duše.Když gryffoní král viděl, co se děje, uvěznil je sem. Do Tartaru. Jak utekl..a Šavlík, ah měla jsi ji pojmenovat jinak, Šavlík zní moc mužsky."
,,Nemyslela jsem nějakou historii, já nevím co budeme dělat teď!"
,,Oh. Musíme ji dostat sem." ukázala na kuličku "O to se nestarej, zařídím to sama. Až vyjdeme ven, měj se na pozoru. Musíme si ji všimnout dřív než ona nás."
,,Proč my?"
,,Proc to musíme dělat? Jsem princezna. Je to moje povinnost.
Proč po nás jde? Kdo by nechtěl duši mocného alicorna?"

Postavily jsme se před bránu. Jako minule, sama se otevřela.
Moje nohy promrzaly z náhlého chladu. Do očí mě zaštípal studený vítr a jasné světlo. Jsme venku.

Jakmile jsme vyšly, odložily jsme si věci do hluboké díry, pravděpodobně vykopané malým savcem. Rozhlédla jsem se po okolí. Teprve teď jsem si uvědomila že její modrý kožich poskytuje dokonalou kamufláž. Twilight se zdála nervózně, však snažila se co nejmíň to dát najevo.
,,Ššš. Tam!" Moje srdce se zrychlilo. Stála jsem na pozoru. Pohlédla jsem na místo kam ukazovalo její kopyto, spatřující malý huňatý výčlenek, co trčel zpoza kamene.
,,Copak to tady máme?" Ženský hlas se mi ozval v hlavě. Co to je? Telepatie? Zacpala jsem si uši. S jistotou to byl nejdivnější pocit co jsem kdy zažila. Nemůžete tomu utéct, aniž se snažíte, uslyšíte jemný hlas dunící v hlavě. Vykoukla z kamene. Světle modrá kočka, s tmavomodrým kožichem okolo krku, zad a ocasu. Černé oči s bílýma panenka. A fialový znak na čele.
,,Princeznička a student?" Obrátila jsem se na Twilight. Měla vražedný pohled. Nic neříkala, nic nedělala.
Zabořila jsem si pohled do šály. My jsme blbci, nemáme ponětí co děláme.
Vyndala jsem kuličku co mi dala Twilight a rozbalila ji z šátku. Sledovala jsem její černé oči. Zahmouřila se a pomalu vstala.

,,Vy zrádkyně."

Seskočila na zem. Její oči zčernaly. Tělo dostalo temnější barvu. Po uších, nohách a obličeji vzplanuly černé ornamenty.
,,Běž za mě!" postrčila mě Twi. Nevěděla jsem co dělat. Jediný na co jsem se soustředila byli její černé oči. Pomalu postávala z místa na místo. ,,Nehněte se." hrozila nám. "Jinak toho budeš litovat, Twilight."
,,Pro tebe je to Princezna Sparkle." prohodily si nenávistný pohled. Twilight udělala jeden krok dopředu. Démon do okolí vypustil hustý, černý kouř.

,,Zadrž dech! Nevím co to je!" varovala mě Twilight. Dech se snažím zadržovat už od doby co jsme v pekle. Smrdělo po síře a popelu. I před branami můžu cítit nepříjemný zápach.
Tmavý kouř se přehnal přes mě a zcela pohltil moje vidění. Zadržený dech mi pomalu začínal vadit. Potřebovala jsem vzduch, moje tělo mě píchavě nutilo nadechnout. Nemohu běžet plnou rychlostí, ale pokud ne, udusím se tady. Snažila jsem vyvodit kde jsem a kudy se dostat ven. To jedině co jsem viděla byly matné záblesky fialové záře. Docházela mi síla. Moje svaly se dál nechtěli napnout.
Nevydržela jsem to a vdechla černý prach. Cítila jsem jak se mi pomalu lepí na plíce. Problém nebyl že jsem nadechla této mlhy. Nemohla jsem vydechnout zpátky. Moje plíce se dočista uzavřely. Bála jsem se. Víc než nikdy.
Kolísavě jsem se potácela v plynu. Cokoliv to je, musím se dostat pryč. Času moc nezbývá.
Běžela jsem dále od fialové záře. Buď je to světlo té kočky - tím líp, nebo světlo magie - Twilight. Ale bitevní magie. Neplýtvala by si energii na něco zbytečného. A kde bojuje Twilight, tam je i Šavlík.
Moje oči zasvěděly. Zapíchalo mě náhlé, bílé světlo. Jsem venku.
Spustila se bolestivá reakce na čerstvý vzduch. Vykašlala jsem tmavé, lepivé saze prachu. Nebyl to příjemný zážitek.
Podívala jsem se za sebe. Mlha už nerostla, ale zabírala celé území.

