Adrien seděl v kuchyni, zády opřený o zeď. Byl unavený, tak hrozně moc se mu chtělo spát, Plagg dokonce dřímal na jeho noze. Ale věděl, že on nemůže. Nesmí nechat své oči, aby se byť jen na vteřinu zavřely. Protože Paříž je potřebovala a protože Beruška byla zraněná.

,,Brouku, co tvé zranění?" zavrněl zdánlivě beztarostně. V jeho mysli se však skrývala obava, strach, že Beruška nebude kvůli svému zranění moci nadále bojovat.
,,Hojí se," odpověděl hlas jeho dámy přes zeď.
Adrien pozvedl obočí. ,,Hojí se? Jak to?" zeptal se.
,,Nejspíš na to působí Štěstíčko, bolest zvolna ustupuje." Beruščin hlas zněl, že si není jistá a to Adrienovi skutečně nepřidalo.
,,Dobře," odpověděl zamyšleně. ,,Počkej tady a já se mezitím půjdu podívat, jak to vypadá venku."

Uslyšel zašustění, jak se Beruška za zdí prodce pohnula.
,,Na to zapomeň! Jsme tým!" vyhrkla a pak zasykla bolestí.
,,Ale ty teď nikam nepůjdeš, Brouku," namítl Adrien pevně.
,,Takže ani ty, číčo," ozvala se odpověď přes zeď a Adrien by mohl přísahat, že v jejím hlase slyšel úsměv.

Má pravdu, bez ní nic nezmůžu, mihlo se Adrienovi hlavou.

Opřel hlavu o zeď a pohlédl na strop. Musel počkat, než kouzlo Berušku vyléčí natolik, aby mohla pokračovat v boji.

Ten její pád ... určitě má zlomených pár žeber, proto jí ten pohyb tolik bolel. A nedivil bych se ani kdyby měla podvrknutý kotník. Adrien zavrtěl hlavou. To ještě chvíli zabere.

Nějakou dobu bylo ticho, pak však Adriena něco napadlo.
,,Proč myslíš, že to dělá?" řekl tiše. Bylo na výsost jasné, o kom mluví.
Berušce chvíli trvalo, než odpověděla. ,,Naše mirákula společně mají neomezenou moc. A on je chce oboje. Možná proto."
,,Takže chce ovládnout svět?" nadhodil Adrien smutně.
,,Myslím si to samé," ozvala se pochmurná odpověď.

To Adrienovi nepřidalo.
,,Beruško? Slíbíš mi něco?"
Nezaváhla. ,,Cokoliv," odvětila okamžitě.
Adrien se nadechl. ,,Zůstaneme parťáci, i kdyby to měl být náš konec." ,,To je přece jasné."

Adrien se musel pousmát, Beruška tu předchozí větu totiž pronesla tónem, který sděloval, že se zeptal na předem hotovou věc. Už už otevíral ústa, chtěl jí poděkovat, když se znovu ozval její hlas.

,,Kéž by se tohle nikdy nestalo," povzdechla si Beruška.
,,Lišaj?" ujišťoval se Adrien, zmatený její náhlou lítostí.
,,Tohle všechno," povzdechla si superhrdinka ze zdí.
,,V tomhle s tebou nesouhlasím," ohradil se Adrien okamžitě. ,,Nebýt Lišaje, nikdy bychom se nestali ochánci Paříže. Nikdy bych nepoznal tebe."
,,Kocoure ..." uslyšel, jak se jí zatřásl hlas.
,,Ne, poslouchej mě chvíli, má dámo," přerušil ji.

A je to tady, chystám se jí to říct. Adrien si podepřel hlavu rukou. Jenže ona to neopětuje, stejně jako vždycky. Ale i tak jí to musím říct, dokud mám šanci.

,,Miluju tě Beruško, já nelituji toho, že jsem tě kdy poznal," řekl Adrien, zatímco jeho hlas se třásl váhou toho oznámení. ,,A jsem šťastný, že jsem dostal za parťáka právě tebe."

,,A takhle se kazí přátelství," ozval se ospalý hlásek z jeho nohy. Plagg se probudil a mžoural na něj zelenýma očima.
,,Zmlkni, Plaggu, tohle si musí vyřešit mezi sebou!" vykřikla rozzlobeně Beruščina kwami přes zeď. Adrien ji sice nemohl vidět, ten tenounký hlásek však nemohl patřit jeho dámě.

,,Díky, Tikki," ozvala se Beruška váhavě. ,,Netuším, co ti na to říct, Kocoure," pokračovala potom.

Adrien zavrtěl hlavou, i když věděl, že to nikdo kromě Plagga neuvidí.
,,Nic neříkej. Nečekám od tebe, že budeš cítit to samé, jen jsem ti to chtěl říct, dokud mám čas."
Snad minutu bylo ticho, než Beruška znovu promluvila.
,,Mám tě ráda. Jsi můj přítel, partner v boji. Jenže ..." její hlas se při tom podlomil a Adrien to v tu chvíli pochopil.
,,Miluješ někoho jiného," konstatoval a ta slova pro něj byla jako přímý zásah do srdce.

Je to ještě horší, než jsem si myslel. Takže takhle bolí zlomené srdce.

,,Promiň," zašeptala Beruška.
,,Neomlouvej se, není to tvá vina," odpověděl a snažil se o beztarostný tón. Zoufale se mu to nedařilo.

~~~

Chvíli jsem si myslela, že dneska díl nebude, stávkovala WiFi 😄