Knihovna byla jedním z míst, kde jsem od odchodu ze sirotčince trávila většinu svého času. Odtamtud jsem vlastně měla všechny své znalosti. Počasí nám toho dne zrovna dvakrát nepřálo, a tak nám cesta do Tampicu v tom deštivém dni uběhla docela rychle. Uvnitř jsem se rovnou vydala hledat mezi regály, tak nedočkavá jsem byla. Elliot šel mezitím za knihovnicí. Neřekl mi, co přesně s ní šel řešit a mi to vlastně bylo docela jedno. Jediné, co mě v tu chvíli zajímalo bylo to, abych našla všechny informace, které jsem potřebovala. Problém byl v tom, že jsem vlastně nevěděla, kde přesně začít hledat. Naštěstí už byl u mě Elliot a za ruku mě táhl do zadní části knihovny.

„Napadlo mě, že by nějaké informace mohli být v novinách z roku tvého narození," vysvětlil mi důvod toho, proč jsme stáli před obrovskou kartotékou. V tu chvíli mi došlo, proč mluvil s knihovnicí.

„Super, tak jdeme na to," věnovala jsem mu nadšený úsměv a začala se hrabat v prvním šuplíku na který Elliot ukázal.

Probírali jsme se těmi starými výtisky několik hodin a já už začínala ztrácet naději, že něco objevíme. Přijde mi, že v tomhle městečku byl největší odvaz v té době, když někoho pokousal pes. Vážně, v těch novinách nic zajímavého nebylo.

„Asi něco mám," prolomil ticho Elliot a já stála během sekundy vedle něj.

Ukazoval na titulní článek z novin vydaných 1. května necelý rok před mým narozením. Psalo se tam o událostech předchozího dne, kdy se při Filipojakubské noci děla strašná zvěrstva. Elliot noviny lehce postrčil ke mně, abych si mohla přečíst celý článek.

„Nic takového, jako to, co se stalo při Filipojakubské noci z 30. dubna na 1. května, naše město ještě nikdy nezažilo. Skupina několika desítek vyznavačů ďábla se sešlo na místním náměstí, kde se celou noc oddávali nechutným a zvráceným orgiím."

Dál už tam nebylo nic, co by mi přiblížilo, co se ten den skutečně dělo. Nebyla jsem si tak úplně jistá, co to mělo společného se mnou, i když datum by odpovídalo době mého početí.

„Nejsem teda o moc chytřejší než předtím," přiznala jsem mu.

„Na tohle si pamatuju. Když jsem sem přijel, tak tuhle událost v klášteře hodně řešili," mračil se na ten list papíru. „Dle všeho tam uprostřed náměstí v altánu všichni hromadně souložili, vyrývali si na těla různé znaky nebo se potírali a požívali svou vlastní krev," začal mi popisovat podrobnosti, které v novinách neuváděli.

„Tak to je pěkný humus," neodpustila jsem si jeden znechucený úšklebek.

„Po konci těchhle orgií pak všechny ženy na místě zabily své partnery, potřely se jejich krví a odešly. Mrtvoly tam zůstaly ležet do dalšího dne," dokončil vypravování.

„Chceš říct, že takhle jsem byla zplozena i já?" Pozvedla jsem jedno obočí.

„Dávalo by to smysl. Otec Bale hledal osoby narozené právě devět měsíců po téhle události. Osoby počaté při tom obřadu," zadíval se na mě.

No výborně, mohlo mě napadnout, že mí rodiče byli šílenci. Jenže pořád zbývala spousta otázek, na které jsem ještě neznala odpověď. Teď jsme alespoň věděli, kde máme dál hledat. Můj plán se Elliotovi líbit nebude, ale pokud jsem chtěla znát celý příběh, neměla jsem na vybranou. Musíme najít členy toho zvrhlého kultu.