,,Twilight! T-twilight!" vykašlala jsem ze sebe. Mlha mi stále zhoršovala dýchání. Nedokázala jsem však vyvodit co se děje. Nic skrze hustou mlhu nebylo vidět. Už ani ty záblesky její magie.

Twilight
,,Zadrž dech! Nevím co to je!" marně se pokusím varovat Starlight. Otočím se zpět směrem k tomu démonovi. Pozdě. Hustý oblak kouře mi pohltí výhled a já se ocitnu v temné samotě.
"Nepanikař. V klidu." říkala jsem si pro sebe. Uměla jsem kouzlo co by mě ochránilo. Jen sem potřebovala zjistit, co je jedovaté. Ten kouř, nebo prach.
Lehce jsem se nadechla pusou. V krku mě zaštípali kousky sazí. Jejich chuť byla povědomá. Hořká, ale nechutná.
Vzpomenu si později. Teď vím, co mě dráždí. Můžu konečn-

Mohutná chumáčovitá srst mi obklopila celý obličej. Jako kdyby jsem ho používala. Vidět ani dýchat jsem stejně nemohla.
Moje první reflexy byly se bránit. Velká chyba. Nejen že to nemělo žádný účinek, ale spotřebovávalo to moc energie - kyslíku. O který jsem měla nouzi.
Muselo to přestat. Využila jsem nejslabšího momentu a odtrhla jsem se kouzlem. Odeběhla jsem o kousek aby mě nechytla znova. Při posledních kapkách dechu se mi podařilo vyvolat kouzlo, které mi umožní dýchat. Padla jsem úlevou na zem. Ne - zakopla. Vedle mě ležela naše skleněná koule.
,,Starlight..." řekla jsem si. Stalo se jí něco? Tohle má mít u sebe ona.
Kolem mě prolétla ostrá, modrá šmouha, málem zasahujicí kouli.
,,Tak ty to chceš rozbít, jo?" řekla jsem černému obrysu, moje kouzlo patrně ztišující můj hlas. Neviděla jsem nic jiného než bíle pousmáte zuby, než moje kouzlo obzářilo její prokletou tvář.

Starlight
Pokusila jsem se zjistit co se děje. Twilightino světlo stále nesvítilo. Moje mysl začala generovat nejpravděpodobnější možnosti. Nemohu říct že šťasné.
Upřeně jsem sledovala velký mrak kouře. Žádné světlo. Žádný náznak pohybu. Kouř klidně vlál na místě, severní vítr ho posouval lehce na jih. Začala jsem mít strach.
,,Twilight! Slyšíš mě?" naposledy jsem zvolala. Odpovědi se mi nedostalo.
Ucítila jsem náhlý dotyk na mé přední noze. Přikutálela se ke mě koule, do které jsme ji měli chytit.
,,Twilight?"

Nadechla jsem se.
A zadržela dech.

Jedním skokem jsem se znovu ocitla ve tmavém kouři. Běžela jsem do rovně dopředu. Někde na ni musím narazit. Ještě do zvládne.
Cítila jsem zvířený prach. Někde tu bude. Něco se tu pohybuje. Bože prosím ať je to Twilight.
Ze strany mě srazil velký pytel, vyrážejcí to co mi zbylo z dechu. Spolu s ním jsem byla odhozena pryč z černé mlhy. Měla jsem štěstí že jsme přistáli na čerstvém sněhu, a ne na ledě. Nebo na ostrém rampouchu. To by bolelo.
Vystrašilo mě hlasité vzdychání z pytle co mi teď ležel na zádech. Otočila jsem se a spatřila modrý spacák s vyšitou hvězdičkou. A dokonce říkal sprosté slova.

,,Takže to je pytel plný neschopnosti?"
,,Nech si ty kecy." sykl po mě spacák a začal se koulet dál ode mě. Podařilo se mi ji zastavit a odepnout.

,,Tak..Co teď? Je pořád vevnitř. Možná hledá mě." pomohla jsem ji vstát.
,,Nebo tu kuličku." pozastavila se a ukázala na kouli, co jsem opatrně držela "Hele nemyslím si že to byla náhoda že tě hodila na mě. Chtěla tě trefit a rozbít tu kuličku. Asi ví že jsme venku."
,,Al-" byla jsem přerušena kusem ostrého ledu, který z mlhy mi přeletěl nad hlavou. "MŮŽU DOŘÍCT ALESPOŇ JEDNU VĚTU?-" Vystrčila svoje huňaté chapadlo a obvinula ho okolo koule.
Trvalo mi delší dobu než jsem zjistila že kuličku táhne zpět do mlhy.
,,Ne! Nech to být! Potvoro jedna!" mlátila jsem ze všech sil do huňatého kožichu. Nemělo to kosti. Nic. Jakkoliv jsem se snažila, nešlo to.
,,Ty jedna cheaterko!" zařvala jsem ještě jednou. Třeba když jsi rozesměju tak to pustí.
Pustilo to, ale sneslo se to na zem jen jako humáč chlupů. Twilight, stála vedle mě s kouskem velkého rampouchu.
,,Tady" podala mi další, tenčí ale tvrdší. "Když to nepůjde, zab ji."
,,Dobr- Počkat, co?!"
,,Pamatuj, je to démon. Je to našim úkolem zbavit svět zla."

