Pandellemic

Takže pro ty z vás, kdo nečetli Bubáčí cvičení, funguje to tu podobně jako u zrcadla, jen je naší zkouškou bubák :D Tuhle část věnuji výše označené holčině, užij si Peterův strach a snad se mi podařilo nějak probořit blok, co ohledně tohoto poberty mám :D

Skříň zarachotila v děsivém zvuku. Prázdná místnost byla osvětlené pouze pár pochodněmi, takže šero dodávalo chrastění, co se ze skříně ozývalo, trochu strašidelnější nádech. I zkušení studenti sedmého ročníku by se ohlíželi přes rameno, jestli je odkudsi ze stínů něco nesleduje.

Strach tu byl hlavní emocí, tohle nebyl zážitek hodný patrona. Ticho tlačilo na mysl jednoho chlapce, co ke skříni bázlivě přistupoval. Co na plat, potřeboval si vyzkoušet kouzlo na tomto tvorovi. Potřeboval ho zkusit ještě před OVCE. A teď k tomu měl jedinečnou příležitost.

Přiblížil se ke skříni s jasnou obavou. Zvuky byly silnější, skříňka sebou házela více a více, Peter ale stejně nepovolil. Byl přece z Nebelvíru, nemohl si jen tak prásknout do bot, kdy se mu zachtělo. Tenhle čin vyžadoval odvahu, možná i odvahu určenou na celý měsíc, ale stejně odvahu.

Zhluboka se nadechl a kouzlem uvolnil západku na skříni. Ta se okamžitě přestala pohybovat. Dveře vrzly a začaly pomalu odhalovat tajemství skryté uvnitř. Ne nadarmo nikdo neznal bubákovu podobu. Jen člověk, co se ničeho nebojí, ji mohl poznat. Najděte ale někoho bez jediného strachu.

Kdesi za okny zahřmělo a prudký vítr rozvibroval okenní tabulky. Peter ale neviděl ani neslyšel nic jiného než slabé vrzání dvířek, co se konečně otevřela dokořán. Ze stínů skříně tak mohla vystoupit postava, kterou chlapec v té tmě zatím nepoznával. I tak si ale připravil hůlku a pevněji ji sevřel v dlani.

Peter nemohl uvěřit svým očím. Díval se přímo na sebe. Zíral si do očí, které byly stejné jako ty jeho. Copak se snad bál sám sebe? Nechápal to, nedokázal pochopit, co to vidí. Bubák nic nedělal, jen stál a čekal. Na co mohl čekat? Co bylo tím hlavním? Stane se ještě něco?

Peter už chtěl ve svém zmatení vyhrknout to kouzlo, když se postava zkroutila. Peter vytřeštil oči a sledoval, jak se jeho podoba na bubákovi kroutí do podivných forem. Až po chvíli pochopil, že bubák otevírá pusu a bezhlesně křičí bolestí. Svíjel se pod kletbou, která se nepromíjela, to skutečný Peter poznal okamžitě.

Peter ustoupil o krok dozadu, jak se lekl. Třeštil oči, jak jeho tělo trpí a sám cítil tu bolest ve svých kostech i kloubech. Zíral, jak se mu lámou kosti, jak se mu klouby vyvrací ze svých míst. Nepotřeboval slyšet, jak křičí, dokázal si tu představu dokreslit sám. Ze všeho nejvíce se možná bál právě této bolesti.

Bubák ale nepřestával. Peter si byl jistý, že v tuhle chvíli nemá jedinou kost v těle celou, už nemohl být při vědomí, ale výraz v bubákových očích ho ujišťoval, že si veškerou bolest uvědomuje a plně ji cítí. Nemohl upadnout do bezvědomí, jistě mu v tom bránilo nějaké kouzlo.

Jenže hlavní konec podívané měl teprve přijít. Peterovo tělo, co bývalo bubákem, se napjalo a najednou, jako blesk z čistého nebe, dopadlo na podlahu. Dvakrát sebou škublo, ale bylo vidět, že tyto záškuby už Peterův mozek neovládá. Byl to poslední pohyb chlapce, který byl umučen k smrti.

Skutečný Peter zatím zíral bez jediné hlásky na to, co se mu ukázalo. Nedokázal si vzpomenout na slova, co měl pronést. Dokázal vidět jenom tu neutuchající bolest a temnotu, co by ho pohltila. Tohle nechtěl zažít. Nikdy to nechtěl zažít.

V očích ho zaštípaly slzy, jak si uvědomil, že svým jednáním přímo k tomuto bodu směřuje. Vždyť kdo by proti němu používal zakázané kletby? Jenom stoupenci strany, co se jich nebála a používala je. A on měl stát proti nim? Jaká je pak šance, že se mu tohle stane? Pravděpodobná? Poloviční? Vysoká?

Ne, tohle on nedovolí. Udělá cokoliv, aby nemusel zažít svůj nejhorší strach. Svoji obavu. Bál se bolesti i smrti, proto ji nechtěl zažít. Aspoň ne teď a ne takhle. Takhle rozhodně ne. Nesmí dovolit, aby si na něm temná strana smlsla. Za jakoukoliv cenu. 

"Riddikulus," pronesl chvějícím se hlasem s myšlenkou na to, že takhle neskončí. Bylo jedno, co bylo do teď, on věděl, že udělá všechno pro to, aby se mu to nestalo. Aby nezemřel v bolestech po mučení. To už se před nimi raději bude plazit, jen aby ho nechali žít bezbolestně.

Měnící se bubák si sebou zpět do skříně bral i něco víc. Bral si Peterovu loajálnost, věrnost a svobodomyslnost. Bral si jeho chuť stát na straně dobra za každou cenu. Bral si jeho odhodlání pomoct přátelům. Nic nemohlo tolik zničit odhodlání jako vidina nejhorší noční můry. 

A Peter ji viděl. A věděl, jak jí změní, aby se nestala skutečností. Možná ho to bude hodně stát, ale takhle neskončí. To nedovolí. Za každou cenu, za každou oběť, za každý nádech někoho jiného, ale on přežije. Bude žít dlouho, spokojeně a bezbolestně. 

Bylo jedno, jak vysoká bude ona cena, když ji byl ochoten zaplatit. Tu noc se zrodil nový Peter Pettigrew, ten, který byl nenáviděn a ke konci odsouzen mnoha lidmi. Tu noc totiž Peter pochopil, co je pro něj nejdůležitější. A ty podřadnější věci mohl klidně obětovat...