Na druhý den jsme se časně ráno sbalili a vydali se pryč z města. Nebylo bezpečné zůstávat na jednom místě, a i když Elliot tvrdil, že nikomu neříkal, kde je ubytovaný, nechtěl nic riskovat. Proto jsme se rozhodli přesunout zpátky do Tampicu, kde zůstaneme na noc v některém z hotelů, protože vrátit se ke mně do bytu by nebylo zrovna bezpečné. Nejspíš už tam církev poslala někoho ze svých řad, aby tam na nás čekal. Naše první zastávka byla na jedné z tržnic Altamiru, abychom mi obstarali něco na sebe. Vešli jsme do jednoho obchodu s obnošeným oblečením a Elliot mi pokynul abych si něco vybrala. Nebyla jsem zvyklá takhle nakupovat. Alespoň ne za peníze. Přecházela jsem mezi věšáky a hledala něco v čem bych nevypadala buď jako šlapka nebo jako chlap. Nakonec jsem ale našla pár kousků, ve kterých jsem to byla prostě já.

Elliot zrovna za nákup platil, zatímco já na něj čekala venku. Na figuríně tam byla vystavená žlutá pláštěnka. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem ji prostě toužila mít. Nechtělo se mi už ale z Elliota tahat další peníze, i když jsem věděla, že to, co zamýšlím se mu rozhodně líbit nebude. Rozhlédla jsem se kolem sebe abych zjistila, jestli mám nějaké diváky. Všichni ale byli zaneprázdněni vlastní prací, takže si mě nikdo nevšímal. Nenápadně jsem se vydala kolem figuríny dál do centra tržnice a v momentě, kdy jsem figurínu míjela, jsem z ní tu pláštěnku jediným švihnutím ruky sundala. Nebyl to pro mě žádný problém po mých několika letech praxe v ulicích Tampicu. Dalším rychlým pohybem jsem ji hodila na sebe a nenápadně se zařadila do davu lidí před jedním stánkem s kořením.

Během toho už z ochodu vyšel i Elliot a lehce nervózně se rozhlížel kolem sebe a hledal mě. Zamávala jsem na něj a čekala až za mnou dojde. Zamračeně si mě chvíli prohlížel, než nakonec jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. Věděl, že jsem ji ukradla, ale neřekl mi k tomu jediné slovo. Nepoučoval mě, ani nechtěl abych ji vrátila. Za to jsem mu byla vděčná. Nebyl jako ostatní lidé z církve, a to se mi na něm líbilo. Byla to příjemná změna.

Jakmile jsme dojeli do Tampicu, Elliot vybral jeden z místních hotelů, kde nás ubytoval na společném pokoji a zařídil nám další vozík plný jídla. Tentokrát už jsem se nepotřebovala tolik nacpat, takže jsem před ním výjimečně jedla jako člověk. Nechtělo se mi ale prosedět celý večer a noc na pokoji. Potřebovala jsem upustit páru. Odreagovat se. Hlavně jsem potřebovala alkohol. Spoustu alkoholu. Proto jsem se snažila přemluvit Elliota, aby šel se mnou do klubu. Samotnou mě pustit nechtěl, jenže přidat se ke mně taky ne. Nakonec se mi ale podařilo ho přemluvit, a tak jsem na sebe hodila jeden z kousků oblečení vybraných na tržnici, což znamenalo tričko s krátkými rukávy o velikosti XXXL s nápisem AC/DC. Bylo mi tak velké, že jsem ho mohla nosit jako šaty, a to byl taky účel jeho nákupu. Bez dalšího zdržování jsem pak Elliota tahala za ruku do jednoho z místních vyhlášených podniků. To jsem ale ještě neměla nejmenší tušení, jak tahle noc pro nás oba skončí.