Nespouštěla jsem oči z černého kouře. Výhled se pomalu začínal vyjasňovat. Dokázala jsem nyní vyvodit matný obrys Šavlíka. U svaté Celestie...
Byla nyní o několik metrů vyšší. Ze zad se jí rozvinuly mohutné chňapadla (chapadla ze srsti .-.), a znamínko na čele ji zářilo fialkovou barvou.
,,T-třeba je to optický klam?" snažila jsem se ujistit. Tohle nám zbývalo. O několik metrů velký démon.
,,Umm... Starlight. Už asi chápu co byl to za kouř....Mění magii na opačnou..."
,,Co tím myslíš?"
,,Eeeh. Při jisté situaci..je to těžké vysvětlit, bylo to první kouzlo co mě napadlo...snažila jsem se.. ji zmenšit."
Mentálně jsem si plácla na čelo. Dvakrát. ,,ŽE SE DIVÍM"
Vyřídím si to s ní dvakrát. Budu ji potřebovat aby jsme ji sundali. Plnou silou jsem hodila rampuch po její noze. Jakoby se jen odrazil a spadl na zem. Její tlapka se zvedla a rozrazila zemi mezi mnou a Twilight, oddělující nás od sebe. Z ničeho nic mě překvapila druhá tlapka - nahrnula na mě sníh a doslova mě zašlápla. Cítila jsem tlak váhy kterou na mě tlačila. Neustálým vrtěním jsem se pokoušela dostat ven, ale vadilo mi bojovat jen proti její váze a snažit se nepuknout. Zatáhla mě za ocas. Drápem mě vytáhla z objetí sněhu a vyšvihla do vzduchu. Proletěla jsem kolem jejího těla, míhajcí hlavu a nahorů nad hory. Byl to odstrašující výhled.
Pokusila jsem zavolat na Twilight, ale rychlost letu mi drala slova z pusy.
~Uklidni se. Musíš se uklidnit.~
Tato slova mi hučela v hlavě. Až na to, že nebyly moje.
,,Halo? Halo! Kdo to je? Pomocte mi!"
~Uklidni se~
Nepoznala jsem čí to byl hlas. Jestli to byl někdo kdo mi chtěl pomoct nebo můj vnitřní hlas který to chce skoncovat. Rozhodla jsem se tomu věřit. Co jiného zbývá.
~Jen. Zavři. Oči.~
Poslechla jsem. Lehce jsem zavřela víčka a nechala se unášet větrem.
Moje tělo se narovnalo. Začala jsem zpomalovat. Pod mýma nohama jsem pocítila chladnou zem.
,,J-jak? Kdo jste?!"
~Vidíš ten velký kámen? Pokus se ho uvolnit aby na ní spadl.~
Byla jsem si jistá že to můj hlas není. Tak chytrá nejsem.
,,Kdo jste! Chci odpověď!" nic neříkal. Asi se nechtěl bavit.
Znovu jsem se podívala na balvan. Má pravdu, šlo by to. Jako absolventka vysoké školy magie a fyziky si jsem jistá že to na ní spadne. Ale, bude to stačit?
Doufala jsem ten hlas ví co dělá.
,,J-jak ho mám uvolnit?" nepřicházela odpověď. "Haló? Já nevím jak!" mojí hlavou procházel zvuk jen severního větru.
"Tak to bude magie." Rozkročila jsem si a připravila se. Teď doufejme že to neprosekne horu naproti. Roh mi zazářil a špička hory začala pod žárem tepla praskat. Sledovala jsem jak pomalu odtává od jejího základu. Dojela jsem až ke kraji. Kámen se s jedním rupnutím uvolnil a začal se posouvat na správnou stranu. Ohlédla jsem se za sebe na bojovou scénu. Jen ať to nestrefí Twilight.

Balvan pod sebou uvolnil řetězec lavin. Sledovala jsem jak mi mizí sníh pod nohama a velkou rychlostí se valí dolů. Naposledy jsem se podívala na balvan, který teď projížděl okolo mě, smetávajcí zbylý sníh. Teď nejen sníh. Ale přejel mi přes můj ocas a ten se zasekl k chaldnému ledu.

