Než jsem se nadála chýlil se den ke konci a mě čekala směna v mé druhé práci. Narozdíl od výpomoci v útulku, mi práce v baru nikdy nevydržela moc dlouho. Hlavně proto, že se mi tam dost často stávaly nepříjemné nehody a já tak skončila směnu s rozmlácenou hospodou a několika mrtvými těly. K mému štěstí se poldové nikdy nedopátrali až ke mně, brali to prostě jen jako další řádění některého z místních gangů. Díky bohu za ně. Nebo díky ďáblu za ně. Těžko říct. Někdy jsem si nebyla jistá, kdo z těch dvou vlastně vede moje kroky, i když z větší části jsem se přikláněla právě k onomu pekelníkovi. Občas jsem si připadala jako by byl můj život hodně špatný film, jenže bez možnosti ho stopnout a vyměnit za jiný. Takže mi nezbývalo nic jiného než si dát doma rychlou sprchu, hodit na sebe něco čistýho a modlit se, aby mou noční směnu všichni přežili.

Bar Leo Peréze. Bylo to už víc jak dva měsíce, co jsem u něj začala pracovat. Leo byl idiot, ale já se s ním vždycky uměla vypořádat. V černých kraťasech, džínové blůzce bez rukávů a vlasy staženými do drdolu, jsem vstoupila hlavními dveřmi podniku a pozdravila všechny přítomné. Odhodila jsem si batoh do skladu a vydala se za bar, kde už čekala skupinka chlapů na svůj první drink. Byla jsem zvyklá, že to na mě každý druhý mužský v baru zkoušel. Sladké řečičky, drinky zdarma, pořád to stejný dokola. Pokaždé jsem se na ně mile usmála, vypila si s nimi drink a pak je poslala do míst kam slunce nesvítí.

„Hola preciosa," ozvalo se vedle mě. Krásko. Přišlo mi to směšné vzhledem k tomu, jak jsem většinu svého života vypadala. Třebaže jsem nebyla úplná ošklivka, chlast a drogy ze mě udělali trosku s kruhy pod očima a bledým obličejem. Přesto jsem mu věnovala jeden ze svých naučených, falešných úsměvů a dál se věnovala míchání drinků. Tenhle chlápek byl dalším z té řady neodbytných, které neodradilo ani moje mlčení nebo znechucené pohledy a koulení očima. Už jsem ho chtěla utnout v jeho dalších snahách, když přede mě nenápadně předsunul malý balíček plný bílého prášku.

„Qué tal si te diviertes?" zakmital na mě svým špatně udržovaným obočím a navrhl mi trochu společné zábavy. Což o to, onen typ zábavy se mi zamlouval, už ale tak ne ta část, která zahrnovala i jeho osobu. S širokým úsměvem jsem od něj balíček převzala a navrhla mu ještě jeden přípitek, než se půjdeme společně pobavit. Naštěstí už byl tak opilý, že si ani nevšiml, jak mu do jeho skleničky přisypávám i trochu prášku na spaní. Je to už dávno, co jsem si udělala zásoby pro případ nouze a tohle rozhodně případ nouze byl.

Postavila jsem jeho skleničku před něj a s hraným úsměvem si s ním přiťukla na úžasnou noc. Kdyby jen tušil, že on ji prospí. Načež do sebe kopnul celý obsah na ex. Pak jsem se spolu s ním vydala do jednoho ze salónků, kde se usadil na můj vkus až příliš blízko mě. Snažila jsem se nevšímat si ho, ani když se na mě začal sápat a místo toho jsem se věnovala přípravě toho bílého štěstíčka. K mé radosti zafungoval prášek celkem rychle, a tak jsem měla od toho idiota konečně klid. Odsunula jsem ho stranou abych kolem sebe měla dost svého osobního prostoru a už jsem se nakláněla nad stolem abych nosní dírkou nasála připravený materiál. Zhluboka jsem se nadechla, opřela se o pohovku a vyčkávala až začne působit.