Lepší název jsem neměla xD

,,Stále si jistá že to po nás nepůjde?" ujištovala jsem se u Twilight, protože vážně - máme se zbavit krvežíznivé příšery odhozením ji pár metrů?
,,Nejde. I tak, do té doby budeme už v království."
,,Co?"
,,Vyrážíme!" Zpanikařila jsem a odhodila své věci.
,,Já jsem nespala několik hodin!"
,,Chceš aby tě ta příšera sežrala?"

,,...Jak dlouho půjdeme?" otráveně jsem zamumlala a doufala že změní názor.
,, Vypadá to na zhruba pět hodin."
Ne. Nenenenene. Já rozhodně nehodlám chodit pět hodin v mínusové teplotě, s tisíci příšerami za našimi zády.
,,Je tu nějaký lehčí způsob přepravy?" jestě jednou jsem se zeptala. Třeba ji to nahodí extra inspiraci a na něco příjde.
,,Říkala jsem, že půjdeme. Nemáme tady nic. Pokud nechceš se plazit po zemi ve spacáku jako housenka, budem muset používat svoje nohy."
,,A co kdyby jsme se opravdu plaz-"
,,Starlight!"

Poté, co byly zbaleny všechny věci, jsme se vydaly na cestu. Podle mého úsudku jdeme okolo půl hodiny.
,,Star-light, nemůžem- s-se vyměnit?"
,,Ještě deset minut. Spala jsi déle než já." Přišly jsme na univerzální řešení. Twilight si přiváže můj spacák kolem zad a bude mě táhnout, dokud si dostatečně neodpočinu. Twilight to má blbý, právě jde do kopce. A já potom půjdu cestu dolů.
,,Dobrá Starlight, jsme na hoře. Pojď se vyměnit!" donutila mě k souhlasu. Nechtělo se mi, ale dohoda je dohoda.
Po dalších dvacet minut jsme šly po relativní rovince. Twilight stihla usnout v první polovině. Ani nevím jak mohla - v té zimě.
Dotáhla jsem nás na okraj hory. Před náma byl strmější svah, zakončený nějakou velkou kupou nahromaděného sněhu - že by lavina?
Koukla jsem se za sebe na Twilight. Stále ještě spí.
,,Promiň Twilight, ale tohle se stává když mě nenecháš vyspat."
Odepla jsem Twilight od sebe, zpětně dokonale zapla její spacák, aby se nešlo dostat rychle ven a přistrčila ji k kraji. Gravitace už udělala svoje.
Spacák s teď již probuzenou Twilight se řítil plnou rychlostí dolů z kopce. Byli slyšet jen panické výkřiky a snaha se kouzlem dostat ven. Dole projela do hromady sněhu a zapadla hluboko dovnitř.
Protože to vypadalo že se z toho sama nedostane, se slzami na krajíčku jsem opatrně jsem sklusala dolů a podívala se do malé díry prohloubenou Twilightinou váhou. Z rozeplého spacáku se přiřítilo kopyto a praštilo mě do pravé tváře.
,,Au! To za co bylo?" bolestivě jsem vykřikla a začala si chladit ránu kouskem sněhu.
,,Za co? ZA CO?" ozvalo se z díry. Ze spoda vyletěla naštvaná princeznička, celá červená až na naražené záda.
,,Jdeme. Tyhle hory na nás mají špatný vliv. Vidíš co se s námi děje?! Jako by nás tyhle hory naváděly aby jsme samy sebe zabily!"
,,Twilight, Twilight, klid. Nic se ti nestalo ne? Až na ty záda.."
,,Málem jsi mě zabila!"
,,Co se s tebou děje? Vždycky jsi z toho dělala srandu. Nepraštila jsi se do hlavy?"
,,Praštila jsem se snad všude kvůli tobě!

,,No tak! Starlight! Myslíš že bych se takhle zbláznila? Ha! To bys potřebovala víc než šílenou jízdu dolů z hory!" Tak ta zmrdka si ze mě dělá srandu jo?
,,Hele, ty blázen už určitě jsi!" Chytila mě za rameno a podívala se mi do očí.
,,Ale vážně, nezdá se ti něco špatně?" zašeptala.
,,Já nevím, mě se to zdá zcela normální."
,,Doufejme že máš pravdu. Heh, ale mějme oči na stopkách. Žádná zábava, teď se blížíme k jednomu z nejnebezpečnějších úseků celého Gryffoního království. Tady už jde o život, chápeš?" Začala mě strašit. Mlčky jsem přilývla na souhlas a pomohla jí vyndat spacák z díry.
Všechna veselá atmosféra zmizela.
Ale ten fakt, že půjdeme jedním z nejnebezpečnějších úseku celého světa mě postrašilo víc, než praštěná Twilight. Hodně jsem o tomhle údolí slyšela, zpátky v mé staré vesnici. Nemá to nijak officiální název, místní tomu prostě říkají černé údolí.

Tak si zahrajeme na chytače příšer.