Adrien se ani nehnul. Z jeho úst nevyšlo jediné slovo, pouze jeho oči se stočily z Gabriela na Berušku. Jeho pohled ... Beruška čekala, že v nich uvidí vše, ponížení, zlost, smíření, prohru. Netrefila se ani v jedné z nich.

Adrienův pohled byl tvrdý, odhodlaný. Ta záplav zelené v nich, ještě umocněná maskou Černého Kocoura, sálala energií a nepřipouštěla prohru. A Beruška věděla, co to znamená. Adrien nehodlal sejít ze správné cesty ani o milimetr.

,,Nikdy," odpověděl svému otci.
Gabriel s ostrým zvukem bouchnul svou holí o podlahu a přimhouřil oči. ,,Nehraj si se mnou, Adriene. Jdi a vezmi té holce její náušnice."
,,Ne," oponoval Adrien nadále.

,,Přidáš se raději k holce, o které ani nevíš, kdo je, raději než ke svému otci. Raději něž ke své rodině?''
Adrien zaťal pravou ruku v pěst. ,,My nejsme rodina od doby, co máma zmizela."
Jako by s jeho slovy do Gabriela udeřil blesk. Jeho tvář získala nebezpečný výraz.
,,A proč si myslíš, že tohle vše podstupuji? Právě kvůli ní!"

Adrien s Beruškou na něj oba zůstali hledět, zmražení jeho nenadálým prohlášením.
Gabriel Agreste ve vzteku odhodil svou hůl. Poté popadl brož na své hrudi a ukázal na ni.
,,Mirákula, ta to vše způsobila!" Jeho hlas se třásl, jak najednou začal křičet. ,,Kvůli nim zmizela!"
Adrien se najednou oklepal z překvapení a zamračil se. ,,A proto s jedním z nich ničíš životy několika milionům obyvatel Paříže?"
,,Abych přivedl tvou matku zpět!" odpověděl Gabriel rozzlobeně. ,,Vyhladil bych kvůli ní třeba celé lidstvo!"

,,Tohle ale není smysl mirákul!" Beruška se už neudržela a vykřikla na Gabriela ta slova. ,,Mirákula jsou tu proto, aby lidstvo chránila a prováděla skrze nebezpečí, ne to nebezpečí sama způsobovala!"

Gabrielův pohled se upřel na ni. Jeho oči přímo přetékaly nenávistí, bylo to tak odlišné od pohledu jeho syna.
,,To ti napovídal Fu? To o mirákulech?"
,,Samozřejmě," odsekla Beruška. ,,A měl naprostou pravdu."
Adrienův otec se ušklíbl. ,,Ten starý blázen tomu sice stále možná věří, ale pravda to není již hodně dlouho. Mirákula jsou to největší zlo, které kdy lidskou rasu postihlo."

A proto jedno sám používá, zachmuřila se Beruška v duchu nad jeho slovy. Nahlas však nic neřekla.

,,Pověděl ti Fu taky, jak to dopadlo, když naposledy někomu svěřil mirákula? Co se stalo poslednímu majiteli Pavího mirákula?"
Beruška mlčela, čekala, co Gabriel poví, Adrien však zavrtěl hlavou.
,,Ne," vydechl. ,,To není, nemůže být..."

Gabrielův pohled se přesunul zpět na jeho syna. ,,Co nemůže být? Že by tvá matka mohla být majitel Pavího mirákula? Jenže tohle je realita, chlapče."
Adrien byl očividně zcela zmatený. ,,Proto zmizela? Protože odešla chránit jiné místo?"
,,Nebuď blázen," odeskl Gabriel. ,,Tvá matka zmizela bez svého mirákula. A ty mi teď odevzdáš to své a Beruščino, abych ji mohl přivést zpět a učinit konec všem těm sílu poskytujícím předmětům."

To ne. Snad se nechystá zničit včechna mirákula? probíhalo Berušce hlavou v rychlém sledu. Bylo to však jen vroucí přání, protože věděla, že právě to se Gabriel Agreste chystá učinit.

Adrien se ztěžka zvedl na nohy. ,,Ne, otče. Musela mít důvod, proč zmizela. Proč nás tu nechala bez jakéhokoliv slova, zprávy," zatvrdil se pak.

,,Nesmysl. Přestaň si hrát na superhrdinu a dej mi ta mirákula!" zavřísknul Gabriel na svého syna.
Adrien ignoroval jeho výkřik a obrátil se na Berušku. Natáhnul k ní ruku. Beruška se jí vděčně chytila a nechala se vytáhnout na nohy.

,,Díky," vydechla, když jí došlo, že se nechala zvednout od Adriena.
Pousmál se. ,,Pro tebe vždycky, Brouku," odvětil. Pak jeho koutky klesly a úsměv nahradil znovu vážný výraz. ,,Musím tě požádat, abys mi pomohla porazit mého otce, Beruško. Pomůžeš mi?"

I kdyby to byl kdokoliv jiný, než Adrien, Beruška by souhlasila. Takhle však byla její odpověď o to rychlejší. ,,Samozřejmě," odvětila. ,,Pojďme tedy získat motýlí mirákulum."

~~~
Teda lidi ... mám trochu zpoždění, co? 😄