Místo toho, aby ho moje chování překvapilo, mi věnoval vědoucí pohled. Věděl moc dobře, co zrovna dělám a taky, co bude následovat. Vyděšený ale nebyl. Vlastně nebyl ani rozhozený. Tvářil se spíš naštvaně. Jediné, co v tu chvíli udělal bylo, že lehce povolil stisk, kterým mě držel přišpendlenou u zdi. Hned na to mě ale druhou rukou chytil pevně pod krkem a ve chvíli kdy jsem si v duchu odečetla poslední vteřinu před posednutím, mi položil dlaň na čelo. Neměla jsem tušení o co se snažil, ale ať to bylo cokoliv, bylo už pozdě. Démon už byl na svém místě. Začala jsem sebou zmítat, řvala jsem, prskala... ani démonovi se ten chlap očividně nelíbil. On ale jen zesílil stisk kolem mého krku a zároveň mi lehce zaklonil hlavu s dlaní stále položenou na mém čele. Přitom po celou dobu odříkával modlitbu a měl u toho až pekelně soustředěný výraz. Démon ve mně se začal vztekat a zmítat se. Nelíbilo se mu to ani trochu. Ten kněz ho ze mě na sílu dostával ven. Nemám nejmenší tušení, jak dlouho to trvalo, ale bolelo to jako čert. Ačkoliv se snažil vypudit nezvaného hosta z mého těla, připadala jsem si, jako by zároveň vyháněl i mě samotnou. Bolelo mě to nejen fyzicky, ale i psychicky. Křičela jsem z plných plic a na konci se jen svalila bezvládně k zemi. Démon byl pryč a já ztratila vědomí.

***

„Děkujeme ti, že jsi nám pomohl ji sem dopravit," slyšela jsem mužský hlas. Pořád jsem měla zavřené oči a taky byla ještě dost mimo, ale zlehka jsem už začínala vnímat své okolí.

„Tvrdili jste mi, že to bude hračka, ale ta mrcha na mě zaútočila," ozval se další a mnohem naštvanější hlas. Opět to byl nějaký muž.

„Pozor na jazyk Elliote!" okřikl ho první z nich.

Další konverzaci mezi nimi už jsem moc nerozuměla, protože jsem znovu střídavě upadala do bezvědomí a probouzela se.

***

„Hele už se probouzí," ozval se z pravé strany znovu mužský hlas, když jsem asi po několikáté přišla k sobě. 

Po celou dobu spolu mluvili v angličtině. Konečně se mi podařilo otevřít oči abych viděla s kým, a hlavně kde to vlastně jsem. Seděla jsem přivázaná na židli v malé místnosti, která mi až děsivě připomínala můj pokoj v sirotčinci. Jedním z oněch mužů, kteří se mnou v místnosti po většinu času byli, samozřejmě nebyl nikdo jiný než kněz, který mě přepadl u mě v bytě. Další byl taky kněz, ale o dost starší a prošedivělejší.

„Co s ní vlastně máte v plánu?" položil mladší z nich otázku svému kolegovi.

„To už není tvá starost. Ale nemusíš se bát, dohlédneme na to, aby nedělala problémy... stejně jako ti ostatní," pronesl rozhodně ten starší.

„Dobrá," přikývl první.

„Svázal jsi ji ty ruce pevně? Nerad bych tady řešil problémy s démony," promluvil druhý.

„Nebojte, navíc není tady nic, čím by se mohla pořezat," věnoval mu mladší úšklebek.

„Tím bych si nebyla tak jistá, umím být docela kreativní," naklonila jsem hlavu na stranu a přitáhla tak jejich pozornost.

Už mě nebavilo tam jen tak sedět a poslouchat, jak dělají, jako bych tam vlastně ani nebyla. Mysleli si, že jsem úplně blbá. Jenže já na ulici netrávila čas jen tím, že bych pila nebo šňupala. Snažila jsem se i vzdělávat. Bylo to o dost složitější, než kdybych chodila stejně jako ostatní děti do školy, ale i tak se mi podařilo přiučit pár věcem. Mezi ně patřil i jiný jazyk, jako třeba angličtina. Bylo vidět, že jsem je oba dost překvapila.

„Nuže, není tedy již důvod vás dál z našich rozhovorů vynechávat, když nám očividně rozumíte každé slovo," odkašlal si starší muž a konečně se pohledem přesunul na mou osobu. „Já jsem otec Bale, zastupuji zde evropskou církev a toto je můj kolega otec Flynt," ukázal na chlapíka po své levici.

„Jsem Elliot," opravil ho a otec Bale mu věnoval naštvaný pohled.

„Fakt vás oba moc ráda poznávám, ale může mi někdo vysvětlit z jakého důvodu jste se mi vloupali do bytu, a hlavně proč tady teď sakra sedím svázaná!" Procedila jsem naštvaně a ironicky skrz zuby, zároveň jsem se ještě několikrát zavrtěla na židli a snažila se ze sevření provazů kolem mých rukou vymanit.

„Jsi na svatém místě dítě, měla bys tedy vážit svá slova," vyhnul se mým otázkám otec Bale a místo toho mě neopomněl napomenout za můj slovník.

„Podívejte otče...," zadívala jsem se mu do očí a slovo „otče" jsem skoro vyplivla. „...na tohle vám upřímně kašlu. Klidně tady řeknu i slovo prdel a polibte mi," věnovala jsem mu zářivý úsměv. 

"Měla by sis víc dávat pozor na jazyk dítě, tvá drzost se ti nemusí vyplatit," probodl mě Bale přísným pohledem.

"Ukázala bych vám prostředníček, ale mám svázané ruce, tak si to zkuste alespoň představit," pokrčila jsem nenuceně rameny. Nenechám se zastrašit nějakým knězem.