Nic jsem necítím. V hlavě mi piští hlasitý zvuk. Spadla jsem do sněhu.
Jsem si jistá že jsem si nic nezlomila.
,,Za tohle zaplatíte." Řekla kočka než byla svalena na zem. Twilight? Kouzlo už vyprchalo, slyšela jsem její hlas docela nízko. Použila jsem veškerou sílu abych se zvedla. Teď není čas odpočívat. Měla jsem co dělat abych otevřela oči, natož udržela balanc. Teď jsem zjistila že mě neposlouchá pravá noha. Ne..Teď se soustřeď Starlight, stále jsi na bitevním poli. Twilight jsem ale spatřila za mnou, vystrašenou, dívajcí se přede mě. Vypotřebovala jsem veškerý zbytek energie abych se podívala dopředu. Abych spatřila další modrou kočku.
,,Šavlíku...?!"

,,Jsem tak zmatená." uslyšela jsem Twilightin hlas, také nevěděla co se děje. Síla se mi vrátila a mě se podařilo dostat lepší pohled na dvě bojující kočky.
,,Princezno Twilight Sparkle!" ozval se mužský hlas, jenž mě donutil vyskočit.
,,Jsme v maléru?"
Viděla jsem dva ozbrojené gryffony. Mezi nima stál větší, zlatá zbroj a velká koruna posázená co vypadalo jako červené rubíny. Nepotřebovala jsem speciální znalosti. Je to nově zvolený král. Groover II.
Dva stráže vedle něho skočili po černé kočce. Radši by jsem ji dala jméno, ale zatím ji budu považovat za tu "zlou"
,,Jste v pořádku? Zaútočila na vás?"
,,Eeeh, vlastně to byl její nápad." ukázala jsem na Twilight. Sakra Starlight, v téhle situaci by jsi neměla žertovat.
,,Co se stalo? Nemá být ten druhý démon stejný? Co se děje? Co tu děláte?"
,,Je mi líto že o tom nevíte. Víte, našim mágům se povedlo očistit jejich druh od zla. Ale někteří silní jedinci byli proti kouzlům imunitní a utekli do těchto hor."
,,Je.. Je jich tady víc?"
,,Podle zpráv co jsem dostal by tato měla být poslední."
,,Takže Šavlík..."
,,Šavlík, pokud myslíte toho menšího, nás varoval a přivedl za váma."
,,Oh, Šavlíku!" Objala jsem ho okolo krku. Vypadal velmi vyčerpaně. Jak daleko je to ještě do království?
,,Ještě jednou se velice omlouváme. Měli jsme je lépe strážit, je mi líto že vás ranila. Prosím, nechte se ošetřit."
,,Jsme kupodivu v pořádku-"
,,Ehm ehm" přerušila jsem Twilightin optimismus "Já nemohu hnout pravou zadní." opatrně jsem nadzvedla moji nohu, nahnutou buď z kontaktu s kamenem, nebo samotným dopadem. Mávl na bílého gryfona, který měl jen polovinu ocasu. Podíval se na mě a jemně začal obmotávat bílým obvazem s zelenými lístečkami.
,,Snad to takhle stačí. Ty lístečky by měly sklidnit zlomeninu. Doporučuju jakmile přijedete do Ponyvillu, zajít si ihned k doktorovi, aby ji narovnal." Vzpomněla jsem si že jejich medicína nedosahuje našich stavů, a že ani teď nemájí v Gryffonstonu jednu nemocnici, tak jsem jen mlčky přikývla, protože to je jediné co mi mohli poskytnout.
,,Děkujeme vám moc za vaše služby. Pokud nás omluvíte, budeme muset odejít. A tady, máte kufřík." řekla Twilight a vzala nám známý hnědý kufřík.
,,Dobrá." s chladým hlasem si převzal smlouvy.
Vážně jsme jeli celou cestu odevzdat kufřík se smlouvama? Jsou v tom vůbec smlouvy? Nemohly jsme je prostě poslat poštou? Zlomila jsem si nohu!
Uh, jakmile se dostaneme domů tak si sepíšu list koho chci zabít. A vezmu je pěkně motorovou pilou.
,,Starlight, vše v pořádku?" zeptala se mě Twilight, znepokojená mým divným pohledem.

,,Pojedeme...teď.. domů?"

Toto je předposlední kapitola.
Snažila jsem se co nejvíc ji udělat delší, takové to grand finále.
Vadí že je to tak dlouhé? No "dlouhé" je silné slovo, 2617 slov.
Mějte hezký den, další kapitola by měla vyjít za pár minut.
*fanfáry imaginárních trumpet*

A k tomu TOHLE JE JEDINÁ KAPITOLA NA KTEROU JSEM SKUTEČNĚ PYŠNÁ 0w0

Btw. Pokud jste našli místo kde chybí kus příběhu, řekněte mi, je to moje vina, píšu na přeskáčku a pak se vrátím abych je vyplnila. Někdy ale na ni ale zapomenu :D
Proč tu není tolik animací co jsem slíbila? Chtěla jsem aby jste použili svoji fantazii ^^